3 Ads 127/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 108/2014- 52 - text 17 pokračování 30A 108/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: prap. M.,P., zastoupeného Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem Guldenerova 547/4, Plzeň, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Nádražní 2, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ve věcech služebního poměru č. 3609/2014, vydanému dne 18. 7. 2014 pod čj. KRPP-80358-14/ČJ-2014-0300KR, t a k t o : I. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ve věcech služebního poměru č. 3609/2014, vydané dne 18. 7. 2014 pod čj. KRPP-80358-14/ČJ-2014-0300KR, se z r u š u j e a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13.467,- Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Vlacha do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Ve věci náhrady škody podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSP“, „zákon o služebním poměru“ nebo „zákon č. 361/2003 Sb.“), byl žalobce rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru č. 30, vydaným dne 4. 4. 2014 pod čj. KRPP-23612-46/ČJ-2013-0300PO, ve spojení s rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ve věcech služebního poměru č. 3609/2014, vydaným dne 18. 7. 2014 pod čj. KRPP-80358-14/ČJ-2014-0300KR, shledán odpovědným za škodu na majetku České republiky – Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje v celkové výši 57.006,50 Kč, kterou způsobil dne 14. 1. 2013 tím, že dostatečně nezabezpečil věci v majetku bezpečnostního sboru tak, aby nedošlo k jejich odcizení, čímž porušil povinnost mu stanovenou v § 94 odst. 1 zákona o služebním poměru, podle kterého je, mimo jiné, příslušník povinen vykonávat službu tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku bezpečnostního sboru, dále svým jednáním porušil část II. písm. b) rozkazu ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje č. 14 ze dne 3. 2. 2011, kdy neučinil při opuštění služebního vozidla taková opatření, aby zamezil odcizeni věcí z něj, a dále svým jednáním porušil čl. 9 závazného pokynu policejního prezidenta č. 190 ze dne 7. 12. 2012, neboť s převzatými pokutovými bloky nemanipuloval tak, aby nedošlo k jejich odcizení: 1) Podle obecné odpovědnosti stanovené § 95 odst. 1 zákona o služebním poměru žalobce odpovídá za škodu na majetku České republiky – Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ve výši 16.872,50 Kč, kterou způsobil tím, že dostatečně nezabezpečil proti odcizení notebook HP ELlTEBOOK 8760W, v.č. CNU 150227M, fotoaparát Canon Power Shot PRO 1, v.č. 0531405417, fotoaparát Canon Power Shot G5, v.č. 6834103219, a fotobrašnu. Náhrada škody v této výši představuje 50 % skutečné výše škody na uvedených věcech, neboť za tuto škodu žalobce odpovídá společně a nerozdílně s druhým členem hlídky prap. Mgr. Bc. V. S.; 2) Podle obecné odpovědnosti stanovené § 95 odst. 1 zákona o služebním poměru odpovídá žalobce za škodu na majetku České republiky – Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ve výši 134,- Kč, kterou způsobil tím, že dostatečně nezabezpečil proti odcizení nenabíjecí svítilnu zn. TROOPER 73; 3) Podle zvláštní odpovědnosti stanovené § 96 odst. 1 zákona o služebním poměru odpovídá žalobce za schodek na svěřených hodnotách, který způsobil tím, že v důsledku krádeže ze strany dosud neznámého pachatele neodevzdal bezpečnostnímu sboru pokutové bloky na místě zaplacené série FD/2013 č. D1153401 - 1153420, jejichž převzetí písemně potvrdil, čímž vznikla na majetku České republiky – Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje škoda ve výši 40.000,- Kč, což je částka, kterou za ně zaplatilo Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje Celnímu úřadu pro Plzeňský kraj. II. Žalobní body 1. Absence zákonem stanovených obsahových náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí Podle § 181 odst. 3 ZSP obsahuje rozhodnutí mimo jiné podpis služebního funkcionáře, který ve věci rozhodoval, a otisk razítka bezpečnostního sboru se státním znakem. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno v elektronickém formátu, jako soubor „.pdf“. Elektronický formát dokumentu vznikl převedením z listinné podoby do elektronického formátu. Dokument, který byl doručen zmocněnci žalobce, je tedy elektronickou kopii původního originálního dokumentu, který obsahoval ruční podpis žalovaného a otisk razítka se státním znakem. Datový soubor, který byl žalobci doručen, však nemá vlastnosti originálu nebo ověřené kopie. I když zákon č. č. 361/2003 Sb. výslovně nestanoví, že účastníkovi řízení se doručuje originál rozhodnutí, je žalobce přesvědčen, že k tomu, aby rozhodnutí vydané ve správním řízení mohlo vyvolat předpokládané právní účinky, musí být účastníkovi řízení doručena nikoli „kopie rozhodnutí“, ale rozhodnutí jako takové, za které lze považovat výhradně originál nebo úředně ověřená kopie. Skutečnost, že na elektronicky vyhotovené kopii dokumentu je viditelný rukou vytvořený podpis žalovaného, nelze považovat za podepsání rozhodnutí. Za řádně podepsané rozhodnutí, které je doručováno v elektronické formě, je možné považovat jen rozhodnutí podepsané elektronickým podpisem. Dokument, který byl doručen zástupci žalobce, sice obsahuje časové razítko a elektronický podpis, avšak podpis je pouze podpisem centrální podatelny žalovaného, nikoli vlastním podpisem žalovaného. Z napadeného rozhodnutí ani z podpisového certifikátu vloženého do dokumentu, obsahujícím text napadeného rozhodnutí, není seznatelné, že by žalovaný delegoval svá podpisová oprávnění na podatelnu či jiný subjekt. Vzhledem k tomu, že žalovaný podepsal listinnou formu rozhodnutí ručním písmem, lze dovodit, že žalovaný nedelegoval svá podpisová oprávnění v řízeních ve věcech služebního poměru na jiné osoby. Jestliže zákon č. č. 361/2003 Sb. stanoví, že rozhodnutí podepisuje služební funkcionář, musí být rozhodnutí jím podepsáno, nepostačuje, když dokument podepíše elektronicky centrální podatelna útvaru bezpečnostního sboru. 2. Nesprávné právní posouzení porušení povinnosti zabezpečit automobil Služební funkcionář i žalovaný shledávají zavinění žalobce na vzniku škody v údajném porušení prevenční povinnosti, stanovené v § 94 odst. 1 ZSP a v porušení části II. písm. b) rozkazu ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje číslo 14 ze dne 3. února 2011. Ustanovení § 94 odst. 1 ZSP stanoví, že příslušník je povinen vykonávat službu tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku bezpečnostního sboru a k bezdůvodnému obohacení. Jestliže žalobce využil k zabezpečení vozidla policie, ve kterém se nacházely odcizené věci, všechna technická zařízení, kterými bylo služební vozidlo zabezpečeno, nelze jej činit odpovědným za odcizení věcí z vozidla, a tedy nelze tvrdit, že porušil shora citované ustanovení. Navíc ke krádeži věcí ze služebního automobilu došlo nikoli tím způsobem, že by pachatel do něj vnikl tak, že by využil jeho nedostatečné zabezpečení, ale tím, že rozbil skleněnou výplň dveří automobilu. Žalovaný nesprávně hodnotí i chování žalobce ve vztahu k internímu nařízení, rozkazu ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje číslo 14 ze dne 3. února 2011, který měl porušit tím, že neučinil při opuštění služebního vozidla takové opatření, aby zamezil odcizení věcí z něj. Citovaný rozkaz ukládá jeho adresátům povinnost učinit při parkování a opuštění služebního vozidla taková opatření, aby byla v maximální míře omezena možnost neoprávněného užití, poškození nebo odcizení služebního vozidla nebo věcí z něj. Ze samotného textu tohoto interního aktu vyplývá, že připouští možnost, že by mohlo dojít k neoprávněnému užití, poškození, odcizení vozidla nebo věcí z něj, když stanoví adresátům rozkazu povinnost učinit opatření, aby bylo v maximální míře omezeno riziko, že taková situace nastane, nikoli povinnost učinit opatření, aby k takovému stavu absolutně nemohlo dojít. Pokud by byla povinnost adresátů interního nařízení stanovena absolutně, byla by nesplnitelná, neboť v reálném životě je nemožné dosáhnout stavu, aby se s účinností sta procent zamezilo možnosti spáchání trestného činu vůči majetku. Z tohoto důvodu nelze žalobci klást za vinu, že shora uvedený rozkaz porušil, a tím způsobila bezpečnostními sboru škodu. Služební funkcionář a žalovaný shledávají porušení citovaného interního přepisu žalobcem i v tom, že věci, které byly následně odcizeny, z automobilu nevzal s sebou při opuštění automobilu nebo u automobilu nesetrval a nevystřídal se při čerpání přestávky na oddech a jídlo s prap. S. Žalobce tyto argumenty žalovaného považuje za nesprávné. Z textu rozkazu, stanovující povinnosti při opuštění služebního vozidla, vyplývá, že předpisem jsou stanoveny povinnos