9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

16 A 39/2021- 41 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 16 A 39/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: Ing. P. K., narozen X, bytem X, proti žalované: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, sídlem Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem, zastoupena JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem, sídlem Mírové náměstí 207/34, 400 01 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 13. 5. 2021, č. j. S45/2021/00001967, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí rektora žalované Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2021, č. j. S45/2021/00001967, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí děkana Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (dále jen „fakulta“) ze dne 3. 5. 2021, č. j. S45/2021/00001896. Tímto rozhodnutím děkan fakulty rozhodl s okamžitou platností o ukončení vyplácení doktorského stipendia ve výši 11 250 Kč měsíčně žalobci, neboť žalobce přestal splňovat podmínky dané Stipendijním řádem Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (dále jen „Stipendijní řád UJEP“) pro přiznání doktorského stipendia tím, že překročil standardní dobu studia. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalované povinnost nahradit mu náklady řízení. Žaloba 2. Žalobce popsal, že byl rozhodnutím ze dne 28. 8. 2018, č. j. S45/2018/00002751, přijat do prezenční formy studia v doktorském studijním programu Hospodářská politika a správa od akademického roku 2018/2019. Následně mu bylo rozhodnutím ze dne 23. 10. 2018, č. j. S45/2018/00003812, přiznáno doktorské stipendium ve výši 11 250 Kč měsíčně. Právo studenta na výplatu stipendia je dáno § 62 odst. 1 písm. i) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), podle kterého má student právo na stipendium z prostředků vysoké školy, splní-li podmínky pro jeho přiznání stanovené ve stipendijním řádu. Dle čl. 2 odst. 7 Stipendijního řádu UJEP je doktorské stipendium přiznáno rozhodnutím děkana studentům prezenční formy studia v doktorských studijních programech po standardní dobu studia, která je v případě žalobcem studovaného programu čtyři roky. Jelikož žalobce studuje v prezenční formě třetím rokem, má právo na výplatu stipendia, a napadené rozhodnutí je proto v rozporu se zákonem o vysokých školách a Stipendijním řádem UJEP. 3. Rektor žalované se podle žalobce nevypořádal s námitkou, že žalobce nepřekročil standardní dobu studia, a tedy splňuje podmínky pro přiznání stipendia. Rektor žalované odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že děkan rozhodnutí o přiznání stipendia vydal, a proto je může kdykoli zrušit. Vyjádření žalované 4. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nesouhlasila s tím, že žalobce nepřekročil standardní dobu studia. Poukázala přitom na znění čl. 2 odst. 1, 3 a 7 Stipendijního řádu UJEP ze dne 9. dubna 2018 s tím, že když se děkan fakulty rozhodl využít svého práva dle čl. 2 odst. 3 tohoto řádu a žalobci stipendium pro nadcházející období nepřiznat, de facto svým rozhodnutím zrušil rozhodnutí děkana fakulty ze dne 23. 10. 2018, č. j. S45/2021/00001896. Ustanovení čl. 15 odst. 3 Pravidel pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy pro rok 2021 (dále jen „Pravidla MŠMT“) pro Ukazatel C (doktorská stipendia) stanovuje: „Výše příspěvku na stipendia studentů doktorských studijních programů se stanoví jako součin jednotkové částky a počtu rozpočtových studentů v prezenční formě studia akreditovaných doktorských studijních programů, kteří v těchto programech (podle údajů SIMS) nestudují déle, než je standardní doba studia. Do doby studia se započtou všechny doby předchozích neúspěšných studií v akreditovaných doktorských studijních programech.“ 5. V případě žalobce žalovaná v databázi SIMS (Sdružené informace matrik studentů) zjistila, že jsou u něj evidována tři předchozí neúspěšná doktorská studia, konkrétně 1) studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy ve studijním programu Demografie od 28. 9. 1999 do 28. 9. 2007 [ukončeno zanecháním studia dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o vysokých školách], 2) studium na Fakultě informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze ve studijním programu Kvantitativní metody v ekonomice od 28. 2. 2009 do 9. 6. 2011 [ukončeno pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního a zkušebního řádu dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách] a 3) studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy ve studijním programu Demografie od 29. 9. 2015 do 18. 10. 2017 [ukončeno zanecháním studia dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o vysokých školách]. Tyto skutečnosti žalovaná vyhodnotila tak, že žalobce ve smyslu čl. 15 odst. 3 Pravidel MŠMT není „rozpočtovým studentem“, neboť doba jeho studia po započtení dob všech jeho předchozích neúspěšných studií v akreditovaných studijních programech podle údajů SIMS překračuje standardní dobu studia v jím studovaném doktorském studijním programu, která činí čtyři roky. Žalovaná proto prostřednictvím příspěvku MŠMT na doktorské stipendium žalobce finanční prostředky nedostává. Replika žalobce 6. Žalobce v replice ze dne 29. 6. 2021, tedy ve dvouměsíční lhůtě podle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), namítl, že žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zcela opomněla § 62 odst. 1 písm. i) zákona o vysokých školách a čl. 2 odst. 7 Stipendijního řádu UJEP, ze kterých vyplývá právo studenta na přiznání doktorského stipendia, nikoli to, že stipendium může být přiznáno, jak se podle žalobce mylně domnívá žalovaná. Žalobce přitom splnil i tu podmínku, že studuje v rámci standardní doby studia, neboť standardní doba studia jím studovaného oboru je čtyři roky a on v současné době studuje třetím rokem. Stipendijní řád UJEP nikde nestanoví, že by se do standardní doby studia započítávala i doba všech neúspěšných studií v doktorských studijních programech. Žalobce přitom podotýká, že např. Stipendijní řád Masarykovy univerzity v Brně (v čl. 6 odst. 1) takovou speciální úpravu obsahuje. 7. Pravidla MŠMT, jak je citovala žalovaná, jsou podle žalobce pro posouzení jeho věci zcela irelevantní, neboť upravují problematiku financování veřejných vysokých škol, nikoliv oblast vyplácení stipendií podle stipendijního řádu. 8. K tvrzení žalované, že prostřednictvím příspěvku MŠMT nedostává finanční prostředky na doktorské stipendium žalobce, žalobce uvedl, že podle Pravidel MŠMT neplatí, že by se dotace prostřednictvím ukazatele C rovnaly doktorským stipendiím, neboť samo MŠMT ve svých Pravidlech uvedlo, že „část příspěvku, poskytovaná prostřednictvím ukazatele C, představuje podporu studentů studujících v akreditovaných doktorských studijních programech“ (zvýraznění provedeno žalobcem – pozn. soudu). Dále žalobce namítal, že žalovaná může příspěvky na něj dostávat i prostřednictvím jiných ukazatelů než ukazatele C a že na samotné fakultě platí směrnice upravující výši stipendia během druhého a dalších let studia tak, že se jeho výše může měnit v závislosti na studijních výsledcích doktoranda, a to bez ohledu na výši dotace z MŠMT prostřednictvím ukazatele C. 9. Závěrem žalobce uvedl, že stipendium pobíral po celé dosavadní studium. Náhle, aniž by došlo k jakýmkoliv změnám Stipendijního řádu UJEP v oblasti podmínek získání doktorského stipendia, však děkan fakulty pod vlivem neznámých okolností nabyl dojmu, že žalobce na doktorské stipendium nemá nárok. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili. 11. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady přitom vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedos