4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

77 A 57/2023- 66 - text  10 77 A 57/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: WOODPACK Bohemia s. r. o., IČ 29112320, Tylova 1/57, 301 00 Plzeň, zastoupené Mgr. Gustavem Valenzem, advokátem, Božkovská 397/15, 326 00 Plzeň, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, IČ 75046952, Kolářská 451/13, 746 01 Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2023, č.j. 5403/1.30/23-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „oblastní inspektorát“) ze dne 27. 3. 2023, č.j. 22450/6.30/21-16 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), kterého se dopustila tím, že minimálně dne 23. 1. 2020 jako zaměstnavatelka bez vydaného povolení zastřeně zprostředkovala zaměstnání, tj. pronajímala pracovní sílu – v rozhodnutí 6 jmenovaných zaměstnanců jiné právnické nebo fyzické osobě (společnosti DM Dřevovýroba MF, a.s., Holoubkov 97), aniž byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Tím žalobkyně porušila § 14 odst. 3 zákona o zaměstnanosti (výrok I.); přestupkové řízení pro podezření ze spáchání téhož přestupku, kterého se žalobkyně měla dopustit v době minimálně od 1. 1. 2019 do 22. 1. 2020, bylo zastaveno (výrok II.); za spáchaný přestupek byl žalobkyni podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti uložen správní trest pokuty ve výši 300 000 Kč, kterou je povinna uhradit do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí (výrok III.); žalobkyni byla dále uložena povinnost uhradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč, rovněž se splatností 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí (výrok IV.). 2. K odvolání žalobkyně byly rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 11. 2023, č.j. 5403/1.30/23-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), dílčím způsobem změněny výroky I. a III. prvoinstančního rozhodnutí tak, že bylo upřesněno, že žalobkyně porušila § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2023, a správní trest pokuty jí byl uložen podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2023. Ve zbytku byly výroky I., III. a IV. prvoinstančního rozhodnutí potvrzeny. 3. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 12. 2023, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 4. Kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti a dodržování pracovně právních předpisů jsou mimo jiné upraveny zákonem o zaměstnanosti. Správní řízení upravuje správní řád. Řízení o přestupcích upravuje zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. [II] Žaloba 5. Žalobkyně v části II. žaloby uvedla, že považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné a v řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, byla porušena její práva takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Žalovaný tím v rozporu s hmotným právem negativně zasáhl do právní sféry žalobkyně. 6. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože prvoinstanční i napadené rozhodnutí bylo založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Skutková zjištění správních orgánů jsou založena na zápisech se zaměstnanci, aniž by však byly všechny zápisy podepsány a bylo na nich vyznačeno poučení o následcích výpovědi. 7. Žalobkyně dále měla za to, žalovaný při obstarávání důkazů postupoval v rozporu se zákonem, podle kterého pokud by mohlo dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví inspektora, může být kontrola vykonána jen za doprovodu fyzické osoby, kterou k tomu pověřila kontrolovaná osoba. Inspektoři se však v průběhu kontroly pohybovali svévolně a mimo jakoukoliv kontrolu v prostorách haly, kde probíhala výroba a řezání materiálů. 8. Žalobkyně označila napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť v odvolání namítala výše uvedené vady záznamů, tedy stěžejních důkazů, avšak žalovaný se s těmito námitkami nijak nevypořádal. Napadené rozhodnutí je tudíž nezákonné kvůli nepřezkoumatelnosti. 9. V neposlední řadě měla žalobkyně za to, že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 31. 1. 2024, v němž k námitce ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci uvedl, že s ní nesouhlasí. Všechny záznamy o zjištěných skutečnostech, které obsahují výpovědi zaměstnanců, na základě kterých správní orgán I. stupně rozhodl, obsahují i podpis osoby, která dané informace poskytla. Žalobkyně ovšem nijak nespecifikovala, jaké „poučení o následcích výpovědi“ osoby, která dané informace poskytovala, měla na mysli, když neodkázala na žádné ustanovení právních předpisů. 11. Nutno dále zmínit, že zaměstnanci podávající informace nebyli v postavení svědka, nýbrž v postavení povinné osoby, na kterou se vztahují jiná práva a povinnosti, a to zakotvená v § 10 odst. 3 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisu (dále jen „zákon o kontrole“), o kterých, jak vyplývá z předmětných záznamů, daní zaměstnanci jednoznačně poučeni byli. 12. Stran druhé námitky, v níž žalobkyně brojila proti průběhu provedené kontroly, žalovaný uvedl, že žalobkyně nijak blíže nespecifikovala, jaké „bezprostřední ohrožení života nebo zdraví“ inspektorům provádějícím kontrolu mělo hrozit. Toto žalobní tvrzení je tak zcela nepodložené. Průběh výkonu kontroly na kontrolovaném pracovišti byl poměrně podrobně popsán v protokolu o kontrole. Z tohoto popisu vyplývá, že se inspektoři při příchodu na kontrolované pracoviště řádně legitimovali a sdělili důvod své návštěvy; bylo tedy na žalobkyni, aby inspektorům poskytla řádnou součinnost, včetně informování a zajištění bezpečného pohybu na kontrolovaném pracovišti (jestliže tam nějaké ohrožení hrozilo). Na str. 3 protokolu o kontrole je v popisu průběhu kontroly mj. uvedeno: „Následně byla požádána, aby se do kanceláře dostavila osoba, která by inspektory provedla pracovními prostory. Po chvíli se dostavil do kanceláře muž, který předložil OP č. X na jméno S. P. (…), který uvedl, že je zaměstnán na pozici mistra a inspektory provede pracovištěm.“ Žalobkynina námitka je rovněž neurčitá, neboť jednak neuvedla, proč by se kontrolující inspektoři nesměli pohybovat sami, a jednak ani neuvedla, kdy přesně se měli samotní inspektoři po pracovišti pohybovat, zda před nebo po zahájení kontroly. Nadto žalovaný odkázal na § 7 zákona o kontrole, který vstup do prostor inspektorům umožňuje. 13. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně označila napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se neměl vypořádat s námitkou vad záznamů. K této námitce žalovaný vznesl zásadní výhradu, neboť není pravdou, že by žalobkyně v odvolání namítala vady záznamů, jak je z obsahu a textu žalobkynina odvolání zřejmé. S nevznesenými námitkami se tak žalovaný ve svém rozhodnutí logicky nemohl vypořádat. Žalovaný zastával názor, že napadené i prvoinstanční rozhodnutí jsou zcela přezkoumatelná. 14. Žalovaný nesouhlasil ani s námitkou nepřiměřeně vysoké pokuty, kdy odkázal na odůvodnění obou rozhodnutí, v nichž se rozhodující správní orgány s výší uložené pokuty a způsobem jejího vyměření dostatečně vypořádaly a řádně ji odůvodnily. S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalovaný navrhl, aby soud předmětnou žalobu zamítl. [IV] Replika 15. Žalobkyně podala k vyjádření žalovaného repliku, kde k námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu dodala, že žalovaný, resp. správní orgán I. stupně, uzavřel, že žalobkyně měla bez povolení zastřeně zprostředkovat zaměstnání osobám R. S., Z. D., P. K., N. S., T. P.. Z listin založených ve správním spisu např. nijak nevyplývá, že by paní P. měla přidělovánu práci zaměstnancem jiného zaměstnavatele. Na údajných záznamech pánů P. a S. chybí jejich podpis. Takové listiny tedy nemohou prokázat, co jmenovaní tvrdili, dokonce nemohou potvrdit ani to, zda byli přítomni kontrole. K osobě paní S. správní orgán zjistil pouze to, že se nacházela v pronajaté hale, nezjistil však žádné informace k její osobě, které by prokazovaly, že jí práci přiděluje zaměstnanec jiného zaměstnavatele. Závěry a úvahy správního orgánu tedy nejsou podloženy řádnými důkazy, a nemohou tedy být považovány za zákonné. 16. Ohledně námitky stran průběhu kontroly žalobkyně doplnila, že v hale, kde probíhala svévolně