9 Ads 216/2021 — Nejvyšší správní soud

25 A 220/2020- 93 - text  6 25 A 220/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobce: SKS Business Unit s.r.o., IČO 28628322 sídlem Smetanovo nábřeží 331, 753 01 Hranice, zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Vaňkem sídlem Riegrova 379/18, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Úřad práce České republiky, Krajská pobočka v Ostravě sídlem Zahradní 368/12, 701 60 Ostrava o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, spočívajícím v nezveřejnění volných pracovních míst, nahlášených žalobcem dne 19. 8. 2020, takto: I. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v nezveřejnění volných pracovních míst nahlášených žalobcem dne 19. 8. 2020 s místem výkonu práce Příborská 818, 739 42 Frýdek-Místek, s dobou zaměstnání od 5. 10. 2020 do 2. 1. 2021 na pracovní pozici CZ ISCO 81603, v evidenci pracovních míst vedené žalovaným za dobu od 19. 8. 2020 do 15. 9. 2020, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 991 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Vaňka, sídlem Riegrova 379/18, 779 00 Olomouc. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 30. 9. 2020 domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v tom, že žalovaný nezveřejnil volná pracovní místa, o jejichž zveřejnění žalobce dne 19. 8. 2020 požádal. Žalobce požadoval, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v nezákonném zásahu, a pro případ, že by v průběhu řízení od zásahu upustil, aby soud deklaroval nezákonnost tohoto zásahu. 2. Žalobce namítal, že dne 19. 8. 2020 žalovanému oznámil volná pracovní místa a požádal o jejich zveřejnění podle § 35 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Podle žalobce ohlášení splňovalo veškeré náležitosti a nebyl důvod pro to, aby jej žalovaný odmítl zveřejnit podle § 38 zákona o zaměstnanosti. Postupem žalovaného bylo zasaženo do práv žalobce, neboť hodlal předmětná pracovní místa obsadit cizinci (držiteli zaměstnanecké karty). Proto žalobce s podanou hlášenkou požádal také o povolení k zaměstnání cizinců – budoucích zaměstnanců žalobce, neboť to vyžadoval žalovaný (žalobce je toho názoru, že oznámení volných pracovních míst a vydání povolení k zaměstnání jsou dva nezávislé instituty). Jelikož žalovaný předmětná pracovní místa nezveřejnil ani po neformálních snahách žalobce dohodnout se se žalovaným, byl žalobce nucen podat žalobu. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 4. 12. 2020 uvedl, že činí nesporným, že žalobce podal dne 19. 8. 2020 hlášenku na 8 volných pracovních míst na obsluhu strojů u EKOMILK, a. s., ve Frýdku-Místku a současně podal 8 žádostí o vydání povolení k zaměstnání cizinců. Žalobce je agenturou práce a nabízená pracovní místa se týkají jiného uživatele. Podle Směrnice generální ředitelky ÚP č. 9/2019 vyžadují krajské pobočky ÚP k volnému pracovnímu místu hlášenému agenturou práce mj. i smlouvu s uživatelem, k němuž bude zaměstnanec přidělen; v této smlouvě musí být uvedeno místo výkonu práce. Žalovaný odkázal na § 66 zákona o zaměstnanosti ve spojení s § 308 zákoníku práce, jakož i na nařízení vlády č. 374/2017 Sb. V projednávané věci žalovaný po podání hlášenky ihned emailem vyzval k opravě překlepu, úpravě mzdy a doložení smlouvy s uživatelem. Současně byl upozorněn, že bez jejího doložení nemohou být nahlášená pracovní místa do evidence zadána. Požadované podklady žalobce nedoložil, naopak pan V. Z. žalovanému e-mailem sdělil, že o vypsání volných míst „již nežádají“. Žalovaný poukázal na to, že žalobce nevyužil opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu, ani žalovanému nezaslal předžalobní výzvu. 4. Žalobce v replice ze dne 28. 1. 2021 jednak namítl, že Směrnice generální ředitelky ÚP není závazným právním předpisem, jednak uvedl, že kromě komunikace uváděné žalovaným došlo i ke komunikaci následné, v níž žalobce trval na žádosti o zveřejnění pracovních míst. Žalovaný však požadoval doklady, na které neměl nárok. Odkaz na § 80 správního řádu považuje za nepřípadný, neboť tam upravené opatření proti nečinnosti se týká jen nečinnosti při vydávání rozhodnutí. 5. Žalovaný v duplice ze dne 12. 3. 2021 uvedl, že Směrnici ředitelky pokládá jen za interní pokyn, tato je však v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Jestliže žalobce nedoložil smlouvu s uživatelem, nemohl žalovaný postupovat jinak, než postupoval. Poukázal, že ve věci vedené pod sp. zn. 25 A 254/2020 po doložení požadovaných údajů žalobcem volná pracovní místa ihned zveřejnil. 6. Krajský soud usnesením ze dne 8. 4. 2021 žalobu odmítl kvůli nevyužití jiných právních prostředků ochrany proti nečinnosti před správními orgány. 7. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 9 Ads 85/2021-26 ze dne 21. 7. 2022 usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby zrušil. Nejvyšší správní soud uvedl, že z rozhodnutí krajského soudu není patrné, zda má zásah za trvající nebo ukončený. Uložil krajskému soudu, aby tuto věc posoudil ve světle tvrzení žalobkyně, uvedené v kasační stížnosti, že zásah byl ukončen dne 3. 1. 2021, kdy uplynula doba trvání existence pracovních míst, která žalobkyně žalovanému oznámila. 8. Krajský soud následně rozsudkem č. j. 25 A 220/2020-68 ze dne 11. 8. 2022 výrokem I. určil, že zásah žalovaného, spočívající v nezveřejnění volných pracovních míst nahlášených žalobcem dne 19. 8. 2020 s místem výkonu práce Příborská 818, 739 42 Frýdek-Místek, s dobou zaměstnání od 5. 10. 2020 do 2. 1. 2021 na pracovní pozici CZ ISCO 81603, v evidenci pracovních míst vedené žalovaným za dobu od 16. 9. 2020 do 2. 1. 2021, byl nezákonný; výrokem II. žalobu v části, v níž se žalobce domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v nezveřejnění volných pracovních míst nahlášených žalobcem dne 19. 8. 2020 s místem výkonu práce Příborská 818, 739 42 Frýdek-Místek, s dobou zaměstnání od 5. 10. 2020 do 2. 1. 2021 na pracovní pozici CZ ISCO 81603, v evidenci pracovních míst vedené žalovaným za dobu od 19. 8. 2020 do 15. 9. 2021, zamítl. O nákladech řízení pak výrokem III. rozhodl podle poměru úspěchu a neúspěchu stran ve věci. 9. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 9 Ads 181/2022-22 ze dne 9. 2. 2023 výroky II. a III. rozsudku Krajského soudu zrušil, neboť doba, ve které krajský soud považoval zásah za nezákonný (tj. od 16. 9. 2020 do 2. 1. 2021), se překrývala s dobou, ve které zásah dle Krajského soudu nezákonný nebyl (tj. od 19. 8. 2020 do 15. 9. 2021); výrok III. byl zrušen pro svou návaznost na výroky I. a II. 10. Krajský soud posoudil namítaný nezákonný zásah na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že nezákonný zásah spočívá v nezveřejnění volných pracovních míst na dobu od 5. 10. 2020 do 2. 1. 2021, je z povahy věci zřejmé, že toto zveřejnění může trvat nejdéle po dobu existence pracovních míst. Zásah žalovaného tak ke dni 2. 1. 2021 skončil. Uplatní se proto eventuální (tedy deklaratorní) petit žaloby. 11. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 12. Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. 13. Podle § 85 s. ř. s. žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. 14. Soud konstatuje, že žaloba je včasná a přípustná; o tom nebylo ani mezi stranami sporu. Pokud se týče podmínky vyčerpání jiných právních prostředků ochrany, vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 1 Afs 58/2017-42 z 5. 12. 2017, publ. pod č. 3686/2018 Sb. r. NSS, že „podání žaloby, kterou se žalobce domáhá pouze určení, že zásah byl nezákonný, není podmíněno vyčerpáním jiných právních prostředků ochrany nebo nápravy před správním orgánem“. 15. Pokud se týče skutkové stránky, soud z předložené listinné dokumentace a shodných tvrzení stran zjistil, že žalovanému dne 19. 8. 2020 došel formulář, vyplněný žalobcem, v němž žalovanému ohlásil 8 volných pracovních míst a požádal jej o jejich zveřejnění. Žalovaný přípisem z téhož dne sdělil žalobci, že svou žádost musí opravit (mj. opravit chybně uvedený rok) a doplnit (mj. o písemnou dohodu uzavřenou se zaměstnavatelem, k němuž se nabízená pracovní místa vztahují). Přípisem ze dne 3. 9. 2020 žalovaný opětovně vyzval žalobce k doplnění