52 A 4/2025 – Krajský soud v Praze

52 A 4/2025- 49 - text 9 52 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce: D. B. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Pod kaštany 245/10, Dejvice, Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.12.2024, č. j. 161562/2024/KUSK/OSŽPS/NOV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Městský úřad Votice (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 18. 9. 2024, č. j. 40114/2024/SD-JH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), neboť v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užívání jí provozovaného vozidla byly dodrženy povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Nezjištěný řidič měl dne 14. 8. 2023 v 11:18:01 řídit žalobcem provozované vozidlo na silnici č. I/3 v obci Miličín ve směru na Tábor. V místě, kde se smí jet rychlostí nejvýše 50 km, bylo automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy typu SYDO Traffic Velocity, v. č. X, u vozidla reg. zn. X změřena rychlost 59 km/h, po odečtu tolerance 56 km/h. Nezjištěný řidič tímto porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Za tento přestupek uložil městský úřad žalobci pokutu ve výši 1 500 Kč a podle § 125f odst. 4 v návaznosti na § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu a dále podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný v záhlaví označeným napadeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 3. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou. 4. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Podstatný obsah správního spisu 5. Městská policie Votice oznámila městskému úřadu spáchání výše uvedeného přestupku řidiče, jehož totožnost není známa. Oznámení ze dne 15. 8. 2023 není podepsáno, v jeho závěru je uvedeno jméno M. P. Oznámení obsahovalo dvě fotografie vozidla (na vjezdu a výjezdu z měřeného úseku o délce 193,8 m, časový interval 11,728 s, naměřená rychlost 59 km/h), přehled provozovatelů z karty vozidla, ověřovací list rychloměru, žádost o povolení měření úsekové rychlosti ze dne 9. 12. 2021, souhlas Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 14. 12. 2021 s navrhovanými úseky měření rychlosti na území města Votice (dále jen „stanovisko policie“), veřejnoprávní smlouvu mezi městem Votice a obcí Miličín ze dne 17. 7. 2006 o výkonu úkolů obecní policie, rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2006, kterým byl udělen souhlas s touto veřejnoprávní smlouvou, a informace o měření rychlosti radarem v obci (internetové články a Votické noviny, ročník XVI, číslo 16-17/2006). 6. Dne 7. 8. 2024 žalobce obdržel příkaz, kterým jej městský úřad uznal vinným výše uvedeným přestupkem. Příkaz však byl včasným podáním odporu zrušen. 7. Městský úřad žalobce vyrozuměl o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a následně vydal prvostupňové rozhodnutí. Proti němu podal žalobce odvolání, kde předně zpochybnil naplnění materiálního znaku přestupku s ohledem na to, že ke skutku došlo na komunikaci I. třídy a rychlost byla překročena jen mírně. Zpochybnil též podložení závěru o splnění podmínky § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, podle které pro uplatnění odpovědnosti provozovatele vozidla nesmí být jednáním řidiče způsobena dopravní nehoda. 8. Dne 27. 12. 2024 žalovaný žalobci doručil napadené rozhodnutí, kterým jeho odvolání zamítl. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 9. Žalobce žalobou namítá, že skutková a právní věta napadeného rozhodnutí je nesprávná, neboť neobsahuje citaci povinnosti dle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Žalobce neví, za jaké porušení povinnosti byl potrestán. Zdá se, že byl potrestán za překročení povolené rychlosti o 10 km/h a více, přitom ji překročil jen o 6 km/h. Oznámení o podezření ze spáchání přestupku není vlastnoručně podepsáno ani není opatřeno elektronickým podpisem. Stanovisko policie k měření rychlosti nedala osoba řádně pověřená ředitelem Krajského ředitelství policie. Spis neobsahuje návod k měření a nebyl čten a žalobce se tak nemohl bránit vadě nedodržení návodu. Změřená rychlost dle žalobce nebyla společensky škodlivá. Výše pokuty není řádně odůvodněna. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Citoval nejrůznější judikaturu týkající se automatického měření rychlosti. Uvedl, že neznámý řidič překročil rychlost v obci o méně než 20 km/h a o původci oznámení o přestupku není důvod pochybovat. Obecné tvrzení o nedostatečném oprávnění osoby, která podepsala vyjádření policie, nemůže vyvolat důvodné pochybnosti. Návod k obsluze rychloměru nebyl k důkazu navržen. Žalobce se s listinami seznámil a zůstal pasivní. Výše pokuty je na nejspodnější hranici. Nová úprava sankci zvýšila a není pro žalobce příznivější. Jednání dne 10. 3. 2026 11. Úvodem jednání soud účastníky poučil o zákonné koncentraci (§ 71 odst. 2 věta poslední s. ř.. s.) i provedené soudcovské koncentraci (§ 52 odst. 3 s. ř. s.). S ohledem na uplynutí dvouměsíční lhůty k podání žaloby nelze účinně vznášet nové žalobní body. Z důvodů marného uplynutí koncentrační lhůty určené v rámci předvolání nemůže soud přihlédnout ani k později uvedeným tvrzením a označeným důkazům, ledaže by nastaly po rozhodném dni (týden od doručení předvolání k jednání dne 6. 2. 2026, tj. po 13. 2. 2026) nebo je účastník bez své viny nemohl včas uvést. 12. Na to žalobcův zástupce namítl, že neakceptuje koncentraci, lhůty zvýhodňují orgány veřejné moci. Správní žalobu by de lege ferenda mělo být možné doplňovat kdykoliv. Nečekal výzvu ke koncentraci v předvolání. Po běžném člověku lze těžko chtít, aby shromáždil veškeré možné myslitelné argumenty. Není to fér. 13. K tomu soud konstatuje, že je vázán zákonem a žalobce ani po zákonné lhůtě k podání žaloby za celých více než 12 měsíců od jejího podání písemně své stručné žalobní body nijak nerozvinul ani nedoplnil. Po advokátovi jistě lze požadovat, aby soudem doručené písemnosti četl a řídil se jimi. 14. Žalobce při jednání zdůraznil otázku materiální stránky přestupku, ve spise chybí důkaz pro tvrzení o tom, že rychlost byla změřena v místě, kde jsou přechody. Dopoledne jsou lidé v práci a děti ve škole. Místo spáchání přestupku není dostatečně specifikováno. Není jasné, kdy přesně žalobce překročil rychlost, šlo o průměrný údaj. Žalobce nebyl dostatečně poučen o procesních právech. Vychází se jen z fotografie pořízené soukromou firmou, lidé jsou snímáni bez svého vědomí. Není podloženo, že povolení podepsala oprávněná úřední osoba. Ve výroku chybí konkretizace místa měření. Nebylo prokázáno, že kamery byly instalovány legálně podle stavebního práva. 15. Žalovaný poukázal na to, že umístění rychloměru vyplývá z ověření a povolení měření. V čase měření (11:18) odcházejí děti a pracovníci na obědy, na ulicích jednoho chodců. Žalobcovy nové námitky jsou opožděné. 16. Podle § 52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, které z navržených důkazů provede, a může provést i důkazy jiné. Soud v reakci na rozvinuté námitky týkající se místa měření a umístění přechodů pro chodce provedl dokazování nahlédnutím do aktuálních mapových podkladů mapy.com vč. služby panorama (stejný důkaz následně navrhl i žalovaný). Soud zobrazil běžnou mapu i fotomapu silnice I/3 v obci Miličín a v detailu ji prozkoumal ve směru ze severu na jih (tj. ve směru na Tábor). Následně přepnul na službu panorama, která umožňuje zobrazit fotografie z jednotlivých bodů na této silnici. Detailně se zabýval situací okolo jediných dvou přechodů pro chodce na této silnici v obci, tedy v blízkosti autobusového nádraží a čerpací stanice AmOil. Zjistil, že právě na začátku a konci tohoto úseku j