10 As 261/2017 — Nejvyšší správní soud

52 A 9/2024- 61 - text 11 52 A 9/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce: JUDr. M. V. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Vrabcem sídlem Jiráskova 378, Dobřichovice proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2024, č. j. 057486/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vlašim (dále jen „městský úřad“) ze dne 8. 3. 2024, č. j. MUVL/ODSH/11517/2024/HIZ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), neboť měl dne 20. 11. 2023 v 15:11:54 řídit na silnici č. II/112 poblíž domu č. X v obci X osobní vozidlo tov. zn. C, registrační značky C, rychlostí 98 km/h, ačkoliv je v uvedeném úseku nejvyšší dovolená rychlost jízdy stanovena obecnou právní úpravou na 50 km/h, čímž měl porušit § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za uvedené protiprávní jednání byla žalobci uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 7 000 Kč a dle § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Vedle toho byla žalobci podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uložena povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobce v žalobě popisuje, že daného dne spěchal za matkou, která mu opakovaně nezvedala telefon poté, co mu volala, že v jejím bytě došlo k havárii vodovodního potrubí a ze zdi stříká voda. Policejní hlídce po zastavení vozidla tuto informaci sdělil, žádná nabídka pomoci od ní ale nepřišla, ač to byla její povinnost. Měl obavy o matčin život. Po příjezdu k matce žalobce zjistil, že se matka nemůže hýbat, leží bezvládně na zemi a potřebuje ošetření. 3. Žalobce namítá, že správní orgány se nezabývaly odvolacími body (neuvedl však konkrétně, o jaké odvolací body jde). Popsané jednání není přestupkem, neboť v místě jeho spáchání vozovka stoupá, není zde chodník, škola, zastávka autobusu ani dětské hřiště, a tak nemohl nikoho ohrozit. Navíc šlo o dobu odpolední „siesty“. Postrádá tedy společenskou škodlivost. Žalobce uvádí, že jednal v krajní nouzi a táže se, jak měl nebezpečí odvrátit jinak, když mu sousedé ani příbuzní nezvedali telefon. V obavě o nejbližší osobu žalobce jiné řešení nenapadlo. Nelze to hodnotit s odstupem času „z klidu kanceláře“. Vrata domu byla zamčena, sám žalobce tedy mohl pomoc poskytnout nejrychleji. Správní orgány nezpochybnily, že byl ve stavu rozrušení, tím jsou jejich rozhodnutí nesrozumitelná, neboť nepřímo potvrzují krajní nouzi. Žalobcovo jednání naplňuje podmínku proporcionality, neboť nemohlo mít závažnější následek, než který hrozil matce. Dále namítá, že policistka měla 7,5 roku staré osvědčení o proškolení pro práci s rychloměrem, a to navíc pro jiný typ, než který byl použit. 4. Žalovaný k žalobě uvádí, že tvrzení o nesoučinnosti policejní hlídky jsou nová a překvapující. Žalobce byl změřen a zastaven v X, což je obec v těsném sousedství bydliště matky v X. Žalobce během předchozí téměř sedmdesátikilometrové cesty z Prahy policii o žádnou součinnost nepožádal. V době svého jednání navíc vůbec netušil, v jakém stavu se matka nachází a zda je skutečně ohroženo její zdraví. Žalobcem tvrzené okolnosti však vzal správní orgán v úvahu ve prospěch žalobce a srozumitelně se s nimi vypořádal. Není přitom podstatné, jaké měli policisté osvědčení, ale zda dodrželi návod k obsluze rychloměru. Žalobcovo jednání bylo společensky nebezpečné i v době „siesty“, materiální stránkou přestupku se správní orgány detailně zabývaly. Je jen štěstím, že nedošlo v důsledku téměř dvojnásobného překročení rychlostního limitu v obci ke zraněním. Rozhodnutí je přezkoumatelné. Žalobu navrhuje zamítnout. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno 5. 6. 2024 a žaloba byla podána 19. 7. 2024), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou. 6. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích včas uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Podstatný obsah správního spisu 7. Policie oznámila dne 20. 11. 2023 městskému úřadu podezření ze spáchání výše uvedeného přestupku žalobce. Součástí oznámení byl ověřovací list silničního rychloměru RAMER10 C s datem zkoušky 15. 8. 2023, platný do 14. 8. 2024, a osvědčení pro pí. Blanku Pavlátovou (radar obsluhující policistka), která dne 2. 3. 2016 absolvovala odbornou přípravu pro obsluhu a údržbu rychloměrů typu RAMER 10, AD9 a RAMER 7CCD, s ARCHIVACÍ (dále jen „osvědčení“). Na oznámení přestupku je podpis řidiče bez jakéhokoliv vyjádření. 8. Městský úřad vydal dne 27. 11. 2023 příkaz, který žalobci doručil dne 8. 12. 2023. Pro včasný odpor však byl příkaz zrušen. V průběhu následného řízení před městským úřadem žalobce předložil dokumentaci o úrazu žalobcovy matky dne 20. 11. 2023 (poranění pravého hlezna a levého bedra v důsledku uklouznutí; nemohla vstát ani si přivolat pomoc), potvrzení o vodovodní havárii a výpis volaných čísel ze svého mobilního telefonu téhož dne. Dále předložil rozhodnutí, kterým jí byl přiznán příspěvek na péči. Při ústním jednání dne 17. 1. 2024 žalobce popsal situaci s matkou z daného dne. Uvedl, že si z rozhovoru s policisty pamatuje málo, neboť byl rozrušen, protože nevěděl, co se s matkou děje. Na dotaz, proč nezavolal hasiče, odpověděl, že se mu zdálo, že na místě bude z Prahy X rychleji. Žalobce uvedl, že jednal v krajní nouzi. 9. Městský úřad vydal dne 8. 3. 2024 prvostupňové rozhodnutí. K žalobcově obhajobě městský úřad uvedl, že žalobce s policejní hlídkou strávil 19 minut, aniž by ji požádal o pomoc. Vytékající voda mohla způsobit další škody a nebylo v silách žalobce ji osobně zastavit. Pokud žalobcově matce hrozilo nebezpečí, měl již z Prahy zavolat hasičský záchranný sbor. Jestliže žalobce uvedl, že se obával zbytečného výjezdu a poškození zamčených vrat domu, pokud by matka jen usnula a situace nebyla tak kritická, současně tím přijal fakt, že za jednání bude plně odpovědný. Městský úřad odmítl úvahy o krajní nouzi, neboť hrozící nebezpečí šlo odvrátit jinak. Zhodnotil takřka dvojnásobné překročení povolené rychlosti v obci jako velmi závažné a neukázněné. K měření došlo před obecním úřadem obce X, kde se nacházejí ještě další domy a špatně viditelná křižovatka do X a X. Vysoká rychlost poskytuje kratší čas ke zpracování informací a reakcím, brzdná dráha je delší a možnost vyhnout se kolizi je snížena. Při určení správního trestu přihlédl městský úřad jako k polehčující okolnosti k tomu, že nedošlo ke škodám, a zejména žalobcově stavu souvisejícím s výše popsanou krizovou situací. Přihlédl též osobním poměrům žalobce, zejména k tomu, že potřebuje řidičské oprávnění pro zajišťování péče o matku. Proto využil § 125e odst. 4 zákona o silničním provozu a uložil trest zákazu činnosti pod dolní hranicí stanovenou tímto zákonem pro projednávaný přestupek. 10. V odvolání se žalobce soustředil na aspekty krajní nouze v zásadě tak, jak učinil též v žalobě. Žalovaný dne 5. 6. 2024 vydal a též žalobci doručil napadené rozhodnutí. V hodnocení materiální stránky věci se žalovaný plně ztotožnil se závěry krajského úřadu (str. 4 napadeného rozhodnutí). Nerozporoval, že se uvedeného dne věci odehrály tak, jak žalobce tvrdil. S poukazem na § 24 zákona o přestupcích však uzavřel, že v daném případě šlo nebezpečí odvrátit jinak. Poukázal na to, že ačkoliv matka telefon nezvedala již ve 14:07, vyčkal až do 14:32, kdy volání opakoval, a následně se vydal jako řidič motorovým vozidlem do místa vzdáleného cca 70 km (z Prahy X do obce X). Žalovaný nepolemizoval s tvrzením, že žalobce jednal ve stavu tísně a rozr