9 As 346/2019 — Nejvyšší správní soud

57 A 93/2018- 45 - text  11 57 A 93/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Lukáše Pišvejce a JUDr. Veroniky Burianové ve věci žalobce: J.K., bytem … zastoupen advokátem JUDr. Karlem Uhlířem, sídlem Plzeň, Husova 722/13 proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Plzeň, Škroupova 18 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2018, č.j. PK-DSH/5363/18 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2018, č.j. PK-DSH/5363/18 a rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 28. 3. 2018, č.j. MMP/314962/17/12, se z r u š u j í a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč, ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Karla Uhlíře, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou ze dne 13. 7. 2018, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 20. 7. 2018, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2018, č.j. PK-DSH/5363/18 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 28. 3. 2018, č.j. MMP/314962/17/12 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo v řízení o zápisu změny vlastníka silničního vozidla RZ: …, tov. zn. Renault Megane, VIN: X v centrálním registru silničních vozidel zahájeného dne 19. 12. 2017 na základě žádosti dosavadního vlastníka – žalobce rozhodnuto tak, že žalobcově žádosti se nevyhovuje. II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že dle jeho přesvědčení spočívá napadané rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, jež má za následek jeho nezákonnost. Z tohoto důvodu podává proti němu žalobu, a to v souladu s § 65 a následujících zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), z níže uvedených důvodů. 3. Předně žalobce uvedl, že se žádostí odstranění nepřesného údaje domáhal toho, aby byl z registru vozidel odstraněn nepřesný údaj o tom, že je žalobce vlastníkem shora specifikovaného vozidla (či o učinění jiného vhodného opatření ze strany správních orgánů), neboť předpokládal, že s ohledem na pasivitu současného vlastníka nebude možné změny údaje o vlastnictví vozidla zapsaného v registru vozidel dosáhnout prostřednictvím postupu stanoveného v § 8 a § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [pozn. soudu: žalobce v textu žaloby opakovaně nesprávně označuje zákon č. 56/2001 Sb. jako zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, byť má zřejmě na mysli zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.; v dalším textu žaloby proto soud bude namísto žalobcem používaného nesprávného označení zákona užívat označení správné, tj. zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“)]. Žalobce má v daném případě za to, že žalovaný pochybil, pokud v řízení o žádosti žalobce subsidiárně neaplikoval zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), neboť již v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 11 Tdo 275/2007 bylo konstatováno, že je údaj o vlastnictví konkrétního motorového vozidla osobou identifikovanou jménem, příjmením atd., informací podléhající ochraně ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů, což plyne z usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 11 Tdo 275/2007. Tento právní závěr byl rovněž potvrzen např. v rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 5 A 139/2013-38 ze dne 23. 9. 2016 či rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 254/2016-33, ze dne 6. 12. 2016. V daném případě tak dochází k situaci, kdy správní orgán sice zpracovává (jak ostatně samy uvádí) správné údaje o žalobci (jméno, příjmení, datum narození atd.), nikoliv však již správný údaj o tom, že je žalobce vlastníkem konkrétního vozidla, který dle shora uvedeného podléhá rovněž režimu zákona o ochraně osobních údajů. Žalobce se navíc domnívá, že je stav, kdy jsou uchovávány takové údaje o vlastnících vozidla, které neodpovídají skutečnosti, proti smyslu a účelu právní úpravy registru vozidel. Byť správní orgány v tomto případě zpracovávají osobní údaje na základě zvláštního zákona (zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), je dle přesvědčení žalobce na místě subsidiární aplikace zákona o ochraně osobních údajů. Žalobce se domnívá, že je nezbytné zejména aplikovat ustanovení, která ukládají správním orgánům povinnost dbát na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů, a to v souladu s § 5 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů, či povinnost učinit bez zbytečného odkladu přiměřená opatření dle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů, pokud vyjde najevo, že je zpracovávaný údaj (o vlastnictví) nepřesný. Toto dle názoru žalobce zcela odpovídá závěrům vysloveným v rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 5 A 139/2013-38 ze dne 23. 9. 2016 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 254/2016-33 ze dne 6. 12. 2016. Skutečnost, že je údaj o vlastnictví motorového vozidla nepřesný, dle přesvědčení žalobce jednoznačně vyplývá z předložené kupní smlouvy uzavřené mezi žadatelem a současným vlastníkem vozidla (M.Z.), na jejímž základě bylo převedeno vlastnické právo k motorovému vozidlu. Již tato informace měla být dle názoru žalobce podnětem pro správní orgán k postupu dle zákona o ochraně osobních údajů – srov. rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 5 A 139/2013 ze dne 23. 9. 2016. Navíc závěr o tom, že je správním orgánem zpracován nepřesný údaj, napadené rozhodnutí a prvoinstanční rozhodnutí nikterak nerozporuje ani nevyvrací. Žalobce má v tomto případě za to, že by bylo možné nepřesný údaj zpracovávat jen v souladu s § 3 odst. 6 zákona o ochraně osobních údajů. Žalobce má rovněž za to, že se daný případ nedá zahrnout pod taxativní výčet stanovený shora uvedeným ustanovením. Žalobce se dále domnívá, že se na dané správní řízení dají aplikovat závěry učiněné v rozsudku Městského soudu v Praze sp.zn. 5 A 139/2013 ze dne 23. 9. 2016, ve kterém soud konstatoval, že pokud vyjde najevo, že osoba zapsaná v registru vozidel již vlastníkem vozidla není, nelze v registru vozidel dále vést údaj o vlastnictví vozidla touto osobou. Tyto závěry podporuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 254/2016-33 ze dne 6. 12. 2016, který stanoví, že není žádoucí, aby byla v registru evidována jako vlastník vozidla osoba, která vlastníkem není. V takovém případě je údaj o vlastnictví vozidla nejen v rozporu se skutečným stavem (čímž se jeví jako zcela zbytečný), ale také se zákonem o ochraně osobních údajů. Z tohoto důvodu je nutné upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník evidován vůbec, jak vyplývá rovněž z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 254/2016-33, ze dne 6. 12. 2016. 4. V souladu se shora uvedeným se žalobce domnívá, že pokud byl vyloučen postup podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zejména z toho důvodu, že současný vlastník vozidla neposkytl patřičnou součinnost (což ostatně žalobce v žádosti o odstranění nepřesného údaje ze dne 14. 11. 2017 uváděl, a to spolu s informací, že není v možnostech žalobce opatřit dokumenty požadované dle ustanovení zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a zároveň vyšlo najevo, že je údaj o vlastnictví v registru vozidel nepřesný, bylo dle přesvědčení žalobce na místě, aby správní orgán bez zbytečného odkladu aplikovat obecný předpis, přesněji řečeno konkrétní ustanovení zákona o ochraně osobních údajů (rovněž z toho důvodu, že zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla takovouto situaci vůbec neřeší) a vyhověl žádosti o odstranění nepřesného údaje či učení jiného přiměřeného opatření dle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů, přičemž taková opatření měl učinit i z vlastní iniciativy. Napadené rozhodnutí je tak dle přesvědčení žalobce v rozporu s právními předpisy, přičemž současně negativním způsobem dopadá do sféry práv žalobce. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce požaduje žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel vyřešit jako žádost o odstranění nepřesného údaje dle § 21 zákona o ochraně osobních údajů, k čemuž žalovaný uvádí, že žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí úřad obce s rozšířenou p