6 Azs 192/2020 — Nejvyšší správní soud

57 A 87/2020- 57 - text  5 57 A 87/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobce: M. S. zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2020, č.j. MV-71596-7/SO-2020, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2020, č.j. MV-71596-7/SO-2020, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho právního zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) pro nepřípustnost zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 2. 4. 2020, č. j. OAM-2575-27/ZR-2019 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla dle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušena platnost jeho povolení k trvalému pobytu. II. Žaloba 2. V podané žalobě žalobce s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 43 A 55/2020-42 ze dne 22. 6. 2020 namítal, že jeho odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí nebylo nepřípustné, kdy jeho právo podat odvolání nebylo zákonem explicitně vyloučeno. Žalobce tedy označil závěr žalovaného o nepřípustnosti odvolání, jímž bylo napadené rozhodnutí odůvodněno, za právně nesprávný. 3. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 4. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaná uvedla, že na základě žaloby žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí bylo prvoinstanční rozhodnutí zrušeno rozsudkem zdejšího soudu čj. 77 A 62/2020-66 ze dne 15. 7. 2020. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde byly námitky žalobce vypořádány, a setrvala na stanovisku, že žalobcovo odvolání bylo nepřípustné. 5. Žalovaná žádala, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci soudem 6. Vzhledem k tomu, že oba účastníci řízení s tímto postupem vyslovili výslovný souhlas (žalovaná ve vyjádření k žalobě a žalobce v podání ze dne 14. 9. 2020), rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání. 7. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. V. Rozhodnutí soudu 8. Žaloba je důvodná. 9. Podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí, že rozhodnutí ministerstva vydané z důvodu uvedeného v § 37 odst. 1 písm. a), § 37a odst. 1 písm. d), § 37a odst. 2 písm. c), § 46a odst. 1 větě druhé, § 46a odst. 2 písm. c), § 46b odst. 1 větě druhé, § 46b odst. 2 písm. a), § 46d odst. 1 větě druhé, § 46d odst. 2 písm. b), § 46f odst. 1 písm. j), § 46f odst. 2 písm. b), § 46g odst. 1 písm. c), § 46g odst. 2 písm. d), § 56 odst. 1 písm. g), jde-li o skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. h), § 56 odst. 2 písm. a), § 75 odst. 1 písm. e), § 75 odst. 2 písm. e) nebo f), § 77 odst. 1 písm. h) nebo i), § 77 odst. 2 písm. a) nebo f), § 87d odst. 2 písm. c) nebo d), § 87e odst. 1 písm. f) nebo g), § 87f odst. 3 písm. e) nebo f), § 87k odst. 1 písm. a) nebo d) nebo § 87l odst. 1 písm. a), e) nebo f), nabývá právní moci jeho oznámením. 10. Podle § 81 odst. 1 správního řádu může účastník proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. 11. § 92 odst. 1 věta první správního řádu stanoví, že opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. 12. Průběh řízení, který předcházel vydání napadeného rozhodnutí, je mezi účastníky nesporný: Žalobce napadl odvoláním prvoinstanční rozhodnutí, které žalovaná zamítla napadeným rozhodnutím pro nepřípustnost s odůvodněním, že podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců není odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí přípustné. 13. Po vydání napadeného rozhodnutí zdejší soud rozsudkem čj. 77 A 62/2020-66 ze dne 15. 7. 2020 na základě žaloby žalobce podle § 65 s. ř. s. prvoinstanční rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. Ke kasační stížnosti prvostupňového orgánu Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 26. 11. 2020, čj. 7 Azs 246/2020-26, uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil, žalobu žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí odmítl a věc postoupil žalované k vyřízení odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Jak rozsudek zdejšího soudu, tak i rozsudek Nejvyššího správního soudu jsou oběma účastníkům dobře známy, protože byli účastníky všech těchto řízení a rozsudky jim byly doručeny. 14. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím žalovaná odvolání žalobce neposuzovala meritorně, nýbrž ho zamítla jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 správního řádu, zkoumal soud v mezích žalobních námitek výlučně otázku, zda odvolání žalobce bylo žalovanou posouzeno správně jako nepřípustné. 15. Tuto spornou otázku však vyřešil Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku ze dne 26. 11. 2020, čj. 7 Azs 246/2020-26, kde uvedl následující: „Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel rozhodnutím ze dne 2. 4. 2020 zrušil žalobci povolení k trvalému pobytu a stanovil mu lhůtu k vycestování z území České republiky. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 7. 4. 2020 odvolání, které Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců zamítla rozhodnutím ze dne 29. 5. 2020, č. j. MV-71596-7/SO-2020, jako nepřípustné. Uvedla, že proti rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců není možné podat odvolání, neboť takové rozhodnutí dle § 168 odst. 3 téhož zákona nabývá právní moci jeho oznámením. Rozhodnutí stěžovatele nabylo právní moci dne 6. 4. 2020. Dne 6. 5. 2020 podal žalobce proti rozhodnutí stěžovatele správní žalobu. Právní otázkou, zda je proti rozhodnutím vyjmenovaným v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců přípustné odvolání, se již Nejvyšší správní soud zabýval. Jedná se především o rozsudek ze dne 20. 8. 2020, č. j. 6 Azs 192/2020 - 21, jehož právní závěry soud dále převzal v rozsudcích ze dne 2. 9. 2020, č. j. 6 Azs 140/2020 - 27, ze dne 3. 9. 2020, č. j. 2 Azs 206/2020 - 15, ze dne 16. 9. 2020, č. j. 1 Azs 211/2020 - 33 nebo ze dne 25. 9. 2020, č. j. 8 Azs 84/2020 - 43. V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od právního názoru zaujatého v uvedených rozsudcích odchýlit (§ 12 s. ř. s.) a v podrobnostech na ně odkazuje. V tomto rozsudku pak Nejvyšší správní soud cituje pouze ty nejzásadnější argumenty relevantní pro posouzení daného případu. Podle § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců proti rozhodnutí ministerstva lze podat odvolání ke komisi. Ustanovení § 170b odst. 1 bylo do zákona o pobytu cizinců vloženo zákonem č. 427/2010 Sb., kterým zákonodárce zřídil Komisi jako odvolací orgán v řízeních dle zákona o pobytu cizinců, což souviselo s přesunem rozhodování ve věcech pobytu cizinců z orgánů Policie ČR na Ministerstvo vnitra. Nedošlo-li by ke zřízení Komise, byl by dle obecné právní úpravy správního řádu opravným prostředkem proti rozhodnutím Ministerstva vnitra rozklad k ministru vnitra. Podle § 73 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání. Podle § 81 odst. 1 správního řádu může účastník proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. V případě ministerstev § 152 odst. 1 správního řádu upravuje, že proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat rozklad. Při posouzení přípustnosti žaloby se krajský soud zabýval výkladem zákona č. 176/2019 Sb., kterým došlo ke změně zákona o pobytu cizinců (dále též „novela“). Novelizovaný § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanoví, že rozhodnutí ministerstva vydaná z důvodů v něm taxativně vyjmenovaných nabývají právní moci jejich oznámením. V taxativním výčtu je zahrnut také § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců aplikovaný v souzené věci. Krajský soud má za to, že pravidlo obsažené v novelizovaném § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců vylučuje možnost podat odvolání proti rozhodnutím vydaným z důvodů v něm taxativně uvedených. Nejvyšší správní soud však ve výše uvedených rozsudcích dospěl k závěru, že ze samotného textu novelizovaného § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nelze dovodit vyloučení odvolání proti tam uvedeným rozhodnutím. K tomu uvedl, že „[ú]vah