5 As 32/2009 — Nejvyšší správní soud

57 A 46/2017- 51 - text  9 57 A 46/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce V.K.L., IČ x, se sídlem …, zastoupeného Mgr. Miroslavem Němcem, advokátem, se sídlem Plzeň, Borská 588/13, proti žalované České obchodní inspekci, se sídlem Praha, Štěpánská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2017 čj. ČOI 2863/17/O100/2200/16/17/Šte/Št, ve znění usnesení ze dne 10.7.2017, čj. ČOI 92599/17/0100/2200/17/SvoŠte/Št, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21.3.2017, čj. ČOI 2863/17/O100/2200/16/17/Šte/Št, ve znění opravného usnesení ze dne 10.7.2017, čj. ČOI 92599/17/O100/2200/17/SvoŠte/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Plzeňského a Karlovarského (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 15.11.2016, čj. ČOI 149654/16/2200 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Opravným usnesením byla opravena v odůvodnění napadeného rozhodnutí písařská chyba, jak na ni upozornil žalobce v žalobě. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z porušení § 8 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění (dále jen „ZOS“ nebo „zákon o ochraně spotřebitele“), kterého se dopustil tím, že dne 19.2.2016 v prodejním Stánku č. B 35 a B 36, tržnice ASIAMARKT, Rozvadov-Svatá Kateřina, nabízel za účelem prodeje a v osobním vozidle Škoda Felica kombi RZ: …, zaparkovaném před uvedeným prodejním Stánkem, skladoval výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví, konkrétně padělky ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) bod 1 ZOS, 86 kusů výrobků, a to 45 ks výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou NIKE [ochranná známka č. 278028 slovní (EUIPO) č. 74318/179180 kombinovaná (ÚPV-ČR), č. 74317/179182 (ÚPV-ČR) a č. 277517 obrazová (EUIPO) o 23 ks tepláky o 17 ks spodní prádlo o 5 ks čepice 34 ks výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou Hugo Boss [ochranná známka č. 513257 (WIPO-CZ) a č. 483341 (WIPO-CZ)] o 34 ks pásek 7 ks výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou DIESEL [ochranná zn. č. 608499 (WIPO-CZ) a č. 583708 (EUIPO) o 7 ks pásek Tím žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 24 odst. 7 písm. d) ZOS a byla mu uložena pokuta 75.000,- Kč, propadnutí zajištěných výrobků a podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) náhrada nákladů řízení 1.000,- Kč. II. Důvody žaloby Žalobce namítal, že žalovaná při vydání napadeného rozhodnutí překročila meze správního uvážení i ustanovení zákona. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatuje, že správní orgán prvého stupně učinil ve věci potřebná skutková zjištění ve smyslu § 3 správního řádu a nepochybil ani při právním hodnocení předmětné věci závěrem, že se společnost dopustila (zřejmě míněno žalobce dopustil) správního deliktu uvedeného ve výroku napadeného rozhodnutí, a tento delikt jí (zřejmě myšleno mu) byl bezpečně prokázán. I když žalobce odhlédl od toho, že žalovaná zřejmě pro svoje odůvodnění v dané věci použila své jiné rozhodnutí a toto ani příliš neupravila (když hovoří o společnosti), je daný argument žalované pro zamítnutí odvolání nepřiléhavý a neodpovídající skutkovým zjištěním a ve správním řízení provedeným důkazům. Jak žalobce uvedl již v odvolání, jsou rozhodnutí správních orgánů obou stupňů postavena toliko na domněnce, jestliže se ve vozidle, jehož je provozovatelem žalobce, nacházely klíče od prodejního Stánku č. B 35 a B 36 a od vozidla Škoda Felicia kombi, RZ: …, pak se protiprávního jednání skladování a nabízení za účelem dalšího prodeje výrobků porušujících práva duševního vlastnictví automaticky dopustil žalobce. Žalovaná pak relevanci takové domněnky v napadeném rozhodnutí obhajovala tím, že žalobce v době kontroly ke kontrolnímu protokolu, který mu byl předán, nevznesl žádné námitky a dále tím, že do 28.6.2015 měl žalobce v prodejním Stánku č. B 35 a B 36 svoji provozovnu. Popsané odůvodnění skutkových závěrů žalované je zcela nedostatečné, není v souladu s § 2 a § 3 správního řádu a nelze jej akceptovat, neboť pro správní trestání, stejně jako pro trestní právo obecně, platí základní pravidlo, že vina musí být jednoznačně prokázána a nelze k závěru o vině dospět na základě domněnek, byť se jeví být jako pravděpodobné, neboť prokázání viny nemůže být pouze pravděpodobné, nýbrž jednoznačné, bez možnosti jakýchkoliv pochybností. Správní orgány obou stupňů se neobtěžovaly žalobce po řádném poučení s možností tlumočení do jazyka, jemuž spolehlivě rozumí, k věci samé vyslechnout. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce až do podání odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nerozporoval kontrolní zjištění, ani neposkytl žádné jiné vysvětlení pro tato zjištění. Kontrolní protokol však byl žalobci předán toliko v českém jazyce, takže v danou chvíli mu nerozuměl a poté, co měl možnost si jej nechat přeložit, považoval jej za nedůvodný, postavený pouze na domněnkách a z tohoto důvodu neměl potřebu na tento reagovat, kdy potřeba na něj reagovat žalobci logicky vyvstala až v okamžiku, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o uložení pokuty. Tato skutečnost však nemůže jít bez dalšího automaticky k tíži žalobce, jak to vykládá žalovaná v napadeném rozhodnutí, neboť po celou dobu správního řízení má žalobce právo se k věci vyjadřovat způsobem, který uzná za vhodný, nemá však povinnost tak činit a je pouze na něm, kdy (v jaký okamžik) tak ve správním řízení učiní. Za situace, kdy žalobce v odvolání zpochybnil skutková zjištění prvostupňového správního orgánu a k těmto se vyjádřil, měla podle tohoto žalovaná v odvolacím řízení postupovat tak, aby tyto pochybnosti byly buď prokázány, nebo vyvráceny. Žalovaná však nic takového neučinila a prvostupňové rozhodnutí bez dalšího potvrdila a odvolání zamítla, čímž zásadně pochybila, neboť postupovala v rozporu s příslušnými ustanoveními správního řádu, když vydala rozhodnutí postavené pouze na domněnce. Nelze totiž automaticky přijmout jako jednoznačný závěr názor, že jestliže se v automobilu, jehož byl žalobce provozovatelem, nachází klíče od prodejního místa a dalšího automobilu, v nichž jsou skladovány výrobky porušující práva duševního vlastnictví, pak tyto výrobky skladuje a nabízí automaticky žalobce. Žalovaná, potažmo prvostupňový správní orgán, se měl ve vztahu k žalobci zabývat a vyslechnout jej k tomu, kdo všechno má přístup do jeho vozidla a toto vozidlo užívá, zda je mu známa osoba, která předmětné prodejní místo a automobil Škoda Felicia kombi provozuje, příp. proč se žalobce v danou chvíli na místě samém nacházel. Toliko provedením takového výslechu mohla žalovaná, příp. prvostupňový správní orgán, získat jednoznačné poznatky, na základě nichž mohla učinit jednoznačná skutková zjištění, případně provést další důkazy, směřující k jednoznačným skutkovým zjištěním. Napadené rozhodnutí se jeví jako nesprávné a nezákonné, neboť je zřejmé, že žalovaná při jeho vydání překročila zákonem stanovené meze správního uvážení a porušila zákonná ustanovení, konkrétně § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu. III. Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že bylo na žalobci, jakou procesní strategii v rámci správního řízem ve věci správního deliktu zvolí, žalovaná však stejně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že při posuzování váhy jednotlivých protichůdných tvrzení a skutkových zjištění je zpravidla spojeno s vyšší věrohodností, je-li obsah kontrolního zjištění kontrolovanou osobou (jež dostala možnost se seznámit s obsahem protokolu a byla poučena o námitkách) zpochybňován již od počátku, a to vysvětlením vyvracejícím skutkový stav zjištěný při kontrole (tedy nikoli pouhým namítáním neprokázání dalších okolností), neboť je zde důvodný předpoklad, že subjekt dbalý svých procesních práv se nespokojí s popisem kontrolního zjištění, jenž zjevně neodpovídá jeho pohledu na věc. Je stěží představitelné, že by za situace, kdy by se žalobce nacházel na předmětném prodejním místě toliko za účelem návštěvy či vybalování zboží, jak hypoteticky uvádí v odvolání, tuto skutečnost nijak nenamítal při samotné kontrole, kdy s ním bylo jednáno jako s kontrolovanou osobou, které bylo zadrženo nemalé množství zboží, či v rámci námitkového řízení, ani v rámci prvostupňového řízení. V této souvislosti vyznívá velmi nepřesvědčivě žalobní námitka, že byl kontrolní protokol žalobci předán toliko v českém jazyce, takže v danou chvíli mu nerozuměl (aniž by se v průběhu kontrolního a správního řízení o neporozumění komunikaci v českém jazyce jakkoli zmínil) a poté, co měl možnost si jej nechat přeložit, považoval jej za nedůvodný, pos