1 Afs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

15 Af 85/2017- 84 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 25 15 Af 85/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph. D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: Městys Slavětín, IČO: 00265497, sídlem Na Městečku 50, 439 09 Slavětín, zastoupený doc. JUDr. Ing. Radkem Jurčíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Obilní trh 6, 602 00 Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2017, č. j. 29305/17/5000-10470-700938, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 29. 6. 2017, č. j. 29305/17/5000-10470-700938, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 13. 6. 2016, č. 139/D/2016, č. j. 1542626/16/2500-31472-506533. Tímto platebním výměrem správce daně podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) vyměřil žalobci odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 8 620 000 Kč. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud zrušil platební výměr správce daně a uložil žalovanému nahradit mu náklady soudního řízení. 2. Pro případ, že by soud neshledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, žalobce požadoval, aby soud ve smyslu § 65 odst. 3 s. ř. s. snížil odvod za porušení rozpočtové kázně na nejnižší možnou míru, a to nejlépe na 0 Kč. Žaloba 3. Žalobce nejprve konstatoval, že na základě žádosti o dotaci ze dne 5. 4. 2010 požádal Ministerstvo pro místní rozvoj o poskytnutí dotace na opravu komunikace a vodní záchytné nádrže poškozených přívalovými dešti. V části II žádosti o dotaci je jako druh živelné pohromy uvedeno, že se jedná o rozsáhlé přívalové deště a jako datum počátku živelní pohromy je v žádosti o dotaci uvedeno 4. 7. 2009 a jako datum ukončení živelní pohromy 5. 7. 2009. Rozhodnutím o poskytnutí dotace č. 217D117005436 ze dne 23. 7. 2010 byla žalobci poskytnuta dotace v celkové maximální výši 4 760 000 Kč. Vlastní zdroje žalobce byly stanoveny minimálně ve výši 1 191 000 Kč. Dotace byla poskytnuta na řešení projektu „Oprava vodní záchytné nádrže a komunikace poškozených přívalovými dešti, Slavětín nad Ohří“ v rámci programu „Obnova obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou.“ Účelem dotace byla oprava vodní nádrže a obecní komunikace ve Slavětíně na pozemcích p. č. „X“ (ulice „X“) a „X“ (vodní záchytná nádrž). 4. Žalobce nesouhlasil se správcem daně, že dotace nebyla použita na obnovu majetku poškozeného následkem živelní nebo jiné pohromy v roce 2009, neboť v období 4. a 5. 7. 2009 nedošlo v obci k žádné živelní pohromě. Podle správce daně byly poskytnuté finanční prostředky využity k rekonstrukci komunikace poničené běžným provozem (výtluky), kořenovým systémem stromů a také vlivem povětrnostních podmínek (voda, mráz), který působí na vozovku destruktivně, a dále k opravě chodníků, vjezdů do jednotlivých dvorů a parkovacích stání, a dotace tak byla použita v rozporu s bodem 1 Zásad programu pro poskytování dotací v roce 2009. K tomu žalobce poukázal na vyjádření Českého hydrometeorologického ústavu Ústí nad Labem (dále jen „ČHMÚ“) ze dne 18. 1. 2016, ve kterém se mimo jiné uvádí, že na základě radarových snímků nelze jednoznačně vyloučit výskyt přívalových srážek v oblasti zájmové lokality, a to dne 4. 7. 2009. V neposlední řadě se ve vyjádření uvádí, že v období od začátku května do minimálně 6. 7. 2009 byly v zájmové lokalitě zaznamenány bouřky a přívalové deště. Zdůraznil, že datum 4. až 5. 7. 2009 bylo uvedeno v žádosti o dotaci jako konečné a rozhodné po destrukci komunikace ulice Kozí, která byla následkem několika přívalových dešťů v období jara 2009 tímto živlem poškozena. Poznamenal, že správci daně jako podpůrný materiál předložil petici občanů žijících převážně v zájmové lokalitě, kteří potvrzují, že městys Slavětín v průběhu jara 2009 zasáhly přívalové deště a silné bouřky. Dalším podkladem je vyjádření Městského úřadu v Lounech, odboru životního prostředí, (zpracované Ing. M. N.) k činnosti povodňových orgánů obce v době povodně a přívalových dešťů. Zdůraznil, že městys byl prokazatelně od začátku sledovaného období (tzn. od května 2009 do 4. 7. 2009) zasažen několika přívalovými dešti a jeho majetek byl touto pohromou poškozen. Z pohledu žalobce byla dotace použita v souladu s touto podmínkou, a nedošlo tedy k porušení rozpočtové kázně daňovým subjektem. 5. Poukázal na vyjádření Městského úřadu v Lounech, odboru stavebního úřadu, speciálního stavebního úřadu ze dne 31. 12. 2015, ve kterém se uvádí, že pro provedenou opravu koruny komunikace v navrženém rozsahu s následnou pokládkou asfaltového koberce do výše 3-5 cm, kdy nedošlo ke změně nivelety vozovky ani k šířkovému uspořádání, a kdy je dešťová kanalizace, včetně kanalizačních vpustí v majetku obce, nebylo nutné vydávat stavební povolení ani souhlas s ohlášeným stavebním záměrem dle stavebního zákona. Byl proto toho názoru, že realizace opravy komunikací ulic Kozí a Bieblova nepodléhala stavebnímu řízení podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), na opravu záchytné nádrže „Louže“ rovněž nebylo nutné vydání stavebního povolení a závěr správce daně je nesprávný. Protokol o zkoušce č. 12772/1/2006 ze dne 21. 7. 2006 byl předložen v souladu s opravou předmětné záchytné nádrže Louže. Předložením předávacího protokolu ze dne 15. 12. 2010 byla splněna podmínka pro obdržení dotace. 6. Poznamenal, že z protokolu o zaměření ulice „X“ vyplývá, že plocha asfaltového povrchu komunikace je 828 m2, plocha chodníků je 107 m2 a plocha stání a vjezdů do rodinných domů je 480 m2, celkem je tedy zastavěna plocha 1 415 m2. Zdůraznil, že v katastru nemovitostí není pozemek p. č. „X“ (ulice „X“) o výměře 2 167 m2 rozdělen na chodník, asfaltovou komunikaci, stání, tzn., že uvedená komunikace je brána jako celek a z toho důvodu nebyla v žádosti o dotaci dělena na jednotlivé součásti. Do žádosti byla uvedena jako jeden z parametrů přibližná celková výměra komunikace (2 150 m2; rozdíl 17 m2 od výměry pozemku). Z toho bylo dle žalobce evidentní, že od počátku žádal o poskytnutí dotace na celou komunikaci. 7. Konstatoval, že od podání žádosti o dotaci došlo omylem k uvedení plochy vodní nádrže Louže o výměře 640 m2, místo správných 194 m2, tato písařská chyba byla i nadále opisována a z tohoto důvodu vždy chybně uváděna v podkladech. Uvedl, že v žádosti o dotaci byl mimo jiné jako příloha doložen také výpis z katastru nemovitostí a snímek předmětné nádrže. Z toho dle žalobce plyne, že neměl v žádném případě v úmyslu vědomě zkreslovat plochu vodní nádrže. K dobru žalobce lze přičíst fakt, že fakturována byla práce opravy plochy vodní nádrže v rozsahu odpovídající skutečně provedeným pracím (celé dno nádrže bylo odbahněno a následně vyspraveno a opraveno, opraven byl i vtokový objekt). 8. Dále uvedl, že pro veřejnou zakázku malého rozsahu na stavební práce s názvem „Oprava komunikací poškozených živelnou pohromou, Slavětín“ (rekonstrukce „X“) oslovil 4 potenciální dodavatele. Podle protokolu o výsledku z mimořádné kontroly ze dne 12. 10. 2011 provedené Ministerstvem pro místní rozvoj žalobce dodržel termíny realizace a závazné ukazatele v rozhodnutí o poskytnutí dotace ev. č. 217D117005437. Zdůraznil, že nešťastně a formálně nesprávně ve výzvě k podání nabídek uvedl, že jde o výzvu „k podání nabídek ve zjednodušeném řízení, veřejná zakázka malého rozsahu na plnění veřejné zakázky dle § 12 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb.,….“. V dalším odstavci je pak však již uvedeno, že jde o výzvu „ve věci zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném podlimitní řízení podle § 12 odst. 3….“. Dále zadavatel požadoval předložit nabídku v obálce s vyznačením „VÝZVA zjednodušená zakázka - …“. Z tohoto pohledu bylo dle žalobce zřejmé, že nejde o postup podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“). 9. Vzhledem k tomu, že dané zakázky jsou samostatné, ale nelze vyloučit jejich posouzení z pohledu sčítání veřejných zakázek, uvedl žalobce, že zadavatel je oprávněn stanovit či definovat předmět veřejné zakázky dle vlastního rozhodnutí; je však vždy povinen dodržet pravidlo zákazu dělení předmětu veřejné zakázky, pokud by v důsledku toho došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené