6 Ads 11/2013 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 9/2023- 27 - text 11 49 Ad 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: J. H., narozen dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2023, č. j. MPSV-2023/91505-912, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou osobně dne 19. 6. 2023 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2023, č. j. MPSV-2023/91505-912 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v X (dále jen „úřad práce“) ze dne 31. 10. 2022, č. j. 167476/22/PZ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým úřad práce podle § 34 odst. 1 a 2, § 34a, § 34b a § 35 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 358/2022 Sb. (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“) zamítl žádost žalobce ze dne 29. 6. 2022 o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením a nadále mu přiznal nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ s platností trvale. Žaloba a vyjádření žalovaného 2. V podané žalobě žalobce nesouhlasil s tím, že podle lékařské posudkové komise žalovaného má jen středně těžké postižení pohyblivosti nebo orientace. Žalobce dále namítl, že požadoval svou osobní účast a jiného posudkového lékaře než z Prahy X. Tvrdí, že jeho zdravotní stav se nadále zhoršuje a chůzi bez opory již nezvládá. Žádá o vyšetření svého zdravotního stavu od jiného posudkového lékaře než z Prahy X. Obdobné problémy měl s vyřízením invalidního důchodu již před 20 lety a až u soudu se domohl spravedlnosti. Tehdy soud určil jiného posudkového lékaře než z Prahy X a ten určil, že žalobce má nárok na invalidní důchod s platností rok zpětně. Spis může doložit. 3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Uvedl, že zdravotní stav žalobce byl dne 9. 3. 2023 posouzen jeho odborně způsobilou posudkovou komisí, jejímž členem byl i lékař neurolog. Posuzování proběhlo za přítomnosti žalobce, jehož stav byl řádně a objektivně posouzen. K požadavku žalobce na určení posudkového lékaře dle jeho žádosti žalovaný připomněl, že podle § 7 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“) platí, že místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) se při posuzování zdravotního stavu řídí místem trvalého pobytu. Ústní jednání u soudu 4. V průběhu ústního jednání, z nějž se žalovaný omluvil, žalobce uvedl, že by chtěl, aby mu vrátili průkaz ZTP, který měl před 20 lety (originál vydaný 29. 3. 2007 soudu předložil i k nahlédnutí) a který by se mu hodil kvůli možnosti parkování na místech vyhrazených pro invalidy. Průkaz TP je na nic. V roce 2003, když se řešil jeho invalidní důchod, se žalobcem jednali na Praze X v podstatě stejně po celých 10 let a až teprve soud určil soudního lékaře, nezávislého na Praze X, který jej uznal invalidním jeden rok zpětně. Na základě toho pak získal i průkaz ZTP. Od té doby uběhlo 20 let a jeho zdravotní stav se určitě nezlepšil. Žalobce v té souvislosti soudu nabídl k důkazu znalecký posudek ze dne 21. 9. 2003 zpracovaný k posouzení jeho invalidity pro řízení před Krajským soudem v Praze sp. zn. 41 Ca 227/2002. Soud nicméně vyhodnotil tento důkaz pro jeho rozhodnutí za nevýznamný, jelikož se zabýval otázkou invalidity, jež se řídí odlišnou právní úpravou. Dále žalobce uvedl, že jej bolí nohy a nemůže chodit, kvůli bolestem kolen má ostatně změněnou pracovní schopnost již od 15 let věku. Nyní už radši nosí dvě francouzské hole, což jen ukazuje, že není schopen plynulé chůze. Při vyšetření byla posudkovými lékaři zkoušena hybnost kloubů i přes namítanou bolest. K jednání žalobce přišel bez doprovodu s dvěma francouzskými holemi a byl schopen chůze, vstávání i sedání, byť s určitými bolestmi. Podstatný obsah správního spisu 5. V minulosti již žalobce žádal úřad práce o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, resp. o změnu nároku na dosud přiznaný průkaz TP opakovaně. 6. Dne 19. 2. 2018 úřad práce přiznal žalobci nárok na průkaz TP ode dne 1. 11. 2017 trvale, což potvrdil k odvolání žalobce dne 23. 5. 2019 i žalovaný s odkazem na závěry posudkových komisí žalovaného v posudku ze dne 8. 6. 2018 a srovnávacím posudku ze dne 25. 4. 2019. Podle těchto posudků žalobce nebyl limitován smyslovým postižením, jeho interní choroby byly terapií stabilizovány, i po anamnesticky prodělaném a přeléčeném srdečním infarktu nebyly patrné známky ischemie (nedokrvení) na EKG. Byla ale zjištěna porucha statodynamiky páteře bez vlivu na citlivost a pohyblivost končetin. Hybnost ramen byla v důsledku artrózy omezená při upažení na 100° a při předpažení na 120°, což nepředstavuje podstatné omezení funkce horních končetin či ztrátu úchopové schopnosti. Hybnost artrotických kyčlí byla oboustranně zachovaná ve funkčním rozsahu 0° až 90°. Hybnost kolen při artróze III. stupně byla při flexi (pokrčení) do 100° a při extenzi (narovnání) plná, tedy bez omezení funkčního rozsahu. Žalobce byl schopen chůze bez opory na kratší vzdálenost, na delší vzdálenost a při cestování hromadnou dopravou pak s oporou 1 francouzské hole, kterou používal především pro artrotické bolesti kolen. Posudková komise žalovaného tak potvrdila závěry posudkové lékařky OSSZ Praha – Y se změnou, že jde o zdravotní stav podle odst. 1 písm. d) přílohy č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 388/2011 Sb.“). 7. Také dne 10. 8. 2020 úřad práce zamítl žádost žalobce o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením a jeho odvolání žalovaný dne 17. 3. 2021 zamítl. Posudková komise žalovaného, jejímž členem byla odborná lékařka z oboru interního lékařství, tehdy v posudku ze dne 2. 12. 2020 uvedla, že lékařské nálezy potvrzují zachovanou samostatnou pohyblivost, stoj i schopnost využití pomůcek (francouzských holí), a to i přes mírný třes horních končetin. Mírně byla omezena hybnost levého ramene při vzpažení. Drásoty nebyly limitující pro dobrý rozsah pohyblivosti kolen (100° pokrčení, plné natažení) a limitující nebyla ani omezená rotace v kyčelních kloubech. Potvrzené degenerativní postižení krční a bederní páteře nemělo dopad na citlivost a pohyblivost, nejsou přítomny známky ochrnutí končetin. Námahová dušnost (NYHA II) dokládá obtíže při výrazné fyzické námaze a srdeční onemocnění, při funkčním vyšetření se 70 % zátěží nebyly přítomny známky krevní nedostatečnosti. Žalobce neměl narušenu schopnost orientace ani komunikace. Totéž potvrdila jiná posudkové komise žalovaného za účasti ortopeda ve srovnávacím posudku ze dne 25. 2. 2021, která shrnula, že v popředí potíží žalobce je zhoršená schopnost pohybu při degenerativním postižení nosného a pohybového aparátu. Duševní schopnosti jsou přiměřené, chování úzkostné, žalobce byl dle shromážděné lékařské dokumentace plně orientovaný, bez limitujících smyslových postižení. Byly zjištěny otoky okolo kotníků, omezená rotace kyčelních kloubů. Kolena i přes drásoty při pohybu nebyla výrazněji omezena v hybnosti. Neurologický nález byl bez patologie, nebylo popsáno ochabnutí svalů či ochrnutí. Chůze byla omezena na cca 100 m s oporou o francouzskou hůl. Posudková komise žalovaného potvrdila, že se jedná o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti na úrovni středně těžkého funkčního postižení, ale nikoliv těžkého, zvláště těžkého nebo úplného postižení. 8. Dne 17. 2. 2022 Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 43 Ad 21/2021-50 zamítl žalobcovu žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2021. V odůvodnění soud žalobci vysvětlil, že bez dalšího nemůže požadovat posouzení svého zdravotního stavu jiným než místně příslušným posudkovým lékařem, nýbrž může toliko na základě objektivních skutečností namítat jeho podjatost. Pochybením není ani posouzení zdravotního stavu žalobce v jeho nepřítomnosti, protože podstatou práce posudkových lékařů a komisí není osobní vyšetření posuzované osoby, ale vyhodnocení nálezů klinických lékařů. V žalobcově případě byly posudky shledány přesvědčivými. Byť žalobce trpí dlouhodobým a významným postižením, nedosahuje míry závažnosti požadované pro přiznání průkazu ZTP. 9. Dne 10. 6. 2022 žalobce podal prostřednictvím Městského úřadu X úřadu práce žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením a následně podal toutéž cestou nedatovanou žádost (úřadu práce odeslána městským úřadem dne 27. 6. 2022) o změnu nároku na průkaz osoby