2 As 134/2011 — Nejvyšší správní soud

43 A 9/2021- 140 - text 17 43 A 9/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Kryštofa Horna ve věci žalobce: Mgr. L. H., IČO: X sídlem X proti žalovanému: předseda Krajského soudu v Praze sídlem Veleslavínova 21/40, Plzeň o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto: I. Žaloba se odmítá v části, v níž se žalobce domáhal určení nezákonnosti a) pokynu pověřeného člena senátu JUDr. Oravcové, Ph.D., aby si žalobce nasadil ochranu úst a nosu při jednání dne 15. 9. 2020, b) pokynu předsedy senátu JUDr. Lubomíra Fialy, aby si žalobce nasadil ochranu úst a nosu při jednání dne 6. 10. 2020, a c) pokynu předsedy senátu Mgr. Františka Pokorného, aby si žalobce překryl výfukový filtr respirátoru při jednání dne 14. 10. 2020. II. Ve zbytku se žaloba zamítá III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žaloba a vyjádření žalovaného 1. Žalobce podal dne 14. 10. 2020 žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Domáhal se, aby soud uložil žalovanému (1.) nepokračovat v nezákonném zásahu vůči žalobci, který spočívá v aplikaci bodu II věta předposlední a věta poslední opatření žalovaného sp. zn. Spr 935/2020 a (2.) nepokračovat v nezákonném zásahu vůči žalobci, který spočívá v aplikaci bodu III písm. a) poslední věty, bodu III a bodu VII opatření žalovaného sp. zn. Spr 2685/2020. Dále se žalobce domáhá toho, aby soud určil, že (3.) pokyn pověřeného člena senátu JUDr. Oravcové, Ph.D. dne 15. 9. 2020 k nasazení ochrany úst a nosu u žalobce byl nezákonný, že (4.) pokyn předsedy senátu JUDr. Lubomíra Fialy dne 6. 10. 2020 k nasazení ochrany úst a nosu u žalobce byl nezákonný a že (5.) pokyn předsedy senátu Mgr. Františka Pokorného dne 14. 10. 2020 k překrytí výfukového filtru respirátoru u žalobce byl nezákonný. 2. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) usnesením ze dne 18. 1. 2021, č. j. Nad 189/2020-23, přikázal věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. 3. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný vydal opatření pod sp. zn. 935/2020 upravující povinnost užívání ochranných prostředků dýchacích cest ve všech objektech Krajského soudu v Plzni. Žalobce byl dne 15. 9. 2020 fakticky donucen pověřenou členkou senátu JUDr. Věrou Oravcovou k tomu, aby si nasadil ochranu úst a nosu, ač se na něj vztahuje výjimka dle mimořádného opatření ze dne 24. 8. 2020. Přitom uposlechl pokynu, nasadil si ochranu úst a nosu a měl ji nasazenou po celou dobu jednání ve věci sp. zn. 11 Co 104/2020. Žalobce následně písemně vyzval žalovaného, aby zrušil možnost pro předsedy senátu rušit výjimku Ministerstva zdravotnictví vůči žalobci. Žalovaný mu přípisem ze dne 16. 9. 2020 sdělil, že lze stanovit podmínky pro použití ochranných pomůcek nad rámec mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví. Dne 6. 10. 2020 byl žalobce při jednání znovu fakticky donucen k nasazení ochrany úst a nosu i přes výjimku stanovenou mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví. Žalobce uposlechl pokynu předsedy senátu, nasadil si ochranu úst a nosu a měl ji nasazenou po celou dobu jednání ve věci sp. zn. 56 Co 157/2020. Následně vydal žalovaný opatření pod sp. zn. Spr 2685/2020 upravující mj. povinnost užívání ochranných prostředků dýchacích cest ve vnitřních prostorech Krajského soudu v Plzni, desinfekce rukou desinfekčním prostředkem při vstupu do objektu Krajského soudu v Plzni a postup justiční stráže při nesplnění výše uvedených opatření. Žalobce byl dne 14. 10. 2020 vyzván předsedou senátu Mgr. Františkem Pokorným, aby si přes výfukový filtr respirátoru nasadil roušku, což žalobce učinil a měl ji nasazenou po celou dobu veřejného zasedání ve věci sp. zn. 50 To 259/2020. 4. Žalobce má s ohledem na shora uvedená tvrzení za to, že je aktivně legitimován k podání žaloby. Pokud jde o pasivní legitimaci žalovaného, uvedl, že zásah byl proveden žalovaným a faktické donucení předsedy senátů a pověřenou členkou senátu Krajského soudu v Plzni. Dle žalobce jde o trvající zásah a žaloba je včasná. 5. Žalobce namítá, že žalovaný neodůvodnil, čím je založena jeho pravomoc ukládat povinnost nepodřízeným osobám, které mají výjimku založenou mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví. Tvrzení žalovaného, že tato pravomoc vyplývá z § 126 odst. 1 písm. n) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 315/2019 Sb. (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), představuje nesprávný výklad. Žalovaný totiž nemá pravomoc vydávat opatření na úseku ochrany zdraví osob, které nejsou zaměstnanci soudu. Podle § 126 zákona o soudech a soudcích je předseda soudu oprávněn vykonávat správu soudu, nemůže ale z vlastní vůle ukládat povinnosti neurčitému okruhu osob mimo své zákonné zmocnění. Jednání žalovaného tedy nemá oporu v zákoně, pokud jde o rozšiřování povinností osobám z řad veřejnosti na rámec stanovený mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, případně vládou. 6. Žalobce se dále dovolává práva na nedotknutelnost osoby a práva na svobodný výkon povolání, v daném případě advokáta, dle čl. 7 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), jakož i práva na informační sebeurčení vyplývajícího z čl. 2 odst. 2 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. I. ÚS 512/02, uveř. pod č. 143, sv. 28 Sb.ÚS). K zásahu do ústavně zaručených práv žalobce došlo tím, že žalovaný uložil předsedům senátů pravomoc k derogaci výjimky Ministerstva zdravotnictví k používání zakrytí úst a nosu. Toto se projevilo ve faktickém donucení ze strany úředních osob k tomu, aby žalobce měl zakrytá ústa a nos, a dokonce i výfukový filtr respirátoru. Takové jednání přímo ohrožuje žalobcovo zdraví a brání řádnému výkonu advokacie ve prospěch klientů. Žalovaný jednal bez pravomoci svěřené zákonem, resp. mimo tuto pravomoc, neboť k omezení výkonu advokacie tak, že ji lze vykonávat pouze s ochrannou úst a nosu, není zákonný podklad. Základní práva žalobce mohou být omezena pouze zákonem, nikoliv interním aktem žalovaného. Předsedové senátů a pověřená členka senátu jednali vůči žalobci rovněž nezákonně, neboť trvali na tom, aby se žalobce podřídil omezení svých základních práv bez zákonného a věcného důvodu. Jednali na základě libovůle a dle nezákonného zásahu žalovaného. 7. Žalobce konečně namítá, že předseda soudu postupoval v rozporu se zásadou přiměřenosti (čl. 4 odst. 4 Listiny), přičemž omezení základních práv žalobce bylo zneužito k tomu, aby byla poskytnuta ochrana zaměstnancům soudu na úkor práv žalobce. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb.NSS, v němž se NSS zabýval kritérii přiměřenosti. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Namítl, že žalobce netvrdil ani neprokázal, že žalovaný proti němu přímo zasáhl nebo že v důsledku opatření bylo proti němu přímo zasaženo. Vytýkaná ustanovení opatření žalovaného se žalobce nijak přímo nedotýkají. Žalobce netvrdí, že by byl donucen k desinfekci rukou, že by byl justiční stráží nevpuštěn do budovy soudu nebo z ní vyveden. Pokud jde o průběh jednotlivých soudních jednání, zdůraznil žalovaný, že předseda soudu nemůže zasahovat do jeho vedení. Soudní jednání vede předseda senátu a pouze on či senát je oprávněn přijímat opatření k hladkému průběhu soudního jednání. Žalovaný tak nemohl a ani v důsledku jeho opatření nemohlo být vůči žalobci jakkoliv zasaženo. Pokud jde o petity pod body 1 a 2 (viz bod 1 tohoto rozsudku) žalobce neunesl břemeno důkazní a břemeno tvrzení. Pokud jde o petity pod body 3, 4 a 5, označil žalovaný za původce zásahu osoby odlišné od žalovaného, který nemůže být za jejich jednání v soudní síni odpovědný. Jde tedy o zjevný nedostatek pasivní žalobní legitimace. Navíc k těmto jednáním došlo v průběhu soudních jednání, tj. při výkonu moci soudnictví, a nikoliv veřejné správy. Pokud měl žalobce za to, že pokyn těchto osob byl nezákonný, měl možnost žádat, aby o opatření rozhodl celý senát. Žalobce tento právní prostředek nápravy nevyužil. 9. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že právě žalovaný založil předsedům senátů pravomoc vydávat pokyny dle § 126 odst. 1 písm. n) zákona o soudech a soudcích. Pokud by tak neučinil, nebyly by vydávány pokyny nepodřízeným osobám nad rámec výjimky stanovené v mimořádných opatřeních Ministerstva zdravotnictví. Pokud jde o desinfekci rukou, žalobce byl dotčen tím, že se podroboval na výzvu justiční stráže tomuto úkonu, a to přinejmenším dne 15. 9. 2020. Učinil tak vlastním ke zdraví šetrným přípravkem. Tvrzení žalovaného o tom, že nenese odpovědnost za jednání předsedy senátu při konkrétním jednání, svědčí o zjevné neznalos