5 As 96/2022 — Nejvyšší správní soud

57 A 25/2024- 32 - text  12 57 A 25/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: R. H. bytem X proti žalovanému: Gymnázium Luďka Pika, Plzeň, Opavská 21 sídlem Opavská 823/21, 312 00 Plzeň zastoupený Mgr. Jiřím Fialou, advokátem sídlem Kovářská 1253/4, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2024, č. j. 2/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce požádal dne 12. 11. 2023 žalovaného v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“) o informace spočívající v přehledu a zdůvodnění mimořádných odměn, které v jednotlivých měsících roku 2017 obdrželi zaměstnanci žalovaného, a to ve formě tabulky s údaji seřazenými podle měsíců roku 2017 sestávajícími z anonymizovaných označení jednotlivých anonymizovaných zaměstnanců, z výše mimořádné odměny v Kč v konkrétním měsíci konkrétnímu zaměstnanci a ze slovního zdůvodnění mimořádné odměny v konkrétním měsíci konkrétnímu zaměstnanci (dále jen „Požadované informace“). 2. Dne 18. 11. 2023 žalovaný doručil žalobci doručil oznámení o výši úhrady 500 Kč za poskytnutí informací podle § 17 odst. 3 InfZ ze dne 15. 11. 2023, č. j. 40/2023 (dále jen „Oznámení o výši úhrady“). Žalobce podal žalovanému dne 5. 12. 2023 stížnost na postup žalovaného, kde argumentoval tím, že žalovaný nemá právo na žalobci úhradu žádat (dále jen „Stížnost“). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „Ministerstvo“) výrokem VI rozhodnutí ze dne 22. 12. 2023, č. j. MSMT-30799/2023-3 (dále jen „Rozhodnutí ministerstva“), výši úhrady dle Oznámení o výši úhrady potvrdilo. Sdělením ze dne 29. 2. 2024, č. j. 2/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný oznámil žalobci, že jeho žádost odložil podle § 17 odst. 5 InfZ z důvodu nezaplacení úhrady. 3. Žalobce podal dne 1. 5. 2024 podle § 65 a násl. s. ř. s. u zdejšího soudu včasnou žalobu proti napadenému rozhodnutí. II. Žaloba 4. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, in eventum aby napadené rozhodnutí zrušil a žalovanému nařídil informaci poskytnout ve lhůtě 15 dní ode dne doručení rozsudku. 5. Žalobce svou žalobu odůvodnil s odkazem na § 17 odst. 3 a 4 InfZ tím, že žalovaný ztratil nárok na úhradu, protože žalobce nepoučil o tom, který nadřízený orgán rozhoduje o stížnosti proti požadavku úhrady a u kterého povinného subjektu se stížnost podává. Žalovaný totiž poučil žalobce o možnosti podat stížnost u KÚPK a o tom, že o stížnosti bude rozhodovat Úřad pro ochranu osobních údajů, přestože nadřízeným orgánem žalovaného je Ministerstvo a stížnost se nepodává u Krajského úřadu Plzeňského kraje. Ministerstvo v Rozhodnutí ministerstva vadnost poučení žalovaného potvrdilo, avšak odkázalo na nejednoznačnost právní úpravy určení nadřízeného orgánu žalovaného. Žalobce s odkazem na usnesení kompetenčního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2023, č. j. Komp 2/2023-36 (dále jen „UsnKompS“) souhlasil s tím, že problematika určování nadřízeného orgánu škol (gymnázií) je značně komplikovaná a v praxi neujasněná, ale žadatel o informace neodpovídá za nesprávné výklady právních předpisů. 6. V druhém žalobním bodu žalobce uvedl s odkazem na § 5 odst. 1 písm. e), odst. 4, § 21 odst. 2 InfZ a § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 173/2006 Sb., o zásadách stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím (dále jen „Nařízení vlády“), že žalovanému nevzniklo právo žádat úhradu proto, že nevydal sazebník za posuzované účetní období. Žalobce nesouhlasil s Rozhodnutím ministerstva, že není potřeba vydávat nové sazebníky na následující účetní období, protože podstatná změna podmínek, na kterou odkazuje nařízení vlády, se týká pouze cenových výkyvů v tom účetním období, na které byl sazebník schválen. Žalobce se vůči Rozhodnutí ministerstva vymezil i v tom, že užívání obsoletních sazebníků je ku prospěchu žadatelů o informace – podle žalobce nelze vydávat za prospěšné úmyslné neplnění povinností povinného subjektu, které vytváří prostředí právní nejistoty. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že ač poučení v důsledku nedopatření obsahovalo nesprávné údaje o orgánu, u kterého se podává stížnost, a o nadřízeném orgánu příslušném k rozhodování o stížnosti, nemělo to žádný faktický vliv na postup žalobce jako žadatele či vyřízení žalobcovy stížnosti nadřízeným orgánem, neboť žalobce Stížnost podal správně u žalovaného. I kdyby tedy Oznámení o výši úhrady bylo správné, na obsahu žalobcovy stížnosti by se nic nezměnilo. Nesprávná sdělení obsažená v poučení poskytnutém žalovaným žalobci tedy nevedla k žádné reálné újmě na žalobcových právech. Podle žalovaného by žalovaný podle § 17 odst. 4 InfZ ztratil nárok na úhradu nákladů pro nedodržení poučovací povinnosti jen tehdy, pokud by žalovaný žalobci v Oznámení o výši úhrady neposkytl žádné poučení, případně by poskytnuté poučení bylo do té míry chybné, že by to ve svém důsledku žalobci znemožnilo se proti požadované výši úhrady bránit. To však nenastalo. 9. Ve vztahu k druhému žalobnímu bodu žalovaný zdůraznil, že smyslem § 3 odst. 2 Nařízení vlády je, aby povinné subjekty měly možnost v sazebníku stanovovat sazby s ohledem na aktuální náklady. V případě, že povinný subjekt nepřistoupí k nařízením předpokládanému vydání nového (aktualizovaného) sazebníku, znamená to, že nevyužil možnosti poskytnuté povinnému subjektu právními předpisy, nikoliv porušení právních předpisů, jež by mělo za následek nemožnost sazebník aplikovat. Jedině případ, kdy by vzhledem k deflaci klesly náklady povinného subjektu v souvislosti s poskytováním informací a povinný subjekt by nevydal aktualizovaný sazebník, by mohl mít negativní důsledek pro žadatele. Taková situace však nenastala, když v posledních letech se tyto náklady vzhledem k inflaci naopak navyšují. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 10. Vzhledem k tomu, že oba účastníci výslovně vyjádřili svůj souhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání (žalobce v podání ze dne 6. 5. 2024 a žalovaný ve vyjádření k žalobě), rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. V. Posouzení věci soudem 11. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí správního orgánu nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. - takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na zákonnost, popřípadě správnost napadeného rozhodnutí, soud v souladu s § 75 odst. 3 s. ř. s. nepřihlížel. 12. Žaloba je nedůvodná. 13. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný je povinným subjektem, který je povinen podle InfZ poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti. viz § 2 odst. 1 InfZ; k gymnáziím zřízeným Plzeňským krajem viz i bod 13 UsnKompS Nebylo sporné ani to, že žalobce u žalovaného písemně podal žádost o poskytnutí Požadovaných informací a že přes Oznámení o výši úhrady náklady za poskytnutí Požadovaných informací neuhradil. viz § 13 odst. 1 a § 17 odst. 5 InfZ 14. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vyšel z následující právní úpravy. 15. InfZ upravuje pravidla pro poskytování informací a podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím. viz § 1 InfZ 16. Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. viz § 17 odst. 1 InfZ 17. V případě, že bude povinný subjekt za poskytnutí informace požadovat úhradu, písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím informace. Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena. Součástí oznámení musí být poučení o možnosti podat proti požadavku úhrady nákladů