53 Ad 27/2024 – Krajský soud v Praze

53 Ad 27/2024- 42 - text 6 53 Ad 27/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: J. V. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 9. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 13. 9. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobkyninu žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu poklesla žalobkynina pracovní schopnost jen o 20 %. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobkyniny námitky a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu z námitkového řízení byl rozhodující příčinou žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vertebrogenní algický syndrom polytopní s poruchou statiky a dynamiky páteře, cervikobrachiální syndrom, intermitentní radikulární iritace L5/S1 oboustranně, bez zánikové symptomatiky. Zdravotní stav žalobkyně institut hodnotil podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), na horní hranici rozpětí této položky vzhledem ke stupni postižení. Míru poklesu pracovní schopnosti určil na 20 %. Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 4. Žalobkyně nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu. Žalovaná řádně neprověřila lékařské zprávy doložené v námitkovém řízení, které svědčí o zhoršení žalobkynina zdravotního stavu. Od zamítnutí námitek se žalobkynin zdravotní stav dále zhoršil, k čemuž žalobkyně odkazuje na lékařské zprávy z neurologického a revmatologického vyšetření (obě ze dne 16. 10. 2024). Žalovaná taktéž ignorovala žalobkynino oční onemocnění spočívající v omezení zorného pole. Vyjádření žalované 5. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby a vypracování posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Jednání 6. Žalobkyně během jednání setrvala na svém procesním stanovisku. Žalovaná se k jednání nedostavila (svou neúčast omluvila), ač byla řádně předvolána. Soud proto věc v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. projednal v její nepřítomnosti. 7. Soud provedl dokazování posudkem posudkové komise ze dne 27. 11. 2025, ze kterého zjistil, že žalobkyně byla při jednání komise osobně přítomna a vyšetřena lékařem z oboru fyziatrie a rehabilitační lékařství MUDr. M. K., Ph.D., MBA. Posudková komise dále vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře a dokumentace oftalmologa. Kromě vyšetření posudková komise taktéž provedla pohovor s přítomnou odbornou oftalmoložkou MUDr. S.. 8. Posudková komise dospěla k závěru, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla revmatoidní artritida. Toto postižení podřadila pod kapitolu XIII, oddíl A, položku 2b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise zvolila na horní hranici rozpětí, tj. na 35 %. Neshledala důvody pro změnu podle § 3 nebo § 4 vyhlášky o posuzování invalidity, neboť komorbidity již byly zohledněny při stanovení horní hranice procentního rozmezí. Datum vniku invalidity posudková komise určila na 24. 5. 2024, tj. datem revmatologického vyšetření, kdy bylo referováno zhoršení pohybového postižení. 9. Posudková komise zdůvodnila, že revmatoidní artritida, která představuje rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, je dle dokumentace ošetřujícího revmatologa postižením s trvalou lehkou až středně těžkou poruchou funkce několika velkých i malých kloubů, pomalu progredující. Některé denní aktivity jsou tak vykonávány s obtížemi. Žalobkyně má výrazné bolesti drobných kloubů rukou (s maximem bolestí metakarpofalang. kloubů), nohou, kolenou s prolongovanou ranní ztuhlostí s trváním až do poledne. To dle ošetřujícího lékaře limituje práci prodavačky, resp. pokladní. Léčba žalobkyni nepřináší výrazný efekt. Pohybový deficit potencuje bolestivé postižení levého kyčelního kloubu – v rámci koxy profunda, bolestivá mírně zánětlivá sakroiliakání skloubení a vertebrogenní symptomatika s trvající poruchou statodynamiky ve všech etážích, dosud s prokazatelnou minimální objektivní patologií, ale s podezřením na zánětlivou etiologii postižení. Oční onemocnění je nesouvisející a vzniklé na podkladě dosud ne přesně objasněného centrálního zrakového postižení s poruchou perimetru, které žalobkyni limituje při práci v rizikovém prostředí a není schopna pracovat na pracovišti s nedostatečným osvětlením. I při dodržování těchto podmínek má oční postižení vliv na únavu zraku a slzení očí (projeví se na konci směny). Žalobkyně je dále diabetička na perorální léčbě a je dispenzarizována a medikována kardiologem pro výskyt srdečních palpitací. Tato postižení, stejně jako psychické postižení (úzkostná porucha), nicméně nemají podstatný dopad na snížení pracovního potenciálu. V prvoinstančním posouzení bylo za rozhodující příčinu zvoleno vertebrogenní postižení, na které si žalobkyně rovněž stěžuje, není ale pro výkon zaměstnání nejvíce limitující. 10. Účastníci provedení jiných důkazů nenavrhli. Lékařská zpráva z očního vyšetření předložená žalobkyní s žalobou je součástí správního spisu. Seznámení se s obsahem správního spisu nevyžaduje provádění dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015 – 56, nebo ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Další dvě lékařské zprávy předložené žalobkyní soud k důkazu pro nadbytečnost neprováděl, neboť žalobkynin zdravotní stav a jeho vliv na její pracovní schopnost byl dostatečně spolehlivě prokázán posudkem posudkové komise, která vycházela i z těchto zpráv. Posouzení věci 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 12. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. 13. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; [písm. c)] nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 14. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 15. Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to,