2 Azs 76/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 1/2023- 43 - text  6 30 A 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Škopkem ve věci žalobkyně: L. L., nar. X, státní příslušnost X, K. V., zastoupené JUDr. Sergeyem Zaripovem, LL.M., advokátem, Václavské náměstí 775/8, 110 00 Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 9. 2023, č.j. MV-136092-4/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 10. 2023, doručenou Městskému soudu v Praze dne 20. 10. 2023, domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 9. 2023, č.j. MV-136092-4/SO-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“ nebo „správní orgán prvního stupně“) ze dne 18. 7. 2023, č.j. OAM-127186/MC-2020 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podané podle § 117d zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobkyně neposkytla správnímu orgánu potřebnou součinnost a ani přes opakované prodlužování lhůty se nedostavila ke správnímu orgánu za účelem poskytnutí biometrických a dalších nezbytných údajů k vydání nového průkazu o povolení k trvalému pobytu. 2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2023, č.j. 4 A 34/2023-10, byla žaloba z důvodu místní příslušnosti postoupena k vyřízení Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“), kde byla zaevidována pod sp. zn. 30 A 1/2023. 3. Pobyt cizinců na území ČR je upraven v zákoně o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 4. Žalobkyně nejprve (bod II. žaloby) popsala průběh řízení o její žádosti. Dne 15. 7. 2020 podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení k trvalému pobytu ve smyslu § 117d zákona o pobytu cizinců. Přílohou žádosti byla rovněž žádost o prominutí zmeškání lhůty pro podání žádosti o povolení k trvalému pobytu. Žalobkyně se totiž toho času nacházela na území Ruské federace. V důsledku pandemie Covid-19 byla zavedena opatření limitující možnost přeshraničního cestování, a žalobkyni tak nebyl umožněn návrat na území České republiky. 5. Výzvou ze dne 28. 6. 2022, č.j. OAM-127186-4/MC-2020, ministerstvo vyzvalo žalobkyni k osobní účasti na úkonu k pořízení biometrických údajů a dalších údajů nezbytných k vydání nového průkazu o povolení k trvalému pobytu na den 15. 9. 2022. Žalobkyně dne 12. 9. 2022 požádala o stanovení nového termínu k osobní účasti k pořízení biometrických údajů, neboť v důsledku aktuální geopolitické situace fungoval zastupitelský úřad České republiky v Ruské federaci pouze v omezeném režimu a možnost přicestovat na území České republiky byla velmi ztížena. 6. Výzvou ze dne 19. 9. 2022, č.j. OAM-127186-7/MC-2023, ministerstvo vyzvalo žalobkyni k osobní účasti na úkonu k pořízení biometrických údajů a dalších údajů nezbytných k vydání nového průkazu o povolení k trvalému pobytu na den 23. 1. 2023. Žalobkyně dne 18. 1. 2023 požádala o stanovení nového termínu k osobní účasti k pořízení biometrických údajů, neboť v důsledku aktuální geopolitické situace fungoval zastupitelský úřad České republiky v Ruské federaci pouze v omezeném režimu a možnost přicestovat na území České republiky byla velmi ztížena. 7. Výzvou ze dne 20. 1. 2023, č.j. OAM-127186-10/MC-2023, ministerstvo opět vyzvalo žalobkyni k osobní účasti na úkonu k pořízení biometrických údajů a dalších údajů nezbytných k vydání nového průkazu o povolení k trvalému pobytu na den 29. 6. 2023. Žalobkyně dne 15. 6. 2023 požádala o stanovení nového termínu k osobní účasti k pořízení biometrických údajů, neboť v důsledku aktuální geopolitické situace fungoval zastupitelský úřad České republiky v Ruské federaci pouze v omezeném režimu a možnost přicestovat na území České republiky byla velmi ztížena. 8. Usnesením ze dne 18. 7. 2023, č.j. OAM-127186-13/MC-2020, ministerstvo zastavilo řízení ve věci podané žádosti o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu s odůvodněním, že žádost žalobkyně trpí vadou spočívající v neposkytnutí potřebné součinnosti. Žalobkyni byla opakovaně prodlužována lhůta k dostavení se na ministerstvo za účelem pořízení biometrických a dalších nezbytných údajů. Tento postup byl ministerstvem vyhodnocen jako neúměrné prodlužování řízení a nastalá situace byla shledána nesouladnou se zásadou hospodárnosti řízení před správním orgánem. Dále bylo uvedeno, že dostavení se k pořízení biometrických údajů je nezbytným předpokladem pro ukončení řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu. Pokud tento požadavek není splněn, není možné toto povolení vydat. 9. Žalobkyně dále (v bodě III. žaloby) popsala důvody, které vedly žalovanou k zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení prvoinstančního rozhodnutí. 10. Žalobkyně (v bodě IV. žaloby) namítala, že objektivně neměla možnost přicestovat do České republiky, což představuje závažný důvod její omluvy a zároveň skutečnost zcela nezávislou na její vůli. Správní orgán prvního stupně dvakrát akceptoval žalobkyninu omluvu a stanovil nový termín pro pořízení biometrických a dalších údajů. Třetí omluvu již nerespektoval a zastavil předmětné řízení o prodloužení platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť v jednání žalobkyně spatřoval neposkytnutí potřebné součinnosti. Žalobkyně měla za to, že takový postup je v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, který zakotvuje zásadu legitimního očekávání účastníků řízení, a odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, č.j. 1 Afs 50/2009, dle kterého „existence možnosti účastníků řízení spolehnout se na to, že jejich věc správní orgán posoudí stejným způsobem, jakým již dříve posoudil skutkově obdobné či stejné věci, je nezbytnou součástí jednoho ze základních znaků právního státu - právní jistoty.“ 11. Pokud správní orgán dvakrát akceptoval omluvu žalobkyně a shledal, že jí v pořízení biometrických a dalších údajů brání objektivní a na vůli nezávislá překážka, pak žalobkyně zcela legitimně očekávala, že v nastolené praxi bude správní orgán pokračovat i nadále. Argument, že správní orgán žalobkyni upozornil na to, že správní řízení může být zastaveno, je lichý, neboť předmětné upozornění bylo součástí i předchozích dokumentů adresovaných žalobkyni. Byť žalobkyně chápe, že správní řízení trvalo poměrně dlouhou dobu, považuje však za nutné přihlédnout ke skutečnostem, že se nacházela ve zcela specifické a bezprecedentní situaci, tj. disponovala pobytovým oprávněním na území, ale neměla již platný průkaz povolení k pobytu a rovněž ve vztahu k aktuální geopolitické situaci. 12. Velvyslanectví České republiky v Moskvě skutečně částečně obnovilo svojí vízovou činnost, nicméně v období pandemie Covid-19 byla zavedena přísná protipandemická opatření. Načež i přes tato opatření velvyslanectví uvádělo, že je velmi vytíženo. 13. Žalobkyně je osobou pokročilého věku, a je tak logické, že nechtěla podstupovat zvýšené riziko nákazy a případných závažných zdravotních komplikací, které jsou s onemocněním Covid-19 u seniorů spojeny. V důsledku současného válečného konfliktu na území Ukrajiny pak velvyslanectví i nadále operuje pouze v omezeném režimu. 14. Žalobkyně proto vycházela z výzev, které jí adresoval správní orgán, a ve kterých ji vyzýval k osobní účasti na pracovišti Ministerstva vnitra České republiky v Karlových Varech. Jelikož však objektivní skutečnosti bránily žalobkyni v přicestování na území České republiky, žádala opakovaně o stanovení nového termínu. Pokud žalovaná vyhodnotila tento postup žalobkyně jako neposkytnutí součinnosti, domnívala se žalobkyně, že žalovaná porušila § 4 odst. 4 správního řádu. Žalobkyni nebylo umožněno uplatňovat její práva a oprávněné zájmy, byť jednala na základě doslovného znění jí adresovaných písemností a v souladu se zásadou legitimního očekávání zakotvenou v § 2 odst. 4 správního řádu. 15. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s argumentací žalované, že v dané situaci nelze aplikovat § 64 odst. 1 správního řádu, neboť nebyla odeslána výzva k odstranění vad žádosti. Pokud totiž správní orgán prvního stupně v písemnostech formálně označených jako „Výzva k osobní účasti na úkonu v řízení o žádosti o prodloužení platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu“ žalobkyni upozorňuje na zastavení