1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

54 A 76/2023- 57 - text 5 54 A 76/2023 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobkyně: VYRTYCH BUILDING a.s., IČO 27249948 sídlem Židněves 116, 294 06 Židněves zastoupena advokátem Mgr. Martinem Vondroušem sídlem 8. března 21/13, 460 05 Liberec proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 za účasti: a) CETIN a.s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 b) městys Březno sídlem Březno 13, 294 06 Březno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2023, č. j. 070223/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou elektronicky s uznávaným elektronickým podpisem dne 7. 9. 2023 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a Ing. Jarmily Nováčkové a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav (dále jen „stavební úřad“) ze dne 12. 4. 2023, č. j. 57099/2023/VH/LeHl (dále jen „společné povolení“). Tímto rozhodnutím stavební úřad podle § 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 a podle § 15 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 vydal společné povolení stavebníkovi, jímž je městys Březno, pro stavební záměr „Lokalita pro výstavbu 9 RD v Březně, vodovod a splašková kanalizace“ (dále jen „sporný stavební záměr“). 2. V žalobě žalobkyně rozporuje zákonnost napadeného rozhodnutí tím, že stavební úřad ani stavebník v lokalitě sporného stavebního záměru hodnověrně neprokázali absenci výskytu roháče obecného, který je zvláště chráněným druhem živočicha. Stavebníkovi vytýká, že již měl lokalitu částečně vykácet a vypálit. Tímto postupem byla žalobkyně zkrácena na svých právech, protože na vykáceném a částečně spáleném území může znalec mnohem obtížněji provádět své zkoumání. Souběžně žalobkyně žádá i o přiznání odkladného účinku žalobě, aniž by však specifikovala, čím konkrétně jí má být způsobena vážná újma. 3. Usnesením ze dne 14. 9. 2023, č. j. 54 A 76/2023-43, předseda senátu podle § 37 odst. 5 s. ř. s. vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnila podanou žalobu o konkrétní tvrzení, v čem se cítí být napadeným rozhodnutím žalovaného zkrácena na svých veřejných subjektivních právech. Současně ji poučil, že pokud podanou žalobu nedoplní, může být odmítnuta. Žalobkyně totiž v podané žalobě neuvedla, v čem se možný zásah do životního prostředí brouka roháče obecného protíná s její právní sférou. 4. Dne 22. 9. 2023 žalobkyně upřesnila, že v k. ú. Březno u Mladé Boleslavi, obec Březno, vlastní pozemky st. p. XA a st. p. XB a dále p. č. XC, p. č. XD, p. č. XE, p. č. XF, p. č. XG, p. č. XH, p. č. XI, p. č. XJ a p. č. XK. Dle žalobkyně roháč obecný žije na pozemcích, na kterých má být realizován sporný stavební záměr, zejména na pozemcích p. č. XL, p. č. XM, p. č. XN, p. č. XO a p. č. XP, v jejichž bezprostřední blízkosti jsou pozemky žalobkyně, a je pravděpodobné, že se vyskytuje i v okolních pozemcích. Tím, že je stejně jako porosty v okolí decimován, může uhynout celá populace, a to i na jejích pozemcích, čímž bude zasaženo životní prostředí žalobkyně. V této souvislosti žalobkyně zrekapitulovala právní úpravu a komentářovou literaturu ve věci práva na příznivé životní prostředí a poukázala na svá procesní práva v mezích zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zejména v obecné rovině zdůraznila porušení práva na spravedlivý proces. Podotkla, že ve správním řízení žalovaný a stavební úřad nezpochybňovali její oprávněnost řešit otázku životního prostředí, přičemž žalovaný měl dokonce stavebnímu úřadu nařídit, aby se detailně zabýval možným výskytem roháče obecného. 5. Soud shledal, že žalobkyně ani přes doplnění podané žaloby přijatelným způsobem nevysvětlila svou předpokládanou aktivní žalobní legitimaci. 6. Podle čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která byla jako součást ústavního pořádku České republiky vyhlášena usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb., má každý právo na příznivé životní prostředí. 7. Podle § 2 s. ř. s. poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. 8. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s., kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 9. Ústavou zaručené právo na příznivé životní prostředí bezpochyby náleží všem fyzickým osobám, nicméně žalobkyně je osobou právnickou. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) v otázce svéprávnosti právnických osob vychází z teorie fikce, tj. právnické osoby považuje za reálně neexistující subjekty, jejichž právní osobnost se odvíjí teprve od vůle zákonodárce. Proto podle § 20 odst. 1 občanského zákoníku platí, že „[p]rávnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.“ Tomu odpovídají též závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 15/93, dle kterých se může právnická osoba domáhat práva na příznivé životní prostředí pouze v tom rozsahu, v jakém to dovoluje její povaha. To zdejší soud chápe tak, že otázka příznivého životního prostředí musí přímo souviset s předmětem činnosti, vlastnickými právy a účelem existence právnické osoby. V opačném případě se jedná o actio popularis nesouvisející s osobností právnické osoby, s níž platná právní úprava soudního řízení správního nepočítá. 10. Žalobkyně se svou žalobou domáhá výhradně ochrany brouka roháče obecného jakožto zvláště chráněného druhu živočicha, nicméně není (resp. netvrdí, že by byla) fyzickou osobou, spolkem na ochranu přírody či právnickou osobou sdružující fyzické osoby se zájmem na ochraně přírody v dotčené lokalitě, územním samosprávným celkem či žalobcem chránícím veřejný zájem ve smyslu § 66 s. ř. s. Je podnikající obchodní korporací (akciovou společností) v režimu zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů. Ani k výzvě soudu přitom přesvědčivě nevysvětlila a nedoložila, jak by se mohlo nepříznivě dotknout ohrožení roháče obecného jejího podnikání či vlastnických práv. Z ničeho neplyne, že by podnikala jako provozovatel badatelského prostoru pro entomology, ve své činnosti využívala produkty roháče obecného nebo že by pro její odbyt byla důležitá existence blízké lokality s výskytem tohoto chráněného živočicha. 11. Splnění podmínek aktivní procesní legitimace je ovšem dáno pouze tehdy, pokud žalobkyně logicky konsekventně a myslitelně tvrdí možnost dotčení své právní sféry napadeným rozhodnutím [obdobně viz odst. 34 odůvodnění usnesení rozšířeného Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS]. Jelikož se žalobkyně v podané žalobě domáhá ochrany veřejného zájmu na příznivém životním prostředí pro brouka roháče obecného, je bezpodmínečně nutné, aby se tento veřejný zájem přímo protínal s její právní sférou coby obchodní korporace (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017-264, č. 3903/2019 Sb. NSS). Přezkum napadeného rozhodnutí v soudním řízení správním je ovládán dispoziční zásadou, a proto soudu nepřísluší, aby se jakkoliv stavěl do role advokáta žalobkyně a sám aktivně domýšlel, z jakých důvodů by se mohlo napadené rozhodnutí dotýkat její právní sféry (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). 12. V doplnění žaloby žalobkyně opět uvedla toliko obecná tvrzení o údajném dotčení životního prostředí brouka roháče obecného, aniž by navzdory předcházejícímu poučení ze strany soudu jakkol