8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

30 A 216/2017- 184 - text  22 30A 216/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: Veolia Energie Mariánské Lázně, s. r. o., IČO 49790676 sídlem Nádražní náměstí 294, 353 01 Mariánské Lázně zastoupený advokátem JUDr. Martinem Šebkem sídlem Moravská 1553/52, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary za účasti osoby zúčastněné na řízení: město Mariánské Lázně, IČO 00254061 sídlem Ruská 155, 353 01 Mariánské Lázně o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2017, č. j. 796/SÚ/17-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou datovanou dne 8. 12. 2017 a došlou soudu dne 11. 12. 2017 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2017, č. j. 796/SÚ/17-3, kterým byla podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuta odvolání žalobce a osoby zúčastněné na řízení a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Mariánské Lázně, stavebního úřadu (dále jen „prvoinstanční orgán“ či „stavební úřad“), ze dne 10. 7. 2017, č. j. STAV/17/2788/SU, sp. zn. STAV/14/4624/SU (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž bylo podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu (dále jen „stavební vyhláška“), vydáno stavební povolení na stavbu plynová kotelna pro bytový dům Mariánské Lázně, Mánesova č. p. 630, 631 a odpojení od soustavy zásobování tepelnou energií (dále jen „stavba plynové kotelny“), a zároveň byly stanoveny podmínky pro provedení stavby. 2. Dne 12. 11. 2014 podalo 25 vlastníků / spoluvlastníků bytových jednotek v domě Mánesova č. p. 630, 631 v Mariánských Lázních (dále jen „stavebníci“), zastoupených Společenstvím vlastníků jednotek Mánesova 630-631, IČO 75005301, sídlem Mánesova 630/11, 353 01 Mariánské Lázně, žádost o stavební povolení na stavbu plynové kotelny. Následně dne 31. 3. 2015 vydal stavební úřad stavební povolení na tuto stavbu. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobce i osoba zúčastněná na řízení odvolání, o kterých dne 30. 6. 2015 rozhodl žalovaný tak, že rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Stavební úřad dne 9. 1. 2017 vydal nové rozhodnutí – stavební povolení na stavbu plynové kotelny. Proti tomuto rozhodnutí opět podali žalobce i osoba zúčastněná na řízení odvolání, o kterých dne 5. 4. 2017 rozhodl žalovaný opět tak, že rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Dne 10. 7. 2017 vydal stavební úřad nové rozhodnutí – stavební povolení na stavbu plynové kotelny, nyní prvoinstanční rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí opět podali žalobce i osoba zúčastněná na řízení odvolání, o kterých tentokrát žalovaný dne 5. 10. 2017 rozhodl v napadeném rozhodnutí tak, že odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. 3. Stavba obsahuje: Do objektu bytového dmu je v úrovni 1. PP přiveden stávající NTL plynovod, ze kterého bude vysazena odbočka DN 50 pro navrhovanou kotelnu, rovněž situovanou v 1. PP. Zdrojem tepla budou 2 kondenzační kotle BAXI LUNA HT 1.450, každý o jmenovitém tepelném příkonu 46,4 kW. V technické místnosti bude stávající přívod topné vody, teplé vody a cirkulace uzavřen stávajícími armaturami a následně zaslepen [objekt bytového domu Mánesova č. p. 630, 631 bude odpojen od soustavy zásobování tepelnou energií (dále jen „SZTE“)]. Nově navržený zdroj bude napojen na stávající rozvody v technické místnosti. 4. Společnost Veolia Energie Mariánské Lázně, s.r.o., je stávajícím dodavatelem tepelné energie do bytového domu. Podmínky podnikání a výkon státní správy v teplárenství jsou upraveny v zákoně č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“). Žaloba 5. V části I. žaloby [„K existenci původního rozhodnutí správního orgánu zrušujícího původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně“] žalobce namítá, že správní orgán v dalším průběhu řízení svým postupem nejen že řádně nepřezkoumal a neodstranil pochybení správního orgánu I. stupně, na něž žalobce upozorňoval např. ve svém odvolání ze dne 8. 4. 2015, ale ani se s nimi v rámci napadaného rozhodnutí nevypořádal v souladu s právními předpisy či se s nimi nevypořádal vůbec. 6. V části II. žaloby [„K řízení před správním orgánem I. stupně po zrušení původního rozhodnutí správního orgánu zrušujícího původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně“] se uvádí, že poté, co došlo k vrácení věci správnímu orgánu I. stupně, žalobce v rámci svého podání ze dne 21. 12. 2016 vyjádřil své námitky, přičemž s některými z nich se správní orgán I. stupně nijak nevypořádal nebo vypořádal nedostatečně. Správní orgán I. stupně i nadále nepostupoval v řízení v souladu s právními předpisy a soustavně ignoroval jednak (i) konzistentně prezentované námitky žalobce, ale zejména (ii) platné právní předpisy, jimiž by se měl při svém rozhodování řídit. Uvedené nedostatky vyvrcholily vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně č. j. STAV/17/69/SU. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně neobsahuje fakticky žádnou právní argumentaci, kterou by se tento správní orgán vypořádal s námitkami žalobce v řízení uplatněnými obecně jinak než tak, že k nim nepřihlédl (jak ostatně sám uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí hned několikrát), podle názoru žalobce ovšem bez řádného a přezkoumatelného odůvodnění svých úvah, které by bylo možné považovat za odpovídající průběhu řízení před tímto správním orgánem provedenému a hlavně za neodporující platným právním předpisům (srov. zejména str. 5 až 9 citovaného rozhodnutí správního orgánu I. stupně). Současně se správní orgán I. stupně svým přístupem v řízení před ním vedeným dopouští faktické trvalé ignorace existence Statutu lázeňského místa Mariánských Lázní, což nelze hodnotit jinak, než jako postup v rozporu s platnými právními přepisy a tedy jako postup nezákonný. Žalobce podal dne 16. 1. 2017 do rozhodnutí správního orgánu I. stupně č. j. STAV/17/69/SU odvolání, v němž kontinuálně navázal na svá tvrzení či námitky uplatňované jím v průběhu celého řízení. Současně žalobce navrhl zrušení svým odvoláním napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně v celém jeho rozsahu. 7. V části III. žaloby [„K obsahu napadaného rozhodnutí a jeho vadám“] žalobce namítá, že žalovaný v odvolacím řízení předcházejícím vydání napadaného rozhodnutí nedostatečně přezkoumal řízení před správním orgánem I. stupně a nezabýval se odvoláním žalobce do shora uvedeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně v rozsahu, kterým bylo odvoláním žalobce toto rozhodnutí napadeno. 8. Prvoinstanční správní orgán ani žalovaný se nevypořádali s významem a dopady povolované stavby, přičemž není z textu napadaného ani prvoinstančního rozhodnutí postaveno najisto (někdy však ani patrno), jakými úvahami se správní orgán řídil při posuzování podané žádosti, při posuzování podmínek a stanovisek dotčených orgánů a správců veřejné technické vybavenosti, které důkazy vzal za prokázané a jak tento orgán hodnotil příslušné právní předpisy vztahující se k věci. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve značné části odůvodnění napadaného rozhodnutí buďto odkázal, anebo rozvedl závěry správního orgánu I. stupně, je napadané rozhodnutí minimálně z těchto důvodů rozhodnutím vydaným v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť je rozhodnutím celkově nepřezkoumatelným. 9. V řízení o vydání stavebního povolení naplnění všech taxativně uvedených požadavků a doložení podkladů pro vydání stavebního povolení tak, jak jsou předpokládány právními předpisy, prokazuje stavebník a nikoliv žalobce (anebo správní orgán prvního stupně). V tomto směru se žalovaný s průběhem řízení před správním orgánem I. stupně a s eventuálním odvolacím důvodem nevypořádal. 10. Žalovaný ve svém rozhodnutí zcela pominul svou povinnost přezkoumat rozhodnutí správního orgánu I. stupně v tom směru, zda tento zkoumal a ověřil účinky budoucího užívání stavby tak, jak to má na mysli ustanovení § 111 odst. 2 stavebního zákona, když z napadaného rozhodnutí a současně z rozhodnutí správního orgánu I. stupně není patrné, jakým způsobem vyhodnotil žalovaný tyto námitky tak, aby byly jím uváděné závěry a odůvodnění žalobci srozumitelné. To platí totožně i o odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 11. Žalovaný se dostatečně nezabýval přezkumem postupu správního orgánu I. stupně a jeho posouzením souboru otázek, majících zcela zásadní význam pro dané řízení. Konkrétně ze spiso