6 Ao 5/2011 — Nejvyšší správní soud

54 A 68/2019- 269 - text 56 54 A 68/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci navrhovatelů: a) Městská část Praha - Suchdol sídlem Suchdolské nám. 734/3, 165 00 Praha 6 b) Městská část Praha - Nebušice sídlem Nebušická 128, 164 00 Praha 6 c) Ing. A. S., Ph.D. bytem X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Pavlem Černým, sídlem Údolní 33, 602 00 Brno proti odpůrci: Středočeský kraj sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 zastoupený advokátem JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D. sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha 2 za účasti: 1) Ředitelství silnic a dálnic ČR sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 zastoupena advokátem JUDr. Janem Marečkem sídlem Na Švihance 476/61, 120 00 Praha 2 2) Letiště Praha, a. s. sídlem K Letišti 6/1019, 160 08 Praha 6 zastoupena advokátem JUDr. Janem Mikulášem, Ph. D. sídlem Opletalova 39, 110 00 Praha 1 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 022-13/2018/ZK – Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, Aktualizace č. 2, ze dne 26. 4. 2018, v části, jíž se vymezuje plocha pro záměr veřejně prospěšné stavby D300 – plocha rozvoje letiště Praha/Ruzyně (Letiště Václava Havla), takto: I. Návrh se zamítá. II. Každý z navrhovatelů je povinen zaplatit odpůrci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku rukám jeho zástupce JUDr. Jana Brodce, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1666,67 Kč. III. Osoba zúčastněná na řízení 1) nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Každý z navrhovatelů je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení 2) do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Jana Mikuláše, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 152 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh soudního řízení 1. Navrhovatelé se společným návrhem podle § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhali zrušení opatření obecné povahy č. 022-13/2018/ZK – Zásady územního rozvoje (dále jen „ZÚR“) Středočeského kraje, Aktualizace č. 2, ze dne 26. 4. 2018 (dále jen „aktualizace ZÚR č. 2“), a to v rozsahu vymezení veřejně prospěšné plochy D300 – plocha rozvoje letiště Praha/Ruzyně (Letiště Václava Havla) [dále též jen „záměr D 300“]. 2. V návrhu byla uplatněna řada námitek, které lze rozčlenit do těchto rámcových (obsahově souvisejících) okruhů: (i.) spor o soulad se základními cíli a úkoly územního plánování, kdy navrhovatelé namítali nedostatečné prověření možnosti budoucí uskutečnitelnosti záměru D300 a nedostatečnost kompenzačních opatření, v této souvislosti namítali zejména nedostatečnost či neaktuálnost podkladů užitých pro zpracování dokumentu Vyhodnocení vlivu aktualizace ZÚR č. 2 na udržitelný rozvoj území (dále jen „VVURÚ“), jejíž napadené části byly dle navrhovatelů nesprávně přebírány mj. též ze stanoviska Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“) ze dne 26. 10. 2011 pod č. j. 68161/ENV/11 (dále jen „stanovisko EIA 2011“), jehož platnost byla prodloužena rozhodnutím MŽP ze dne 27. 1. 2016, č. j. 50446/ENV/16 (dále jen „prodloužení stanoviska EIA ze dne 27. 1. 2016“); v doplňujících vyjádřeních dále namítali nezohlednění požadavků na udržitelný rozvoj a územní soudržnost v souvislosti s požadavky plynoucími z mezinárodních závazků; (ii.) spor o zákonnost vyhodnocení vlivů na životní prostředí a udržitelný rozvoj území (SEA), kdy navrhovatelé namítali nesprávnosti a neaktuálnosti podkladů, chybějícího řádného posouzení vlivů záměru D300 z hlediska znečištění ovzduší a hluku, a nedostatečného posouzení kumulativních a synergických vlivů; (iii.) spor o zachování proporcionality při vymezování záměru D300. Podrobnější skutkové a právní důvody, na nichž navrhovatelé staví svou argumentaci, soud pro lepší přehlednost rozvádí níže v s souvislosti s vypořádáním konkrétních návrhových bodů. 3. Odpůrce s návrhem nesouhlasil, zdůraznil nutnost zdrženlivosti soudního přezkumu ZÚR coby aktu částečně politické povahy, přičemž neshledal, že by se v souvislosti s vydáním aktualizace ZÚR č. 2 dopustil pochybení překračujících přijatelnou mez. Argumentaci navrhovatelů považoval dílem za příliš obecnou, dílem naopak zabíhající do podrobností odborné povahy přesahující meze soudního přezkumu. 4. Osoba zúčastněná na řízení 1) [dále jen „ŘSD“] a osoba zúčastněná na řízení 2) [dále jen „Letiště Praha“] podpořily odpůrce, neboť návrh rovněž shledaly za nedůvodný. Podrobnější skutkové a právní důvody, na nichž odpůrce, ŘSD a Letiště Praha staví svou argumentaci, soud rovněž rozvádí až v s souvislosti s vypořádáním konkrétních návrhových bodů 5. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 54 A 68/2019 – 123, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 12. 2020, č. j. 54 A 68/2019 – 160 (dále jen „první rozsudek“) aktualizaci ZÚR č. 2 zrušil, a to v části textového a grafického vymezení plochy záměru D300. Většinu návrhových bodů shledal nedůvodnými, část z nich navíc vyhodnotil též nepřípustné rozšíření návrhu (v rozsahu námitek brojících proti nedodržení mezinárodních závazků). Důvodné však shledal návrhové body brojící proti způsobu vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů v rozsahu vymezení záměru D300. Dospěl totiž k závěru, že odpůrce opomněl posoudit některé ostatní významné zdroje vlivů na životní prostředí v rozsahu problematických (potenciálně více zasažitelných) složek životního prostředí, jako je zatížení hlukem [záměr D010 (Koridor dálnice D7; pozn. NSS: do 31. 12. 2015 rychlostní silnice R7) a stav ovzduší [koridor D010, záměr D208 (Koridor železniční tratě č. 120: úsek Jeneč – letiště Ruzyně) a záměr D209 (Koridor železniční tratě č. 120: úsek Ruzyně – Kladno), přeložky a zdvojkolejnění tratě]. Toto opomenutí soud vyhodnotil jako zásadní systémový nedostatek, který s ohledem na jeho rozsah a odbornou povahu nepřichází v úvahu jeho doplnění v řízení před soudem, a v jehož důsledku vychází aktualizace ZÚR č. 2 z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Za podpůrný důvod pro zrušení označil chybějící vyhodnocení vlivů dopravy osob (cestujících a zaměstnanců) a nákladů z letiště a na něj. Vzhledem k této zjištěné vadě se již podrobněji nezabýval otázkou proporcionality. 6. Proti prvnímu rozsudku podali odpůrce, ŘSD a Letiště Praha kasační stížnosti. Jimi uplatněné kasační body směřovaly primárně proti závěru zdejšího soudu o nedostatečnosti vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů. Argumentovali především obsahem příslušných částí VVURÚ, kde tato problematika odborné povahy byla dle jejich názoru zpracována dostatečně. 7. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 24. 2. 2023, č. j. 8 As 98/2020 - 235 (dále jen „rozsudek NSS 8 As 98/2020“), kasačním stížnostem vyhověl, první rozsudek zrušil a vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení. NSS nepřisvědčil zdejšímu soudu, pokud šlo o závěr o nedostatečnosti podkladů z hlediska hodnocení kumulativních a synergických vlivů záměru D300 se záměry D010, D208 a D209. Ve vztahu k emisím ovzduší odkázal přitom na příslušné části VVURÚ (zejm. str. 87, 173 a 203), kde nalezl adekvátní úvahy a vyhodnotil je jako dostatečné. Dále NSS nesouhlasil se závěry zdejšího soudu o nedostatečnosti podkladů pro aktualizaci ZÚR č. 2 z hlediska hodnocení kumulativních a synergických vlivů záměru D300 se záměrem D010 ve vztahu k hluku, které shledal zčásti za předčasné, neboť na str. 203 VVURÚ nalezl vysvětlení týkající se dané otázky, zároveň však zpochybnil, nakolik je toto vyhodnocení jednoznačné, srozumitelné a logické, zejména ve vztahu k části, kde VVURÚ konstatovalo, že u většiny stávajících komunikací nejde o nárůst zátěže, jestliže v daném místě docházelo k překročení limitů i v současnosti. V této souvislosti poukázal na argumentaci obsaženou v kasační stížnosti ŘSD, která byla založena na úvaze, že k překryvu nové limitní hlukové izofony a plochy s překročením limitu hlukové zátěže dochází mimo kontakt se zástavbou obce, což je odlišný způsob vysvětlení, než jaký naznačuje obsah VVURÚ. Tato nejasnost však dle NSS může představovat pouze dílčí nepřesnost, která bez dalšího ještě nemusí znamenat, že se aktualizaci ZÚR č. 2 opírá o nedostatečné podklady, jak uvedl zdejší soud v prvním rozsudku. Proto je nezbytné tuto otázku objasnit, a proto je namístě dát odpůrci dostatečný prostor k tomu, aby své opatření obecné povahy včetně odborných podkladů užitých k jeho zpracování obhájil, ať už sám nebo za podpory osob pověřených zpracováním těchto odborných podkladů, konkrétně výslechem zpracovatele VVURÚ. Pokud jde o hodnocení kumulativních a synergických vlivů záměru D300 se záměrem D208 ve vztahu k hluku, zde NSS připomenul úpravu § 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), jež nastavuje kritéria pro hlukové emisní limity takovým způsobem, že při hodnocení hluku je třeba vždy zohledňovat existenci z