6 Ads 90/2013 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 8/2012- 26 - text Pokračování 7 15Ad 8/2012 15Ad 8/2012-26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a Ing. Mgr. Martina Bruse v právní věci žalobce: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, akciová společnost, IČ: 00011789, se sídlem Revoluční 1930/86, Ústí nad Labem, zastoupeného Mgr. Ing. Ivo Halou, advokátem, se sídlem Anglická 140/20, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Ústí nad Labem, se sídlem Revoluční 3289/15, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2012, č. j. 45091/010/9014/05.06.12/SM/052/R, takto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované č. j. 45091/010/9014/05.06.12/SM/052/R, ze dne 29. 6. 2012, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen platební výměr Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem (dále jen „OSSZ“) č. 28/522/12/559 ze dne 21. 5. 2012, č. j. 45011/010/9014/21.05.12/LS/28/522/PV. Tímto platebním výměrem OSSZ podle § 104c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), uložila žalobci povinnost uhradit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“), zjištěné za kontrolované období od 1. 9. 2010 do 31. 3. 2012 a za období od 1. 8. 2003 do 31. 8. 2003 (opakovaná kontrola), a penále z tohoto dlužného pojistného vypočtené k datu vyhotovení platebního výměru. Nedoplatek na pojistném činil 18.360 Kč, penále 39.989 Kč, celkový dluh 58.349 Kč. V žalobě žalobce předeslal, že ve dnech 11. 4., 12. 4. a 4. 5. 2012 proběhla v jeho sídle kontrola plnění povinností v nemocenském pojištění, v důchodovém pojištění a při odvodu pojistného za období od 1. 9. 2010 do 31. 3. 2012 a následně opakovaně i za období od 1. 8. 2003 do 31. 8. 2003. Průběh a výsledek kontroly jsou zaznamenány v protokolu č. 522/12/559, na jehož základě byl vydán shora označený platební výměr. Z tohoto protokolu žalobce citoval, že opakovanou kontrolou období 8/2003 bylo zjištěno, že žalobce vyplatil svému zaměstnanci B. S. odměnu ve výši 54.000 Kč, která nebyla zahrnuta do vyměřovacího základu; tato odměna není plněním z důvodu skončení zaměstnání, neboť zaměstnání skončilo až 31. 10. 2003. Žalobce popsal, že kontrolnímu orgánu předložil dohodu o rozvázání pracovního poměru uzavřenou dne 29. 8. 2003 mezi žalobcem a B. S., podle níž podpisem této dohody náleží zaměstnanci odměna ve výši 54.000 Kč, která bude vyplacena ve mzdě za měsíc srpen 2003. Z textu dohody podle žalobce jednoznačně vyplývá, že nárok na odměnu vzniká zaměstnanci pouze tehdy, uzavře-li se žalobcem dohodu o rozvázání pracovního poměru, tj. při skončení zaměstnání. Nemůže tak vzniknout pochybnost o tom, že tato odměna je odměnou vyplácenou zaměstnavatelem při skončení pracovního poměru. Při stanovení povahy odměny nelze vycházet pouze z dohodnutého data její splatnosti. Opačný názor je podle žalobce nesprávný a v rozporu s příslušnou právní úpravou. Důvodem splatnosti odměny v okamžiku výplatního termínu mzdy za srpen 2003 byla skutečnost, že zaměstnanec byl v době podpisu dohody v pracovní neschopnosti a okamžik ukončení pracovního poměru byl dohodnut ke dni ukončení pracovní neschopnosti, nejpozději dne 31. 10. 2003. Vzhledem k tomu, že žalobce nemohl nijak ovlivnit ukončení pracovní neschopnosti zaměstnance, dohodly se smluvní strany, že odměnu sjednanou pro případ skončení pracovního poměru vyplatí již ve výplatním termínu mzdy za srpen 2003, aby předešly možnému prodlení při výplatě odměny. K tomuto kroku vedla smluvní strany nejen nejistota o okamžiku ukončení pracovněprávního vztahu, ale i snaha žalobce přispět ke zlepšení tehdejší sociální situace zaměstnance. Žalobce dodal, že jiná odměna nebyla B. S. nikdy přiznána. Odměna ve výši 54.000 Kč byla podle žalobce odměnou při skončení pracovního poměru, jejíž výše se podle § 5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2003 (dále jen „zákon o pojistném“), nezapočítávala do vyměřovacího základu pojištěnce, a žalobce tak žádnou povinnost vyplývající z příslušných předpisů neporušil. Žalobce uvedl, že kontrolní orgán nesprávně posoudil podklady, které mu byly předány, a dospěl ke kontrolnímu zjištění, které je v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem a které není ze strany kontrolního orgánu jakkoliv dokladováno. Kontrolní orgán tím podle názoru žalobce porušil ustanovení § 12 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní kontrole“), a zkrátil žalobce na jeho právech, což způsobuje nezákonnost platebního výměru. S uvedenými námitkami žalobce se žalovaná nijak nevypořádala a pouze potvrdila názor OSSZ, čímž porušila svou zákonnou povinnost napravovat vady v postupech a řízeních vedených jí podřízenými správními orgány a zejména povinnosti podle § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce uzavřel, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu s obsahem správního spisu. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí včetně platebního výměru zrušil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedla, že žalobce nijak nezpochybnil skutečnost, že odměna byla zaměstnanci B. S. vyplacena před skončením pracovního poměru. Trvala na tom, že předmětné plnění vyplacené zaměstnanci nenaplňuje znaky odstupného, neboť nebylo v souladu s § 60a odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 29. 2. 2004 (dále jen „zákoník práce“), vyplaceno po skončení pracovního poměru, případně v den skončení pracovního poměru. Toto plnění proto žalovaná považovala za příjem ze závislé činnosti, který měl být podle § 5 odst. 1 zákona o pojistném zahrnut do vyměřovacího základu a z něhož mělo být odvedeno pojistné v souladu s § 4 téhož zákona. Žalovaná podotkla, že s argumenty žalobce, včetně popisu okolností vyplacení plnění v dřívějším termínu, se ve svém rozhodnutí vypořádala. S ohledem na jednoznačné znění právní úpravy neshledala tyto okolnosti relevantními, ani zohlednitelnými. Žalovaná uzavřela, že postup prvoinstančního orgánu byl plně v intencích platné právní úpravy. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce ani žalovaná nesdělili soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jádrem sporu v projednávané věci byla právní otázka, zda měla být odměna ve výši 54.000 Kč, kterou žalobce vyplatil svému tehdejšímu zaměstnanci B. S. v termínu výplaty mzdy za měsíc srpen 2003, zahrnuta do vyměřovacího základu zaměstnance podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pojistném, a tím současně do vyměřovacího základu zaměstnavatele (žalobce) podle písmene b) téhož ustanovení, či nikoliv. Zodpovězení této otázky závisí na posouzení předmětné odměny z hlediska toho, zda ji lze považovat za odstupné ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 písm. c) bodu 10 zákona o pojistném, podle kterého se do vyměřovacího základu zaměstnance zahrnují plnění věrnostní nebo stabilizační povahy; za taková plnění se vždy považují plnění poskytnutá z důvodu trvání zaměstnání po určitou dobu nebo k určitému dni, s v