1 Afs 101/2021 — Nejvyšší správní soud

55 Af 6/2023- 83 - text  26 55 Af 6/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: I. V. zastoupena advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem, sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2023, č.j. 6539/23/5300-21442-809464, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 4. 2023, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2023, č.j. 6539/23/5300-21442-809464 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobkynino odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Karlovarský kraj – dodatečnému platebnímu výměru – ze dne 10. 11. 2021, č.j. 886167/21/2407-50521-403545, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Dodatečným platebním výměrem byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2018 ve výši 912 211 Kč a stanoveno penále ve výši 182 442 Kč. II. Žaloba 2. Žalobkyně uvedla, že dne 27. 1. 2023 doplnila odvolání o Potvrzení o složení hotovosti ze dne 27. 1. 2023 na pokladně České národní banky v částce 585 000 Kč, na účet číslo: 705-77628111/0710, variabilní symbol: X. a navrhla jím provést dokazování se závěrem, že dluhy obchodní společnosti Strojservis Vašíček, s.r.o. byly uhrazeny a je tak naplněna podmínka, že takto zaplacenou daň nelze považovat za chybějící, a proto žalobkyni nelze odepřít nárok na odpočet daně. Žalovaný podrobil tento důkaz zkoumání, oslovil správce daně (žalobkyně v čl. I. žaloby označila za „správce daně“ Finanční úřad pro Středočeský kraj, pro Finanční úřad pro Karlovarský kraj zavedla označení „správce daně 2“), kterému byla platba za zaniklou obchodní společnost Strojservis Vašíček, s.r.o. určena, a zjistil skutečnosti, které popsal v bodě 10. napadeného rozhodnutí a na jejichž podkladě přijal závěr, že zde nadále existuje chybějící daň, a proto je namístě odvolání žalobkyně zamítnout. Žalovaný neopomněl zdůraznit v bodě 10. napadeného rozhodnutí, že tímto dokazováním nenastala žádná změna oproti dokazování, se kterým již žalobkyni seznámil rozhodnutím ze dne 20. 12. 2022, č.j. 47179/22/5300-21442-809464. 3. Žalobkyně namítá, že jí bylo upřeno právo seznámit se s nově provedeným dokazováním a žalovaný tím porušil podstatným způsobem procesní pravidla pro vedení daňového řízení. Zde žalobkyně odkazuje na právní názor Nejvyššího správního soudu uvedený v bodech 30 a 33 rozsudku tohoto soudu ze dne 30. 7. 2020, č.j. 10 Afs 173/2017-58, který navazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2020, č.j. 1 Afs 438/2017-52: „Dospěje-li žalovaný k odlišnému právnímu názoru než správce daně, a tato změna ovlivní rozhodnutí žalovaného v neprospěch odvolatele (zde stěžovatelky), není možné, aby se odvolatel dozvěděl o důvodech svého neúspěchu v daňovém řízení poprvé až z rozhodnutí žalovaného jako odvolacího daňového orgánu, kterým se celé daňové řízení končí. To by v důsledku zbytečně přesouvalo první možnost obrany proti závěru daňových orgánů až do řízení před správními soudy. Takový výklad je nutné odmítnout jako popírající zásadu subsidiarity soudního přezkumu (srov. § 5 s. ř. s.) (viz bod 63 rozsudku rozšířeného senátu 1 Afs 438/2017, Strojmetal) … Po zohlednění smyslu a účelu § 115 odst. 2 daňového řádu lze na tomto místě uzavřít, že odvolací správní orgán je povinen seznámit odvolatele s odlišným hodnocením skutkového a právního stavu zjištěného v řízení před správcem daně prvního stupně. Rozhodnutí, kterým žalovaný zamítá odvolání a potvrzuje rozhodnutí správce daně v prvním stupni, je tedy třeba ve smyslu § 115 odst. 2 daňového řádu považovat za rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Opačný výklad, dle něhož nezmění-li odvolací správní orgán výši daňové povinnosti stanovené daňovému subjektu, není jeho povinností seznámit daňový subjekt se změnou právního názoru a umožnit mu, aby se k této změně vyjádřil, je absurdní. V rozporu s principem subsidiarity soudní ochrany totiž přenáší efektivní možnost právní argumentace proti novému právnímu názoru odvolacího orgánu teprve na řízení před správním soudem.“ Kdyby se žalobkyně dozvěděla o provedeném dokazování před vydáním napadeného rozhodnutí, pak by namítala, že obchodní společnost Strojservis Vašíček, s.r.o. zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 15. 6. 2021 (shodně žalovaný vizte bod 8. napadeného rozhodnutí) a nebylo možné rozhodovat o jejích právech a povinnostech podle § 106 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Je tedy tajemstvím, jak kdokoliv mohl závazně určit, že předmětná platba 585 000 Kč byla rozdělena mezi na úhradu zbývající neuhrazené daňové povinnosti neexistující obchodní společnosti Strojservis Vašíček, s.r.o., která není způsobilá mít osobní daňový účet, protože po svém zániku bez právního nástupce nemůže nikdo rozhodovat o jejích právech a povinnostech, tedy ani v souladu s § 152 odst. 1 daňového řádu rozdělit došlou platbu na jakékoliv daňové povinnosti. Žalobkyně nepopírá, že daňové dluhy obchodní společnosti Strojservis Vašíček, s.r.o. trvají i po jejím zániku, ale k jejich úhradě může dojít jen cestou realizace ručitelského závazku podle § 39 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), který stanoví, že při zrušení obchodní korporace s likvidací ručí společníci za její dluhy po jejím zániku do výše svého podílu na likvidačním zůstatku, nejméně však v rozsahu, v němž ručili za jejího trvání. Mezi sebou se společníci vyrovnají stejným způsobem jako při ručení za trvání společnosti. Jestliže společníci za trvání společnosti za dluhy společnosti neručili, vypořádají se mezi sebou podle poměru svých podílů ke dni zániku společnosti. Eventuálně cestou náhrady škody za nevěrnou správu od statutárních orgánů coby majetek vzniklý po výmazu obchodní společnosti Strojservis Vašíček, s.r.o., pro nějž lze podle § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník obnovit likvidaci. Pro účely zákonnosti napadeného rozhodnutí je podstatné, že žalovaný akceptoval nezákonný postup daňového orgánu, který s platbou přijatou 585 000 Kč nakládal, jako kdyby obchodní společnost Strojservis Vašíček, s.r.o. existovala a byl oprávněn rozhodovat o jejích právech a povinnostech, ač to výslovně zakazuje § 106 odst. 1 písm. c) daňového řádu. To by rozhodně žalobkyně zpochybnila, kdyby o tomto dokazování věděla. Dále by žalobkyně namítala, že daňový orgán, který přijal platbu ve výši 585 000 Kč, měl postupovat podle § 164 odst. 2 daňového řádu a vyzvat plátce, aby oznámil, na kterou daň byla platba určena. Pokud k tomu došlo, žádala by žalobkyně objasnit s jakým výsledkem, což podstatně mohlo ovlivnit její důkazní pozici, protože by věděla, jaké jiné důkazy má navrhnout, aby prokázala nezákonnost prvostupňového platebního výměru. 4. Žalobkyně dále uvedla, že problematikou podvodů na DPH se opakovaně zabýval Soudní dvůr EU zejména v rozsudcích ze dne 12. 1. 2006, Optigen Ltd a Fulcrum Electronics Ltd a Bond House Systems Ltd proti Commissioners of Customs & Excese, ve spojených věcech C 354/03, C 355/03 a C 484/03, ze dne 6. 7. 2006, Axel Kittel proti Belgickému státu a Belgický stát proti Recolta Recycling SPRL, ve spojených věcech C 439/04 a C 440/04, ze dne 21. 2. 2008, Netto Supermarkt, C 271/06, či rozsudku ze dne 21. 6. 2012, Mahagében kft a Péter Dávid, ve spojených věcech C 80/11 a C 142/11. V bodě 47. rozsudku sp.zn. C 354/03, C 355/03 a C 484/03 přijal Soudní dvůr EU závěr, že každá transakce mezi dodavatelem a jeho odběratelem v řetězci musí být posuzována sama o sobě a charakter jednotlivých transakcí v řetězci nemůže být změněn předchozími nebo následnými událostmi. 5. Žalobkyně v srpnu 2018 přijala od obchodní společnosti Strojservis Vašíček, s.r.o. pět zdanitelných plnění: [OBRÁZEK] 6. Žalovaný dle žalobkyně rezignoval na svou povinnost danou mu výše připomenutou judikaturou a všechna zdanitelná plnění považoval za zasažená daňovým podvodem a posuzoval je, jako kdyby se jednalo o plnění jediné. Žalobkyně namítá, že každé zdanitelné plnění je charakterizované svým předmětem plnění. Každé z pěti zdanitelných plnění je samostatné, nijak nesouvisí s plněními ostatními, a proto se vztah k daňovému podvodu musí posuzovat samostatně. Žalovaný tvrdí, že neuhrazená daň činila částku 580 167 Kč a z toho jednoznačně plyne, že jen do této výše je identifikovaná chybějící daň. Žalovaný odkazoval pouze na judikaturu, v níž je chybějící daň prokazována nekontaktností subjektu. To ale není případ žalobkyně, kdy byla po celou dobu provádění daňové kontroly obchodní společnost Strojservis Vašíček, s.r.o. správci daně k dispozici a řádn