1 Afs 183/2014 — Nejvyšší správní soud

46 Af 24/2017- 41 - text 7 46 Af 24/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Olgy Stránské a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: A. S. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2017, č. j. 25871-2/2017-900000-304.1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jakož i žalovaným potvrzeného platebního výměru Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 20. 3. 2017, č. j. 58790/2017-610000-30, jímž celní úřad žalobci uložil zaplatit spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období říjen 2014 ve výši 48 150 Kč. 2. Žalobce namítal, že rozhodnutí obou správních orgánů je nesprávné a nezákonné, neboť celním úřadem vyměřenou daň za zdaňovací období říjen 2014 již uhradil dne 9. 12. 2016 Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jelikož byl k takovému postupu povinen podle usnesení Okresního soudu P. – z. ze dne 10. 12. 2015, č. j. 14 T 166/2015-102. Tímto usnesením okresní soud podmíněně zastavil trestní stíhání žalobce a stanovil mu zkušební dobu v délce 12 měsíců, ve které byl mj. povinen vydat České republice bezdůvodné obohacení ve výši 48 180 Kč. Dále namítal, že usnesení okresního soudu založilo překážku věci již rozhodnuté, v části vyměření spotřební daně za zdaňovací období říjen 2014. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že usnesení okresního soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání žalobce není rozhodnutím, kterým by byl celní úřad vázán při stanovení daně z tabákových výrobků žalobci za zdaňovací období říjen 2014 ve smyslu § 99 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „daňový řád“), proto takové usnesení nemohlo založit věc již rozhodnutou. Konstatoval, že okresní soud není orgánem, do jehož kompetence spadá správa daní, proto není, na rozdíl od celního úřadu, příslušným k rozhodnutí o výši daňové povinnosti žalobce. Doplnil, že okresním soudem nebylo rozhodováno o spotřební dani žalobce a její výši, nýbrž o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení, na základě jím posouzené předběžné otázky o jakou částku žalobce zkrátil příjmy státního rozpočtu. 4. Dále uvedl, že provedenou úhradu daně ze dne 9. 12. 2016 na účet Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, lze ze strany správce daně považovat za platbu daně a zohlednit ji v řízení podle části třetí, hlavy páté daňového řádu, tedy v rámci dílčího řízení při placení daně, což však není překážka pro vyměření daně za stejné zdaňovací období. Uzavřel, že existence vykonatelného platebního výměru je nezbytným zákonným předpokladem k tomu, aby mohl být žalobci sdělen a předepsán k úhradě úrok z prodlení. 5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž ho přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 6. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 8. 10. 2014 provedl celní úřad místní šetření v sídle společnosti C. s. r. o., jíž je žalobce jednatelem, na adrese X, kde žalobce zároveň bydlí. Během šetření bylo nalezeno celkem 26,75 kg tabáku ke kouření ve vodních dýmkách zn. A. F. v baleních neoznačených platnou tabákovou nálepkou, ke kterým žalobce nedoložil daňové doklady ve smyslu § 5 a § 106 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 11. 2014. Tyto tabákové výrobky celní úřad zajistil. Dne 18. 3. 2015 byl vydán úřední záznam o zahájení úkonů trestního řízení pro přečin porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží dle § 244 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 5. 2015, kterého se měl dopustit žalobce tím, že na adrese X, skladoval celkem 26,75 kg tabáku ke kouření ve vodních dýmkách ve spotřebitelském balení neoznačeném platnou tabákovou nálepkou v úmyslu je dále držet nebo je uvádět do oběhu, čímž došlo ke zkrácení daně ve výši 48 150 Kč. Celní úřad v odborných vyjádřeních dle § 105 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do 30. 4. 2015, uvedl, že je pravděpodobné, že došlo ke zkrácení spotřební daně z tabákových výrobků ve výši 48 150 Kč. Dne 30. 10. 2015 vyzval celní úřad žalobce k podání přiznání ke spotřební dani z tabákových výrobků za zdaňovací období říjen 2014. Dne 5. 11. 2015 požádal žalobce o prodloužení lhůty k podání přiznání ke spotřební dani do doby pravomocného ukončení trestního řízení vedeného před Okresním soudem P. – z. pod sp. zn.: 14 T 166/2015. Dne 10. 12. 2015 vydal okresní soud usnesení pod č. j. 14 T 166/2015-105, jímž podmíněně zastavil trestní stíhání žalobce pro skutek uvedený výše a stanovil mu zkušební dobu v délce 12 měsíců, ve které měl povinnost vydat České republice bezdůvodné obohacení ve výši 48 180 Kč a zaplatit na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti částku ve výši 15 000 Kč. Dne 6. 12. 2016 vyzval na základě pravomocného usnesení okresního soudu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových žalobce k uhrazení částky ve výši 48 180 Kč. Dne 9. 12. 2016 tuto částku žalobce na účet Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových zaplatil. Dne 17. 3. 2017 bylo z moci úřední podáno za žalobce přiznání ke spotřební dani z tabákových výrobků za zdaňovací období říjen 2014. 7. Dne 20. 3. 2017 vydal celní úřad platební výměr č. j. 58790/2017-610000-30, kterým žalobci vyměřil spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období říjen 2014 ve výši 48 150 Kč. V odůvodnění uvedl, že během místního šetření konaném dne 8. 10. 2014 v sídle společnosti C. s. r. o., jíž je žalobce jednatelem, na adrese X, kde žalobce zároveň bydlí, bylo nalezeno celkem 26,75 kg tabáku ke kouření ve vodních dýmkách v baleních neoznačených platnou tabákovou nálepkou. Jelikož byly tyto výrobky v množství přesahujícím osobní potřebu skladovány za účelem podnikání, a nebyly správci daně doloženy doklady prokazující zdanění vybraných výrobků, celní úřad vydal výzvu k podání daňového přiznání ke spotřební dani. Daňové přiznání žalobce ani v přiměřené dodatečné lhůtě nepodal, proto celní úřad z moci úřední vyměřil za tyto výrobky spotřební daň. Proti platebnímu výměru podal žalobce dne 24. 3. 2017 odvolání, ve kterém tvrdil, že spotřební daň za zdaňovací období říjen 2014 uhradil dne 9. 12. 2016 převodem na účet Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. V doplnění odvolání ze dne 3. 4. 2017 své tvrzení podložil mj. kopií výzvy k úhradě a výpisem z účtu. 8. Dne 27. 6. 2017 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, ve kterém předně obecně uvedl, že se v posuzovaném případě vedlo dle daňového řádu nalézací řízení, jehož předmětem je, zda daňová povinnost vznikla či nikoli a správné stanovení výše daně, nikoli zabezpečení či zajištění její úhrady. Proto také konstatoval, že argumentace žalobce o tom, že již úhradu daně provedl, postrádá relevanci, neboť výsledek vyměřovacího řízení je pouze budoucím právním titulem pro placení daní. Jeho argumentace bude relevantní až v další dílčí části daňového řízení. Dále uvedl, že usnesení okresního soudu v trestní věci žalobce nepředstavuje pro správce daně překážku k vydání platebního výměru ve smyslu § 99 odst. 1 daňového řádu, neboť okresní soud není příslušným orgánem k rozhodování o daňové povinnosti ani její výši. Překážku dle § 99 odst. 1 daňového řádu by představovalo rozhodnutí celního úřadu. Z těchto důvodů nemusel celní úřad reflektovat usnesení okresního soudu. Uzavřel, že okresním soudem poukazovaná částka může být v intencích daňového řádu brána jako „náhrada za spotřební daň“, o kterou žalobce zkrátil státní rozpočet, přičemž k meritornímu posouzení otázky, zda již žalobce spotřební daň uhradil, bude příslušný až celní úřad v následných fázích daňového řízení. 9. Při jednání soudu konaném dne 13. 11. 2019 účastníci setrvali na svých návrzích. 10. Podle § 99 odst. 1 daňového řádu vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán veřejné moci, je správce daně takovým rozhodnutím vázán. Ostatní otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu veřejné moci, může správce daně posoudit sám. 11. Podle § 101 odst. 4 daňového řádu přiznat stejné právo nebo uložit stejnou povinnost lze ze stejného důvodu témuž příjemci rozhodnutí