10 Azs 312/2016 — Nejvyšší správní soud

59 A 116/2018- 140 - text 10 59 A 116/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušník X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 8, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2018, č. j. X takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 20. 11. 2018, č. j. X, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 342 Kč, k rukám Mgr. Marka Sedláka, advokáta, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 6. 2018, č. j. X. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky a udělen výjezdní příkaz s platností na 30 dnů od právní moci rozhodnutí. 3. Správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu správní orgán I. stupně zahájil, neboť mu byl postoupen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 7. 2016, č. j. X. Tímto rozsudkem ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, č. j. X, který nabyl právní moci 28. 10. 2016, a opisem z rejstříku trestů žalobce měl správní orgán I. stupně za prokázané, že žalobce byl pro spáchání zločinu výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 2 let se zařazením do věznice s dozorem, proto podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců rozhodnutím ze dne 29. 6. 2018 zrušil žalobci povolení k trvalému pobytu. Správní orgán I. stupně konstatoval, že z existence odsouzení pro trestný čin lze vycházet, protože okolnosti, které vedly k odsouzení, ukazují na chování, které představuje trvající ohrožení veřejného pořádku. Proto bylo zrušení povolení k trvalému pobytu v souladu s čl. 27 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“). Správní orgán I. stupně zkoumal přiměřenost dopadu do soukromého a rodinného života, přičemž nepřisvědčil žalobci, že zrušení povolení k trvalému pobytu by bránil jeho zdravotní stav. Zásah do soukromého a rodinného života žalobce správní orgán I. stupně zhodnotil jako přiměřený, neboť žalobce byl sloučen na území České republiky s otcem a dále zde pobývají jeho dvě dospělé sestry, bylo zjištěno, že je svobodný. Správní orgán předpokládal, že za dobu svého pobytu si žalobce vytvořil soukromé vazby, ale zásah je přiměřený, neboť žalobce byl odsouzen za spáchání závažné trestné činnosti v rámci organizované skupiny, kdy se podílel na výrobě a následném prodeji drog, a tedy zásah do soukromých a rodinných vazeb si žalobce zásadně způsobil sám svoji trestnou činností a následným odsouzením. V tomto směru se správní orgán I. stupně dovolával závěrů rozsudků Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 Azs 312/2016 a sp. zn. 2 Azs 14/2016, s tím, že přiměřenost zásahu do života cizince je vždy nutné odvíjet od intenzity porušení veřejného pořádku, která byla podle správního orgánu I. stupně v daném případě značná s ohledem na charakter spáchané trestné činnosti. 4. V napadeném rozhodnutí se žalovaná se závěry správního orgánu I. stupně ztotožnila. K ustanovení § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců konstatovala, že se jedná o speciální úpravu k ustanovení pod písmenem a), které je obecnější a vymezuje důvod zrušení povolení k trvalému pobytu a je v něm dán širší prostor pro správní uvážení při hodnocení správního deliktu. U obou skutkových podstat je stanovena podmínka přiměřenosti z hlediska zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince a z uvedené systematiky plyne, že úmyslný trestný skutek soudem sankcionovaný nepodmíněným trestem odnětí svobody je třeba hodnotit jako narušení veřejného pořádku závažným způsobem. Při naplnění podmínky přiměřenosti zásahu zrušení povolení k pobytu do soukromého a rodinného života jde o řešení zákonné a v souladu s požadavky směrnice 2004/38/ES. Podle žalované správní orgán I. stupně v rozhodnutí popsal okolnosti trestné činnosti žalobce a přihlédl k nim při svých úvahách. Žalobce se na území dopustil trestné činnosti, u které není pochyb o tom, že se jedná o narušení veřejného pořádku závažným způsobem, a to úmyslně. Jednání žalobce lze hodnotit jako skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení základního zájmu společnosti. I podle žalované nebylo rozhodnutím o zrušení povolení k trvalému pobytu nepřiměřeně zasaženo do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobci je 28 let, je samostatný, nezávislý na svém otci a sestrách. Povolení k trvalému pobytu získal jako nezletilý před 15 lety a jde k jeho tíži, že nebyl schopen si po dlouhou dobu pobytu vytvořit a dostatečně se společensky integrovat, jak o tom svědčí jeho trestná činnost. U žalobce nebyly zjištěny pracovní, ekonomické nebo kulturní vazby, který by mohly být rozhodné pro posouzení otázky zásahu rozhodnutí do jeho soukromého života. Zájem České republiky na ochraně před uvedenou nebezpečnou a škodlivou trestnou činností, které se žalobce dopustil, převažuje nad jeho soukromými a rodinnými zájmy. Zdravotní stav žalobce po transplantaci ledvin, kterou podstoupil v roce 2017 v zemi původu, nemůže přijaté řešení zvrátit. Žalovaná ukončila tím, že správní orgán I. stupně přihlédl při hodnocení přiměřenosti zásahu do žalobcova života ke všem rozhodným skutečnostem, které vyšly najevo. II. Žaloba 5. Ve včasné žalobě žalobce namítal, že § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců je v rozporu se směrnicí 2004/38/ES. Z žádného ustanovení směrnice nelze dovodit možnost zrušit povolení k pobytu pouze z důvodu podle uvedeného ustanovení zákona o pobytu cizinců, tedy pouze proto, že držitel pobytového oprávnění byl soudem České republiky odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce nepřevyšující 3 roky. Žalobce upozornil, že evropské právo jako celek má přednost před vnitrostátními předpisy a soudy a jiné orgány jsou povinny upřednostnit evropské právo, což se projevuje v povinnosti nepoužít jakékoli ustanovení vnitrostátního práva, které je v rozporu s právem společenství. Žalobce se dovolával zásady přímého účinku směrnice s tím, že ustanovení čl. 27 odst. 2 je dostatečně jasné a určité, a proto správní orgány neměly nesouladné ustanovení zákona o pobytu cizinců vůbec použít. 6. Žalobce uvedl, že obdobnou argumentaci uplatnil již v průběhu správního řízení, nesouhlasil s úvahami žalované a připomenul, že pobyt mu nebyl zrušen z důvodu, že by představoval trvající ohrožení veřejného pořádku, ale proto, že byl odsouzen k nepodmíněnému trestu v trvání 2 let za úmyslný trestný čin, což však automaticky neznamená, že žalobce představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti ve smyslu čl. 27 odst. 2 alinea druhá směrnice 2004/38/ES. 7. Pokud správní orgány zdůraznily, že byl žalobce odsouzen pro drogovou trestnou činnost a hodnotily nebezpečnou drogové trestné činnosti pro společnost a pro veřejný pořádek, pak měly vést řízení podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, které v souladu s uvedeným článkem směrnice 2004/38/ES předpokládá zkoumání konkrétního jednání cizince a usuzování o jeho nebezpečnosti pro veřejný pořádek. Odůvodnění je tak v rozporu s výrokem rozhodnutí, neodpovídá ustanovení zákona, podle něhož bylo rozhodováno. 8. K závěru žalované, že § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců je speciální vůči písm. a) dotčeného ustanovení, žalobce uvedl, že i kdyby tomu tak bylo, ničeho to nemění na tom, že ustanovení je v rozporu se směrnicí 2004/38/ES. Pokud žalovaná dovozovala ohrožení veřejného pořádku na základě odsouzení pro drogový delikt a současně zmínila obecné poznatky ohledně trestné činnosti osob na droze závislých a komunity Vietnamců, činila tak v rozporu se směrnicí 2004/38/ES, když důvody spadají pod generální prevenci, případně jsou v rozporu se zákazem diskriminace a jedná se o trestání žalobce za skutky jiných osob. Správní orgány tak rozhodnutí zjevně pojaly jako další trest žalobce, který má sloužit k obecné generální prevenci před drogovo