9 As 175/2012 — Nejvyšší správní soud

15 A 188/2013- 40 - text Pokračování 2 15A 188/2013 15A 188/2013-40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobce: E. J., bytem „X“ proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zastoupenému JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem Jiráskova 413, 436 01 Litvínov, PSČ 186 00 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2013, č. j. 3821/ZPZ/13-ODV-001, JID 143951/2013/KUUK takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 7. 11. 2013, č. j. 3821/ZPZ/13-ODV-001 a rozhodnutí Městského úřadu Litvínov, odboru životního prostředí ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. OŽP/34519/2013/VAM/201.1.2, č. j. OŽP/40774/2013/VAM-6, se pro vadu řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,-Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 7. 11. 2013, č. j. 3821/ZPZ/13-ODV-001, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Litvínov, odboru životního prostředí ze dne 28.8. 2013, sp. zn. OŽP/34519/2013/VAM/201.1.2, č. j. OŽP/40774/2013/VAM-6, kterým byl žalobci podle ustanovení § 11 a § 12 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), předepsán odvod finančních prostředků za trvalé odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro stavbu „Napojení inženýrských sítí a komunikace – II. etapa, pro výstavbu RD“ v obci Lom, na pozemku par. č. 1071/5 v k.ú. Lom u Mostu, 1270/70 v k.ú. Lom u Mostu, 1071/6 v k.ú. Lom u Mostu, 1218/3 v k.ú. Lom u Mostu, 1240/4 v k.ú. Lom u Mostu, 1240/5 v k.ú. Lom u Mostu, 1270/7 v k.ú. Lom u Mostu a 1573/1 v k.ú. Lom u Mostu o celkové výměře 2703 m2 ve výši 48.654,- Kč. Žalobce současně požadoval, aby mu byly žalovaným nahrazeny náklady řízení. Žalobce namítal, že žalovaný v daném případě nepostupoval v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně ZPF, dle kterého se nepředepisují odvody za trvale odnímanou půdu, jde-li o odnětí půdy pro komunikace, nádvoří, zpevněné plochy a zeleň při bytové výstavbě a pro výstavbu občanského a technického vybavení. Žalobce poukazoval na to, že žalovaný měl k dispozici doklady, a to zejména územní rozhodnutí, jehož součástí byl souhlas s odnětím půdy ze ZPF, ze kterého vyplývá, že půda byla v daném případě odnímána ze ZPF za účelem výstavby komunikace a inženýrských sítí, které jsou nezbytným předpokladem výstavby rodinných domů. Dále žalobce poukázal na to, že po dokončení budou inženýrské sítě a komunikace bezplatně převedeny do majetku města Lom, které bude jednak příjemcem státních příspěvků za nově přihlášené občany a bude hradit náklady související s veřejným osvětlením, úklidem komunikace apod. Závěr žalovaného, že v daném případě jde o odnětí půdy ze ZPF pouze pro komunikaci je dle žalobce v rozporu s výkresovou dokumentací, z níž jednoznačně vyplývá, že výstavba komunikace je pouze prostředkem k provedení bytové výstavby. Žalovaný ve vyjádření podaném k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost a požadoval, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Ve vyjádření k žalobě žalovaný zdůraznil, že v daném případě podrobil podrobnému rozboru jak odvoláním napadené rozhodnutí o předpisu odvodů, tak rozhodnutí o umístění stavby, jehož součástí je souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Předmětem detailního přezkumu bylo, zda identifikovaný předmět rozhodnutí (shodný s předmětem souhlasu) odpovídá výjimce uvedené v ustanovení § 11 odst. 3 písm. c) zákona o ochraně ZPF. Z uvedených listin žalovaný zjistil, že žadateli – žalobci bylo vydáno pouze rozhodnutí o umístění stavby komunikace a inženýrských sítí. Bytová výstavba nebyla ke dni právní moci územního rozhodnutí provedena, resp. nebyla nijak řešena ani v souvislosti s výstavbou komunikace a inženýrských sítí, rovněž ze situačního plánku znázorňujícího rozsah odnětí půdy ze ZPF vyplývalo, že žalobce požadoval souhlas s odnětím půdy pouze z plochy určené pro výstavbu komunikace a inženýrských sítí a výstavba objektů určených pro bydlení není do plochy pro odnětí nijak zahrnuta. Provedení žalobcem tvrzené bytové výstavby nebylo možné ani podle platného územního plánu. Žalovaný zdůraznil, že správní orgán při svém rozhodování nemůže předjímat, zda v dané lokalitě v budoucnu bude bytová výstavba realizována, popř. bude vedeno jakékoliv řízení týkající bytové výstavby, když toto nevyplývá ani z vydaného územního rozhodnutí ani ze souhlasu s odnětím půdy ze ZPF. Žalovaný dále poukázal na rozpor v tvrzeních žalobce, pokud tento argumentoval tím, že žalovaný má k dispozici kompletní výkresovou dokumentaci, která měla být součástí územního rozhodnutí, když odkázal na skutečnost, že tato dokumentace je uložena u příslušného stavebního úřadu, přičemž žalovaný, shodně se správním orgánem prvního stupně, při vydání rozhodnutí o předpisu odvodů postupují podle územního rozhodnutí, jehož součástí je souhlas s odnětím půdy ze ZPF. Skutková zjištění rozhodná ve věci žalovaný čerpal rovněž ze zákresu řešené plochy při odnětí půdy ze ZPF v katastrální mapě, kde je zakreslena realizace komunikace, nikoli související bytová výstavba. Žalovaný poukázal rovněž na skutečnost, že úprava majetkových vztahů k předmětné komunikaci a financování nákladů souvisejících s provozem komunikace jsou z hlediska vynětí půdy ze ZPF zcela irelevantní. V replice k vyjádření žalovaného rozporoval žalobce argumentaci žalovaného ohledně identifikace účelu odnětí půdy ze ZPF provedené v územním rozhodnutí – podkladu prvostupňového i napadeného rozhodnutí tím, že toto rozhodnutí již nese vymezení účelu v názvu stavby „Napojení inženýrských sítí a komunikace – II. etapa, pro výstavbu RD“. Dále žalobce poukázal na to, že nelze oddělovat jednotlivé odbory žalovaného a činit z nich dvě nezávislé instituce s právní subjektivitou. Závěrem žalobce odmítl požadavek žalovaného na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na zastoupení advokátem. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, když účastníci řízení vyslovili, k výzvě soudu, s tímto postupem výslovný souhlas. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud při posouzení věci vyšel z toho, že žalobou napadeným rozhodnutím bylo k odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Litvínov, odboru životního prostředí ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. OŽP/34519/2013/VAM/201.1.2, č. j. OŽP/40774/2013/VAM-6, kterým byl žalobci podle ustanovení § 11 a § 12 zákona o ochraně ZPF předepsán odvod ve výši 48.654,- Kč za trvalé odnětí zemědělské půdy o celkové výměře 2703 m2 ze zemědělského půdního fondu pro stavbu „Napojení inženýrských sítí a komunikace – II. etapa, pro výstavbu RD“ v obci Lom, na pozemku par. č. 1071/5 v k.ú. Lom u Mostu, 1270/70 v k.ú. Lom u Mostu, 1071/6 v k.ú. Lom u Mostu, 1218/3 v k.ú. Lom u Mostu, 1240/4 v k.ú. Lom u Mostu, 1240/5 v k.ú. Lom u Mostu, 1270/7 v k.ú. Lom u Mostu a 1573/1 v k.ú. Lom u Mostu. Zásadní vada prvoinstančního rozhodnutí, kterou žalobce namítal, spočívala v tom, že správní orgán v dané věci neaplikoval ustanovení § 11 odst. 3 písm. c) zákona o ochraně ZPF, dle kterého se odvody za trvale odnímanou půdu nepředepisují, jde-li o odnětí půdy pro komunikace, nádvoří, zpevněné plochy a zeleň při bytové výstavbě a pro výstavbu občanského a technického vybavení, ačkoli již z označení předmětné stavby „komunikace pro příjezd k RD“ vyplývá, že se jedná o komunika