2 As 60/2006 — Nejvyšší správní soud

50 A 10/2020- 54 - text 11 50 A 10/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Josefem Strakou ve věci žalobkyně: Bc. P. L., LL.M. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2020, č. j. 063949/2020/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Komise k projednávání přestupků města Uhlířské Janovice (dále jen „Komise“) ze dne 3. 3. 2020, č. j. MUUJ/885/2020/he (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyně shledána vinou z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že dne 12. 7. 2017 poskytla rozhovor pro server P. L. s nadpisem „Je prostě blbá. Na hranici mentální retardace! Anarchistka, která je souzena za výzvu k zapálení policie, zvedla ze židle bývalou policistku. Ta je ve varu“, v němž uvedla, že paní M. J. je „spratek“, „na hranici mentální retardace“, „opravdu blbá“, „lehkoživka“, „ksindl“ a „exot“. Za uvedené jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobkyně v žalobě předně namítá, že Komise a žalovaný nebyli k projednání přestupku věcně příslušní, jelikož žalobkyně byla příslušnicí Policie České republiky (dále jen „policie“). Rozhodnutí správních orgánů proto považuje za nicotná. Žalobkyně uvádí, že tato skutečnost musela být Komisi známa z doloženého rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 5. 12. 2019. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, č. j. 51 Ad 1/2020 - 206, z jehož bodů 56 a 59 dovozuje, že v době spáchání údajného přestupku byla nepravomocně propuštěnou příslušnicí policie. Podle žalobkyně tak měla Komise věc podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“; v žalobě zjevně mylně označeného jako „z. č. 500/2004 Sb.“ – pozn. soudu) předat orgánu příslušnému podle jiného zákona k projednání skutku, který má znaky přestupku. Žalobkyně rovněž namítá, že její příslušnost k policii představovala předběžnou otázku, kterou měla Komise řádně ověřit u policie a soudu. Dále žalobkyně odkazuje na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 6. 2020, č. j. 15 Nc 101/2020 - 56, které přiložila ke svému podnětu k zahájení přezkumného řízení, a z něhož dovozuje, že je dosud příslušnicí bezpečnostního sboru se všemi právy a povinnostmi. Nesouhlasí přitom se závěry Ministerstva vnitra uvedenými ve sdělení o nezahájení přezkumného řízení ze dne 25. 6. 2020. Žalobkyně podotýká, že se žalovaný touto otázkou nezabýval, čímž porušil základní zásadu správního řízení a hodnocení důkazů. 3. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány úmyslně straní M. J. a upozorňuje, že dne 5. 2. 2020 založila paní J. politickou stranu L., v níž je tajemnicí. Uvedenou skutečnost správní orgány podle žalobkyně nezohlednily. 4. Žalobkyně dále brojí proti konstatování, že se bez omluvy nedostavila k ústnímu jednání. Žalobkyně tvrdí, že se z jednání telefonicky a písemně omluvila, a dále uvádí, že od roku 2007 trpí posttraumatickou stresovou poruchou a od roku 2014 poruchou přizpůsobení. Žalobkyně se obává, že by jí M. J. mohla podpálit nebo jí jinak fyzicky ublížit, a proto se s ní odmítá osobně setkat. 5. Žalobkyně dále namítá, že v článku pro P. L. nebyl nikdo jmenován. Podle žalobkyně měla Komise důkladně prověřit, kdo článek napsal a pro koho byl článek určen. Jelikož redakce Parlamentních listů na dotaz Komise ani zástupkyně M. J. nereagovala, nebylo dostatečně prokázáno, kdo je autorem článku. 6. Žalobkyně rovněž namítá, že její facebookový profil „P. A. L.“ a emailovou i datovou schránku užívá přes 20 různých uživatelů a právnických osob, v nichž je žalobkyně zainteresována. Uvádí, že v místě jejího trvalého pobytu sídlí Odborová aliance integrovaného záchranného systému z.s. (dále jen „OA IZS“), která plně využívá její technické vybavení, a dále tvrdí, že na její osobu byl opakovaně uskutečněn kyberútok. 7. Žalobkyně závěrem žaloby namítá, že správní orgány měly vyčkat rozhodnutí České advokátní komory ohledně možného porušení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů a stavovských předpisů advokátkou Mgr. Věrou Novákovou, zástupkyní M. J.. 8. Dne 8. 10. 2020 bylo soudu prostřednictvím datové schránky doručeno podání žalobkyně nadepsané jako „návrh na přiznání odkladného účinku správní žaloby“, v němž žalobkyně mj. uvádí, že správní orgány nezjistily autora předmětného článku. Dále žalobkyně uvádí, že v případě prokazování přímého původcovství nejsou novinové články „obecně přijímány jako důkaz toho, že daná osoba skutečně řekla to, co je obsahem článku.“ K podání přiložila prohlášení členů OA IZS, podle nějž je předmětný článek dílem kolektivu OA IZS, nikoliv žalobkyně. 9. V doplňujícím podání doručeném soudu prostřednictvím datové schránky dne 10. 10. 2020 žalobkyně připojila listinu nadepsanou jako „vyjádření k provozu, odpovědnosti a správě webu www.ppmagazin.com“ ze dne 8. 10. 2020 obsahující sdělení, že za veškerý autorský obsah webu www.ppmagazin.com odpovídá OA IZS, a to na základě dohody s majitelem uvedené domény Mgr. M. P.. 10. Dne 15. 10. 2020 bylo soudu prostřednictvím datové schránky doručeno podání žalobkyně nadepsané jako „doplnění petitu dle výzvy soudu“, v němž žalobkyně uvádí, že předmětný článek byl vydán OA IZS. Upozorňuje, že nikdo z OA IZS nebyl správními orgány vyzván k podání vysvětlení. Dále žalobkyně namítá, že se žalovaný nevypořádal s navrženým důkazním prostředkem, a podotýká, že vydavatel Parlamentních listů ve věci nevydal žádné stanovisko o tom, kdo a jak článek psal. Podle žalobkyně žalovaný rovněž nezohlednil důvody, pro které se žalobkyně nemohla dostavit k ústnímu jednání. 11. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvádí, že politická činnost paní J. a řízení před Českou advokátní komorou s její zástupkyní nijak nesouvisí s předmětným přestupkovým řízením. Žalovaný dále uvádí, že Komise byla věcně příslušná k projednání přestupku, protože podle vyjádření žalobkyně její služební poměr příslušnice bezpečnostního sboru skončil dne 10. 12. 2015. Žalovaný zdůraznil, že na opakovaná předvolání k ústnímu jednání žalobkyně nereagovala. Ačkoliv v článku Parlamentních listů není výslovně uvedeno jméno osoby přímo postižené spácháním přestupku, považuje žalovaný za nesporné, že se vyjádření žalobkyně týkala právě paní J. Závěrem svého vyjádření žalovaný navrhl, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. II. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 13. Soud rozhodoval bez nařízení jednání, jelikož účastníci ani na výzvu soudu nesdělili, že by s tímto postupem nesouhlasili (§ 51 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Soud nepovažoval za nezbytné nařizovat jednání, neboť veškeré rozhodné skutečnosti bylo možno zjistit z obsahu správního spisu. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. III. Skutková zjištění ze správního spisu 14. Ze správního spisu zjistil soud následující relevantní skutečnosti: 15. Dne 16. 9. 2019 obdržela Komise od M. J. oznámení o podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích, který měla spáchat žalobkyně tím, že dne 12. 7. 2019 poskytla rozhovor serveru Parlamentní listy, v němž se vyjadřovala o paní J. a užila vůči ní řadu urážlivých výrazů. Podle oznamovatelky nebylo její jméno v článku uvedeno vzhledem k zákazu zveřejňování informací podle § 53 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudnictví ve věcech mládeže“). Dále uvedla, že její zástupkyně zaslala žalobkyni výzvu, aby byly z publikovaného rozhovoru vyňaty vulgární výrazy, a aby se žalobkyně paní J. omluvila. Přílohou oznámení je mj. předmětný rozhovor