1 As 80/2020 — Nejvyšší správní soud

15 A 14/2024- 61 - text  9 15 A 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: Kaufland Česká republika v.o.s., IČO: 25110161 sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední inspektorát sídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 3. 2024, č. j. SZPI/BQ592-47/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení výroku 2. rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2024, č. j. SZPI/BQ592-47/2023, jímž bylo nenapadeným výrokem 1. částečně změněno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 14. 11. 2023, č. j. SZPI/BQ592-44/2023, a výrokem 2. rozhodnutí žalovaného bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve zbývající části potvrzeno. Žalobce alternativně navrhl, aby byla udělená pokuta snížena. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. 2. Žalobce byl rozhodnutím správního orgánu prvního stupně uznán vinným ze spáchání celkem 14 přestupků, za které mu byla uložena podle § 17f písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (dále jen „zákon č. 110/1997 Sb.“), v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), úhrnná pokuta ve výši 1 000 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. 3. Pod bodem 3. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byl žalobce uznán vinným tím, že v provozovně žalobce, na adrese Polní 604/29, Liberec, dne 12. 4. 2023 nedodržel zákaz používat zákonné názvy u potravin (lihovin) uvedené v čl. 10 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/787 o definici, popisu, obchodní úpravě a označování lihovin, používání názvů lihovin v obchodní úpravě a při označování jiných potravin, ochraně zeměpisných označení lihovin, používání lihu a destilátů zemědělského původu při výrobě alkoholických nápojů a o zrušení nařízení (ES) č. 110/2008 (dále jen „nařízení č. 2019/787). Jednalo se o dva druhy lihovin, které uváděl na trh v samoobslužném regále s lihovinami. Lihoviny byly na originálním obalu označeny: - PROFESSORE CARIBBEAN ELIXIR, lihovina, objem 700 ml, 38 % obj./vol, šarže: různé šarže, kontrolovaná dávka 9,1 l, výrobce: ST. NICOLAUS a.s., 1. mája 113, 031 28 Liptovský Mikuláš, Slovensko, celkem 13 ks spotř. balení. Na obale výrobku bylo dále uvedeno: Lihovina. Složení: třtinový destilát, voda, cukr, barvivo: karamel. Na regálovém štítku této lihoviny bylo v levém horním rohu uvedeno velkým tučným písmem „Professore Karibský rum“, pod tímto nápisem pak menším písmem bez vytučnění „38 % 0,7 l Láhev“. - PANAMA KEY AGED 3 YEAR, lihovina, objem 0,5 l, alc. 38 % vol., šarže: různé šarže, kontrolovaná dávka 7 l, výrobce: STOCK PLZEŇ-BOŽKOV S.R.O., Palírenská 2, 326 00 Plzeň, Česká republika, celkem 14 ks spotř. balení. Na obale výrobku bylo dále uvedeno: Lihovina. Složení: voda, destilát z cukrové třtiny, třtinový cukr, barvivo: karamel. Na regálovém štítku této lihoviny bylo v levém horním rohu uvedeno velkým tučným písmem „Key Rum Panamský 3-letý“, pod tímto nápisem pak menším písmem bez vytučnění „38 % 0,5 l Láhev“. Na základě těchto zjištěných skutečností byl dle správního orgánu prvního stupně dostatečně odůvodněn závěr, že na regálových štítcích obou lihovin žalobce uvedl zákonný název lihovin „Rum“ uvedený v příloze I kategorie č. 1 nařízení 2019/787, přitom předmětné lihoviny nesplňovaly požadavky kategorie „Rum“ uvedené v příloze I nařízení 2019/787, neboť se ve skutečnosti jednalo o lihoviny označené na originální etiketě PROFESSORE CARIBBEAN ELIXIR, lihovina a PANAMA KEY AGED 3 YEAR. Tím, že na regálových štítcích lihovin použil žalobce název „Rum“ uvedený v příloze I nařízení 2019/787 a tyto lihoviny nesplňovaly požadavky této kategorie, porušil článek 10 odst. 7 nařízení č. 2019/787, čímž spáchal přestupek dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb. Žaloba 4. Žalobce v žalobě ve vztahu k přestupku pod bodem 3. namítal, že z okolnosti, že je zboží na originální etiketě označeno názvem „lihovina“, ještě nemůže být dovozena nezákonnost označení „rum“ na regálové etiketě. Tím správní orgán prvního stupně porušil zásadu materiální pravdy podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Správní orgány nijak neprokázaly, že předmětné zboží nesplňuje požadavky na označení „rum“. Žalobce takto zjištěný skutkový stav sice nenapadl a nevznesl proti příslušným protokolům o kontrole námitky, ale měl za to, že v daném případě je prolomena koncentrace řízení, neboť má-li být v řízení z moci úřední uložena nějaké osobě povinnost, je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné skutečnosti. Žalobce navíc mohl v odvolacím řízení rozporovat právní hodnocení správního orgánu prvního stupně, aniž by tím ztížil svoje procesní postavení. Žalobce odůvodnění žalovaného shledal nepřezkoumatelným. 5. Správní orgán prvního stupně nepřípustně přihlédl při stanovení výše pokuty k dřívějším přestupkům žalobce. Žalobce měl za to, že je třeba použít analogickou úpravu trestního práva. Žalobce nerozuměl konstatování žalovaného, že sice lze přihlížet k trestněprávnímu institutu zahlazení odsouzení nebo zániku účinků odsouzení jako k určité inspiraci, avšak nelze jej analogicky i přes žalobcem citovanou judikaturu použít. Konstatování viny v přestupkovém řízení má, stejně jako konstatování viny v trestním řízení, vážné difamující účinky. Stejně tak má dopady do obchodní spolehlivosti a dobrého jména. Navíc správní orgán prvního stupně informuje veřejnost o různých pochybeních prostřednictvím webové stránky www.potravinynapranyri.cz. Správní orgán prvního stupně takto informuje o porušení předpisů provozovateli potravinářských podniků, aniž by se jednalo o pravomocná rozhodnutí. 6. Další argumentace žalovaného odvolávající se na neexistenci evidence všech přestupků nemůže být kladena k tíži žalobce. Správní orgán prvního stupně obecně nemá žádný problém dohledat rozhodnutí, k nimž v rámci hodnocení recidivy přihlíží. Vždyť i správní orgán prvního stupně v prvoinstančním rozhodnutí uvádí hned čtyři rozhodnutí, na jejichž základě hodnotil opakované spáchání obdobných přestupků jako přitěžující okolnost. Je tedy zavedenou praxí, že je přihlíženo k v minulosti vydaným rozhodnutím, o nichž tím pádem musí vést správní orgán prvního stupně evidenci. Přestupkový zákon je zákonem neúplným, mezerovitým a často měněným. Z tohoto důvodu je nutno ne zřídkakdy zapotřebí právě analogie k trestnímu právu. V minulosti došlo i k tomu, že byla žalovaným zrušena rozhodnutí správního orgánu prvního stupně s ohledem na chybnou aplikaci analogického použití trestněprávní úpravy. 7. Žalobce měl za to, že vyloučení posuzování recidivy v případě provozovatele potravinářského podniku je také jediným možným a právem aprobovaným závěrem, a to s ohledem na objektivní odpovědnost takového provozovatele potravinářského podniku. Ze stejného důvodu nemělo být ani přihlédnuto k dříve spáchaným přestupkům při hodnocení osoby pachatele. Žalobce je totiž pravidelně pokutován za provinění, která leží na straně dodavatele. Žalobce ani nesouhlasil s tím, že nelze analogicky použít § 27 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a o řízení proti nim. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobce dopustil 13, nikoliv 14 přestupků, měla by být snížena i uložená pokuta. Správní orgán prvního stupně neměl přihlížet k dříve spáchaným přestupkům a i z tohoto důvodu by měla být pokuta snížena. Vyjádření žalované k žalobě 9. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí a poukázal na čl. 4 odst. 2, čl. 10 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 7 nařízení č. 2019/787. Oproti zákonnému názvu „lihovina“ žalobce použil na regálových štítcích označení „rum“, což je zákonný název uvedený v příloze I kategorie č. 1 nařízení č. 2019/787 spolu s požadavky, jež musí produkt splňovat, aby dostál charakteristikám pro kategorii rum. Proti kontrolnímu zjištění neuplatnil žalobce žádné námitky. Zjištění skutkového stavu je dostatečné, když správní orgán vychází z označení výrobku na etiketě a presumuje, že tento výrobek je označen v souladu s právními předpisy, a to zejména za situace, ve které nemá důvod pochybovat, že tomu tak je. Vyhledávací povinnost správních orgánů má své meze, které jsou dány formulací § 3 správního řádu: „o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ Žalobce neuvedl žádné důvody, které jej jakožto prodávajícího vedly k tomu, aby při označování daných produktů regálovými štítky nedbal zákonného názvu uvedeného výrobcem na originálních etiketách. 10. Ve vztahu k námitkám ohledně tvrzené ne