30 A 82/2010

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Česká republika – Okresní soud v Karlových Varech, se sídlem Moskevská 1163/17, 360 33 Karlovy Vary, zastoupeného JUDr. Ladislavou Indrovou, advokátkou ve sdružení Vovsík, Rösch, Kocina a spol., advokátní kancelář, se sídlem Malá 6, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, 360 21 Karlovy Vary, za účasti osoby zúčastněné na řízení: RE Moskevská spol. s r.o., se sídlem Rubeška 215/1, 190 00 Praha 9, IČ 28208714, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, HAVEL & HOLÁSEK s.r.o., advokátní kancelář, se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru stavební úřad, ze dne 29.9.2010 č.j. 1004/SÚ/10-22,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni osobně dne 29.11.2010 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru stavební úřad, ze dne 29.9.2010 č.j. 1004/SÚ/10-22 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, stavebního úřadu (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „stavební úřad“), ze dne 1.3.2010 sp.zn. SÚ/5505/09/Ko-330 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“ nebo „stavební povolení“), kterým bylo podle § 115 stavebního zákona vydáno stavební povolení na stavbu „Polyfunkční dům, Moskevská ul., Karlovy Vary“ (dále též jen „Stavba“).

Stavební řízení bylo upraveno zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „stavební zákon“).

Správní řízení bylo upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“).

Žalobce považoval napadené i prvoinstanční rozhodnutí za věcně nesprávná a nezákonná, přičemž vyslovil přesvědčení, že postupem správních orgánů byl zkrácen na právech, která mu příslušejí. V obecné rovině žalobce namítal, že v řízení před prvoinstančním správním orgánem, jakož i v řízení před žalovaným uplatnil ve vztahu k vedenému stavebnímu řízení vícero námitek, a to jak stavebního tak správně-procesního charakteru. Žalobcovými námitkami se pak žalovaný, jak je dle žalobce patrné z odůvodnění napadeného rozhodnutí, přinejmenším formálně zabýval, avšak dle názoru žalobce tyto námitky zcela nesprávně posoudil, či se jimi zabýval nedostatečně. Vlastní žalobní námitky žalobce specifikoval v celkem třinácti bodech.

[I]

Právní moc napadeného rozhodnutí

Žalobce vyslovil pochybnosti o tom, zda lze považovat rozhodnutí o stavebním povolení na Stavbu, které vydal prvoinstanční správní orgán, za pravomocné. V této souvislosti žalobce upozornil na to, že v průběhu odvolacího řízení byla žadatelem o stavební povolení udělena plná moc k zastupovaní jak v předmětném stavebním řízení, tak v odvolacím řízení [žalobcem zdůrazněno – pozn. soudu] proti prvoinstančnímu rozhodnutí Mgr. Josefu Hlavičkovi, advokátovi. Ve spisu k odvolacímu řízení, který je součástí spisu o stavebním řízení ve věci Stavby, nebyl právními zástupci žalobce při nahlédnutí do spisu nalezen doklad o doručení rozhodnutí žalovaného [tedy napadeného rozhodnutí] tomuto zmocněnému zástupci. Tím byl dle žalobce porušen § 33 odst. 1 a § 33 odst. 2. písm. b) správního řádu, když dle § 34 odst. 2 správního řádu platí, že s výjimkou případů, kdy má zastoupený v řízení něco vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. S ohledem na uvedené bylo dle žalobce možné dovozovat, že doposud nemohly nastat, v důsledku absence doručení právnímu zástupci žadatele o stavební povolení jakožto jednoho z účastníků stavebního řízení, právní účinky napadeného rozhodnutí.

[II]

Podmínka č. 14 a č. 15 pravomocného územního rozhodnutí

Žalobce v rámci tohoto žalobního bodu poukázal na to, že návrh na vydání stavebního povolení (ze dne 20.5.2009) nebyl podán v souladu s podmínkami územního rozhodnutí, konkrétně jeho podmínkami č. 14 a č. 15. Žalobce znění těchto podmínek citoval a následně uvedl: „V posuzované záležitosti je třeba připomenout, že shora citovanými podmínkami č. 14 a č. 15 prvoinstanční správní orgán vyhověl námitkám žalobce, které byly vzneseny v průběhu územního řízení. V odůvodnění územního rozhodnutí k této podmínce uvedl: "Stavební úřad posoudil předloženou dokumentaci k územnímu řízení a ukládá zhotoviteli rozpracovat detailně v dokumentaci pro stavební řízení odvodnění objektu a provedení zemních kotev a tuto dokumentaci konzultovat s okresním soudem před vlastní realizací v souladu s podmínkou č. 14 tohoto rozhodnutí".“.

Žalobce dále uvedl, že v nadcházejícím průběhu stavebního řízení zaujal prvoinstanční správní orgán ke splnění podmínky č. 14 stanovisko, konkrétně v odůvodnění stavebního povolení, že se již před zahájením stavebního řízení zabýval otázkou, zda tato podmínka byla splněna. Žalobce v té souvislosti upozornil, že prvoinstanční správní orgán již dále nerozvedl, v jakém řízení, na základě jakého podnětu a na základě jakých podkladů se touto otázkou zabýval, či zda svoje vlastní rozhodnutí zkoumal z moci úřední a jakým právním úkonem toto zkoumání zakončil. V každém případě stavební úřad dospěl k závěru, že pokud ukotvení stavební jámy nebude zasahovat na pozemek souseda, není možné souhlas tohoto souseda vyžadovat. V případě, že by stavební úřad takový souhlas požadoval, dopouštěl by se protiprávního jednání. Tento závěr potvrdil i žalovaný v napadeném rozhodnutí [žalobce následně citoval příslušnou pasáž napadeného rozhodnutí].

Dle žalobce bylo třeba akcentovat, že jak prvoinstanční správní orgán, tak žalovaný v odůvodnění svých rozhodnutí, nevysvětlili rozpor mezi územním rozhodnutím, ve kterém byly v podmínkách č. 14 a č. 15 uloženy povinnosti zhotoviteli stavby, a stavebním povolením, kde byly shledány jako protizákonné. Protože správní orgán [rozuměj stavební úřad] vyhověl žalobcově námitce o umístění kotev na žalobcově pozemku č. 1839 v k.ú. Karlovy Vary [odkaz na příslušné stránky územního rozhodnutí] a toto promítl do podmínky č. 14 územního rozhodnutí, byl žalobce toho názoru, že tato podmínka, v případě, že nedošlo ke změně příslušné části územního rozhodnutí, musela být naplněna bez ohledu na jiné, stavebníkem později navržené řešení ukotvení stavební jámy (namísto kotev výpažnicemi ve vztahu k pozemku žalobce).

Pokud žalovaný, stejně jako prvoinstanční správní orgán, dospěl k názoru, že vyžadovat žalobcův souhlas ke způsobu založení stavby ve smyslu podmínky č. 14 územního rozhodnutí je protiprávní jednání, tak bylo jeho povinností tento závěr náležitě zdůvodnit, což neučinil. V tomto smyslu je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce v té souvislosti zdůraznil, že byť stavebník následně změnil ukotvení stavební jámy (namísto kotev výpažnicemi ve vztahu k pozemku žalobce), neznamená to, že bez změny pravomocného územního rozhodnutí neměl povinnost naplnit jeho podmínky č. 14 a č. 15 ve smyslu souhlasného stanoviska žalobce. V té souvislosti žalobce současně poukázal na svůj výslovný nesouhlas k později stavebníkem předloženému návrhu kotvení stavební jámy formou výpažnic, který písemně sdělil prvoinstančnímu správnímu orgánu v podání ze dne 10.2.2010.

[III]

Zakládání stavby, zhoršení světelných podmínek, přesah požárně nebezpečného

prostoru

Žalobce uvedl, že v průběhu stavebního řízení namítl, že návrh na zahájení řízení je v rozporu s platnou vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, a vyslovil zásadní nesouhlas se způsobem založení stavby a hloubkou založení stavby, neboť navrženou novostavbou dojde ke změně režimu spodních vod. V důsledku toho bude ohrožena stabilita a mechanická pevnost základů budovy okresního soudu. V souvislosti s tím žalobce předložil, spolu s námitkami ze dne 21.1.2010, znalecký posudek č. 03/2009 vypracovaný Ing. Jiřím Birkou dne 28.8.2009 (dále též jen „ZP 03/2009“), na jehož základě namítal nesouhlas s návrhem na vydání stavebního povolení, a to kromě jiného ve vztahu a) k projektovanému založení a hloubce stavby, neboť jak vyplývá z výše uvedeného posudku, navrženou novostavbou dojde ke změně režimu spodních vod, v důsledku čehož bude ohrožena stabilita a mechanická pevnost základů budovy okresního soudu; b) ke zhoršení světelných podmínek v západním křídle budovy žalobce (okresního soudu), a to v důsledku projektovou dokumentací zamýšleného umístění a výšky Stavby; c) k přesahu požárně nebezpečného prostoru na pozemek a budovu žalobce (okresního soudu).

Žalobce namítal, že žalovaný, resp. prvoinstanční správní orgán, se v napadeném, resp. prvoinstančním rozhodnutí, omezil pouze na konstatování, že vyhláška č. 268/2009 Sb. se s ohledem na přechodné ustanovení obsažené v § 56 na danou věc nevztahuje, a proto se postupuje dle vyhlášky č. 137/1998 Sb. Věcně se ale obsahem jednotlivých námitek vůbec nezabýval, i když příslušná ustanovení vyhlášky č. 137/1998 Sb. jsou v principu obsahově totožná. Správní orgány obou stupňů zaujaly v rozporu s celkovým obsahem předloženého ZP 03/2009 stanovisko, že ten se Stavby netýká, neboť již nejsou použity kotvy pro stabilizaci pažení stavební jámy, a více se jím nezabývaly.

Žalobce v rámci této námitky rovněž uvedl, že žalovaný dále ve vztahu k ZP 03/2009 prezentoval v napadeném rozhodnutí, že všechny části projektové dokumentace jsou zpracovány odborně zdatnými osobami, a proto stavební úřad neměl důvod stanovovat znalce ke zpracování znaleckého posudku, který by výsledek jejich činnosti ověřil. K tomu žalobce v obecné rovině podotkl, že zpracovatelé projektové dokumentace realizují činnost na pokyn a v zájmu stavebníka, a z tohoto pohledu tak nelze vyloučit jejich tendenční přístup.

Stran námitky blíže rozvedené pod bodem a) žalobce připomněl dle jeho názoru zásadní závěr ZP 03/2009, který se z hlediska jeho obsahu týká nejen kotvení pažení, ale i vlastního hloubení stavební jámy (cit.: „Konstrukční systém budovy soudu je vlivem výskytu četných klenebných soustav velmi citlivý k otřesům i poklesům, zapříčiněným změnami podzákladí. Proto stavební činnost spojená se zřízením stavební jámy (vrtání, injektáže i aktivace kotev) může způsobit spolu s možným odvodněním podzákladí touto stavební činností vnesení takových sil a vlivů, které zapříčiní objemové změny podzákladí a následné sedání budovy a její statické porušení. Shodný dopad na budovu soudu lze očekávat i při hloubení vlastní stavební jámy. Tím, že je navržena jako netěsná, může způsobit vzhledem ke geologické stavbě území narušení stávajícího vodního režimu a tím rovněž změny v podzákladí jak soudu, tak sousedních objektů.“).

Žalobce konstatoval, že s námitkou vlivu hloubení stavební jámy na budovu okresního soudu se stavební úřad nijak nezabýval. Odmítnutí této námitky nijak neodůvodnil, čímž porušil § 68 odst. 3 správního řádu. Toto pochybení následně nezhojil ani žalovaný v napadeném rozhodnutí, který se rovněž po věcné stránce touto námitkou nezabýval.

Žalobce dále připomněl, že v reakci na nově předložený návrh stavebníka týkající se změny části projektové dokumentace pro zajištění stavební jámy, v němž stavebník nahradil (ve vztahu k budově a pozemku žalobce) původní použití kotev použitím výpažnic a jejich opor, předložil v průběhu odvolacího řízení další znalecký posudek Ing. Jiřího Birky č. 01/2010 ze dne 30.4.2010 (dále též jen „ZP 01/2010“), jehož závěry prokazují, že nově navrhované založení Stavby neposkytuje bezpečnou ochranu budovy okresního soudu, ani souvisejících konstrukcí, které leží na přilehlém pozemku. Ani s tímto znaleckým posudkem se žalovaný, dle žalobce, věcně nezabýval, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí opětovně formálně odkázal na to, že všechny části projektové dokumentace jsou zpracovány oprávněnými, odborně zdatnými osobami, a proto nebyl důvod stanovovat znalce ke zpracování znaleckého posudku, který by výsledek jejich činnosti ověřil. Jako důkaz žalobce v té souvislosti navrhoval revizní hydrogeologický posudek.

Stran námitky konkretizované v bodě b) žalobce uvedl, že na základě závěrů ZP 03/2009 vznesl ve stavebním řízení námitku týkající se zhoršení světelných podmínek v západním křídle budovy okresního soudu, a to v důsledku projektovou dokumentací zamýšleného umístění a výšky Stavby. Uvedenou námitkou se stavební úřad vůbec nezabýval, a to bez jakéhokoliv odůvodnění, čímž dle žalobce porušil § 68 odst. 3 správního řádu. Toto pochybení nebylo zhojeno ani postupem žalovaného, který se k námitce zhoršení světelných podmínek v západním křídle budovy okresního soudu omezil na konstatování, že problematika denního osvětlení, resp. zastínění sousedních objektů navrhovanou stavbou, je řešena v územním řízení, kde mohly být námitky ohledně této záležitosti uplatněny a tudíž k nim v současné době nebude přihlíženo. Žalovaný si sice z žalobcova podnětu v odvolacím řízení vyžádal ke stanovisku Krajské hygienické stanice Karlovarského kraje ze dne 29.5.2009 č.j. H555K2KV2895S/29509 (které se dle žalobcova názoru vůbec nezabývalo vlivem Stavby na denní osvětlení a zhoršení pracovních podmínek v trvalých pracovištích v budově okresního soudu) stanovisko odboru veřejného zdraví Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 24.5.2010 č.j. 26602/2010-1/OVZ, avšak i přesto zůstala námitka ohledně vlivu navrhovaného polyfunkčního domu na denní osvětlení a oslunění budovy okresního soudu nedořešena vzhledem k tomu, že vzájemný odstup obou staveb ve stavebním řízení se z důvodu jiného umístění stavby v projektové dokumentaci pro stavební povolení [zde odkaz na žalobní bod č. XII] podstatně liší od údajů uvedených v posudku doc. Ing. Jana Kaňky, Ph.D., který byl zřejmě podkladem pro vydání územního rozhodnutí, když žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje na straně 11 na studii denního osvětlení bez jejího bližšího označení. Problematika zhoršení světelných podmínek v západním křídle budovy okresního soudu zůstala, dle žalobce, ve stavebním řízení nedořešena.

K námitce konkretizované v bodě c) žalobce uvedl, že v průběhu stavebního řízení vznášel námitku týkající se přesahu požárně nebezpečného prostoru (dále též jen „PNP“) na pozemek a budovu soudu, a to jak v ZP 03/2009, tak opakovaně v podání ze dne 10.2.2010. ZP 03/2009 doporučuje prověřit požární odstup prosklené stěny východního průčelí polyfunkčního domu, když požadavek na odstup dle požární zprávy je 11 m, situace v požární zprávě není opatřena kótou. Skutečná vzdálenost dle celkové situace (Stavby) je 9,013 m. Žalobce dále v odvolání proti stavebnímu povolení znovu uvedl, že vzdálenost hranice PNP Stavby je dle požární zprávy 11 m, vzdálenost budovy soudu je však dle odměření z výkresu F.l.3.07 dokumentace pro stavební povolení pouze 8,5 m a dle výkresu F.1.3.08 dokumentace pro stavební povolení pouze 5,65 m. PNP tak zasahuje na plášť budovy okresního soudu, přičemž žalobce uzavřel, že v předložené dokumentaci nebyl nijak posouzen vliv Stavby na požární bezpečnost budovy okresního soudu. Žalobce proto žádal o projednání stanoviska ze dne 18.5.2009 č.j. HSKV-490/PCNP-2009 nadřízeným orgánem. K tomu žalobce připomněl, že ve vztahu k přesahu PNP na pozemek a budovu soudu se prvoinstanční správní orgán odkázal na závazné stanovisko ze dne 18.5.2009 č.j. HSKV-490/PCNP-2009, přičemž vyslovil ničím nedoložený názor, že není předpoklad budoucí přístavby okresního soudu, kterou by omezovala stavba povolovaná v tomto rozhodnutí. K tomu žalobce zdůraznil, že rozhodnutí o tom, zda se bude provádět v budoucnu přístavba Okresního soudu v Karlových Varech, přísluší především vlastníkovi budovy a úvahy stavebního úřadu jsou v tomto směru irelevantní. Dle žalobce bylo zřejmé, že pokud PNP přesahuje na sousední pozemek soudu, omezuje vlastníka pozemku nad míru obvyklou a zhoršuje požární bezpečnost budovy soudu, neboť zcela překrývá únikovou cestu z budovy a zasahuje její obvodový plášť, včetně okenních otvorů. Žalobce podotkl, že s touto skutečností, která již byla obsahem žalobcova odvolání proti rozhodnutí o stavebním povolení, se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí žádným způsobem nevypořádal.

K námitce, která se týkala přesahu PNP na pozemek a budovu soudu, si žalovaný v průběhu odvolacího řízení vyžádal (z žalobcova podnětu) ke stanovisku Hasičského záchranného sboru Karlovarského kraje ze dne 18.5.2009 č.j. HSKV-490/PCNP-2009, které dle názoru žalobce dostatečně neposuzuje dokumentaci týkající se posouzení vlivu Stavby na požární bezpečnost budovy okresního soudu, stanovisko Ministerstva vnitra, Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, které pak následně předložilo své stanovisko ze dne 28.7.2010 č.j. MV-47682-4/PO-C-2010, z něhož vyplývá, že je nutné doplnit požárně bezpečnostní řešení, respektive upřesnit postup výpočtu odstupových vzdáleností, včetně uvedení všech vstupních dat. To je pak třeba předložit k posouzení s žádostí o nové stanovisko na HZS Karlovarského kraje. Za tohoto stavu bylo dle žalobcova vyjádření prezentovaného jak v podání ze dne 11.8.2010, tak ze dne 27.9.2010, vyloučeno, aby žalovaný potvrdil prvoinstanční rozhodnutí. Tento opakovaně prezentovaný žalobcův závěr byl navíc podpořen navazujícím stanoviskem Ministerstva vnitra, Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 17.9.2010 č.j. MV-83886-2/PO-C-2010, které reagovalo na nové závazné stanovisko HZS Karlovarského kraje ze dne 2.9.2010 č.j. HSKV-2485-2/2010-PCNP, přičemž v tomto stanovisku je stanovena podmínka, že pro vydání kolaudačního souhlasu je nezbytné, aby stavebník doložil příslušné doklady deklarující požadované vlastnosti stavebních výrobků a stavebních konstrukcí vyplývající z požárně bezpečnostního řešení.

Žalobce byl toho názoru, že jak na základě následně uvedeného stanoviska, tak stanoviska HZS Karlovarského kraje ze dne 2.9.2010, došlo ke změně návrhu na vydání stavebního povolení, a to k přepracování požárně bezpečnostního řešení Stavby. Za této situace došlo ke změně návrhu na vydání stavebního povolení, a to ke změně oproti schválené projektové dokumentaci pro stavební povolení v důsledku přepracování požárně bezpečnostního řešení Stavby. Proto by bylo, dle žalobcova názoru, procesně správným postupem žalovaného zrušit rozhodnutí o stavebním povolení a vrátit věc prvoinstančnímu správnímu orgánu k novému projednání, který by v něm vycházel z nové dokumentace pro stavební řízení. Žalovaný nemohl rozhodovat o skutečnostech, které nebyly předmětem prvoinstančního řízení. K tomu je ze zákona nepříslušný. Dle žalobcova názoru zkrátil žalovaný tímto postupem žalobcova práva, když mu odebral možnost uplatnit k zásadně přepracované důležité části projektové dokumentace námitky v rámci prvoinstančního řízení.

[IV]

Založení stavby - hydrogeologický posudek

Žalobce konstatoval, že již v průběhu stavebního řízení uplatnil námitky ve vztahu k hydrogeologickému posudku Ing. Jany Fulkové z října 2009, který byl zpracován na základě objednávky stavebníka a který, dle žalobcova mínění, obsahoval zásadní rozpory.

V posudku Ing. Fulkové je uvedeno, že projektované zemní práce budou zasahovat do úrovně 384,05 m n.m. a k této hloubce byl proveden velmi zjednodušený výpočet depresního kužele. Podle žalobce však z výkresu F.1.3.08 dokumentace pro stavební povolení (v němž není slovně označena hladina podzemní vody) vyplývá, že hloubka jámy je projektovaná na úroveň 380,65 m n.m., záporová stěna má být založena v úrovni 377,65 m n.m. a založení objektu na pilotách dokonce v blíže neurčené hloubce ještě hlouběji pod záporovou stěnou. Z tohoto důvodu žalobce zásadně nesouhlasil se závěrem předloženého posudku Ing. Fulkové, ve kterém se mj. uvádí, že snížení hladiny spodní vody nepřesáhne běžnou amplitudu 0,4 m a je prý možné, že se neprojeví vůbec. V té souvislosti žalobce zaujal závěr, že rozpory mezi posudkem Ing. Fulkové a projektem měl zjistit již prvoinstanční správní orgán a vyžádat si ve věci nezávislý znalecký posudek s tím, že posudek Ing. Fulkové měl být prvoinstančním správním orgánem pro jeho zásadní rozpory s projektem odmítnut. Požadavkem na zpracování nezávislého znaleckého posudku se stavební úřad nezabýval, odmítnutí žalobcova požadavku neodůvodnil, čímž porušil § 68 odst. 3 správního řádu.

Žalobce podotkl, že k námitce ohledně rozporů uvedených v posudku Ing. Fulkové prvoinstanční správní orgán uvedl, že při studiu posudku Ing. Fulkové zjistil, že žalobce se nejspíše zmýlil, neboť zaměnil úroveň hloubky jámy (377,65 m n.m.) s uvažovanou úrovní hladiny spodní vody, a uzavřel, že v posudku Ing. Fulkové jsou výškové úrovně uvedeny správně. Žalobce však toto konstatování považoval za nesprávně, neboť jak posudek, tak příslušné výkresy stavební dokumentace (F.1.3.07 a F.1.3.08) a technická zpráva jsou nejednotné a zmatečné zejména ve vztahu k uvažované úrovni hladiny podzemní vody, hloubce stavební jámy a k hloubce zemních prací. Uvedené konstatování stavebního úřadu však nic nemění na existenci závažných rozporů v tomto posudku. Ing. Fulková vychází při výpočtu depresního kužele z rozměrů stavební jámy 20 x 15 m. Dle předložené dokumentace má prostor stavební jámy rozměry 50 x 18 - 39 m. Kubatura stavební jámy činí min. 6 500 m3. Výkop se provádí do hloubky od 4 m do 8,5 m oproti stávajícímu terénu. I bez zvláštních hydrologických znalostí je zřejmé, že tak velký objem zemních prací v blízkosti základů budovy žalobce ve vzdálenosti pouze 5,2 m a v hloubce 9 metrů pod základovou spárou budovy soudu se musí projevit znatelným poklesem hladiny spodní vody, což bude mít důsledek na stabilitu budov v blízkosti výkopu.

Ing. Fulková dále v posudku uvádí, že ve vzdálenosti 9 m od stavební jámy dojde k poklesu hladiny spodní vody maximálně o 0,4 m, což má být běžná úroveň poklesu v průběhu roku. Neuvádí však, zda se jedná o pokles dočasný či trvalý a zda v následujících ročních obdobích může dojít k dalšímu poklesu hladiny vlivem střídání ročních období. Uváděná hodnota 0,4 m však není vůbec pro posouzení poklesu hladiny spodní vody pod budovou soudu směrodatná. Jak vyplývá z výkresu F.l.3.08, vzdálenost výkopu od základů budovy soudu pouze je 5,65 m a výpočet měl být tedy proveden pro tuto vzdálenost a pro hloubku výkopu 9 metrů, nikoliv 6 metrů. Pokud by byl výpočet proveden pro tyto skutečné hodnoty, musela by Ing. Fulková dojít k podstatně větším hodnotám, než k uváděným 0,4 m. Výpočet Ing. Fulkové se vůbec nezabývá tím, k jakému poklesu hladiny spodní vody dojde na hranici pozemku žalobce, tj. přímo na hranici základové jámy v místě, kde se nachází ohradní zeď areálu okresního soudu, a jaké důsledky to pro stabilitu této zdi bude mít. V této souvislosti žalobce poukázal na to, že budova okresního soudu má status vězeňské budovy a narušení stability této zdi je zcela nepřípustné.

Žalobce zopakoval, že jak v průběhu stavebního řízení, tak v odvolání proti stavebnímu povolení požadoval, aby byl z důvodů vad posudek Ing. Jany Fulkové zcela odmítnut a zároveň bylo zadáno vypracování nezávislého znaleckého posudku, který by vyhodnotil vliv navrhované stavby z hlediska hydrogeologických poměrů na okolní stavby. Uvedeným požadavkem se však správní orgán prvého stupně nezabýval, odmítnutí tohoto požadavku nijak neodůvodnil, čímž dle žalobcova názoru porušil § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce konstatoval, že žalovaný se s výše předestřenou argumentací zpochybňující správnost znaleckého posudku Ing. Jany Fulkové, která již byla součástí obsahu odvolání proti rozhodnutí o stavebním povolení, věcně nezabýval. Žalovaný na jednu stranu prakticky ponížil relevanci znaleckého posudku v tom směru, že Ing. Jana Fulková není jmenovanou soudní znalkyní v předmětné věci a jí zpracovaný posudek nelze považovat za znalecký, na druhou stranu bez potřebného upřesňujícího odůvodnění konstatoval, že neshledal rozpory mezi posudkem Ing. Fulkové a projektovou dokumentací, a proto neshledal důvod pro zajištění si nezávislého znaleckého posudku ve věci. Závěry žalovaného jsou dle žalobce v tomto smyslu nepřezkoumatelné. Žalobce v té souvislosti navrhoval jako důkaz revizní hydrogeologický posudek.

Nad rámec uvedeného žalobce doplnil, že při nahlédnutí do spisu u příslušného stavebního úřadu dne 10.11.2010 a z podání příslušné pracovnice stavebního úřadu zjistil, že až po skončení odvolacího řízení bylo stavebníkem do spisu založeno hydrogeologické posouzení předmětné stavby polyfunkčního domu (znalecký posudek vypracovaný společností GEOtest, a.s., Praha, září 2010). Žalobce měl za to, že pokud by se stavebník neztotožňoval s opakovaně uplatňovanými námitkami žalobce v průběhu stavebního řízení, jistě by nevynakládal prostředky na pořizování předmětného posouzení. Podle žalobce jsou však závěry tohoto znaleckého posudku, s ohledem na dobu jeho založení do spisu, pro předmětné řízení irelevantní.

[V]

Monitorovací vrt

Žalobce uvedl, že na základě posudku Ing. Fulkové byl prvoinstanční správní orgán žalobcem upozorněn (v podání ze dne 10.2.2010), že předložený projekt stavby neobsahuje doporučovaný monitorovací vrt, který by sloužil pro sledování hladiny podzemní vody. Žalobce na provedení monitorovacího vrtu a monitorování hladiny podzemní vody trval. Prvoinstanční správní orgán této námitce vyhověl a uvedl, že považuje doporučení Ing. Fulkové vyhloubit v blízkosti soudu monitorovací vrt a sledovat skutečné změny v úrovni hladiny spodní vody za podstatný a důvodný požadavek, a proto ho zahrnul jako podmínku č. 14 stavebního povolení (cit.: V blízkosti budovy soudu bude vyhlouben monitorovací vrt a budou sledovány skutečné změny v úrovni hladiny spodní vody.).

V návaznosti na uvedené žalobce upřesnil, že požadoval (formou námitky ve stavebním řízení) provádět monitoring nezávislými odborníky po dobu minimálně pěti let od dokončení hrubé stavby navrhované budovy. Prvoinstanční správní orgán se tímto požadavkem zabýval pouze formálně a nedůsledně, čímž porušil § 68 odst. 3 správního řádu. K této podmínce žalobce v odvolání proti stavebnímu povolení uvedl, že zřízení takového monitorovacího vrtu vyžaduje dle stavebního zákona územní rozhodnutí neboť stavební zákon v § 79 písm. k) výslovně hovoří o tom, že územní rozhodnutí nevyžaduje pouze monitorovací zařízení umístěné na stávajících stavbách. Žalobce dále namítl, že podmínka č. 14 stavebního povolení nestanovila, kdy (na jakém místě) má být vrt vyhlouben a jak dlouho má být monitoring prováděn, a že je tedy tato podmínka neurčitá a nevykonatelná. Z toho důvodu žalobce v odvolání požadoval, aby žalovaný podmínku č. 14 stavebního povolení změnil tak, že k zahájení výkopových prací základové jámy smí dojít až po realizaci monitorovacího vrtu a zahájení monitoringu, že monitoring bude prováděn týdně, minimálně však po dobu pěti let od dokončení hrubé stavby a výsledky monitoringu budou stavebníkem průběžně předávány stavebnímu úřadu do spisu, aby k nim měl žalobce možnost přístupu.

Žalobce poznamenal, že žalovaný se v obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí omezuje stran problematiky monitorovacího vrtu na konstatování, že se nejedná o stavbu ani zařízení podléhající územnímu rozhodnutí, ovšem bez jakéhokoli bližšího zdůvodnění. Námitky žalobce ohledně neurčitosti a nevykonatelnosti podmínky č. 14 stavebního povolení žalovaný pouze formálně odmítl v tom směru, že není oprávněn určovat způsob provedení vrtu, přesto však, aniž by vyhověl žalobcovu návrhu na změnu této zcela neurčité podmínky, v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že před a při provádění vrtu musí investor postupovat v souladu s příslušnými zvláštními právními předpisy.

Žalobce zdůraznil, že provedení monitorovacího vrtu, s ohledem na hydrogeologické podmínky při zakládání Stavby, je zcela zásadním požadavkem, když na provedení vrtu musí být odbornou organizací zpracován projekt s technickou zprávou, vrt musí být povolen příslušným odborem životního prostředí a v povolení musí být jasně stanoveny zejména podmínky týkající se umístění vrtu, hloubky vrtu, doby, na kterou se vrt zřizuje, jaká odborná organizace bude provádět vyhodnocování měření. Jako důkaz žalobce v té souvislosti navrhoval revizní hydrogeologický posudek.

[VI]

Stabilita ohradní zdi na pozemcích žalobce č. 1839 a č. 1840 v k.ú. Karlovy Vary

sousedících s pozemkem stavebníka č. 1836 v k.ú. Karlovy Vary

Žalobce konstatoval, že s ohledem na důvodnou pochybnost o zachování stability ohradní zdi na pozemcích č. 1839 a č. 1840 (k.ú. Karlovy Vary) sousedících s pozemkem stavebníka č. 1836 (k.ú. Karlovy Vary) v důsledku provádění zemních prací požadoval formou námitky ve stavebním řízení v podání ze dne 10.2.2010 přesné měření ohradní zdi areálu Okresního soudu v Karlových Varech nezávislými odborníky po dobu pěti let od dokončení hrubé stavby polyfunkčního domu. Předestřeným požadavkem se prvoinstanční správní orgán vůbec nezabýval, čímž dle žalobcova názoru porušil § 68 odst. 3 správního řádu. Postup prvoinstančního správního orgánu pak nesprávně potvrdil žalovaný, který v napadeném rozhodnutí v rozporu s obsahem stavebního povolení uvedl, že stavební úřad se tímto vyjádřením zabýval v tom smyslu, že investor o monitoringu sousedních objektů ve vlastním zájmu uvažuje. Žalobce v této souvislosti podotkl, že prvoinstanční správní orgán takto odůvodnil žalobcovu námitku k projektu založení stavby a základové jámy, nikoliv námitku týkající se stability ohradní zdi. Žalovaný dále v obsahu napadeného rozhodnutí uvedl bez bližšího zdůvodnění, že, stejně jako prvoinstanční správní orgán, nezjistil žádný závažný důvod k tomu, aby provádění monitoringu ohradní zdi nezávislými odborníky byl investorovi nařizován. Rozhodnutí je dle žalobce v této části nepřezkoumatelné. Jako důkaz žalobce v té souvislosti navrhoval revizní hydrogeologický posudek.

[VII]

Technologie zakládání stavby formou širokoprofilových pilotů

Žalobce konstatoval, že v průběhu stavebního řízení uplatnil v podání ze dne 10.2.2010 (čl. IV) námitku o zásadním nesouhlasu s použitím navržené technologie zakládání stavby formou širokoprofilových pilotů z důvodů možného ohrožení statiky budovy žalobce při jejich provádění těžkou technikou. Stavební úřad v rozhodnutí o stavebním povolení k této námitce bez bližšího zdůvodnění uvedl, že v projektu jsou navrženy pouze základové širokoprofilové piloty, které jsou vrtané, což je nejšetrnější způsob provádění základů. Žalobce v odvolání vyslovil nesouhlas s tímto názorem a poukázal na to, že v projektové dokumentaci není doloženo žádným hodnověrným způsobem, zda tento invazní způsob zakládání nebude mít negativní vliv na klenebné konstrukce budovy žalobce.

Žalobce byl přesvědčen, že prvoinstanční správní orgán ničím nedoložil závěry, že by se mělo jednat o nejšetrnější způsob provádění základů, čímž porušil § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce doplnil, že odůvodnit takový závěr ze strany prvoinstančního správního orgánu bylo úkolem nesplnitelným, neboť i stavebnímu úřadu by mělo být z běžné činnosti známo, že existují mnohem šetrnější způsoby zakládání staveb, např. na silné desce, na ručně kopaných šachtových pilířích či odstupňováním hloubky základů směrem od sousední stavby. Žalovaný v obsahu napadeného rozhodnutí k uvedené námitce uvedl, že se nejedná o námitku odvolatele podanou ve stavebním řízení, ale o vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. Dále konstatoval, že formulace prvoinstančního správního orgánu ohledně nejšetrnějšího způsobu provádění základů je poněkud nešťastná, ale současně vyslovil názor, že projektová dokumentace je zpracována oprávněnou odborně zdatnou osobou, která za její správnost odpovídá, a tudíž není shledán důvod k tomu, aby byl stavebníkovi nařízen jiný způsob zakládání.

Žalobce považoval tento závěr za věcně a právně nesprávný, protože žalovaný se vůbec nezabýval závěry znalce Ing. Birky v jeho ZP 01/2010 týkajícího se vlivu Stavby na budovu žalobce. Z něj vyplývá, že navržený způsob pro zajištění stavební jámy pomocí opěrných ocelových konstrukcí jako náhrady za původně navržené zajištění pomocí předpjatých lanových kotev je nereálný a nerealizovatelný. Nezabezpečuje ani budovu okresního soudu, dokonce ani vlastní stavební jámu objektu „Polydům“. Stran rozdílnosti názorů žalobce a žalovaného na to, zda shora uplatněná žalobcova námitka je námitkou či vyjádřením, žalobce odkázal v podrobnostech na žalobní bod č. XII. Jako důkaz žalobce v té souvislosti navrhoval revizní hydrogeologický posudek.

[VIII]

Založení stavby - nesouhlas žalobce s kotvením stavební jámy formou výpažnic

Žalobce zopakoval, že v průběhu stavebního řízení v podání ze dne 10.2.2010 výslovně prohlásil, že k předloženému návrhu kotvení stavební jámy formou výpažnic nedává souhlas, protože provádění této konstrukce může narušit statiku svislých a vodorovných konstrukcí budovy soudu, porušit konstrukci ohradní zdi a vést k zásadní změně hydrogeologických poměrů, a to mnohem větší mírou, než původně navržené kotvy. Pro založení výpažnic bude nutné (dle předložené dokumentace) provést vrty o hloubce cca 10 m průměru 630 mm ve vzdálenosti 0 metrů od ohradní zdi a 7,9 m od budovy soudu. Žalobcovým nesouhlasem s provedením výpažnic se stavební úřad vůbec nezabýval s tím, že odmítnutí tohoto požadavku nijak neodůvodnil, čímž porušil § 68 odst. 3 správního řádu. Výše předestřenou žalobcovou námitkou se zcela okrajově a nedostatečně zabýval prvoinstanční správní orgán. Žalovaný pak v obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze poznamenal, že z žádných právních předpisů nevyplývá pro stavebníka povinnost, aby měl způsob založení stavby odsouhlasen vlastníky sousedních pozemků, a pokračoval, že stavební úřad se problematikou potřebnosti souhlasu Okresního soudu v Karlových Varech k založení stavby zabýval dostatečně, řádně odůvodnil, proč došlo k tomu, že ve stavebním řízení tohoto souhlasu není třeba.

Žalobce považoval tento závěr za chybný, neboť byl zcela v rozporu s podmínkou č. 14 územního rozhodnutí, která ukládá zhotoviteli mimo jiné projednání ukotvení stavební jámy (nikoliv pouze ukotvení stavební jámy technologií kotev) s majiteli sousedních pozemků, včetně získání jejich souhlasného stanoviska, a to do zahájení stavebního řízení. Prvoinstančnímu správnímu orgánu ani žalovanému však splnění podmínky č. 14 územního rozhodnutí nebylo žadatelem doloženo.

[IX]

Označení subjektu zhotovitele stavby

I v rámci této námitky žalobce zopakoval, že v průběhu stavebního řízení namítal v podání ze dne 10.2.2010 (čl. VII), že v některých podmínkách územního rozhodnutí (podmínka č. 14 a č. 15) bylo uloženo plnění řady závažných povinností zhotoviteli stavby a že z předloženého spisu není zřejmé, kdo tímto zhotovitelem je. V té souvislosti žalobce navrhl, aby zhotovitel stavby byl v územním řízení řádně označen, aby bylo zřejmé, kdo má povinnosti uložené v územním řízení prokazatelně splnit. K tomuto požadavku prvoinstanční správní orgán uvedl, že v souladu se stavebním zákonem ani s prováděcí vyhláškou č. 526/2006 Sb. není povinností stavebníka sdělit stavebnímu úřadu stavebního podnikatele před vydáním stavebního povolení. Žalobce v odvolání proti stavebnímu povolení vytýkal prvoinstančnímu správnímu orgánu skutečnost, že ten samý správní orgán, který v územním rozhodnutí uložil zhotoviteli, aby do zahájení stavebního řízení o vydání stavebního povolení splnil řadu povinností, tvrdí, že ve stavebním řízení zhotoviteli stavby nelze nic uložit, neboť je stavebnímu úřadu do zahájení stavby zcela neznámý. Předestřená zmatečnost rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu pak nebyla zhojena ani žalovaným, který v napadeném rozhodnutí k této námitce zjevně účelově (dle žalobce) polemizuje v tom směru, že v podmínkách územního rozhodnutí nejsou ukládány povinnosti zhotoviteli stavby, ale jen obecně zhotoviteli.

Žalobce takové odůvodnění odmítal, když je dle něj zřejmé, že povinnosti v podmínkách č. 14 a č. 15 měly být uloženy s ohledem na jejich charakter žadateli o územní rozhodnutí, nikoliv budoucímu zhotoviteli stavby. Nad rámec uvedeného žalobce konstatoval, že územní rozhodnutí je pravomocné a je jím vázán jak žadatel, tak i správní orgán, který jej vydal. Pokud žalovaný dospěl k názoru, že územní rozhodnutí je právně vadné, neboť ho nelze vykonat, bylo jeho povinností iniciovat zahájení přezkumného řízení z moci úřední řízení, v důsledku čehož by došlo ke změně příslušné vadné části územního rozhodnutí a přenesení povinností ze zhotovitele na žadatele. To však žalovaný neučinil.

[X]

Místní šetření ve smyslu ustanovení § 112 stavebního zákona

Žalobce připomněl, že z procesního hlediska opakovaně žádal (od zahájení stavebního řízení), aby prvoinstanční správní orgán provedl místní šetření, mimo jiné z důvodů, že se jedná o poměrně složitou stavbu na staveništi s obtížnými zakládacími podmínkami, ke které by svolání ústního jednání bylo nanejvýše účelné. Na tomto jednání by si účastníci řízení, zejména pak investor a žalobce jako bezprostřední soused Stavby, a v neposlední řadě i příslušný stavební úřad mohli vyjasnit důležité zásadní okolnosti Stavby týkající se jednak ochrany zájmů žalobce, mimo jiné ve vztahu k navrženému způsobu založení stavby, a dále pak skutečnost, že dle stavebníkem předložené projektové dokumentace ke stavebnímu povolení byla Stavba umístěna jinde, a to blíže k budově žalobce, než bylo v územním v řízení povoleno (odkaz na žalobní bod č. XII). Tato námitka byla jak prvoinstančním správním orgánem, tak žalovaným zamítnuta. Prvoinstančním správním orgánem s odůvodněním, v němž reprodukoval zákonné ustanovení § 112 [stavebního zákona] s akcentací, že zachoval zákonnou lhůtu pro podání stanovisek a námitek, a s obecným konstatováním, že místo stavby je stavebnímu úřadu dostatečně známo, neboť se nachází v centru města a okolo místa stavby se oprávněná úřední osoba pohybuje několikrát týdně. Žalovaný pak pouze obecně konstatoval, že posouzení okolností, zda jsou v každém konkrétním případě důvody k upuštění od ohledání na místě a ústního jednání, je zcela v kompetenci příslušného stavebního úřadu.

Žalobce s takovým postupem nesouhlasil a vyslovil přesvědčení, že ze strany správních orgánů se jedná o porušení jak § 4 odst. 4 správního řádu, tak § 112 stavebního zákona. Žalobce k námitce doplnil, že vzhledem k obsahu jeho námitek týkajících se poměrů na staveništi a obsahu žádosti stavebníka o zahájení řízení o stavební povolení jsou prvoinstanční i napadené rozhodnutí v rozporu se zákonem, nepřezkoumatelná z důvodu obecnosti, když nejsou patrné důvody, které vedly správní orgány k těmto závěrům. Napadené rozhodnutí vychází, dle žalobce, z nesprávného právního posouzení.

[XI]

Podání žalobce prvoinstančnímu správnímu orgánu ze dne 10.2.2010

Žalobce konstatoval, že prvoinstanční správní orgán uvedl, že námitky vznesené žalobcem k doplněným podkladům rozhodnutí v podání ze dne 10.2.2010 nejsou námitkami, neboť nebyly uplatněny v desetidenní lhůtě po oznámení zahájení řízení, a proto o nich jako o námitkách nerozhodl. Dle jeho názoru se jedná pouze o vyjádření, o kterém nemusí rozhodovat. Tento závěr pak legitimoval žalovaný v napadeném rozhodnutí.

S takovým posouzením námitek žalobce nesouhlasil. Jednak proto, že se prvoinstanční

správní orgán nedostatečně zabýval věcným obsahem námitek uplatněných žalobcem v podání ze dne 21.1.2010, když obsah bodu V. zúžil pouze na použití v inkriminované době neplatné vyhlášky, a dále pak z důvodu, že k podkladům rozhodnutí, které v době oznámení o zahájení řízení ve spise prvoinstančního správního orgánu nebyly, žalobce logicky nemohl uplatnit námitky ve lhůtě do 10 dnů od oznámení zahájení řízení. Mohl tak učinit až poté, co byl správním orgánem o jejich existenci ve spise sdělením ze dne 27.1.2010 seznámen a námitky také následně řádně v desetidenní lhůtě uplatnil. Žalobce v tomto případě namítal vadný úřední postup, když o řádně podaných námitkách k dodatečně doplněným podkladům pro vydání stavebního povolení nebylo rozhodnuto, ač rozhodnuto být mělo, a to tak, že rozhodnutí o všech podaných námitkách mělo být uvedeno ve výroku prvoinstančního rozhodnutí, jak to ukládá § 68 odst. 3 správního řádu.

[XII]

Umístění stavby Polyfunkčního domu v rozporu s pravomocným územním rozhodnutím

Žalobce uvedl, že zákonnou povinností prvoinstančního správního orgánu vyplývající z § 111 odst. l písm. a) stavebního zákona je ověřit, zda projektová dokumentace (pro stavební povolení) je zpracována v souladu s územně plánovací dokumentací a s podmínkami územního rozhodnutí. Tuto povinnost prvoinstanční správní orgán, dle žalobce, nesplnil, když nezjistil, že projektová dokumentace ke stavebnímu povolení neodpovídá podmínce č. 4 pravomocného územního rozhodnutí, ve které se uvádí, že nejkratší vzdálenost od pozemku p.č. 1839 je 3,7 m. Dle výkresu projektové dokumentace pro stavební povolení F.1.3.07 činí tato vzdálenost od p.p.č. 1839 pouze 2,7 m a dle výkresu F.1.3.08 je stavba přímo na hranici pozemku p.č. 1839 ve vlastnictví žalobce. Ten trval na tom, že zákonem stanovenou povinností prvoinstančního správního orgánu bylo vyzvat stavebníka – žadatele, mimo jiné s odkazem na podmínku č. 20 územního rozhodnutí, aby tuto zásadní změnu v situování stavby projednal s Úřadem územního plánování. Pojem stavby je definován v § 2 odst. 3 stavebního zákona.

Z uvedeného dle žalobce rezultuje, že prvoinstanční správní orgán závažným způsobem porušil svoji povinnost, když nezjistil skutečný stav věci, tj. závažný rozpor mezi projektovou dokumentací ke stavebnímu povolení a podmínkami č. 4 a č. 20 pravomocného územního rozhodnutí, přestože v tomto případě měl k dispozici veškeré podklady a sám ve výroku svého rozhodnutí o vydání stavebního povolení rozhodl, že stavba bude umístěna v souladu s územním rozhodnutím ze dne 16.2.2009 č.j. SÚ/9745/08/Luk.

Žalobce vyslovil přesvědčení, že toto porušení zákonné povinnosti ze strany prvoinstančního správního orgánu vyplývající z § 111 stavebního zákona bylo dostatečným důvodem pro zrušení vydaného rozhodnutí o stavebním povolení žalovaným. Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný shora prezentovanou argumentaci žalobce nereflektoval, když zcela účelově, zřejmě ve snaze napravit pochybení prvoinstančního správního orgánu, zaujal ničím neodůvodněný názor, že již z dokumentace k územnímu řízení je zřejmé, že jak půdorysní rozměr, tak vzdálenosti stavby od jednotlivých pozemků stanovené v podmínce územního rozhodnutí č. 4 jsou vztaženy k nadzemní části stavby, resp. k půdorysu I. NP, tzn., že vzdálenost navrhované Stavby od pozemku p.č. 1839 musí být 3,7 m od vnější strany obvodové stěny L nadzemního podlaží. Žalovaný uzavřel, že stavební úřad nepostupoval v rozporu s podmínkou č. 4 územního rozhodnutí ani s právními předpisy.

Žalobce zdůraznil, že stavební zákon nerozlišuje podzemní a nadzemní části stavby, definuje pouze stavbu. Žalobce tento závěr žalovaného považoval za věcně a právně nesprávný, když žalovanému nepřísluší vykládat zákonná ustanovení, navíc v rozporu s jejich obsahem.

[XIII]

Předložení dalšího znaleckého posudku k novému zakládání stavby

Žalobce nesouhlasil ani se závěry žalovaného obsaženými v posledním odstavci (str. 17) napadeného rozhodnutí. V té souvislosti žalobce zdůraznil, že nesouhlas s použitím výpažnic již opakovaně namítal v samotném obsahu odvolání a jako důkaz v rámci své argumentace označil další znalecký posudek, jehož zpracování zadal vzhledem k tomu, že se jedná o odbornou problematiku. Žalovaný pak nesprávně dospěl k závěru, že tento důkaz je možné považovat pouze za dodatečné vyjádření, nikoli za součást odvolání.

Žalobce konstatoval, že v souvislosti s předložením tohoto důkazu žalovanému prostřednictvím podání ze dne 31.5.2010 již nebyly tvrzeny žádné jiné skutečnosti. Za této situace nebyl tedy důvod, dle mínění žalobce, posoudit předložený znalecký posudek po formální stránce jako vyjádření účastníka doložené před vydáním rozhodnutí. Pro úplnost je dle žalobce nutné podotknout, že žalovaný v obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela nedostatečně zdůvodnil, jaké konkrétní důvody jej k tomuto správnímu uvážení vedly.

Žalovaný správní orgán ve vyjádření ze dne 27.1.2011 (dále též jen „Vyjádření“) navrhl zamítnutí žaloby. Stran prvého žalobního bodu citoval § 33 odst. 1 a § 34 odst. 2 správního řádu a následně konstatoval, že stavebník k žádosti o stavební povolení doložil plnou moc, ze které bylo zřejmé, že ho bude v řízení zastupovat Ing. Jiří Kovařík. Prvoinstanční správní orgán proto doručil stavební povolení tomuto zástupci v souladu s § 34 správního řádu. Tento zástupce byl jako zástupce stavebníka označen i ve výroku stavebního povolení. Nad rámec § 34 pak stavební úřad doručil stavební povolení i zastoupenému, tj. stavebníkovi. Až v odvolacím řízení byly správnímu orgánu doloženy další dvě plné moci. První, kterou zmiňoval žalobce, byla doložena dne 16.4.2010 spolu s vyjádřením Mgr. Josefa Hlavičky k obsahu podaného odvolání. Z této plné moci (ze dne 12.4.2010) vyplývá, že společnost stavebníka zmocnila advokáta Mgr. Hlavičku k zastupování v podstatě pro celé řízení. K obsahu odvolání se současně vyjádřil i zástupce Ing. Jiří Kovařík, a to dne 6.4.2010. Druhá plná moc byla správnímu orgánu doložena dne 5.8.2010. Z této plné moci vyplývá, že stavebníka je v předmětném řízení oprávněna zastupovat Ing. Kateřina Kulhánková. Žalovaný v odvolacím řízení vycházel z § 33 odst. l správního řádu a ve výroku svého rozhodnutí proto jako zástupce hlavního účastníka řízení, tj. stavebníka, označil Ing. Jiřího Kovaříka, který ho zastupoval od počátku řízení. Tomuto zástupci bylo napadené rozhodnutí řádně doručeno v souladu s § 34 správního řádu. Nad rámec tohoto ustanovení pak bylo rozhodnutí doručeno i zastoupenému, tj. společnosti RE Moskevská spol. s r.o., a Ing. Kateřině Kulhánkové. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že napadené rozhodnutí bylo doručeno, resp. oznámeno, odvolateli i zástupci účastníka uvedeného v § 27 odst. 1 a je tudíž ve smyslu § 91 odst. l správního řádu pravomocné.

K obsahu druhého žalobního bodu žalovaný uvedl, že se namítaným rozporem s podmínkou č. 14 územního rozhodnutí již podrobně zabýval v rozhodnutí o odvolání. Řádně odůvodnil, jak dospěl k závěru, že k rozporu nedošlo, a byl toho názoru, že napadené rozhodnutí není v tomto smyslu nepřezkoumatelné. K žalobcem požadované změně pravomocného územního rozhodnutí byl žalovaný toho názoru, že pouhá změna způsobu kotvení stavební jámy na straně stavby sousedící s pozemkem žalobce, která navíc byla provedena v jeho prospěch, není ve smyslu stavebního zákona důvodem ke změně územního rozhodnutí. Stran podmínky územního rozhodnutí č. 15 žalovaný konstatoval, že žalobce její nedodržení v odvolání nenamítal, proto se jí odvolací orgán v napadeném rozhodnutí podrobněji nezabýval. Proto jen ve stručnosti k ní ve vyjádření uvedl, že problematika odvodnění objektu je řešena v projektové dokumentaci ke stavebnímu řízení napojením na stávající systém splaškové a dešťové kanalizace. Případné odvodnění stavební jámy je popsáno v technické zprávě „Zásady organizace výstavby“. Tam je uvedeno, že do prostoru staveniště budou v předstihu vybudovány přípojky, včetně dešťové kanalizace. Do té bude možno v případě nutnosti provádět čerpání vody ze stavební jámy. Podmínka č. 15 územního rozhodnutí byla proto ve stavebním řízení dodržena.

Žalovaný ve vztahu k žalobnímu bodu III trval na názorech prezentovaných v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Předestřený možný tendenční přístupu zpracovatelů projektové dokumentace žalovaný označil za pouhou žalobcovu spekulaci, s níž nemůže souhlasit. Ohledně požárně bezpečnostního řešení Stavby a závazných stanovisek HZS Karlovarského kraje a Ministerstva vnitra, Generálního ředitelství HZS ČR žalovaný zopakoval názor, který prezentoval již v napadeném rozhodnutí a jehož podstatnou část zopakoval i ve vyjádření k žalobě.

K žalobním bodům IV – XIII žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Osoba zúčastněná na řízení se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 31.1.2011 a jeho doplnění ze dne 27.5.2011. Žalobní body, k nimž se jednotlivě vyslovila, resp. celou žalobu, považovala za nedůvodnou a navrhovala ji zamítnout.

Ze správního spisu se k věci podávají následující základní skutečnosti. Dne 20.5.2009 byla Magistrátu města Karlovy Vary doručena žádost o vydání stavebního povolení na Stavbu datovaná téhož dne. Jako stavebník byla označena RE Moskevská spol. s r.o., se sídlem Rubeška 215/1, 190 00 Praha 9, IČ 28208714 (dále též jen „Stavebník“). Stavební úřad vydal dne 11.1.2010 pod č.j. SÚ/5505/09/Ko-330 oznámení o zahájení stavebního řízení.

Dne 21.1.2010 bylo Magistrátu města Karlovy Vary doručeno žalobcovo podání datované téhož dne a označené jako „Vyjádření účastníka řízení k návrhu stavby“ (dále též jen „Podání ze dne 21.1.2010“). Zaevidováno bylo pod č.j. SÚ/1218/10.

Písemností ze dne 27.1.2010 č.j. SÚ/5505/09/Ko-330 označenou jako „Sdělení – seznámení s podklady rozhodnutí“ sdělil stavební úřad účastníkům řízení, že se ve věci Stavby mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí a stanovil k tomu lhůtu deseti dnů ode dne doručení sdělení.

Dne 10.2.2010 bylo Magistrátu města Karlovy Vary doručeno žalobcovo podání z téhož dne označené jako „Vyjádření účastníka řízení k podkladům rozhodnutí o povolení stavby“ (dále též jen „Podání ze dne 10.2.2010“). Zaevidováno bylo pod č.j. SÚ/2217/10.

Dne 1.3.2010 bylo pod č.j. SÚ/5505/09/Ko-330 vydáno prvoinstanční rozhodnutí. Žalobce se proti němu odvolal podáním ze dne 18.3.2010 doručeným stavebnímu úřadu téhož dne a zaevidovaným pod č.j. SÚ/4178/10.

Součástí spisu je rovněž žalobcovo podání ze dne 31.5.2010 doručené žalovanému dne 2.6.2010 (zaevidováno pod č.j. 1004/SÚ/10-25), kterým bylo doplněno odvolání proti stavebnímu povolení. Dne 29.9.2010 bylo pod č.j. 1004/SÚ/10-22 vydáno napadené rozhodnutí.

Při jednání uskutečněném u zdejšího soudu dne 18.10.2011 (za účelem vyhlášení rozsudku bylo jednání odročeno na 25.10.2011) setrvali účastníci řízení i osoba zúčastněná na řízení na svých stanoviscích prezentovaných v jejich podáních.

Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“).

Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. se ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

Podle § 78 odst. 1 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil. Podle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

Po provedeném jednání soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Před vlastním posouzení věci soud považuje za potřebné nastínit určitá obecná kritéria či východiska, jejichž optikou na věc nahlížel.

a) Koncepce stavebního zákona je nastavena tak, že je tu rozlišeno, co (a jak) má být řešeno v územním řízení a co v řízení stavebním. Tuto linii drží i judikatura ve správním soudnictví, a obsahová hranice mezi územním a stavebním řízením je tak zřetelně nastavena.

b) Stran námitek účastníků řízení soud odkazuje na § 114 odst. 1, resp. odst. 2 stavebního zákona. Podle § 114 odst. 1 může účastník řízení uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Podle § 114 odst. 2 stavebního zákona k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, se nepřihlíží.

c) Podle ustálené judikatury správních soudů rozhodnutí správního orgánu I. stupně a rozhodnutí odvolacího orgánu, jímž se odvolání zamítá a napadené rozhodnutí první instance potvrzuje, tvoří jeden celek.

d) Pro soud, který přezkoumává žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu, je rozhodující skutkový a právní vztah, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (k tomu srov. § 75 odst. 1 s.ř.s.). Určité průlomy, které do této zásady byly učiněny Nejvyšším správním soudem, nedopadají na nyní posuzovanou věc, poněvadž se týkají především správního trestání. V té souvislosti je pak třeba zdůraznit i to, že soud posuzuje důvodnost žaloby v mezích žalobních bodů (k tomu srov. § 75 odst. 2 s.ř.s.). I v tomto případě lze vysledovat určité průlomy, ať už zákonné nebo judikaturní, ale zdejší soud je přesvědčen, že takováto situace v jím hodnocené věci nenastala.

e) Podle § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. musí být z žalobního bodu patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Každá taková námitka (bod) musí být dostatečně konkrétní. Z povahy soudního řízení správního vyplývá, že je to žalobce, který obsahem podání – žaloby – vymezuje rozsah přezkumu jím napadeného rozhodnutí. Je tedy na žalobci, jak prostřednictvím žalobních bodů vymezí přezkumnou činnost soudu. Nejvyšší správní soud došel ohledně náležitostí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu k tomuto závěru: I. Líčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. II. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. III. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti. [viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20.12.2005 č.j. 2 Azs 92/2005-58, publikovaný pod č. 835/2006 Sb. NSS, toto i další zde zmíněná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou k dispozici na www.nssoud.cz]. Účastníci řízení by tedy měli svá podání náležitě konkretizovat. Námitka, má-li být kvalifikovaná, by měla být konkrétní, protože na obecnou námitku těžko žádat jinou odpověď, než opět relativně obecnou. A to se netýká jen žalobních bodů, toto kritérium jistě dopadá i na námitky odvolací, jakož i na nejrůznější vyjádření účastníků řízení či obsah podkladů pro vydání rozhodnutí.

f) V podáních, která měl soud k dispozici, se hovoří o znaleckých posudcích. Jistě, v širším jazykovém výkladu lze tyto listiny takto nazývat, ale z pohledu soudního řízení to není přesné a není to správné. Soud je přesvědčen, že je třeba neodchylovat se od zásady občanského soudního řízení, totiž že znaleckým posudkem je toliko takový úkon soudního znalce, kdy soudní znalec byl pro konkrétní řízení státním orgánem jako znalec ustanoven. Tento pohled byl aprobován i Nejvyšším správním soudem a rezultuje v jediné - jestliže účastník řízení požádá soudního znalce nebo i jinou osobu, aby se vyjádřil(a) k odborným otázkám, nemá takové vyjádření hodnotu znaleckého posudku, tak jak je předpokládán předpisy upravujícími řízení soudní, nebo např. § 56 správního řádu [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.9.2010 č.j. 1Afs 69/2010-127: „(...) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, vychází z principu, že znalecký posudek v řízení před státními orgány (soudy nebo správními orgány) může podat pouze znalec, kterého v konkrétním řízení jako znalce ustanovil příslušný státní orgán (§ 1 odst. 1 a § 12 odst. 1 citovaného zákona). Znalec zapsaný v seznamu podle § 7 předmětného zákona sice může poskytovat posudky i na žádost občanů v souvislosti s jejich právními úkony, avšak podle zákona o znalcích a tlumočnících se tak děje vždy mimo řízení před státními orgány (§ 12 odst. 2 zákona) – takový posudek pak pojmově nemůže být znaleckým posudkem, jak jej znají a upravují jednotlivé procesní předpisy. To neznamená, že by posudek vypracovaný na základě žádosti strany nemohl být do řízení před státním orgánem vnesen a tímto orgánem posuzován. Předkládání znaleckých posudků stranami řízení je běžné jak v řízení soudním tak i správním: takové posudky, které nebyly vypracovány znalcem ustanoveným pro posudkem řešenou otázku příslušným státním orgánem, však nemají charakter důkazního prostředku – znaleckého posudku (co by posouzení odborné otázky), ale důkazního prostředku – listiny, která se charakterově neodlišuje od jiných listinných důkazních prostředků shromážděných v rámci příslušného řízení.

Na tomto principu staví konstantní civilistická judikatura, která posudky předložené stranami řízení nepovažuje za znalecké posudky ve smyslu § 127 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), avšak umožňuje, aby takovými posudky byl proveden důkaz listinou v souladu s § 129 o.s.ř. (k tomu viz už Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/1981, s. 29, ze současné judikatury např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2008, sp.zn. 22 Cdo 1290/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.4.2009, sp.zn. 22 Cdo 849/2008: „[j]estliže znalec podal posudek mimo řízení na základě žádosti účastníka, nejedná se podle konstantní judikatury o provedení důkazu znaleckým posudkem ve smyslu § 127 OSŘ, nýbrž o důkaz listinou podle § 129 OSŘ,“ též Bureš, J. – Drápal, L. – Krčmář, Z. Občanský soudní řád. Komentář – I. díl. 7. vydání, C. H. Beck, 2006, s. 593). Nejvyšší správní soud nevidí důvod k jinému postupu v rámci správního soudnictví podle s. ř. s. (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2010, č.j. Pst 1/2009 - 348 Dělnická strana II, bod 337, dostupné na www.nssoud.cz) či v řízení podle daňového řádu. Daňový řád sice žádnou podrobnou úpravu dokazování znaleckým posudkem neobsahuje a pouze tento důkazní prostředek uvádí v demonstrativním výčtu možných důkazních prostředků v § 31 odst. 4, to však neznamená, že by za znalecký posudek pro řízení podle daňového řádu bylo možno považovat cokoliv. Naopak je třeba vyjít z obecné úpravy znalecké činnosti podle citovaného zákona o znalcích a tlumočnících a dospět k závěru, že za znalecký posudek v daňovém řízení lze považovat pouze posudek vypracovaný znalcem, kterého pro tento účel ustanovil správce daně. Předloží-li daňový subjekt v daňovém řízení posudek vypracovaný na základě své žádosti, nejedná se sice o znalecký posudek podle daňového řádu, avšak správce daně s ním jedná jako s jakýmkoliv jiným listinným důkazem, tj. rozhodne, zda j