5 As 462/2019 — Nejvyšší správní soud

41 A 45/2023- 59 - text 9 41 A 45/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové v právní věci žalobce: JUDr. V. P. T., Ph.D. bytem X proti žalovanému: Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Příbrami sídlem nám. T. G. Masaryka 145, Příbram o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v nevyplacení příspěvku pro solidární domácnost za březen 2023 dle § 8 zákona č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném do 30. 6. 2023, je nezákonný II. Žalovanému se přikazuje, aby do dvou týdnů od právní moci rozsudku vyplatil žalobci příspěvek na solidární domácnost za březen 2023 ve výši 12 000 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobci se z účtu Krajského soudu v Praze vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků, průběh soudního jednání 1. Žalobce se podanou žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), původně domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 1. 6. 2023, jímž žalovaný zamítl jeho žádost o vyplacení příspěvku pro solidární domácnost č. X ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen zákon č. 66/2022 Sb.), kterou podal prostřednictvím elektronického formuláře (webové aplikace Ministerstva práce a sociálních věcí). 2. Žalovaný na žádost reagoval skrze aplikaci zprávou, že žádost lze uplatnit pouze za jeden měsíc zpětně. Umožnil však žalobci, aby doložil skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek a osvětlil důvod, proč žádá o příspěvek více měsíců zpětně. Jelikož žalobce tyto důvody nedoložil, žalovaný příspěvek pro solidární domácnost neposkytl. 3. Žalobce v žalobě namítal, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť žalovaný jej nijak neodůvodnil, pouze bylo v aplikaci u žádosti č. X uvedeno „Zamítnuto“. Vzhledem k tomu, že zákonodárce výslovně vyloučil úpravu řízení dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a žalobce tak neměl možnost podat jakékoli opravné prostředky, obrátil se na zdejší soud s žalobou a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce podal prostřednictvím elektronického formuláře (webové aplikace Ministerstva práce a sociálních věcí) žádost o příspěvek na solidární domácnost za měsíc březen 2023, avšak žádost obsahovala nedostatky, a proto žalovaný žalobce vyzval, aby se dostavil na úřad práce. Ve výzvě byl poučen, že žádost lze uplatnit pouze za jeden měsíc zpětně. Žalobce přitom neuvedl žádný vážný důvod, proč podal žádost až v květnu 2023, ve které uplatnil nárok za měsíc březen 2023. Oznámením žalovaného ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. UP/584376/2023/NH, č. j. 4605/2023/CBR, byla žádost žalobce zamítnuta. Žalovaný postupoval podle § 8 zákona č. 66/2022 Sb., v souladu s nařízením vlády č. 205/2022 Sb., jakož i v souladu s pracovními postupy Ministerstva práce a sociálních věcí. Příspěvek pro solidární domácnost se vyplácí zpětně za kalendářní měsíc, v němž bylo poskytnuto bezplatné ubytování cizinci s udělenou dočasnou ochranou, a to minimálně v délce 16 po sobě jdoucích dnů, v těchto 16 dnech musí ubytovaná osoba plnit také podmínku udělené dočasné ochrany. Dle pracovního postupu lze příspěvek přiznat i za jiné měsíce, avšak pokud lze předpokládat, že se „jedná o účelné jednání“, nemusí být dávka za tyto měsíce přiznána. Žalobce si první žádost o příspěvek pro solidární domácnost podal již v březnu 2023 a uplatnil v ní nárok za předcházející kalendářní měsíc únor 2023. Byl si tedy vědom, že se příspěvek vyplácí za předchozí kalendářní měsíc. Žalobce jako důvod pro pozdější žádost o příspěvek uvedl, že se k podání žádosti dříve nedostal, což dle žalovaného nelze považovat za vážný důvod, pro který by mu mohl být nárok přiznán. V řízení o příspěvku se navíc nepostupuje dle správního řádu, a proto v dané věci nebylo vydáno žádné rozhodnutí a nelze hovořit o nepřezkoumatelnosti, neboť žádný právní předpis žalovanému neukládá odůvodnit takové „rozhodnutí“. V dané věci bylo pouze vyhotoveno oznámení o zamítnutí žádosti, ve kterém byly uvedeny důvody pro zamítnutí (žádost lze uplatnit pouze 1 měsíc zpětně), avšak oznámení bylo toliko založeno do spisu. Nejedná se však o klasický správní spis a oznámení žalobci nebylo doručováno dle správního řádu. Dle žalovaného lze o příspěvek žádat toliko prostřednictvím mobilní/webové aplikace a o jeho způsobu vyřízení je rovněž informován v této aplikaci. Jakmile žalovaný v programu vyhotoví oznámení, aplikace odešle žalobci vyrozumění o vyřízení jeho žádosti. Pokud by žalobce požadoval osobní předání písemného oznámení, žalovaný by mu jej poskytl, tak se však v projednávaném případě nestalo. 5. Žalobce v replice ze dne 19. 7. 2023 doplnil, že rozhodnutí žalovaného může být podrobeno přezkumu ve správním soudnictví a jako takové by tedy mělo obsahovat odůvodnění. Pro soudní rozhodnutí je rozhodující jen to rozhodnutí, které žalovaný skutečně žalobci odeslal, nikoliv jakékoli interní rozhodnutí. Dále uvedl, že žalovaný nebyl oprávněn jednostranně stanovit prekluzivní lhůtu k podání žádosti o vyplacení příspěvku na solidární domácnost. Žalovaný může ukládat povinnosti jen v rozsahu zákonného zmocnění. Z žádného právního předpisu přitom neplyne, že by žalobce musel podat žádost o vyplacení příspěvku nejpozději ve lhůtě jednoho měsíce od vzniku nároku na dávku. Pracovní postup, na který odkazuje žalovaný, v tomto směru není závazný. Změna žalobního typu s ohledem na právní náhled soudu 6. Soud se nejprve soustředil na posouzení povahy žalobou napadeného postupu žalovaného ve věci žádosti o příspěvek na solidární domácnosti. Dospěl přitom k závěru, že postup žalovaného spočívající ve vydání oznámení o odmítnutí žádosti o příspěvek na solidární domácnost není pro nedostatek formy správním rozhodnutím ve smyslu dle § 65 odst. 1 s. ř. s., kterému by se mohl žalobce bránit žalobou proti správnímu rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., nýbrž faktickým úkonem žalovaného, ve kterém lze potenciálně spatřovat nezákonný zásah, proti němuž se žalobce může případně bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. Důvody, které soud vedly k závěru, že oznámení o odmítnutí žádosti v nyní řešeném případě není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s a nelze proti němu brojit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu, pak nachází oporu v recentních judikaturních závěrech (nejenom) správních soudů. 7. Předně je nutno připomenout, že Městský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 17 A 69/2022 předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 66/2022 Sb., podle kterého se na řízení o příspěvku na solidární domácnost nepoužije správní řád. Ústavní soud usnesením ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 25/23, návrh Městského soudu v Praze odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Dospěl přitom k závěru, že výluka uplatnění správního řádu se v tomto případě opírá o legitimní a ústavně konformní důvody, a současně zdůraznil, že z obsahu tohoto zákonného ustanovení je zjevný úmysl zákonodárce vytvořit rychlý a efektivní systém, který by pružně reagoval na potřebu výplaty dávky pro velké množství osob, které se rozhodly solidárně pomoci osobám prchajícím před ozbrojeným konfliktem. V této souvislosti pak dále Ústavní soud doplnil, že úprava příspěvku pro solidární domácnost (včetně prováděcího nařízení vlády č. 73/2022 Sb., o příspěvku na solidární domácnost, které stanoví pouze výši příspěvku) explicitně neuvádí, že by kladné rozhodnutí bylo nutné činit formou samostatného rozhodnutí o vyhovění žádosti. 8. Městský soud v Praze se v navazujícím rozsudku ze dne 31. 3. 2025, č. j. 17 A 69/2022-77, pak dále zabýval otázkou, jak má správní orgán postupovat v situaci, kdy hodlá nevyhovět žádosti o příspěvek, neboť textace § 8 zákona č. 66/2022 Sb., na to přímo neposkytuje žádnou odpověď. Nevyplývá z něj ani to, že by s nečinností správního orgánu, tj. s nevyplacením příspěvku, zákon spojoval určitý právní důsledek (srov. § 79 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Dospěl k závěru, že jestliže správní orgán nemá zákonem uloženou povinnost učinit určitý formalizovaný úkon, nehodlá-li vyhovět žádosti žadatele, bude se zpravidla jednat o úkon faktický, v případě nečinnosti tedy o omisivní zásah dle § 82 s. ř. s. Zákonodárce neuložil žalovanému učinit