5 Ads 22/2003 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 9/2021- 236 - text  18 41 Ad 9/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobkyně: E. L., narozena X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Tomášem Truschingerem sídlem Bašty 413/2, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 22. 4. 2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2022, č. j. 41 Ad 9/2021-51. III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 25. 1. 2021 žalovaná zamítla žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Námitky žalobkyně žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 22. 4. 2021, proti kterému se žalobkyně nyní brání žalobou. 2. Zdejší soud tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 7. 3. 2022, č. j. 41 Ad 9/2021-51. Nejvyšší správní soud však ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 8. 2023, č. j. 8 Ads 84/2022-50, zmíněný rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku vyslovil tento závazný právní názor: „V případě, že stěžovatelka soudu doloží relevantní podklad (zejména lékařský posudek), vypracovaný německou institucí, obsahující informace o jejím zdravotním stavu a jeho funkčním dopadu na pracovní schopnost (posudek o invaliditě), který existoval již v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.; viz bod 26 napadeného rozsudku), nebude možné posudek posudkové komise považovat za dostatečný podklad pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované, neboť nebude splňovat podmínku úplnosti a přesvědčivosti (shodně rozsudek č. j. 2 Ads 229/2016-21, bod 25). V takovém případě by si krajský soud musel vyžádat zpracování doplňujícího posudku, v němž posudková komise k takovým podkladům přihlédne a vyjádří se k nim v souladu s čl. 49 odst. 2 prováděcího nařízení. Pokud by stěžovatelka žádné relevantní dokumenty nedoložila, krajský soud opět rozhodne na základě dosud shromážděných podkladů včetně posudku posudkové komise z 19. 8. 2021, stěžovatelce však náležitě vysvětlí, jaké podklady vypracované v Německu mohou být s ohledem na čl. 49 odst. 2 prováděcího nařízení v nyní projednávané věci relevantní, a jaké nikoli a proč.“ Tímto právním názorem je zdejší soud podle § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vázán. Žaloba 3. V žalobě žalobkyně namítala nesprávnost napadeného rozhodnutí. Konstatovala, že žalované popsala svůj původní zdravotní stav i jeho významné zhoršení po operaci tumoru, kdy jí musel být překlenut trojklanný nerv v levé části obličeje (zhoršený zrak, sluch, necitlivost v levé části obličeje). Dodala, že neúspěšný byl také pobyt v lázních v roce 2020, ze kterého se vrátila s pracovní neschopností. Žalobkyně dále uvedla, že již v roce 2019 jí penzijní úřad v Bavorsku, kde pobývá, přiznal 30% míru poklesu pracovní schopnosti, a od 15. 3. 2021 dokonce 50% míru poklesu pracovní schopnosti a vystavil jí průkaz zdravotního postižení. Žalobkyně byla přesvědčena, že má nárok na přiznání invalidního důchodu. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná ve svém vyjádření připomněla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku o invaliditě ze dne 13. 4. 2021, podle kterého v případě žalobkyně nejde o invaliditu ve smyslu zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 25 %. S ohledem na námitky žalobkyně žalovaná navrhla provedení důkazu posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise v Ústí nad Labem“). Další podání žalobkyně 5. V podání ze dne 10. 9. 2021 žalobkyně uvedla, že se vyučila tkadlenou, ale ze zdravotních důvodů (neustálé bolesti pod pravou lopatkou) nemohla toto zaměstnání vykonávat. Pracovala jako textilní asistentka, v roce 2005 se přeškolila na ošetřovatelku a v roce 2007 na sanitářku. V roce 2010 odjela na 1,5 měsíce pracovat do Německa jako ošetřovatelka, po návratu si přivodila úraz, absolvovala operaci a byla v pracovní neschopnosti. Po uzdravení opět odjela do Německa na 4,5 měsíce pracovat jako ošetřovatelka. Žalobkyně konstatovala, že byla pojištěna německou pojišťovnou, a popřela, že by jejím posledním zaměstnáním byla Česká pošta. V roce 2011 žalobkyně znovu odjela pracovat do Německa, zvýšila si kvalifikaci pro ošetřovatelství a získala jazykový certifikát. V práci ošetřovatelky nemohla ze zdravotních důvodů pokračovat, bodavé bolesti pod pravou lopatkou se zhoršovaly, s věkem se staly nesnesitelnými a přidaly se další zdravotní problémy. Pro další možnost uplatnění v jiném zaměstnání si žalobkyně zvýšila kvalifikaci certifikátem pro zdvihací vozík. Zdůraznila, že jí špatný zdravotní stav neumožňuje dlouho stát, sedět nebo pouze chodit po dobu 8,5 hodiny pracovní činnosti, nemůže vykonávat ranní směny a už vůbec ne střídavé a noční směny. Žalobkyně připomněla svou současnou medikaci a uvedla, že bolesti pod pravou lopatkou jí narušují psychiku a způsobují nespavost a psychické potíže. Dodala, že z pobytu v lázních se vrátila s pracovní neschopností a pěti potvrzenými diagnózami včetně celkového vyhoření, tedy netrpí jen depresivním syndromem. 6. Žalobkyně popsala, že od 38 let je v přechodu, má gynekologické a zubní potíže, při zjištění embolie plic pod lékařským dohledem užívala léky na ředění krve, a přesto skončila v nemocnici se závažným krvácením. Podotkla, že kdyby se u ní jednalo jen o mírnou přechodnou bolest pod pravou lopatkou bez závažného neurodeficitu a u jejího otce nenastalo zborcení páteře, nedovolila by si žalovanou obtěžovat. Zdůraznila, že trpí příšernými bolestmi pod pravou lopatkou, bolestmi krční páteře a hlavy, neustále zkouší sehnat zaměstnání, ale vždy to skončí pracovní neschopností kvůli bolestem. Žalobkyně zopakovala, že po operaci rakovinového nádoru v levé části obličeje má velmi zhoršený zrak, sluch a necitlivou levou stranu obličeje, na levé ucho musí nosit naslouchadlo. K tomu doložila zprávu od ušního lékaře Dr. med. Ch. R. ze dne 7. 9. 2021, podle které u žalobkyně došlo ke ztrátě sluchu vnitřního ucha vlevo, nahrazeno naslouchadlem. Poznamenala, že od 14. 5. 2021 má přiznáno 50% zdravotní těžké postižení s průkazkou. Žalobkyně uzavřela, že byla a je pracovitá a že i přes svůj pobyt v Německu je nadále občankou České republiky, kde také nejvíce odpracovala, a z tohoto důvodu žádá o přiznání invalidního důchodu právě v České republice. 7. V podání ze dne 19. 2. 2022 žalobkyně poukázala na svůj stále se zhoršující zdravotní stav, časté delší pracovní neschopnosti, četná zdravotní vyšetření, která musí absolvovat, plánovanou operaci krční páteře a navrhované onkologické vyšetření. Zopakovala, že nejvíce let má odpracováno v České republice, jejíž je občankou, a proto se obrátila na žalovanou, což se však dlouho vleče a velmi zasahuje její finanční situaci i žití. 8. Žalobkyně dále v podání ze dne 15. 2. 2024 uvedla, že velkou přítěží pro její psychiku i z hlediska bolestí bylo, že v době trvání COVIDu čekala téměř dva roky na revizi třísla (operace). Poukázala na úbytek lékařů, nedostatek neurologů, psychiatrů i domácích lékařů. Zdůraznila, že její zdravotní situace se od podání žádosti o důchod velmi zhoršila a je pro ni velice těžké i zvládat denní rutinní domácí práce. Dodala, že od 6. 10. 2021 je nepřetržitě v pracovní neschopnosti. 9. V nepodepsaném elektronickém podání ze dne 3. 6. 2024 žalobkyně popsala, že v roce 2020 úspěšně zvládla přeškolení na vysokozdvižný vozík; v roce 2024 byla ze strany úřadu práce přešetřována, zda by mohla vykonávat práci ve skladě. Zopakovala, že její zdravotní situace se natolik zhoršila, že ani tuto práci vykonávat nemůže. Přiložila lékařský posudek vypracovaný pro německý úřad práce. 10. Podáním ze dne 13. 12. 2024 žalobkyně reagovala na doplňující posudek posudkové komise v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2024. Pozastavila se nad tím, že všechno dlouho trvalo a že si údajně vynucovala kladné rozhodnutí. Zdůraznila, že je stále v pracovní neschopnosti a že již v době žádosti o invalidní důchod (15. 3. 2021) jí bylo přiznáno 50 % těžkého tělesného postižení; nyní má již 60 %. Žalobkyně popsala, že v dětství byla sexuálně obtěžována otcem, prošetřovala to policie, nicméně v posudku to není zmíněno. Posudek podle žalobkyně neobsahuje ani zmínky o provedených operacích (levé rameno 1997, poté ublížení na zdraví od exmanžela). Poukázala na degenerativní změny na páteři a noze, hlubokou žilní trombózu a plicní embolii, o kterých se posudek rovněž nezmínil. Podle žalobkyně musel po 380 dnech pr