1 As 51/2010 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 2/2024- 37 - text  6 22 Ad 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: T. Č. zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Hulvou sídlem nám. Republiky 2/1, 746 01 Opava proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2023 č. j. 8087/1.30./23-6, ve věci ručení za přestupek na úseku zaměstnanosti takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou krajskému soudu dne 27. 11. 2023 se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 6. 2023 č. j. 28509/10.30/22-9, ve věci ručení za přestupek na úseku zaměstnanosti dle § 140 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 141a odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). 2. Žalobce v žalobě formuloval následující žalobní body: 1) Napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť nedošlo k naplnění podmínek vzniku ručení dle § 141a odst. 1 zákona o zaměstnanosti, jelikož žalobce o nelegální práci nevěděl a ani vědět nemohl. Žalobce nepopírá, že se společností ESTAK STAV, s. r. o. (dále jen „ESTAK STAV“) uzavřel dne 1. 8. 2019 smlouvu o dílo a že zaměstnanci této společnosti dílo plnili. Na základě smlouvy o dílo však nevzniká ručení § 141a odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Skutečnost, že smlouvu o dílo plnili cizinci, automaticky neznamená, že jde o nelegální zaměstnance a že by žalobce měl prověřovat oprávněnost jejich pobytu a zaměstnanecký statut. Správní orgán bez jakýchkoliv důkazů a náležitého odůvodnění konstatoval, že žalobce o nelegálním zaměstnávání měl vědět, což však nebylo řádně prokázáno. Je přitom na správním orgánu, aby prokázal splnění zákonných podmínek ručení. Žalobce zdůraznil, že od společnosti ESTAK STAV získal prohlášení obsažené ve smlouvě o dílo, že tato společnost a její zaměstnanci mají všechna potřebná povolení pro výkon práce na území České republiky. Žalobce byl také ústně ujištěn panem I. H., že všechny osoby plnící smlouvu o dílo jsou řádnými zaměstnanci společnosti ESTAK STAV s povoleným pobytem a splňují podmínky pro legální zaměstnávání na území České republiky. 2) Žalovaný žalobci nesdělil, jakou konkrétní náležitou péči měl vynaložit k tomu, aby věděl o případném nelegálním zaměstnávání. Z toho žalobce dovozuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. Pokud žalovaný uvedl, že žalobce měl aktivně kontrolovat pasy a povolení k pobytu zaměstnanců svého dodavatele, je otázkou, na základě jakého právního důvodu by žalobce toto mohl požadovat. Právo zaměstnanců na ochranu osobních údajů považuje žalobce za důležitější než neurčitou náležitou péči vyžadovanou po žalobci. Žalovaný se nevypořádal s námitkou, že zjišťováním osobních údajů zaměstnanců dodavatele by žalobce porušil ochranu jejich osobních údajů. Žalobce je toho názoru, že není oprávněn kontrolovat pasy a povolení k pobytu zaměstnanců dodavatele. Postupem, jenž po něm požadují správní orgány, by žalobce porušil zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, v platném znění a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), v platném znění (dále jen „nařízení GDPR“). Žalovaný po žalobci nemůže požadovat náležitou péči, která je v rozporu s jinými právními předpisy. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn a podmínky stanovené v § 141a odst. 1 zákona o zaměstnanosti pro vznik ručení byly u žalobce naplněny. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou dle žalovaného správná a souladná s ust. § 3 a § 50 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“). Žalovaný setrval na svém názoru, že všechny podmínky pro vznik ručení byly splněny a zopakoval, že předmětem správního řízení bylo posouzení toho, zda byly u žalobce splněny podmínky pro vznik ručení, nikoliv toho, zda se žalobce dopustil přestupku dle § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti. Ručení u žalobce vzniklo v návaznosti na to, že vstoupil do smluvního vztahu se společností ESTAK STAV a posléze pracovníci této společnosti po dobu několika týdnů pracovali na pracovišti, kde žalobce vykonává svou podnikatelskou činnost, přičemž jak žalobce sám uvedl, byl to on osobně, kdo práci cizinců na pracovišti kontroloval a kdo je také školil z bezpečnosti práce. Žalobce tak přímo profitoval z práce dotčených cizinců, které mu na pracoviště poskytla společnost ESTAK STAV. Žalobce měl bezprostřední informace o tom, které osoby se na jeho pracovišti nacházejí, jak dlouho se zde nacházejí, přičemž sice měl ve smlouvě uvedeno, že práce má být vykonávána v souladu se zákonem o zaměstnanosti a zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), sám však žádnou kontrolu osob z hlediska splnění podmínek pro výkon práce neprováděl. Žalobce tak nevynaložil žádnou péči, natož náležitou. Bylo na žalobci jako na samostatném podnikatelském subjektu, aby si zvolil, jakým konkrétním způsobem bude náležitou péči provádět. Správní orgány mohou následně toliko hodnotit, zda vynaložená péče byla náležitá. Žalobce by tedy musel nějaké mechanismy vůbec reálně uplatnit, aby správní orgány mohly jejich povahu zhodnotit v tom smyslu, zda žalobce vynaložil náležitou péči. Není obecnou povinností správních orgánů podnikatelskému subjektu, jenž působí na trhu práce v České republice, doporučovat, natož pak nařizovat, v čem by jeho náležitá péče měla spočívat. Je na žalobci, jaký konkrétní způsob pro realizaci své péče zvolí, jakož i to, zda při tom bude zpracovávat osobní údaje či nikoliv. Žalobci byla správními orgány v jejich rozhodnutích příkladmo předestřena různá opatření, i když to bylo nad rámec jejich povinností. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. U ústního jednání před krajským soudem dne 22. 10. 2025 účastníci setrvali na své dosavadní argumentaci. 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 6. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že správní orgán I. stupně provedl dne 6. 11. 2019 kontrolu u právnické osoby ESTAK STAV. Na základě kontrolních zjištění následně zahájil s touto společností přestupkové řízení, v němž byl dne 4. 8. 2022 vydán příkaz č. j. 20151/10.30/22-3, proti němuž nebyl podán odpor, tudíž příkaz dne 16. 8. 2022 nabyl právní moci. Příkazem byla společnost ESTAK STAV uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) a písm. e) zákona o zaměstnanosti a byla jí uložena pokuta ve výši 490 000 Kč. Pokuta nebyla uhrazena. Dne 2. 11. 2022 bylo zahájeno správní řízení s žalobcem, když mu bylo doručeno Oznámení o zahájení správního řízení o vzniku ručení a o termínu provádění dokazování mimo ústní jednání ve věci toho, zda u žalobce vzniklo ručení za úhradu pokuty uložené přestupci. Na základě provedeného správního řízení správní orgán I. stupně vydal dne 17. 7. 2023 rozhodnutí, dle něhož ručení u žalobce vzniklo a žalobce je ručitelem společnosti ESTAK STAV dle § 141a odst. 1 věty první zákona o zaměstnanosti, v rozsahu do výše 290 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, o kterém bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. 7. Dle § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se přestupku dopustí tím, že umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 3. 8. Dle § 5 písm. e) bodu 3 zákona o zaměstnanosti, nelegální prací je práce, která má znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce a je konána cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky, je-li podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky vyžadováno. 9. Dle § 141a odst. 1 zákona o zaměstnanosti, za úhradu pokuty uložené za přestupek podle § 139 odst. 1 písm. d) nebo f) nebo podle § 140 odst. 1 písm. c) nebo e) ručí právnická nebo fyzická osoba, které právnická nebo fyzická osoba, jež umožnila cizinci výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1, 2 nebo 3, poskytla v rámci obchodního vztahu plnění jako subdodavatel přímo nebo prostřednictvím jiné osoby; st