2 As 169/2022 — Nejvyšší správní soud

51 A 70/2024- 69 - text 6 51 A 70/2024 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Karla Ulíka a Josefa Straky v právní věci navrhovatelky: K. M. bytem X zastoupená Mgr. Richardem Novákem, advokátem sídlem Vodičkova 730/9, 110 00 Praha proti odpůrkyni: obec Tuchoměřice sídlem V Kněžívce 212, 252 67 Tuchoměřice zastoupená JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem sídlem Vodičkova 699/30, 110 00 Praha o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 02/2023 – Územního plánu Tuchoměřice, schváleného usnesením Zastupitelstva obce Tuchoměřice ze dne 18. 10. 2023, č. 6/7/2023, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Řízení se zastavuje. III. Navrhovatelce se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, to ve lhůtě 30 dní od právní moci tohoto usnesení. IV. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení 16 681,60 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce navrhovatelky, Mgr. Richarda Nováka, advokáta. Odůvodnění: Shrnutí dosavadního řízení 1. Návrhem ze dne 25. 10. 2024 se navrhovatelka domáhala zrušení části v záhlaví uvedeného územního plánu, a to v rozsahu vymezení plochy BZ – zahrady obytné na jejím pozemku parc. č. X v k. ú. X. 2. Soud k projednání věci nařídil ústní jednání na 23. 1. 2025. 3. Přípisem ze dne 13. 1. 2025 navrhovatelka soud požádala o odročení jednání na dobu po nabytí účinnosti změny č. 1 napadeného územního plánu. Na základě ní by totiž měl být celý pozemek opětovně zařazen do navrhovatelkou požadované plochy SV – smíšené obytné venkovské. Pokud se tak opravdu stane, navrhovatelka vezme návrh na zrušení části územního plánu zpět. 4. K výzvě soudu odpůrkyně v přípisu ze dne 16. 1. 2025 sdělila, že skutečně plánuje schválit změnu územního plánu, kterou zařadí celý pozemek navrhovatelky do plochy SV – smíšené obytné venkovské. Odpůrkyně uvedla, že dne 2. 12. 2024 se konalo veřejné projednání a v současnosti probíhá vyhodnocení podaných připomínek. Odpůrkyně tak hodlá projednat a schválit změnu č. 1 napadeného územního plánu na jednání zastupitelstva dne 12. 3. 2025. Z toho důvodu odpůrkyně souhlasí s odročením jednání i s přerušením řízení. 5. Usnesením ze dne 20. 1. 2025, č. j. 51 A 70/2024-54, soud z výše uvedených důvodů řízení přerušil. 6. Dne 1. 4. 2025 navrhovatelka vzala návrh v celém rozsahu zpět. Soudu sdělila, že změna č. 1 napadeného územního plánu byla skutečně schválena a nabyla účinnosti dne 1. 4. 2025. Touto změnou bylo dosaženo výsledku, který navrhovatelka sledovala svým návrhem ze dne 25. 10. 2024. Kdyby odpůrkyně informovala navrhovatelku dříve, že změnou č. 1 dojde opět k vymezení plochy SV na celém jejím pozemku, ani by návrh k soudu nepodávala. Návrh byl dne 25. 10. 2024 podán důvodně, odpůrkyně je proto povinna navrhovatelce uhradit náklady řízení podle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). 7. Odpůrkyně ve vyjádření ze dne 2. 4. 2025 souhlasila se zpětvzetím návrhu a se zastavením řízení. Zásadně se ale vymezila proti přiznání nákladů řízení navrhovatelce. Odpůrkyně nezpochybňuje, že vydáním změny č. 1 došlo k dosažení výsledku, který navrhovatelka soudním řízením sledovala. Návrh ze dne 25. 10. 2024 byl ale podán nedůvodně, jak ostatně odpůrkyně argumentovala ve svém vyjádření k němu ze dne 13. 11. 2024. V takové situaci nelze navrhovatelce náklady řízení přiznat (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2741/16 a sp. zn. III. ÚS 3592/16). Odpůrkyně nedůvodnost návrhu opírá zejména o fakt, že navrhovatelka podala v řízení o vydání územního plánu námitky směřující k zachování dosavadního stavu opožděně (až po opakovaném veřejném projednání). Odpůrkyně nebyla povinna navrhovatelku individuálně informovat o tom, že zastupitelstvo rozhodlo o pořízení změny napadeného územního plánu. Odpůrkyně dále poukazuje na to, že Krajský soud v Praze zamítl prakticky shodně formulovaný návrh na zrušení části napadeného územního plánu podaný společností, jíž je nynější navrhovatelka jednatelkou (rozsudek ze dne 23. 1. 2025, č. j. 54 A 72/202456, pozn. soudu), a stejně tak zamítl návrh jiné osoby proti napadenému územnímu plánu (rozsudek ze den 29. 1. 2025, č. j. 54 A 74/2024-75). Odpůrkyně má tak naopak za to, že náklady řízení by měla být přiznány jí, a to podle § 60 odst. 6 s. ř. s. Posouzení věci soudem 8. Soud v prvé řadě výrokem I. rozhodl o pokračování v řízení podle § 48 odst. 6 s. ř. s., které bylo přerušeno usnesením ze dne 20. 1. 2025. Jak vyplývá z podání obou účastníků řízení, důvod tohoto přerušení odpadl, neboť odpůrkyně schválila změnu napadeného územního plánu a navrhovatelka následně vzala svůj návrh. 9. Výrokem II. soud následně rozhodl o zastavení řízení podle § 47 písm. a) s. ř. s., neboť navrhovatelka vzala svůj návrh v celém rozsahu zpět (§ 37 odst. 4 s. ř. s.). 10. Výrokem III. soud rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Jelikož ke zpětvzetí návrhu došlo před prvním jednáním ve věci, rozhodl soud o vrácení zaplaceného soudního poplatku sníženého o 1 000 Kč. Soudní poplatek ve výši 4 000 Kč bude navrhovatelce vrácen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích). 11. Výrokem IV. soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s., že se navrhovatelce přiznává právo na náhradu nákladů řízení z důvodu pozdějšího chování odpůrkyně. 12. Soudní řád správní neobsahuje v citovaném ustanovení požadavek důvodnosti podaného návrhu, jako to činí § 146 odst. 2 o. s. ř. To, však neznamená, že by otázka důvodnosti návrhu byla zcela bez významu, jak správně podotkla odpůrkyně. I v soudním řízení správním je třeba hodnotit, zda je zpětvzetí návrhu v příčinné souvislosti s pozdějším jednáním odpůrce. Příčinná souvislost je dána tehdy, je-li toto pozdější chování odpůrce skutečně odůvodněno podaným návrhem. Tuto příčinnou souvislost nelze dovodit pouze na základě té okolnosti, že odpůrce učinil úkon, v jehož důsledku byl nastolen stav požadovaný návrhem na zahájení řízení. 13. Toto posouzení však nemůže jít tak daleko, aby soud čistě pro účely procesního rozhodnutí, nadto o nákladech řízení, fakticky posuzoval věc samou. Bylo by nelogické a z hlediska procesní ekonomie až absurdní, aby soud sice řízení z důvodu zpětvzetí návrhu zastavil, ale následně podrobně posuzoval veškeré námitky obsažené v návrhu, který nota bene již byl vzat zpět, a to jen pro účely nákladového výroku [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 25. 6. 2008, č. j. 1 Ans 4/2008-62, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2022, č. j. 77 A 141/2021-72, odst. 7–8]. 14. Posouzení správních soudů se v takové situaci v podstatě omezuje jen na ověření splnění podmínek řízení a posouzení toho, zda návrh nebyl „zjevně nedůvodný“ (viz např. usnesení NSS ze dne 27. 4. 2023, č. j. 2 As 169/2022-107, odst. 5, a Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, č. j. 54 A 164/2018100, odst. 5, a ze dne 9. 5. 2024, č. j. 43 A 73/202257, odst. 15; shodně též Kocourek, T.: Komentář k § 60. In: Kühn, Z., Kocourek. T. a kol.: Soudní řád správní. Komentář. Wolters Kluwer, Praha 2019, str. 490). 15. Pro tyto účely soud nejprve konstatuje, že podmínky řízení o původním návrhu byly splněny. K vyjádření odpůrkyně směřujícímu k odmítnutí návrhu soud uvádí, že navrhovatelka předestřela dostatečná plausibilní tvrzení o zásahu do svých práv a že přípustnost nynějšího návrhu (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2024, č. j. 41 A 18/2024-101, odst. 48–59) nebyla podmíněna podáním námitek v řízení o územním plánu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116, č. 2215/2011 Sb. NSS). Ostatně ještě před přerušením řízení soud nařídil ústní jednání, k čemuž zpravidla nebude důvod, má-li být návrh odmítnut. 16. Soud též neshledal, že by návrh byl zjevně nedůvodný. Soud souhlasí s odpůrkyní, že navrhovatelka podala námitky v řízení o napadeném územním plánu opožděně. S námitkami týkajícími se nerovného zacházení s vlastníky pozemků a obecně proporcionality přijatého řešení tak nemohla v soudním řízení uspět (viz např. rozsudky NSS ze dne 20. 9. 2018, č. j. 10 As 366/2017-60, nebo ze dne 30. 7. 2024, č. j. 1 As 84/2024-80, odst. 65). To však neznamená, že nemohla uspět s námitkami porušení kogentních procesních či hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy (viz rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013-29, odst. 17 a násl.), kam judikatura řadí mj. námitky nezohlednění dříve vydaných povolení podle stavebního zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 2. 2022, č. j. 5 As 300/2020-81, odst. 51–52). 17. Soud připomíná, že napadeným územním plánem byla přibližně na polovině pozemku navrhovatelky vymezena plocha SO – smíšené území a v druhé polovině plocha BZ – zahrady obytné. Plocha SO byla určena pro bydlení venkovského charakteru, zatímco plochy BZ měly být využívány zejména k rekreaci a pobytu obyvatel rodinnýc