— Nejvyšší správní soud

57 A 145/2015- 59 - text 16 pokračování 57A 145/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobce: Z.C., bytem …, zastoupeného Mgr. Petrem Vaňkem, bytem Pod Švabinami 38, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.10.2015, čj. DSH/12093/15, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2.10.2015, čj. DSH/12093/1(dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Městského úřadu Stod (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 3.8.2015, čj. 6254/15/OSD (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) jímž bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání osvědčení o registraci vozidla, část I., k vozidlu Renault Megane Break 1.6, VIN: ..., registrační značka: … (dále jen „předmětné vozidlo“), neboť byla žádost žalobce shledána zjevně právně nepřípustnou podle § 45 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Na danou problematiku dopadá zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“). II. Důvody žaloby I. Žalobce podal dne 7.7.2015 u Městského úřadu Stod žádost o vydání duplikátu osvědčení o registraci vozidla, část I., z důvodu jeho ztráty. Řízení o vydání osvědčení o registraci vozidla prvostupňový správní orgán prvostupňovým rozhodnutím zastavil s odůvodněním, že je žádost žalobce zjevně právně nepřípustná. Žalovaný odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobce byl proto v souladu s § 2, § 3, § 4 odst. 1 písm. a), § 69 a § 72 zákona č. 150/2002 Sb. nucen podat tuto žalobu. II. V červnu 2010 žalobce s manželkou navštívili MěÚ Stod, odbor sociální, s dotazem na možnost získat příspěvek na provoz vozidla pro péči o nemocného otce manželky. Bylo jim doporučeno vynětí předmětného vozidla z podnikání a podání žádosti o tento příspěvek. Vzhledem k tomu, že žalobce pro účely svého podnikání již dříve zakoupil vhodnější dodávkový vůz, s navrženým postupem souhlasil. Na MěÚ Stod, odboru správním a dopravním, žalobce vyplnil ohledně předmětného vozidla standardní žádost o změnu zápisu z fyzické osoby podnikající dle živnostenského zákona (IČ) na své rodné číslo a toho dne 10.6.2010 ji odevzdal příslušné úřednici. Bohužel v té době mělo předmětné vozidlo prasklou zadní torzní tyč a bylo nepojízdné. Žalobci se nedařilo sehnat náhradní díl odpovídající stáří a ceně vozu, a proto nemohl absolvovat ani novou technickou prohlídku, když platnost stávající skončila v dubnu 2010. Záležitost si žalobce pamatoval již jen velice kuse s tím, že zřejmě došlo k tomu, že úřad registraci řádně nedokončil a požadoval doložení technické prohlídky. Osvědčení o registraci vozidla, část I. a technický průkaz vozidla byl žalobci vrácen. Technickou prohlídku se vzhledem k rodinné situaci podařilo vykonat počátkem září 2010. Ve svém pracovním vytížení žalobce doklady založil k ostatním a opomněl správnímu orgánu úspěšné absolvování technické prohlídky prokázat. Předmětné vozidlo bylo poté provozováno převážně manželkou žalobce za účelem odvozu jejího otce na lékařská ošetření, příp. odvozu dítěte do školy, tedy pouze omezeně a jako druhé auto v rodině. V červnu 2015 opět končila technická prohlídka vozu. Na počátek července, do doby plánované dovolené, si proto žalobce naplánoval i provedení nové STK. Protože nemohl najít osvědčení o registraci předmětného vozidla, podal dne 7.7.2015 na MěÚ Stod žádost o duplikát. Bylo mu však oznámeno, že je předmětné vozidlo v tzv. „polopřevodu“ a k 30.6.2015 tedy ze zákona administrativně zaniklo. Vzhledem k naprosté neochotě pracovnice odboru a vedoucího odboru řešit s žalobcem danou věc, se žalobce objednal k Mgr. J.M., vedoucímu Odboru registru vozidel a řidičů Magistrátu města Plzně, který po shlédnutí technického průkazu sdělil, že pracovnice MěÚ Stod, Odboru dopravního a správního, udělala chybu v zápisech v technickém průkazu jak v roce 2006, tak v roce 2010. Na jeho pracovišti prý vyznačují změnu z IČ na rodné číslo téhož vlastníka pouze zápisem změny za cenu 50,- Kč, v žádném případě za současného uskutečnění polopřevodu (stavu, kdy je vozidlo původním vlastníkem vozidla odhlášeno a novým vlastníkem nepřihlášeno), který žalobci způsobil současné problémy. Jeho úřad zásadně neprovádí zápis polopřevodu ani v případě, že vozidlo při tomto druhu převodu nemá platnou STK. Natolik značný rozdíl v přístupu dvou úřadů stejné instance a pravomoci žalobci zákonitě vyrazil dech, proto vyhledal právní pomoc. V žalobě uvedl k výrokům a argumentům prvostupňového správního orgánu a žalovaného následující žalobní body: II.1. Prvostupňový správní orgán žádost žalobce neprojednal v souladu se zákonem. Dle názoru žalobce i Mgr. M. měl v souladu s § 44 správního řádu žádost přijmout a následně dle § 67 správního řádu eventuálně rozhodnout o jejím zamítnutí z důvodu administrativního zániku vozidla. Správní orgán však řízení podle § 66 správního řádu zastavil s tím, že je žádost zjevně právně nepřípustná a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení je její další projednávání vyloučeno. Když šel žalobce na radu výše uvedeného podal k prvostupňovému správnímu orgánu žádost dne 29.7.2015 znovu, byl úřednicí B. hrubým způsobem z úřadu doslova vyhozen, čímž se dopustila chování v rozporu s § 4 odst. 1 a 4 správního řádu. Při tomto úkonu chtěl žalobce zároveň podat žádost o poskytnutí opisu své žádosti o změnu z roku 2010, neboť mu byla úřednicí ukázána s argumentací, že na této žádosti podepsal čestné prohlášení o tom, že byl s umístěním vozidla do polopřevodu srozuměn. Pokud by měl žalobce tento dokument k dispozici, možná by uznal svou chybu a žalobu vůbec nepodal. Toto právo mu však bylo prvostupňovým správním orgánem odepřeno, což znamená přímé porušení práva na informace a nahlížení do spisu včetně pořizování výpisů a opisů z něj. Dále tím byla porušena zásada součinnosti správních orgánů a zásada postupovat tak, aby postupem správních orgánů nevznikla účastníku řízení újma. Žalovaný postup prvostupňového správního orgánu schválil s tím, že „dle § 38 zákona (není uvedeno jakého), nesmí provozovatel vozidla provozovat na pozemních komunikacích vozidlo, které nemá platné osvědčení o technické způsobilosti vydané stanicí technické kontroly a stanicí měření emisí“. Žalobce však žádný záměr předmětné vozidlo provozovat neměl a ani to nebylo technicky možné, protože uvedená závada jakýkoli provoz vozidla znemožňovala. Provedení „polopřevodu" správním orgánem tak mělo povahu sankce udělené bez jakéhokoli zákonného zmocnění, naopak tím bylo vážným způsobem zasaženo do žalobcova ústavou zaručeného nerušeného výkonu vlastnického práva. Dle žalobce je záměrem zákona č. 56/2001 Sb. chránit ostatní účastníky silničního provozu před provozem nebezpečných vozidel, nikoli primárně vyžadovat kontinuitu technických prohlídek bez možnosti jejího přetržení. V tomto názoru žalobce utvrzuje i skutečnost, že je zákonem sankcionováno, je-li zjištěn provoz vozidla na pozemní komunikaci bez platné technické kontroly, nikoli držení vozidla a jeho neprovozování za takového stavu. Zákon č. 56/2001 Sb. též nedává možnost správnímu orgánu vozidlo bez platné technické kontroly vyřadit z Registru vozidel. Tuto možnost má správní orgán pouze v případě, že vozidlo nemá platně sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Předmětné vozidlo však v době podání žádosti dne 10.6.2010 pojištěno bylo, stejně jako ke dni 7.7.2015 a je dosud platně pojištěno. Opačným výkladem zákona bychom museli dojít k závěru, že v případě absence finančních prostředků na udržení provozuschopnosti vozidla a provedení technické kontroly tak, aby kontinuálně navazovala na technickou kontrolu předchozí, by se vlastník vozidla musel zadlužit. Stát ovšem nemá žádné právo toto po svých občanech požadovat. II.2. Vůz Renault Megane, RZ … nikdy do „polopřevodu“ umístěn být neměl. Jak již bylo zmíněno, je obecně proklamovanou definicí „polopřevodu“ situace, kdy původní majitel vůz v Registru vozidel odhlásí a nový majitel již vozidlo nepřihlásí. Žalobce svou žádost k prvostupňovému orgánu dne 10.6.2010 směřoval tím způsobem, že požádal o prostou změnu zápisu z IČ (osoby podnikající dle Živnostenského zákona) na své rodné číslo. Umístění vozidla do polopřevodu bylo pouhou zvůlí správního