6 As 62/2013 — Nejvyšší správní soud

195 A 4/2022- 34 - text  8 195 A 4/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D. a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské a ve věci žalobce: A. D. N., narozený dne „X“ bytem „X“ zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2022, č. j. MV-100314-4/SO-2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého zástupce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2022, č. j. MV-100314-4/SO-2022, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, č. j. OAM 62743/DP-2022 ze dne 11. 3. 2022, kterým bylo podle § 169r odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. zastaveno správní řízení o žádosti účastníka řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná, neboť účastník řízení podal žádost v době, kdy k tomu není oprávněn. 2. Žalovaný správnímu orgánu vytýkal, že jeho rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 správního řádu, dále je v rozporu s požadavky na činnost odvolacího orgánu, zejména § 89 odst. 2 správního řádu, správní orgán opomenul zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyžaduje § 3 správního řádu, a dále uvedl, že rozhodnutí v obou stupních porušují ustanovení definující podmínky pro výkon činnosti správních orgánů, zejména tedy § 2 odst. 3, 4 správního řádu. Namítal, že nebylo prokázáno, že zmocněný zástupce byl zmocněn k podání žádosti žalobcem v den, kdy byla plná moc zástupcem podepsána, a nikoliv v den, který žalobce uvedl v odvolání, a to 25. 2. 2022. Plnou moc připravil zmocněný zástupce, který ji datoval, avšak žalobce ji podepsal až po svém uzdravení, a to až 25. 2. 2022, kdy se na zastoupení strany plně dohodly. I kdyby žalobce skutečně zástupce plně zmocnil již dne 20. 2. 2022, stalo se tak v průběhu objektivní překážky bránící v podání žádosti v podobě nemoci žalobce, který byl oprávněn jednat s vědomím toho, že svou žádost může podat v souladu s § 47 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. ještě do 5 pracovních dnů ode dne svého uzdravení. Žalobce poukázal na to, že nemoc je, dle konstantní judikatury správních soudů, akceptovaným důvodem na vůli cizince nezávislým. Nemohl-li žalobce podat svou žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v řádné lhůtě, stalo se to z důvodu nemoci, která bránila žalobci řádně vyplnit formulář žádosti, či přiložit nezbytné náležitosti. Žalovaný o odvolání žalobce rozhodl bez ověření jeho tvrzení, resp. bez doplnění dokazování, stejně jako správní orgán I. stupně, ačkoliv žalobce doložením lékařské zprávy prokázal existenci objektivní překážky na své vůli nezávislé, což správní orgán uznal. Nemoc žalobce trvala od 18. 2. 2022 do 25. 2. 2022, z čehož v souladu s § 47 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., vyplývá, že byl oprávněn podat žádost do pěti pracovních dnů po ukončení nemoci, což také učinil. Ze skutečnosti, že k žádosti o prodloužení povolení k pobytu byla připojena plná moc udělená panu D. Q. T., datovaná dne 20. 2. 2022, nevyplývá, že žalobce byl schopen během své nemoci poskytovat zmocněnému zástupci součinnost nezbytnou ke včasnému podání žádosti, když navíc plnou moc žalobce podepsal až dne 25. 2. 2022. Rozhodnutí žalovaného je nepřiměřené, když jeho důsledky mají zásadní dopad do soukromého života žalobce a porušuje čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Povinnost posoudit dopad do rodinného a soukromého života cizince stíhá orgány státu dle judikatury Nejvyššího správního soudu i v řízení o žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu, jak vyplývá rovněž z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 142/2011 ze dne 12. 1. 2012, dle kterého možnost podat opětovně žádost o povolení k dlouhodobému pobytu na zastupitelském úřadě v zahraničí může svědčit o tom, že trvání na opuštění území ČR by mohlo podle okolností případu představovat zcela neúčelný formalismus, a tudíž nepřiměřený zásah do soukromého života cizince a postrádalo by racionální opodstatnění. S ohledem na konkrétní okolnosti případu, kdy žalobce podal žádost o prodloužení povolení po svém uzdravení pouhý 1 den po uplynutí lhůty, s ohledem na délku jeho pobytu a doložení lékařské zprávy, lze s ohledem na proporcionalitu považovat zastavení řízení o jeho žádosti za iracionální a nezákonné, pro žalobce nepřiměřeně přísné, jakož i neúčelně až přepjatě formalistické, zcela postupující v neprospěch a proti zájmům žalobce, tedy v rozporu se základními principy správního řízení. Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů pro opomenutí vypořádat otázku přiměřenosti postupu správního orgánu, ačkoliv je zjevné, že důsledky rozhodnutí mohou vážně zasáhnout do rodinného a soukromého života žalobce. V případě žalobce, který žije v ČR 15 let, podniká zde a v podání žádosti mu zjevně bránila nemoc, kterou správnímu orgánu osvědčil, je neprodloužení pobytu, které fakticky představuje jeho ukončení z důvodu, na který odkazuje žalovaný, nepřiměřeným zásahem do práva na respektování soukromého života žalobce. Žalobce proto navrhl, aby zdejší soud, pro nezákonnost rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházejícího, zrušil jak napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný uvedl, že žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Dodal, že přiměřenost dopadu do rodinných a soukromých poměrů se neposuzuje v případě procesního rozhodnutí, kterým je řízení ukončeno dříve, než bylo možno posoudit žádost samotnou, tj. i posoudit konkrétní situaci cizince. Žalovaný v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která dlouhodobě zastává názor, že v případě zastavení řízení o žádosti z procesních důvodů, není zásadně dána povinnost správních orgánů zkoumat přiměřenost dopadu rozhodnutí. Žalovaný rovněž zdůraznil, že se již v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s námitkou formalismu, a řádně zjistil stav věci. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítl, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Zdejší soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas, osobou oprávněnou. Vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, soud přezkoumal napadené rozhodnutí na základě podané žaloby v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný nesdělili soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 6. Žaloba není důvodná. 7. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce, který pobýval na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání s platností od 25. 2. 2020 do 24. 2. 2022 (dle výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR), dne 25. 2. 2022 podal prostřednictvím zmocněnce D. Q. T. žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná. Žádost byla datována dne 24. 2. 2022, podána k poštovní přepravě byla dne 25. 2. 2022, doručena byla správnímu orgánu I. stupně dne 28. 2. 2022. K žádosti žalobce předložil plnou moc datovanou dne 20. 2. 2022, kterou zmocnil pana D. Q. T. k jednání ve všech věcech a jednání s OAMP, včetně oznámení změn. Dále byla k žádosti předložena lékařská zpráva ze dne 18. 2. 2020 MUDr. E. H., odborné lékařky v léčebné rehabilitaci a neurologii, dle které byl žalobce od 18. 2. 2022 léčen pro akutní tortikolis při febrilním stavu „v.s. virosa“. Lékařkou byl doporučen klidový režim doma, antipyretika, priessnitz na krk, potný režim, nevycházet. Dne 25. 2. 2022 se žalobce dostavil ke kontrole, cítil se dobře, viróza odezněla, vázla rotace doleva. Rovněž byly předloženy dvě výzvy Magistrátu města Chomutov, Odbor živnostenský úřad, ze dne 24. 2. 2022 adresované zmocněnci žalobce, k odstran