5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

62 A 3/2024- 108 - text  25 62 A 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobce: A. S., státní příslušnost X bytem X zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: za účasti osoby zúčastněných na řízení: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 R. S. bytem X zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 3. 2024, č. j. MV-41334-5/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 28. 3. 2024, č. j. MV-41334-5/SO-2024, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta, náhradu nákladů řízení v částce 18 217,50 Kč. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 6. 6. 2022, č. j. OAM-7516-48/PP-2019 (dále jen „Rozhodnutí 1“), byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 17. 4. 2019 o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena lhůta k vycestování z území 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Odvolání žalobce proti Rozhodnutí 1 bylo rozhodnutím žalované ze dne 16. 9. 2022, č. j. MV-153516-5/SO-2022 (dále jen „Rozhodnutí 2“), zamítnuto. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 11. 2022, č. j. 55 A 60/2022-42, byl zamítnut žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě žalobce a rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 2. 2023, č. j. 55 A 60/2022-75, byla zamítnuta žaloba žalobce proti Rozhodnutí 2. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2023, č. j. 1 Azs 41/2023-41, byl přiznán odkladný účinek kasační stížnosti žalobce a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2023, č. j. 1 Azs 41/2023-75, byla zamítnuta kasační stížnost žalobce proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 2. 2023, č. j. 55 A 60/2022-75. Usnesením správního orgánu prvního stupně ze dne 10. 5. 2023, č. j. OAM-7516-60/PP-2016, bylo pro rozpor s § 87y zákona o pobytu cizinců zrušeno osvědčení ve formě vízového štítku vyznačené dne 3. 5. 2023 do cestovního dokladu žalobce. Žalobci byl vylepen do jeho cestovního dokladu výjezdní příkaz č. AKT0290010 s platností od 2. 8. 2023 do 22. 8. 2023. 2. Žalobce na území podal dne 18. 10. 2023 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky podle § 87b zákona o pobytu cizinců, kdy se považoval za rodinného příslušníka své sestry, paní R. S., nar. X, osoby zúčastněné na řízení, státní občanky České republiky s trvalým pobytem na území ČR. 3. V řízení před správním orgánem prvního stupně žalobce ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí uvedl, že od roku 2019 nepřetržitě sdílí společnou domácnost se svou sestrou a dcerou s trvalým pobytem A. S., nar. X, přičemž v souvislosti se sdílením společné́ domácnosti se mezi žalobcem a jeho sestrou vytvořily úzké a stálé osobní vazby, za účelem jejichž prokázání žalobce navrhl provedení svého výslechu a výslechu své sestry, že v době podání žádosti byl strpěn na území České́ republiky v průběhu řízení o správním vyhoštění, že zamítnutí jeho žádosti podle § 87e odst. 1 písm. i) bodu 1 zákona o pobytu cizinců by odporovalo směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „pobytová směrnice“) a že jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do základního práva žalobce, sestry a dcery na respektování soukromého a rodinného života. Žalobce dále namítl, že jeho sestra a dcera nebyly v rozporu s § 27 odst. 2 správního řádu ustanoveny účastnicemi řízení, ačkoliv se jich řízení dotýká v jejich právech a povinnostech a bylo jim tak znemožněno v řízení uplatňovat a hájit svá práva a oprávněné zájmy. 4. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 8. 1. 2024, č. j. OAM-14784-20/PP-2023 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), zamítl podle § 87e odst. 1 písm. i) bod 1 zákona o pobytu cizinců, žalobcovu žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, neboť žalobce nebyl v době podání žádosti oprávněn pobývat na území ČR, stanovil žalobci podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců lhůtu k vycestování z ČR v délce 30 dnů ode dne oznámení prvoinstančního rozhodnutí a podle § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu vyloučil odkladný účinek odvolání proti výroku o stanovení lhůty k vycestování z ČR. Odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí zamítla žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 3. 2024, č. j. MV-41334-5/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 5. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 6. Žalobce v žalobě uplatnil čtyři žalobní body. 7. Podle žalobce správní orgány řádně nezjistily skutkový stav, protože nezjistily faktické rodinné a osobní vazby žalobce k jeho sestře, přičemž toto skutkové zjištění bylo nezbytné pro posouzení, zda je žalobce rodinným příslušníkem své sestry podle § 15a odst. 3 písm. a) bod 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobce dále namítl, že správní orgány nevyložily § 87e odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců ústavně konformně. 8. V druhém žalobním bodu žalobce uplatnil vadu správního řízení spočívající v tom, že sestra ani nezletilá dcera žalobce nebyly ustanoveny účastnicemi správního řízení v rozporu s § 27 odst. 2 správního řádu. 9. Zatřetí žalobce namítl, že § 87e odst. 1 písm. i) bod 1 zákona o pobytu cizinců je v rozporu s čl. 3 odst. 2 pobytové směrnice, kdy namítaným nesouladem § 87e odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců s unijním právem se správní orgány nezabývaly, a zatížily tak svá rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. 10. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítl, že správní orgány neposoudily dostatečně dopady napadeného rozhodnutí do jeho základního práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 LZPS a téhož práva sestry a dcery, nedostatečně zjistily skutkový stav (zejména nevyslechly žalobce a jeho sestru) a nevěnovaly dostatečnou pozornost nejlepšímu zájmu nezletilé dcery v rozporu s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. III. Vyjádření žalované k žalobě 11. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. Žalovaná konstatovala, že žalobní námitky jsou stejné jako odvolací námitky uplatněné žalobcem ve správním řízení, a zopakovala nosné důvody napadeného rozhodnutí. IV. Vyjádření účastníků při jednání 13. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. V. Posouzení věci soudem 14. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů je napadené rozhodnutí nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. - takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 15. Žaloba je důvodná. 16. § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoví, že rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a doprovází občana Evropské unie na území nebo následuje občana Evropské unie, který na území pobývá, je povinen požádat ministerstvo o vydání povolení k přechodnému pobytu, pokud hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce. 17. Podle § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců se rozumí rodinným příslušníkem občana Evropské unie pro účely jeho a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje, c) potomek mladší 21 let nebo takový potomek manžela občana Evropské unie a d) potomek nebo předek anebo potomek nebo předek manžela občana Evropské unie, pokud je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem Evropské unie nebo jeho manželem, nebo byl na