1 As 436/2017 — Nejvyšší správní soud

51 A 97/2020- 111 - text 16 51 A 97/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Ing. Lenky Bursíkové ve věci žalobců: a) V. Z. bytem X b) Krajina pro život, spolek, IČO: 27020886 sídlem Bohumila Kavky 933, Průhonice oba zastoupeni advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Panská 895/6, Praha 1 proti žalovanému: Městský úřad Říčany sídlem Melantrichova 2000, Říčany za účasti osoby zúčastněné na řízení: MANCARI a.s., IČO: 28203411 sídlem Thámova 21/34, Praha 8 zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Kaňkou, sídlem Pod Hybšmankou 19/2339, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2020, č. j. 166816/2020-MURI/OSÚ/00617, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobci se společnou žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 2. 9. 2020, domáhají zrušení shora označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“ nebo „kolaudační souhlas“), jímž žalovaný podle § 122 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „stavební zákon“) vydal kolaudační souhlas s užíváním stavby „novostavba autosalonu Č. X“ na pozemcích parc. č. Xa, Xb, Xc, Xd, Xe, Xf, Xg, Xh, Xch, Xi, Xj, Xk, Xl a Xm v katastrálním území X. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 2. Dne 3. 4. 2020 podala osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stavebník“) žádost o vydání kolaudačního souhlasu s užíváním stavby označené jako „novostavba autosalonu Č. X“ na pozemcích parc. č. Xa, Xb, Xc, Xd, Xe, Xf, Xg, Xh, Xch, Xi, Xj, Xk, Xl a Xm v katastrálním území X (dále také jen „kolaudovaná stavba“ nebo „stavba autosalonu“). 3. Dne 2. 7. 2020 se uskutečnila kontrolní prohlídka, v rámci níž žalovaný zaprotokoloval, že stavebník doložil souhlasná stanoviska Krajské hygienické stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze (dále jen „KHS“) a Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje. Konstatoval též, že stavba je schopna bezpečného a řádného užívání. 4. Dne 3. 7. 2020 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, tj. kolaudační souhlas s užíváním stavby. Ve výrokové části napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul, že objekt je převážně jednopodlažní s halovou konstrukcí, která je rozdělena na část showroomu a servisu. V části showroomu je navržena dvoupodlažní vestavba administrativy a zázemí autosalonu. Objekt je připojen na vodovodní, kanalizační a plynovodní řad, dešťovou kanalizaci, elektrodistribuční soustavu a sdělovací vedení. V části servisu bude instalována portálová myčka pro osobní automobily a lakovací box. Součástí stavby jsou rovněž zpevněné plochy – parkoviště s napojením na stávající vjezd na pozemky. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že při kontrolní prohlídce nezjistil závady bránící bezpečnému užívání stavby a že neshledal ani rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů. Skutečné provedení stavby a její užívání nebude dle žalovaného ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost a životní prostředí. Kolaudační souhlas byl v souladu s § 122 odst. 3 stavebního zákona doručen (kromě příslušných správních úřadů) pouze stavebníkovi. Obsah žaloby 5. Žalobci tvrdí, že vydáním kolaudačního souhlasu – dle jejich názoru nezákonného – bylo přímo zasaženo do jejich práv. Poukázali na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017 - 43, č. 3931/2019 Sb. NSS, z něhož plyne, že souhlasy vydávané dle stavebního zákona jsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s. ř. s. Protože však kolaudační souhlas není rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu, a není tedy možné proti němu podat odvolání, jsou žalobci názoru, že se soudní ochrany proti kolaudačnímu souhlasu mohou domáhat bez vyčerpání řádných opravných prostředků, neboť žádné neměli k dispozici. 6. Dále žalobci uvedli tvrzení, na nichž zakládají aktivní legitimaci. Žalobkyně uvedla, že je přímo krácena na právu na ochranu života a zdraví, vlastnickém právu a právu na příznivé životní prostředí, jakož i na právech vyplývajících z Úmluvy o přístupu k informacím – na právu účasti veřejnosti na rozhodování a na právu přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Žalobkyně je vlastníkem rodinného domu č. p. X, který se od kolaudované stavby nachází asi 200 m daleko. Žalobkyně uvedla, že má k dispozici výsledky měření a modelace hlukové zátěže k záměru komerčního obchodního centra CP Č. V hlukové studii z roku 2017 se uvádí, že na adrese bydliště žalobkyně je překračován noční hlukový limit 50 dB. Žalobkyně dále poukázala na stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje, v němž se uvádí, že v lokalitě dochází k překračování imisního limitu pro roční koncentraci benzo(a)pyrenu. Kolaudovaná stavba bude znamenat další zátěž pro životní prostředí, protože přivede do bezprostředního sousedství žalobkyně další automobilovou dopravu, bude pravděpodobně vytápěna fosilními palivy jakožto zdrojem emisí včetně karcinogenního a mutagenního benzo(a)pyrenu a bude – stejně jako jiné komerční objekty – vybavena vzduchotechnikou produkující hluk ve dne i v noci. Zvýšená hluková i imisní zátěž přitom mohou mít negativní vliv na zdraví žalobkyně, na cenu její nemovitosti, jakož i na nerušené užívání zahrady přináležející k rodinnému domu. 7. Žalobce ke své aktivní legitimaci uvedl shodně jako žalobkyně, že je přímo krácen na svém právu na příznivé životní prostředí a na právech vyplývajících z Úmluvy o přístupu k informacím – na právu účasti veřejnosti na rozhodování a na právu přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Dále žalobce poznamenal, že je spolkem občanů obce X, jehož účelem je mj. ochrana přírody, životního prostředí a veřejného zdraví. Žalobce stran své aktivní legitimace dále tvrdí, že „[v]zhledem k tomu, že ve zjišťovacím řízení k zóně jako celku a následně i k jednotlivým separátně projednávaným záměrům byla zjištěna přítomnost zvláště chráněných druhů a zároveň bylo nutné vynětí půdy ze [zemědělského půdního fondu], měl žalobce právo účasti v řízení, protože dle jeho informací v těchto věcech nebyla vedena separátní řízení, kterých by se mohl účastnit.“ Dále žalobce uvedl, že „celkový rozsah environmentální zátěže daného záměru je pro žalobce obtížné stanovit, protože stavební úřad žádné informace o řízení, ani o jeho zahájení nezveřejnil. Stavební úřad rovněž ignoruje žádosti o informování vč. věcné a místní specifikace.“ 8. Žalobci dále svoji argumentaci rozdělili do tří okruhů. V prvním žalobním bodu namítají, že napadené rozhodnutí, stejně jako územní rozhodnutí ze dne 2. 10. 2018, č. j. 143936/2018-MURI/OSÚ/0029, a stavební povolení ze dne 1. 7. 2019, č. j. 188061/2019-MURI/OSÚ/00617, vztahující se k nyní kolaudované stavbě, byla vydána bez vyhodnocení dopadů stavby na životní prostředí. Kolaudovaná stavba je součástí komerční zóny X, kterou žalovaný povoluje po jednotlivých projektech, aniž bylo zpracováno ucelené vyhodnocení vlivů na životní prostředí dle závěrů zjišťovacího řízení podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů. Dále žalobci v rámci tohoto žalobního bodu uvádějí, že stavební úřad formou změny stavby „komunikace a inženýrské sítě X“, umístil namísto původně umístěného kruhového obratiště, které samo o sobě nemá potenciál generovat novou dopravní zátěž, hluk či emise, nyní kolaudovanou stavbu, tj. komerční zařízení, které takovýto potenciál má. Napadené rozhodnutí je dle žalobců přímo v rozporu i s provedeným zjišťovacím řízením k územnímu rozhodnutí ke stavbě komunikace, jehož „změnou“ bylo vydáno územní rozhodnutí ke kolaudované stavbě. V závěru zjišťovacího řízení k záměru „Vybudování infrastruktury v k. ú. X“ byly stanoveny podmínky výstavby komerčních zařízení v obchodní zóně, kde je tento záměr umístěn. Výstavba byla podmíněna realizací protihlukových opatření, která však nebyla doposud provedena. Ze „změnového“ územního rozhodnutí, kterým byla umístěna stavba autosalonu, přitom plyne, že tyto podmínky původního územního rozhodnutí zůstávají nadále v platnosti. 9. V druhém žalobním bodu žalobci namítají porušení § 122 odst. 3 správního řádu. Dle žalobců žalovaný nezkoumal, zda užívání stavby nebude ohrožovat veřejné zdraví a životní prostředí. Hlukovou situaci stavební úřad ani KHS neposuzovaly ani v rámci územního či stavebního řízení, ani nyní při kolaudaci. Po stavebníkovi žalovaný ani KHS nepožadovali ani provedení akustických studií prokazujících splnění zákonných limitů, ani zkušební provoz, který by prokázal reálný stav hlukové situace. Napadené rozho