6 As 136/2014 — Nejvyšší správní soud

37 A 16/2024- 41 - text 8 37 A 16/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: Bc. M. H. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2024, č. j. 043471/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce jménem svým i jménem svého nezletilého syna Ondřeje Pecky podal dne 1. 3. 2024 žádost o informace u Městského úřadu Mělník (dále „povinný subjekt“). Žádal o 1) e-mailovou zprávu (.EML) obdrženou dne 18. 6. 2020 v 19:02 hodin z e-mailové adresy X na e-mailovou adresu z.linhartova@melnik.cz, a to včetně všech jejích příloh, o jejíž existenci se dozvěděl z č. l. 1101 spisu Městského úřadu Mělník, orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále „OSPOD“), vedeného pod sp. zn. Om 0218/2012, 2) originál této e-mailové zprávy (.EML), včetně veškerých jejích příloh a 3) veškerá metadata vztahující se k této e-mailové zprávě a k jejímu originálu. 2. Městský úřad Mělník vydal dne 7. 3. 2024 rozhodnutí pod č. j. MUME-218,219/KAN/24/KAN106, jímž žádost odmítl podle § 11b ve spojení s § 15 odst. 1 a § 20 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Uvedl, že informaci poskytnout nelze, protože ji nemá k dispozici – obsah e-mailových schránek bývalých zaměstnanců úřadu se nearchivuje a po uplynutí 6 měsíců od skončení pracovního poměru se smaže. Žádný právní předpis povinnému subjektu neukládá, aby obsah e-mailových schránek archivoval – naopak by se dopustil přestupku podle zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, pokud by osobní údaje zpracovával a měl ve své moci déle, než stanoví právní předpisy (skartační a archivační řád, zákoník práce apod.). 3. Žalobce se odvolal. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že podle § 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím se za informaci považuje jakýkoli obsah zaznamenaný na jakémkoli nosiči. Jestliže takový obsah neexistuje a současně zde není povinnost, aby existoval, pak povinný subjekt žádost odmítne z důvodu neexistující informace. Žádost o poskytnutí (vytvoření) metadat je požadavek na vytváření nových informací – takovou žádost povinný subjekt odmítne podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Obecně žalovaný připomněl, že zákon o svobodném přístupu k informacím slouží k informování občanů o veřejných záležitostech a činnosti správních orgánů. Neslouží k nápravě žalobcem naznačovaných údajných nezákonností – k tomu je třeba využít postup podle jiných právních předpisů. 4. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a domáhá se, aby je soud zrušil. Žaloba 5. Žalobce napadenému rozhodnutí vytýká, že je nepřezkoumatelné. Za prvé proto, že závěr žalovaného, podle kterého povinný subjekt požadované informace nemá, nelze ve správním spisu nijak ověřit. Za druhé proto, že se v řízení prokázalo (spisem Městského úřadu Mělník, OSPOD, vedeného pod sp. zn. Om 0218/2012, č. l. 1101), že požadované informace existují, a proto je uvedený závěr v rozporu se spisem. 6. Dále žalobce namítá, že povinný subjekt je ze zákona povinen požadované informace mít. Žalovaný tuto otázku nesprávně právně posoudil. Z § 3 odst. 5 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, vyplývá, že územně samosprávné celky jsou povinny v případě informací vztahujících se k jejich působnosti a dokumentů v digitální podobě zajišťovat neporušitelnost jejich obsahu, a to bez ohledu na nakládání s nimi a jejich umístění. Současně tento zákon neobsahuje žádnou výjimku z uvedené povinnosti. 7. Podle žalobce je to logické, protože pokud by tomu bylo tak, jak se domnívá žalovaný, neměla by veřejnost žádnou možnost kontroly nad jednáním územně samosprávného celku. Pak by i v případě informace, která existuje a současně je možno ji poskytnout – například úřední korespondence v podobě digitálního dokumentu, jak o ní hovoří NSS v bodě 23 rozsudku ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 As 50/2012-77 – mohl úředník orgánu územně samosprávného celku zamezit jejímu zveřejnění (tedy ji fakticky utajit) tím, že do tohoto digitálního dokumentu neoprávněně zasáhne. 8. Žalobce dále nesouhlasí s argumentací, že povinný subjekt není oprávněn kontrolovat elektronickou poštu svých zaměstnanců. Svůj názor zakládá na následující úvaze: podle § 51 odst. 5 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, poskytne OSPOD na žádost soudu nebo správnímu úřadu údaje potřebné pro řízení. Spisovou dokumentaci mohou tvořit i záznamy na technických nosičích dat místo originálu, nevyplývá-li ze zákona, že je třeba uchovat originál, nebo její úředně ověřenou kopii (§ 55 odst. 4 tohoto zákona), a mimo spisovou dokumentaci se uchovávají i další písemnosti, které jsou jejím podkladem (§ 55 odst. 5 téhož zákona). Za dané právní situace musí podle žalobce existovat nástroje pro ověření toho, zda se zaměstnancem předložená kopie listiny shoduje s originálem. Ten žalobce spatřuje v § 302 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, jež zakotvuje povinnost vedoucích zaměstnanců zabezpečovat dodržování vnitřních a právních předpisů, ve spojení s § 112 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, definujícího opomenutí. Vedoucí zaměstnanci musí mít podle žalobce oprávnění kontrolovat e-mailové schránky podřízených, jež lze dovodit z § 316 odst. 3 zákoníku práce, aby mohli odhalit případy, kdy se soudu předložená digitální verze dokumentu neshoduje s originálem ve spisové dokumentaci OSPOD. V opačném případě by vedoucí zaměstnanci nemohli dostát svým zákonným povinnostem a předcházet nezákonnému jednání podřízených, které může podle žalobce v uvedeném případě naplňovat znaky skutkové podstaty několika trestných činů. Vyjádření k žalobě a replika 9. Žalovaný ve vyjádření upozorňuje na věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 39 A 13/2023, která se týkala téhož žalobce a byla skutkově i právně velmi podobná právě posuzované věci – i v odkazované věci se totiž žalobce domáhal poskytnutí metadat z e-mailové schránky. Soud tehdy žalobu zamítl, protože shledal, že žalovaný neměl povinnost uchovávat obsah e-mailové schránky své zaměstnankyně po skončení jejího pracovního poměru, včetně přílohy k e-mailu v elektronické podobě. Zákon o archivnictví a spisové službě, jehož aplikace se žalobce domáhal, dopadá pouze na dokumenty založené a vedené v (elektronickém) spisu, nikoli na obsah e-mailových schránek. 10. Žalovaný zdůrazňuje, že i v právě posuzované věci žalobce žádal o obsah e-mailové schránky, konkrétně o e-mailovou zprávu a její přílohu včetně metadat. Žalobní argumentace je podle žalovaného neurčitá, nebo nepřiléhavá. 11. Námitka opírající se o citovaná ustanovení zákona o archivnictví a spisové službě je neurčitá a obecná. Žalobce se ostatně nedomáhal poskytnutí žádného – analogového ani digitálního – dokumentu, nýbrž obsahu e-mailové schránky. 12. Námitky opírající se o zákoník práce pomíjí, že osoba, o jejíž e-mailovou schránku se jednalo, není už pět let zaměstnankyní povinného subjektu, a proto se na ni zákoník práce již nevztahuje. Žalobce navíc neuvedl, v čem spatřuje zvláštní povahu činností zaměstnavatele (§ 316 odst. 3 zákoníku práce), od níž odvozuje oprávnění k zavedení kontrolního mechanismu v podobě kontroly elektronické pošty. 13. Námitky opírající se o zákon o sociálně-právní ochraně dětí na věc nedopadají, protože žádost o informace nebyla adresována OSPODu, nýbrž obci. Dokumenty vztahující se k nezletilému jsou uchovávány řádně, jak se žalobce mohl přesvědčit při nahlížení do spisu. 14. Konečně žalovaný upozorňuje, že nejjednodušší způsob, jak získat originál psychologického posudku (a event. si ověřit, zda se shoduje s posudkem v soudním spise), je kontaktovat přímo klinickou psycholožku, která posudek vypracovala. 15. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 16. V replice žalobce zopakoval část žalobní argumentace. Jednání 17. K projednání věci soud nařídil jednání. Při jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. 18. Žalobce zdůraznil, že s e-mailovou zprávu ze dne 18. 6. 2020 bylo zjevně manipulováno. Z hlediska správněprávního je podstatné, že požadované dokumenty bylo nutno poskytnout. Nelze se smířit s tím, že do opatrovnického spisu byla vložena jiná zpráva. Povinný subjekt měl povinnost požadovanou informaci znovu vytvořit – to bylo možné, neboť existuje u třetí osoby – externí psycholožky, od níž měl informaci vyžádat (měl zřídit novou e-mailovou schránku, do které si měl nechat zprávu znovu poslat, a tím informaci opětovně vytvořit). Soud by neměl přihlížet k dodatečným důvodům odmítnutí poskytnutí informace obsaženým ve