7 As 28/2009 — Nejvyšší správní soud

73 A 20/2022- 29 - text 10 73 A 20/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Věrou Novákovou sídlem Vrchlického 802/46, Liberec 14 proti žalovanému: Český báňský úřad sídlem Kozí 748/4, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2022, č. j. SBS 32898/2022/ČBÚ-23/2 takto: I. Rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 23. 8. 2022, č. j. SBS 32898/2022/ČBÚ-23/2, a rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého ze dne 7. 6. 2022, č. j. SBS 25043/2022/OBÚ-04/1, se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč, k rukám advokátky Mgr. Věry Novákové, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 6. 2022, č. j. SBS 25043/2022/OBÚ-04/1. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným z přestupku podle § 40a odst. 1 písm. a) zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), tedy z neoprávněného vniknutí do důlního díla nebo do území, ve kterém je vykonávána hornická činnost, kam je vstup zakázán, kterého se „obviněný prokazatelně dopustil tím, že dne 10. 6. 2021 okolo 3:43 hod. vědomě a úmyslně neoprávněně vniknul s dalšími účastníky do důlního díla lomu Bílina u Mariánských Radčic, na rypadlo K-10000, organizace Severočeské doly a. s. (IČO: 449 01 982), kde je vykonávána hornická činnost, kam je vstup zakázán, kde setrval do 14:30 hod. téhož dne, kdy bylo spáchání přestupku obviněným zadokumentováno Policií ČR, z důvodu protiprávního jednání.“ Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 15 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že Policií ČR byl správnímu orgánu I. stupně dne 14. 7. 2021 oznámen shora popsaný přestupek žalobce. Správní orgán I. stupně v dané věci vydal dne 24. 11. 2021 oznámení o zahájení řízení, současně s předvoláním žalobce k ústnímu jednání na den 21. 12. 2021 v 10:00 hodin, na které se žalobce bez omluvy nedostavil. Dne 18. 1. 2022 odeslal správní orgán I. stupně žalobci další oznámení o zahájení správního řízení o přestupku a žalobce opětovně předvolal k ústnímu jednání na den 1. 3. 2022 v 10:00 hodin s tím, že žalobci bude zároveň závěrem tohoto jednání umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. 3. Jelikož se žalobce ani k tomuto ústnímu jednání nedostavil, bylo provedeno v jeho nepřítomnosti. Dne 6. 3. 2022 zaslal žalobce datovou zprávou podání, jehož součástí byla i omluva v níž tvrdil, že se ústního jednání nemohl zúčastnit, neboť byl v daném čase nakažen koronavirem SARS-nCOV-2, což dokládal potvrzením o výsledku vyšetření PCR s pozitivním nálezem. Žalobce sdělil, že v den ústního jednání musel plnit povinnosti z karantény a izolace a nemohl se tedy nikoli ze své vůle k ústnímu jednání dostavit. 4. Správní orgán I. stupně omluvu žalobce neakceptoval, neboť test byl proveden dne 1. 3. 2022 až ve 12:30 hodin. Žalobci tedy nebyla skutečnost o jeho pozitivitě známa v čase ústního jednání. Ústní jednání tak dle správního orgánu I. stupně proběhlo v nepřítomnosti žalobce v souladu s § 80 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Ze zaslaného dokladu bylo dále podle správního orgánu I. stupně zřejmé, že se žalobce podrobil testu RT-PCR na SARS-nCOV-2 potřebnému k překročení hranic České republiky, z čehož dovozoval, že žalobce na účast na ústním jednání rezignoval bez náležité omluvy. 5. Dne 6. 4. 2022 prostřednictvím zmocněnkyně realizoval žalobce své právo nahlížet do spisu. Následně správní orgán I. stupně dožádal Obvodní báňský úřad pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého (dále jen „dožádaný správní orgán“) o provedení výslechu svědků X, X a X. Dožádaný správní orgán předvolal svědky na den 4. 5. 2022 v 9:00 hodin. Žádný z předvolaných svědků se však nedostavil. Svědci X a X písemně sdělili, že využívají svého práva nevypovídat, jelikož by mohli svou výpovědí uškodit osobě blízké. Svědkyně X písemně sdělila, že se nezúčastní jednání, protože již do úředního záznamu uvedla, že žalobce na fotografiích jednoznačně poznává a o jeho totožnosti nemá pochyb, na čemž i nadále trvala. 6. Rozhodnutím ze dne 7. 6. 2022 shledal správní orgán I. stupně žalobce vinným z výše označeného přestupku. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se správní orgán I. stupně věnoval mimo jiné i žalobcově omluvě z ústního jednání. Konstatoval, že ji nemohl přijmout, neboť výsledek testu nebyl žalobci znám v čase ústního jednání. Z vyjádření žalobce ostatně vyplývá, že se v den a čas nařízeného ústního jednání chystal realizovat jinou činnost. Podle správního orgánu I. stupně bylo spáchání přestupku žalobcem dostatečně zdokumentováno Policií ČR. Správnou identifikaci osoby žalobce pak potvrzuje i svědecká výpověď X. 7. K podanému blanketnímu odvolání přezkoumal prvostupňové rozhodnutí žalovaný. S ohledem na absenci odvolacích námitek se zabýval mírou společenské škodlivosti jednání žalobce a výší ukládané pokuty. Dospěl přitom k závěru, že byl skutkový stav zjištěn dostatečně a spáchání uvedeného přestupku žalobcem bylo jednoznačně prokázáno. II. Žaloba 8. Žalobce ve včasně podané žalobě předně rekapituloval průběh správního řízení. Následně brojil proti provedení ústního jednání v jeho nepřítomnosti. Žalobce přitom správnímu orgánu doložil, že v době konání ústního jednání onemocněl nemocí SARS-nCOV-2, což potvrdil pozitivním testem PCR. Přesný čas provedení testu je pak podle žalobce pro účely posouzení nepřítomnosti nerozhodný, neboť test pouze dokládá onemocnění v době konání ústního jednání. Provedení testu je pak vázáno na další na žalobci nezávislé okolnosti. Žalobce rovněž nemohl nijak ovlivnit znění formuláře výsledku testu. Tvrzení správního orgánu I. stupně o zamýšlené zahraniční cestě tak žalobce označil za nepodloženou spekulaci. Pro podporu své argumentace žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2009, č. j. 7 As 9/2009-66, podle něhož může i omluva podaná s určitým časovým odstupem splňovat znaky náležité či bezodkladné omluvy. 9. V dalším žalobním bodu žalobce brojil proti neposkytnutí možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. O možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí byl sice vyrozuměn současně s předvoláním k ústnímu jednání, toho se však z objektivních důvodů nemohl zúčastnit. Žalobce pak dne 6. 4. 2022 prostřednictvím zmocněnkyně realizoval své právo nahlížet do spisu, nicméně poté ještě správní orgán I. stupně podklady rozhodnutí doplňoval, a to nejméně o protokoly o výslechu svědků a jejich písemná vyjádření. Žalobce přitom o provádění těchto důkazů mimo ústní jednání nebyl v rozporu s § 51 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vyrozuměn. Správní orgán I. stupně pak žalobce nevyrozuměl ani o ukončení dokazování. 10. Závěrem žalobce brojil proti neprokázání přestupku. Správní orgán I. stupně vycházel z úředního záznamu Policie ČR ze dne 22. 6. 2021, č. j. KRPT 123935 1/ČJ 2021 070414, o podání vysvětlení k totožnosti žalobce od X, X a X. Z obsahu vysvětlení je zřejmé, že osoby, od kterých bylo požadováno vysvětlení, nebyly před provedením úkonu zákonným způsobem poučeny, zejména o právních důvodech provedení úkonu podle § 13 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky a dále i o právu vysvětlení odepřít podle § 61 odst. 3 téhož zákona. Žalobce rovněž zdůraznil, že podle § 137 odst. 4 správního řádu záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek. 11. Správní orgán I. stupně následně prostřednictvím dožádání všechny tři uvedené svědky předvolal k podání svědecké výpovědi. Jelikož se žádný ze svědků nedostavil, přistoupil dožádaný správní orgán k sepsání protokolů v jejich nepřítomnosti, do nichž převzal obsah písemných vyjádření těchto osob. Následně správní orgán I. stupně z obsahu písemného sdělení X dospěl k závěru o vině žalobce. Podle žalobce však nebyl důkaz svědeckou výpovědí X proveden zákonným způsobem ve smyslu § 55 správního řádu, jelikož svědecká výpověď nemůže být nahrazena písemným vyjádřením. Svědkyně se nadto ve svém vyjádření odkázala na úřední záznam o podaném vysvětlení, který je rovněž jako důkaz procesně nepoužitelný. Dokazování tak bylo provedeno v rozporu se zákonem, procesně nepoužitelným způsobem. Jelikož správní orgán I. stupně i žalovaný opírali závěr o vině výlučně o tento důkaz, nebyla podle žalobce jeho vina nijak prokázána. 12. Ze všech výše uvedených důvodů žalobce navrhoval prvostupňové i napadené