8 As 1/2005 — Nejvyšší správní soud

57 A 13/2011- 44 - text 12 pokračování 57 A 13/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce S.B. zastoupeného JUDr. J.V., proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2010, č.j. ŽP/8868/10, t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2010, č.j. ŽP/8868/10 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jako opožděné zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Sušice (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 12.5.2010, č.j. 1827/09/ZPR/Kal (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci podle § 122 odst. 1 písm. d) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, uložena pokuta ve výši 30.000 Kč, za „správní delikt podle ust. 116 odst. 1 písm. d) bod 4 vodního zákona, v daném případě za nakládání povrchovými vodami v množství přesahujícím 4 m3/s na vodním díle MVE Radešov v kraji Plzeňském, obec Renštejn, k.ú. Radešov u Renštejna, p.p.č. 166/2, vodní tok Otava, jez v ř.km 106,558, č.h.p. 1-08-01-046, bez povolení vodoprávního úřadu podle § 8 odst. 1 písm. a) vodního zákona, příp. povolení vodohospodářského orgánu podle dřívějších právních předpisů na úseku vodního hospodářství dne 23.3.2010 a dne 22.4.2010.“ Žalobci byla současně uložena povinnost zaplatit náklady řízení v částce 1.000 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že je třeba konstatovat, že ustanovení § 92 správního řádu ukládá správnímu úřadu zkoumat, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Tedy opožděně podané odvolání je nutné brát jako podnět k mimořádnému opravnému prostředku nebo zahájení nového řízení na žádost nebo z úřední povinnosti. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že se otázkou mimořádných opravných prostředků zabýval, avšak dospěl k názoru, že nebyly shledány důvody pro obnovu řízení, neboť správní delikt se váže na neplnění rozhodnutí Okresního úřadu Klatovy, referátu životního prostředí, ze dne 26.11.2002, zn. ŽP 1825/2002. Žalobce uvedl, že se domnívá, že předpoklady pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 100 odst. l písm. a) zde jsou, neboť vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, které existovaly v době původního řízení, avšak účastník řízení je nemohl uplatnit, neboť byly získány až v průběhu odvolací doby, resp. na samém jejím konci. Tyto neznámé skutečnosti jsou dány důkazem - opisem dokumentů výměru Zemského úřadu v Praze čís. 269,239 ai 19307 30-1424/5 ai 1929 ze dne 22.5.1930 a výměru Zemského úřadu v Praze čís. 506.739 ai 19297 30.1424/2 ai 1929 ze dne 17.2.1930, které byly předloženy v rámci opožděného odvolání, z nichž vyplývá, že zakládají právo účastníka řízení k nakládání s povrchovými vodami pro vodní dílo MVE Radešov v množství 9,11 m3/s. Rozhodnutím Okresního národního výboru v Klatovech ze dne 14.12.1972, č.j. Vod. 8506/72-404, bylo toto oprávnění v souladu s § 35 zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, přezkoušeno a potvrzeno. Tyto doklady byly objeveny ve Státním okresním archívu v Klatovech. Přestože žalobce při ústním jednání na vodoprávním úřadě požadoval, aby se tento správní úřad zabýval možností nalezení původních vodních práv, neboť vodní elektrárna byla trvale v provozu ode dne jejího prvního spuštění v roce 1930, vodoprávní úřad tuto skutečnost zcela odmítl s tím, že je pouze věcí provozovatele, aby dokladoval své oprávnění. Žalobce dále konstatoval, že obnova řízení je jedním z mimořádných opravných prostředků, který směřuje proti pravomocným správním rozhodnutím. Důvodem obnovy podle § 100 odst. l písm. a) správního řádu je skutečnost, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými. Z dikce zákona vyplývá, že při splnění zákonem stanovených podmínek má účastník řízení právní nárok na obnovu řízení a správní orgán má naopak povinnost ji na návrh účastníka povolit. Žalovaný v napadeném rozhodnutí však uvádí, že doklady předložené žalobcem s podaným odvoláním a v odvolání uváděné skutečnosti nemohou být důvodem pro obnovu řízení, neboť nemají vliv na správní delikt, který se v zásadě váže na neplnění rozhodnutí Okresního úřadu Klatovy, referátu životního prostředí, ze dne 26.11.2002, ŽP 1825/2002, které právní stav a podmínky provozu MVE změnilo. Vodoprávní úřad vždy setrval na svém právním názoru, že ve výroku rozhodnutí Okresního úřadu Klatovy ze dne 11.1.2000, č.j. 2926/99, o dodatečném povolení stavby, a to osazení přímoproudé horizontální Kaplanovy turbíny HH 860 je zřejmé, že vlastník MVE Radešov má právo nakládat s povrchovou vodou ve výši max. 4,0 m3/s. Dále vodoprávní úřad uvádí, že v povolení k nakládání s vodami, které bylo vydáno dne 14.12.1972 pod č.j. Vod 8506/72-404 sice není uvedeno konkrétní množství povrchových vod, ale vztahuje se pouze k jedné kaplanově turbíně. Z rozhodnutí Okresního úřadu ze dne 11.1.2000, č.j. 2926/99, kterým bylo dodatečně povoleno osazení další turbíny HH 860 s max. průtokem 3,0 m3/s pak jednoznačně mělo vyplývat, že limitní množství, které může být do náhonu přivedeno jsou 4 m3/s, a to bez ohledu na počet turbín. Rozhodnutí Okresního úřadu Klatovy, referátu životního prostředí, ze dne 26.11.2002, č.j. ŽP 1825/2002 (kolaudační rozhodnutí - povolení užívání stavby vodních děl, kterým se povoluje užívání nově osazené turbíny HH 860 v MVE Radešov), které mělo být porušeno, obsahuje podmínky, za nichž užívání stavby vodních děl (tedy nově instalované jedné turbíny HH 860). Jednou z podmínek je užívání v souladu s podmínkami a povinnostmi obsaženými v rozhodnutí OkÚ Klatovy, RŽP ze dne 11.1.2000, č.j. ŽP 2926/99. Toto rozhodnutí je rozhodnutím, kterým se dodatečně povoluje osazení turbíny HH 860 místo stávajících dvou turbín MT 5. Nutno podotknouti, že ve stávající malé vodní elektrárně z roku 1930 byly původně dvě turbíny, jedna Kaplanova turbína a jedna turbína MT 5. Později, neznámo kdy, byla do MVE vsazena třetí turbína MT 5. V roce 1972, kdy malou vodní elektrárnu vlastnil stát a v obhospodařování jej měl s.p. Západočeské energetické závody, byla v provozu pouze Kaplanova turbína. V tomto roce bylo vydáno i rozhodnutí o přezkoušení podle § 35 zákona č. 11/1955 Sb. Tedy všechna rozhodnutí, jak jsou napadeným rozhodnutím uváděna, se vztahují pouze a jedině na nově vsazenou Kaplanovu turbínu HH 860. Žádné z těchto rozhodnutí se však nevztahovalo na stávající Kaplanovu turbínu, která zde je v provozu již od roku 1930. Žalobce uvedl, že je rovněž třeba konstatovat, že jak v napadeném rozhodnutí, tak v prvoinstančním rozhodnutí, se odvolávají na porušení § 116 odst. l písm. d) bod 4 vodního zákona, avšak v odůvodnění se vždy uvádí neplnění rozhodnutí Okresního úřadu Klatovy, referátu životního prostředí, ze dne 26.11.2002, č.j. ŽP 1825/2002, což by samo o sobě neznamenalo žádné porušení ustanovení vodního zákona, na základě něhož by bylo možné žalobce postihnout pokutou. Podle ustanovení § 68 odst. l správního řádu rozhodnutí musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Podle odst. 2 citovaného ustanovení výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto. Výrok rozhodnutí musí tedy být přesný a určitý, musí z něj být zřejmé, co bylo předmětem rozhodování a na základě jakého ustanovení a právního předpisu správní orgán rozhodl. Výrok rozhodnutí, kterým správní orgán ukládá odpovědnému subjektu správní sankci za správní delikt, nemůže pak pouze obecně konstatovat porušení povinnosti, ale musí v něm být jednoznačně uvedeno, za jaké konkrétní jednání je odpovědný subjekt sankčně postižen (trestán) a k naplnění které konkrétní skutkové podstaty deliktu tudíž tímto protiprávním jednáním došlo. Pokud jde o vlastní deliktní jednání, je nutno poznamenat, že správní orgán musí postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Pokud vodoprávní úřad uvádí ve výroku, že obviněný z deliktu nakládal s povrchovými vodami bez povolení, pak v odůvodnění konstatuje, že povolením k nakládání s vodami ze dne 14.12.1972, č.j. Vod 8506/72-404, nestanovuje konkrétní množství vody, ale údajně se vztahuje pouze na jednu turbínu. Množství 4 m3/s pak odvozuje od rozhodnutí Okresního úřadu Klatovy, RŽP, ze dne 11.1.2000, kterým tento vodoprávní úřad udělil žalobci dodatečné povolení ke zřízení vodohospodářského díla a schválil manipulační řád pro MVE Radešov na dobu do 31.5.2000. Toto rozhodnutí není rozhodnutím o nakládání s povrchovými vodami ve smysl