2 Aps 5/2012 — Nejvyšší správní soud

54 A 47/2021- 50 - text 28 54 A 47/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: M. T. J. zastoupena obecným zmocněncem V. T. oba bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2021, č. j. 109807/2021/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Černými lesy (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 16. 6. 2021, č. j. 05364/2021/KNCL/SEK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím prvostupňový orgán nevyhověl žádosti žalobkyně o opravu zápisu v matriční knize podle § 5 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „matriční zákon“). Žádostí podanou u prvostupňového orgánu dne 25. 8. 2020 se žalobkyně domáhala zápisu místa narození v Praze namísto v knize narození uvedeného Kostelce nad Černými lesy. Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítá, že Úřad městské části Praha 6 vedl od listopadu 2019 celé řízení utajovaně. Dne 1. 11. 2019 Moskevský archiv doručil dokumenty pro určení místa narození, o čemž žalobkyně nebyla v rozporu s § 100 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) informována. Vedle toho v zápise ze dne 27. 11. 2019 úřednice uvádí v omyl Ministerstvo obrany tvrzením, že žalobkyně požádala o vystavení rodného listu, ačkoliv ten byl již vystaven, čímž řízení skončilo. Dne 1. 12. 2019 si úřednice nechala přeložit směrnici Ministerstva zdravotnictví SSSR a zároveň soudní tlumočnici vyzvala ke zjištění více informací o místě narození. V zápisu ze dne 27. 11. 2019 úřednice uvádí v omyl Ministerstvo zdravotnictví zapřením, že rodný list byl žalobkyni již vydán. V zápisu ze dne 4. 2. 2020 úřednice postupovala způsobem, jako by stále vedla správní řízení o žádosti. Následně bylo správní řízení utajeně postoupeno Úřadem městské části Praha 6 prvostupňovému orgánu. Ten bez dokazování provedl zápis místa narození pouhý den nebo dva po obdržení spisového materiálu, přičemž žalobkyně obdržela ve stejný den rodný list i usnesení Úřadu městské části Praha 6 ze dne 30. 7. 2020, č. j. MCP6 248632/2020, o postoupení věci. 3. Žalobkyně v průběhu předcházejícího řízení zjistila, že prvostupňový orgán posílá dokumenty ze správního spisu společnosti KVB advokátní kancelář s.r.o., IČO: 01460412 (dále jen „KVB advokátní kancelář“), která tak fakticky vedla řízení a rozhodla namísto prvostupňového orgánu. K tomu žalobkyně odkázala na e-mailové zprávy mezi tajemnicí prvostupňového orgánu a advokátním koncipientem působícím v uvedené společnosti, který slíbil vypracovat koncept prvostupňového rozhodnutí. 4. Podle žalobkyně prvostupňový orgán vedl řízení na základě nicotného usnesení Úřadu Městské části Praha 6 ze dne 30. 7. 2020 o postoupení věci, které bylo vydáno v již ukončeném řízení. Úřad městské části Praha 6 vydal rodný list, čímž řízení podle § 71 odst. 2 správního řádu ukončil, a proto již nemohl konat další úkony. V případě získání nových důkazů je nutné řízení nejprve obnovit postupem podle § 100 správního řádu. Prvostupňovým rozhodnutím tak byla porušena zásada ne bis in idem ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu. O změnu rodného listu žalobkyně ani její matka nežádaly, k vydání rodného listu v Kostelci nad Černými lesy došlo proti jejich vůli. Za platný rodný list proto považuje ten vydaný Úřadem městské části Praha 6. Prvostupňový orgán rozhodoval bez podání žádosti, aniž by měl k tomu pravomoc, neboť o místě narození již bylo rozhodnuto vydáním sovětského rodného listu z roku X a rodného listu Úřadem městské části Praha 6. 5. Žalobkyně dále namítá nesplnění podmínek § 14 odst. 3 matričního zákona pro zápis místa narození v Kostelci nad Černými lesy. Prvostupňový orgán o narození žalobkyně v Kostelci nad Černými lesy nedisponoval žádným důkazem. Neexistuje o tom záznam v porodní knize, rodném listě nebo svědecká výpověď. Matka žalobkyně navíc čestně prohlásila, že porod proběhl na adrese Korunovační XC, Praha 6 (dnes se budova č. p. XA nachází na ul. Ukrajinských hrdinů – pozn. soudu), což potvrzují veřejné listiny Ruské federace a sovětský rodný list. Též z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018, č. j. 8 A 241/2015-112, vyplývá, že se žalobkyně narodila v Praze, což potvrzuje též rodný list vydaný Úřadem městské části Praha 6. Správní orgány nepresumovaly správnost veřejných listin vydaných orgány Ruské federace, ačkoliv jim to vytkl již Městský soud v Praze s tím, že je třeba uznat jejich důkazní hodnotu bez dalšího ověření. Je proto nutný důkaz opaku, nikoliv tvrzení, že údaj není dostatečně doložen. K tvrzení žalovaného, že veřejné listiny jsou v rozporu s vyjádřením vedoucího konzulárního oddělení Velvyslanectví Ruské federace v Praze, žalobkyně namítá, že konzul z povahy věci nemohl mít informace o narození žalobkyně v roce X, neboť je konzulem od roku 2017. Navíc je tento telefonický hovor možná vymyšlený. V rodném listě z Moskevského archivu je uvedena vojenská jednotka č. X, která provedla zápis místa narození Praha. Je logické, že v budově sovětského velvyslanectví nebyli lékaři a nemocnice, ale pouze porodní zařízení, do kterého v případě potřeby dojel lékař z vojenské jednotky. Velvyslanectví Ruské federace v Praze nepotvrdilo, že by vojenská jednotka č. X byla 209. vojenská nemocnice v Kostelci nad Černými lesy. Internetový zdroj využitý prvostupňovým orgánem považuje žalobkyně za nevěrohodný. Důležité je místo narození v potvrzení o narození z Moskevského archivu, kterým je Praha. 6. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že prvostupňový orgán opřel argumentaci o Směrnici o postupu při vyplňování a vydávání zdravotnického osvědčení o narození, která byla platná na území SSSR, nicméně na Sovětskou armádu a rodinné příslušníky vojáků se v době „dočasného pobytu“ na území ČSSR nevztahovaly sovětské zákony a směrnice, což má vyplývat z čl. 2 odst. 2 Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky (vyhlášené pod č. 11/1969 Sb.; dále jen „Smlouva o pobytu vojsk“). Tedy doklad o narození živého dítěte byl vydán podle československých zákonů a směrnic. 7. K tvrzení prvostupňového orgánu, že je mu z úřední činnosti známo, že se porody prováděly ve vojenské nemocnici v Kostelci nad Černými lesy, žalobkyně uvádí, že to neznamená, že v této nemocnici proběhly všechny porody. Jedná se o pouhých 13 zápisů místa narození. Sovětská posádka mohla tvořit na počátku okupace 500 000 vojáků a postupně se zmenšovala, přičemž během roku 1991 opustilo Československo 73 500 vojáků a 39 000 rodinných příslušníků. Dle žalobkyně se každý rok vojákům narodilo 1 000 dětí, tj. 22 000 dětí za roky 1968 až 1991. Počet 13 zápisů v Kostelci nad Černými lesy a 1 ve Vysokém Mýtě tak představuje 0,00064 % všech porodů. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že se nelze opírat pouze o prohlášení rodičů, neboť ti uvedli, že si přesné místo narození nepamatují. Žalovaný se zabýval sdělením zaměstnanců konzulárního oddělení Velvyslanectví Ruské federace v Praze a zápisem o narození č. X ze dne X vydaným vojenskou jednotkou č. X, přičemž tato jednotka Sovětské armády byla umístěna v Kostelci nad Černými lesy. Žalovaný jako správný vyhodnotil postup Úřadu městské části Praha 6, který považoval za nedostatečné prokázání místa narození v Praze na adrese tehdejšího Velvyslanectví SSSR v ČSSR. Žalovaný považoval za podstatné sdělení Ministerstva zahraničních věcí ze dne 2. 4. 2012, dle kterého vedoucí konzulárního oddělení Velvyslanectví Ruské federace v Praze, III. tajemník velvyslanectví a zaměstnanci uvedli, že při potvrzení o narození žalobkyně za účelem „pomoci“ vycházeli pouze z rodného listu, na kterém bylo uvedeno pouze „Praha – ČSSR“. Současně vzal žalovaný v potaz sdělení Vojenského historického ústavu v Praze, že č. X patřilo nemocnici Střední skupiny vojsk Sovětské armády v Kostelci nad Černými lesy, v níž bylo i dětské oddělení. Nemocnice byla Ministerstvem zdravotnictví předána smlouvou ze dne 19. 8. 1971 do dočasného užívání Střední skupině vojsk a v době stažení Sovětské armády v letech 1990 až 1991 byla předána zpět. Z úřední činnosti bylo prvostupňovému orgánu známo, že v období 1972 až 1992 docházelo v Kostelci nad Č