2 Azs 76/2015 — Nejvyšší správní soud

46 A 164/2017- 69 - text 6 46 A 164/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: E. K. D., bytem W., V. P., zastoupená advokátem JUDr. Františkem Šístkem, se sídlem Sportovní 826/8, 101 00 Praha 10, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2017, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2017, č. j. X a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 7. 4. 2017, č. j. X se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. Františka Šístka, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou dne 4. 9. 2017 Městskému soudu v Praze, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2017, č. j. X, postoupena k vyřízení soudu zdejšímu, se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „orgán I. stupně“) ze dne 7. 4. 2017, č. j. X, o zastavení řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky. 2. Žalobkyně uvedla, že měla na území České republiky povolen trvalý pobyt. V České republice je od dětství trvale usazena s celou rodinnou. Její bratr je již českým občanem a matka o občanství žádá. Oproti tomu v K. žalobkyně dle svých tvrzení nemá žádné ekonomické, sociální ani rodinné zázemí. Žalobkyně sice několikrát krátce navštívila v K. vzdálené příbuzné, ale je začleněna do české společnosti. V České republice chodila do základní školy, hovoří plynně česky a nyní je vdaná za českého občana P. K., narozeného dne ..., se kterým má syna A. K., narozeného dne ... 3. Podle žalobkyně její potíže vznikly tím, že si neuvědomila povinnost včas podat žádost o prodloužení trvalého pobytu před jeho uplynutím (29. 12. 2015), kvůli své hospitalizaci v listopadu 2015. K prodloužení trvalého pobytu se tak žalobkyně dostavila až dne 23. 3. 2016. Žalobkyni však nebylo vyhověno, ale byla zadržena jako osoba pobývající na území České republiky bez oprávnění k pobytu. Proběhlo správní řízení, jehož výsledkem bylo neprodloužení trvalého pobytu žalobkyně, a rozhodnutím Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 16. 8. 2017, č. j. X, bylo žalobkyni uloženo opustit území České republiky do 60 dnů. 4. Žalobkyně dne 22. 8. 2016 podala žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, které však nebylo vyhověno, neboť kompletní doklady, které žalobkyni předložila, vykazovaly dle správního orgánu nepřekonatelnou vadu spočívající v tom, že obsahovaly příjmení žalobkyně v původní podobě D., a nikoliv v podobě po uzavření sňatku K. D.. Žalobkyně dodala, že doklady opatřovala v nejvyšším stupni těhotenství, a bezprostředně po porodu za neskutečných obtíží. Bohužel ani přes veškerou snahu z K. neobdržela správný doklad. Obdržela sice nový cestovní pas, ale s výhradou, že k. orgány distančně neuznávají zaslané doklady o jejím sňatku a znovu uvedly do cestovního pasu její původní příjmení D. a nikoliv požadované K. D.. Důvodem neuznávání originálních dokladů o uzavřeném sňatku je požadavek k. orgánů, aby se její manžel dostavil na matriční úřad a sňatek osobně potvrdil. 5. Žalobkyně dále dodala, že neprodloužení trvalého ani neudělení přechodného pobytu by ji citelně zasáhlo, neboť má tříměsíční dítě a manžela, kteří jsou českými občany, a její nejbližší příbuzní žijí v České republice, a naopak v K. nemá kde bydlet ani nikoho, ke komu by se mohla nastěhovat. Podle žalobkyně je postup orgánů, které ji nutí opustit území České republiky, nehumánní a nerespektuje její právo na rodinný život. 6. Podáním ze dne 23. 11. 2017 žalobkyně požádal soud o přiznání odkladného účinku žalobě a uvedla, že již obdržela cestovní doklad se správně uvedenými údaji, jehož kopii k podání přiložila. 7. V doplnění žaloby ze dne 8. 1. 2017 (pozn. soudu: špatná datace; zřejmě 8. 1. 2018) žalobkyně zopakovala svá žalobní tvrzení, doplnila popis průběhu řízení o nové žádosti o povolení k přechodnému pobytu, kterou podala dne 23. 11. 2017 poštovní přepravě, a požádala soud o přednostní vyřízení její věci, neboť bylo ze strany Policie ČR znovu zahájeno řízení o jejím správním vyhoštění. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nepovažuje námitky žalobkyně za důvodné, přičemž plně odkázal na napadené rozhodnutí, a proto navrhl, aby soud žalobu zamítl. Soud ze správního spisu zjistil následující skutečnosti: 9. Žádostí ze dne 22. 8. 2016 požádala žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky. K žádosti přiložila průkaz o zdravotním pojištění, potvrzení o zajištění ubytování, oddací list, občanský průkaz jejího manžela (P. K.) a její cestovní pas (č. X platný do ...). 10. Orgán I. stupně výzvou ze dne 8. 11. 2016, č. j. X, vyzval žalobkyni k odstranění vad žádosti, které zejména spočívaly v uvedení příjmení žalobkyně v podobě „D.“ na předložených dokladech, ačkoliv se žalobkyně podle oddacího listu rozhodla připojit ke svému příjmení také příjmení manžela a užívat příjmení „K. D.“, přičemž jí usnesením ze dne 8. 11. 2016, č. j. X, k odstranění vad stanovil lhůtu 60 dní. 11. Podáním ze dne 29. 12. 2016 žalobkyně orgánu I. stupně dodala ověřenou kopii oddacího listu, ověřenou kopii průkazu zdravotního pojištění (znějícím na jméno K. D.), výpis z katastru nemovitostí a nájemní smlouvu. Sdělila rovněž orgánu I. stupně, že cestovní doklad nemůže získat na území České republiky, ale nejblíže ve Vídni, avšak obává se, že se kvůli nevyřešenému pobytovému oprávnění nebude moci vrátit zpět na území České republiky. Žalobkyně dodala, že v květnu 2017 očekává narození potomka a požádala o spojení řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu s řízením o zrušení jejího povolení k trvalému pobytu. 12. Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2017 orgán I. stupně zastavil řízení o žádosti žalobkyně podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť žalobkyně ve stanovené lhůtě ani do rozhodnutí orgánu ve věci neodstranila vady své žádosti, když nepředložila cestovní doklad znějící na příjmení, které se rozhodla užívat po svatbě. 13. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 21. 4. 2017 odvolání. Uvedla, že cestovní doklad jí doposud nebyl vystaven, ačkoliv urgovala jeho vydání na Velvyslanectví Republiky K. v Praze. Bylo jí však sděleno, že si jej bude moci vyzvednout v K. přibližně za jeden až dva měsíce. Žalobkyně však s poukazem na svou graviditu považuje cestování pro doklad do K. za nemožné. Vyzvednout si doklad na pražském velvyslanectví přitom nemůže, jak doložila sdělením velvyslanectví ohledně rozsahu poskytovaných služeb ze dne 19. 4. 2017. Žalobkyně proto navrhla, aby žalovaný podle § 64 odst. 2 a 4 správního řádu přerušil řízení na nezbytně nutnou dobu. 14. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí orgánu I. stupně. Žalovaný považoval postup orgánu I. stupně za zcela správný, přičemž poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2017, č. j. X. Dodal, že k žalobkyní popisovaným potížím se získáním cestovního pasu Republiky K. nemůže přihlédnout. K poukazu žalobkyně na vysoký stupeň těhotenství žalovaný poznamenal, že v době podání žádosti žalobkyně těhotná nebyla, a proto neexistovala objektivní překážka, pro kterou si nemohla doklad obstarat. Žalovaný na závěr nevyhověl návrhu žalobkyně na přerušení řízení, protože neshledal důvod ke zrušení rozhodnutí orgánu I. stupně a žalobkyně mohla žádost o přerušení řízení pro obtíže se získáváním cestovního dokladu uplatnit před orgánem I. stupně, ale neučinila tak. V posuzované věci soud vyšel z následně uvedené právní úpravy: 15. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), „[v]eřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.“. 16. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte „[z]ájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány.“. 17. Krajský soud v Praze na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných námitek, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době