4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

41 A 13/2024- 84 - text 35 41 A 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Martiny Kotouček Mikoláškové a Richarda Galise ve věci žalobce: Občanský spolek pro ochranu výšky hladiny vody studní IČO 06689094 sídlem č.p. 5, 294 04 Dobšín zastoupený advokátem JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D. sídlem Na Perštýně 362/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2024, čj. 016803/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „žalovaný“) ze dne 12. 4. 2024, čj. 016803/2024/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 15. 11. 2023, čj. 109347/2023/VH/KrNo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I prvostupňového rozhodnutí vodoprávní úřad povolil žadateli městu Dolní Bousov (dále též „žadatel“) podle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2024 (dále jen „vodní zákon“) nakládání s podzemními vodami – jejich odběr na pozemku p. č. st. 180 v k. ú. X, orientační souřadnice odběru (SJTSK) Y: 687035, X: 1006937, typ odběrného objektu vrt (dále též „sporná studna“) za účelem zásobování obyvatelstva vodou v tomto rozsahu: průměrný povolený odběr: 7,06 l/s; maximální povolený odběr: 10,0 l/s; maximální měsíční povolený odběr: 20 000 m3; roční povolený odběr: 240 000 m3; počet měsíců v roce, kdy se odbírá: 12. Dobu povoleného nakládání s podzemními vodami vodoprávní úřad stanovil na 10 let od právní moci rozhodnutí. Výrokem II prvostupňového rozhodnutí vodoprávní úřad stanovil, že odběr podzemních vod bude měřen odečtem vodoměru a výrokem III stanovil tyto podmínky a povinnosti: 1. Odběr podzemních vod bude měřen zařízením žadatele, jehož správnost bude ověřena. 2. Způsob a četnost měření odebíraných podzemních vod musí být v souladu s § 2 vyhlášky č 20/2002 Sb., o způsobu a četnosti měření množství a jakosti vody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o způsobu a četnosti měření množství a jakosti vody“). 3. Na zhlaví vrtu ŽS-3 bude umístěn manometr a vrt bude vybaven elektronickým hladinometrem pro záměr stavu hladiny podzemní vody při odběru, kdy je hladina snižována pod úroveň zhlaví vrtu. 4. Získaná data budou pravidelně hodnocena v ročních zprávách, kde bude dokumentován a bilančně hodnocen odběr podzemní vody z celého prameniště Střehom. Zpráva bude po vyhotovení obratem předložena vodoprávnímu úřadu. 5. Bude veden provozní deník, v něm bude min. 1 x měsíčně (na návrh hydrogeologa případně častěji) zaznamenán stav vodoměru, hladinometru a manometru spolu s datem odečtu a další důležité skutečnosti týkající se provozu a stavu souvisejícího vrtu ŽS-3. Provozní deník bude na vyžádání kontrolního orgánu neprodleně předložen. 6. Každoročně do 31. ledna zasílat vodoprávnímu úřadu za uplynulý rok a jeho kalendářní měsíce tabelární přehled množství odebraných podzemních vod. 7. Množství odebíraných podzemních vod bude žadatel povinen podle vyhlášky č. 431/2001 Sb. každoročně do 31. ledna následujícího roku hlásit pro potřeby vodní bilance. Hlášení se podává podle § 22 odst. 2 vodního zákona prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP). Výrokem IV prvostupňového rozhodnutí vodoprávní úřad zrušil povolení k odběru podzemních vod dle rozhodnutí ze dne 9. 4. 2010, čj. ŽP 231/2-20145/2009, a na něj navazujícího rozhodnutí ze dne 4. 3. 2019, čj. 75629/2018/VH/MaNe. Obsah žaloby 2. Žalobce namítl, že žalovaný nedostatečně vypořádal jeho připomínky ohledně vlivu napadeného rozhodnutí na odběr vody ze studní v obci Dobšín – Kamenice. Žalovaný rovněž nevypořádal námitku, že stanovený způsob měření množství odebíraných podzemních vod bez autentické plomby vodoměru k přírubě je nedostatečný, neboť hrozí neoprávněná manipulace s vodoměrem. Žalobce má za to, že rozhodnutí správních orgánů jsou v tomto ohledu nepřezkoumatelná. 3. Žalobce v řízení před správními orgány vyjádřil obavu, že navýšením kapacity odběru vody ze sporné studny dojde k poklesu hladiny podzemních vod v obci Dobšín – Kamenice, které fungují ve spojení se spornou studnou (vrtem ŽS-3) na principu spojených nádob. Přestože předestřel konkrétní indicie svědčící o vlivu odběru ze sporné studny na povolené odběry v Dobšíně – Kamenici, nebyl tento vliv prokazatelně vyloučen. Správní orgány tak nedostatečně zhodnotily vliv povolovaného odběru na okolní povolené odběry dle čl. 4.3.9 ČSN75 5115. Žalobce disponuje jen omezenými nástroji k opatření důkazů, zatímco správní orgán má podle § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) povinnost opatřovat podklady. Žalobce navrhl doplňkový hydrogeologický průzkum, který by zaměřil studny v okolí a zkoumal vliv sporné studny v širším kontextu než hydrogeolog žadatele, který nedostatečně vytyčil atmosférickou hladinu. Žalobce namítá, že nebylo nade vši pochybnost vyloučeno, že povolením odběru nedojde k jím tvrzenému úbytku vody v jiných vodních zdrojích. Pochybnosti by dle žalobce vyvrátil doplňkový hydrogeologický průzkum nebo karotážní měření se zaměřením na existenci vertikálního proudění, jejichž provedení ve správním řízení navrhl. Správní orgány nepostupovaly podle doporučení Ministerstva životního prostředí, odboru geologie, v souladu s § 3 a § 56 správního řádu. 4. Správní orgány též mohly podle § 110 odst. 4 vodního zákona spolupracovat se žalobcem, který nabídl svou studnu pro monitoring (míněna patrně studna předsedy výboru žalobce, pozn. soudu), přičemž doložil fotografii se souřadnicemi ochranného pásma vodního zdroje Rašovec a sporné studny, které zasahuje do intravilánu Dobšína. Žalobce již v minulosti upozorňoval na spojitost studní v obci Dobšín – Kamenice a vrtu ŽS-3. Argumentaci, že pokles hladin ve studnách zapříčinily klimatické změny a nedostatek srážek, by bylo možné dle žalobce chápat jako pravdivou pouze v případě, že bude v okolních vrtaných studnách vyloučeno vertikální proudění a v případě artéských studní budou zjišťovány související studny s atmosférickou hladinou (jde o spojené nádoby), a všem potenciálně ohroženým odběrům bude umožněno uplatnit připomínky dle § 27 odst. 2 správního řádu a změřena vydatnost studní před prodloužením a navýšením odběru a po něm. Jedná se o prokazatelnější důkaz než zaměření výšky hladiny ve studni. K významu studní s artéským stropem žalobce odkázal na své články v časopise Šrámkova Sobotka (míněny patrně články předsedy výboru žalobce, pozn. soudu), které navrhl k důkazu. O tom, že studny s artéským stropem nejsou neznámý fenomén, svědčí i práce Speciální případy HPV, PECH 2010, s. 12. Žalobce ve správním řízení k prokázání svého tvrzení o vlivu povolení a navýšení odběru ze sporné studny na odběry podzemní vody v obci Dobšín – Kamenice, které jsou dle žalobce na spornou studnu navázané, navrhl provést doplňkový hydrogeologický průzkum, popřípadě karotážní měření. Nemohl navrhnout způsob karotáže, neboť by musel mít přístup k datům sporné studny, které nebyly součástí spisu vodoprávního úřadu. Namítá, že vodoprávní úřad jeho námitku označil za „pouhé konstatování“ a uvedl pouze, že účastníky stanovil v souladu se zákonem. Žalobce považuje vypořádání námitky za nedostatečné. Žalobce namítá, že správné vymezení okruhu účastníků řízení je zásadní, přičemž v pochybnostech je nutné účastenství připustit. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2024, čj. 10 As 110/2023-30. 5. Žalobce se neztotožňuje se závěrem, že si měl nechat vypracovat vyjádření hydrogeologa, neboť nemá přístup k datům sporné studny a přístup na cizí pozemek. Z tohoto důvodu důkazy toliko navrhl, avšak správní orgány je v rozporu se svou povinností opatřovat podklady pro vydání rozhodnutí neprovedly. Žalovaný se ztotožnil se závěry vodoprávního úřadu a námitky žalobce proti posudkům hydrogeologů RNDr. Šedy a RNDr. Čapka upozorňující na nedostatečné metody označil za spekulativní, aniž uvedl konkrétní skutečnosti. S tímto postupem žalobce nesouhlasí. Žalobce v námitkách i v odvolání uvedl konkrétní skutečnosti zpochybňující závěry hydrogeologů RNDr. Šedy a RNDr. Čapka, kdy zejména poukázal na pokles hladiny ve vrtaných studnách v obci Dobšín – Kamenice a jejich provázanost s vrtem ŽS-3, nedostatečné vymezení subjektů, jichž se řízení dotýká, a navrhl provést doplňkový hydrologický průzkum a karotážní měření, které by přesn