9 As 117/2016 — Nejvyšší správní soud

15 A 11/2025- 127 - text  29 15 A 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: Mgr. M. V., narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Nielsenem sídlem Radhošťská 1942/2, 130 00 Praha proti žalovaným: 1) náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje pro vnější službu 2) Česká republika – Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje oba sídlem Lidické náměstí 899/9, 401 79 Ústí nad Labem o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného 1) spočívajícím ve vyslání žalobce na studijní pobyt na Školní policejní středisko Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje počínaje dnem 1. 3. 2025, a žalované 2) spočívajícím v udržování žalobce na studijním pobytu ve Školním policejním středisku Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje a jeho nezařazení zpět k výkonu služby v zásahové jednotce působící u Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem domáhal, aby soud (I.) určil, že rozkaz žalovaného 1) ze dne 17. 2. 2025, č. KR-207/2025, jímž byl žalobce od 1. 3. 2025 vyslán na studijní pobyt na Školní policejní středisko Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, byl nezákonným zásahem, (II.) zakázal žalované 2), aby pokračovala v udržování žalobce na studijním pobytu ve Školním policejním středisku Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, a (III.) přikázal žalované 2), aby zařadila žalobce zpět k výkonu služby v souladu s jeho zařazením. Současně žalobce navrhl, aby byla žalované 2) uložena povinnost zaplatit mu náhradu nákladů soudního řízení. 2. Žalobce v úvodu žaloby uvedl, že slouží jako člen Policie České republiky (dále jen „policie“) v zásahové jednotce působící u Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje (dále jen „krajské ředitelství policie“) na služebním místě inspektor. Rozkazem žalovaného 1), jenž mu byl doručen dne 18. 2. 2025, byl počínaje dnem 1. 3. 2025 vyslán na studijní pobyt na Školní policejní středisko Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje (dále jen „školní policejní středisko“). 3. Žalobce je přesvědčen, že rozkaz je nezákonný, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho vyslání na studijní pobyt, rozkaz ani s ním související plán studijního pobytu nevymezují ani relativně dobu trvání studijního pobytu, pročež neobsahuje stanovené náležitosti, a motivací pro vydání rozkazu byla snaha žalobce poškodit v rámci nátlaku a šikany, jimž žalobce ze strany vedení krajského ředitelství policie dlouhodobě čelí. 4. Důvody pro vyslání příslušníka na studijní pobyt jsou stanoveny v § 38 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“). Tyto důvody nicméně z rozkazu nelze zjistit. Především však vyslání žalobce na studijní pobyt nemůže mít žádnou souvislost s jím vykonávanou službou. Žalobce byl vyslán na studijní pobyt na základě návrhu ze dne 5. 2. 2025, č. j. KRPU-27438-1/ČJ-2025-0400OP-05, jenž má vycházet ze stanoviska pracovní skupiny výcviku ustanovené ředitelem krajského ředitelství policie, dle něhož je nezbytné zajistit zdokonalení výcviku policistů ve školním policejním středisku prostřednictvím přímé účasti kvalifikovaného policisty ze zásahové jednotky. 5. Z prezentace zpracované touto pracovní skupinou skutečně vyplývá doporučení, aby pro zkvalitnění výcviku řadových policistů byl ve školním policejním středisku detašován jeden proškolený policista zásahové jednotky či speciální pořádkové jednotky. Z jednotlivých zápisů z jednání této pracovní skupiny je ovšem patrné, že nástrojem ke zlepšení výcviku mělo být především zvýšení časové dotace výcviku prvosledových hlídek a přímé zapojení instruktorů do činnosti školního policejního střediska, a to zejména v souvislosti s taktickými cvičeními při situacích AMOK (útok aktivního střelce). Jak ovšem plyne z čl. 8 pokynu policejního prezidenta ze dne 19. 2. 2015, č. 34, kterým se upravuje činnost zásahových jednotek a jednotek pro ochranu jaderných elektráren v aktuálním znění, instruktorem služební přípravy a výcviku se rozumí absolvent kvalifikačního kurzu „Instruktor služební přípravy“ anebo kurzu „Základní kurz lektorských dovedností“. Žalobce přitom žádný z těchto kurzů neabsolvoval. Z výstupů pracovní skupiny nadto vyplývá, že detašováním proškoleného policisty se má docílit zvýšení kvality výcviku jiných policistů. Ve vztahu k žalobci se tak vůbec nemůže jednat o studijní pobyt ve smyslu § 38 zákona o služebním poměru. Žalobci nadto bylo dlouhodobě znemožněno účastnit se výcviku (včetně reakcí na situace AMOK) i skutečných zásahů. 6. Žalobce dlouhodobě čelí různým formám nátlaku a šikany ze strany vedení krajského ředitelství policie. Je tomu tak zřejmě z toho důvodu, že aktivně poukazoval na zhoršující se podmínky příslušníků zásahové jednotky, jakož i na chaotické řízení. Žalobce kontaktoval Odborovou organizaci Pro Libertate, s níž mimo jiné konzultoval, zda jsou v souvislosti se systémem pohotovostí a přestávek příslušníkům odpovídajícím způsobem poskytovány příslušné náhrady či odměny. Žalobce začal ve spolupráci s uvedenou odborovou organizací upozorňovat vedení krajského ředitelství policie na možné problémy související zejména se změnou systému služeb a zúčastnil se v této souvislosti setkání místopředsedy této odborové organizace s ředitelem krajského ředitelství policie. Na schůzce bylo dohodnuto, že vedení zahájí otevřenou diskusi se členy zásahové jednotky s cílem nastavit budoucí systém směn a odměňování spravedlivě. O průběhu jednání žalobce následně informoval prostřednictvím společné skupiny v aplikaci WhatsApp ostatní členy jednotky. 7. Již v reakci na tuto zprávu mu bylo ze strany nprap. K. K., instruktora taktického výcviku, doporučeno, aby se „vysral na vypracovávání návrhů“ a aby podal žádost o přeložení. Na to pak v reakci navázal i ppor. R. M. zprávou, jíž se pokusil žalobce před kolegy zesměšnit. Od té doby byl na žalobce vyvíjen nátlak, aby zásahovou jednotku opustil. Žalobce čelil různým výhrůžkám, včetně hrozby, že bude vyslán na studijní pobyt do školního policejního střediska, čímž ztratí podstatnou část svých příjmů. Byly vůči němu vedeny cílené slovní útoky se snahou poštvat proti němu kolegy, byl i jinak ze strany zástupců vedení krajského ředitelství policie slovně i písemně ponižován a napadán. Týden po schůzce bylo žalobci sděleno, že bude od října „odklizen“, a to prostřednictvím změny systému služeb. Nadále bude působit pouze v rámci stálé dozorčí služby. Zažitou praxí po mnoho let přitom bylo, že každý člen jednotky měl v průběhu měsíce jednu, maximálně dvě dozorčí služby. Výjimkou byly jen situace, kdy o výkon dozorčí služby příslušníci jednotky sami žádali. V důsledku této změny žalobce ztratil možnost účastnit se výcviku a služebních akcí (například i v rámci rozsáhlé akce v Teplicích konané 22. 10. 2024, během níž vedení zakázalo ostatním příslušníkům čerpat řádnou dovolenou a povolalo i služebně odvelené kolegy z výcvikových kurzů s tím, že se akce musí všichni s výjimkou žalobce zúčastnit). Dále byl žalobce ostrakizován nucenou změnou služby v den konání velké porady v rekreačním středisku v Ostrově, aby „nenarušoval plánované oslavy narozenin nadřízených“ a aby neměl možnost diskuze s ředitelem krajského ředitelství policie, který se porady účastnil. Součástí nátlaku na žalobce bylo i razantní snížení služebního příjmu, k němuž došlo v důsledku absencí pohotovostí, přesčasů a s tím spojeného snížení hodinového platového průměru. 8. Přes tento nátlak si žalobce řádně plnil své povinnosti a věřil, že jde o dočasný stav. Situace se však stále zhoršovala a vyústila ve vyslání žalobce na studijní pobyt od 1. 3. 2025 na školní policejní středisko bez stanovení délky pobytu. V důsledku vyslání žalobce ztratil možnost aktivní účasti na službě, která ho baví a které se poctivě věnuje mnoho let. Současně mu bylo odebráno zvýšení základního tarifu příslušníka o 10 %. To, spolu se ztrátou možnosti přesčasů, naprosto odlišného režimu výkonu služby, zvýšení nákladů na stravování, dopravu, vzdálenosti od bydliště pro něj může být v dlouhodobějším rozsahu doslova likvidační, neboť by již nebyl schopen uspokojovat potřeby své a své rodiny. Vyjádření k žalobě 9. Účelem vyslání na studijní pobyt dle § 38 zákona o služebním poměru je získání znalostí, dovedností a zkušeností potřebných k výkonu služby. Rozhodnutí o vyslání příslušníka na služební pobyt je čistě v gesci příslušného služebního funkcionáře. Ten si musí sám vyhodnotit, zda jsou u konkrétního příslušníka splněny zákonné podmínky pro jeho vyslání, zda existuje zájem na tom, aby příslušník získal další znalosti, dovednosti a zkušenosti potřebné pro výkon s