2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

141 A 53/2025- 45 - text  6 141 A 53/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobkyně: K. K., narozena X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2025, ev. č. UPCR-2025-EP1-D-4046265, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2025, ev. č. UPCR-2025-EP1-D-4046265, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky (dále jen „úřad práce“) ze dne 30. 9. 2025, ev. č. UPCR-2025-EP1-D-70156. Tímto rozhodnutím úřad práce podle § 17 odst. 2 zákona č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, (dále jen „zákon o dětské skupině“) zamítl žádost žalobkyně o udělení oprávnění k poskytování služby péče o dítě v sousedské dětské skupině se zamýšleným názvem Sousedská dětská skupina, na adrese X. Žaloba a její doplnění 2. Žalobkyně v úvodu žaloby (osobně podané u zdejšího soudu dne 11. 12. 2025) namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení zahlazeného trestu, který jí byl uložen v roce 2009. Jednalo se o trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na dva roky. Žalobkyně zdůraznila, že tento trest nemá žádnou souvislost s prací s dětmi a odsouzení je již dávno zahlazeno, avšak žalovaný k tomu nepřihlédl. Spolu s touto žalobou současně žalobkyně podala k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem žádost o výmaz předmětného odsouzení z rejstříku trestů. 3. Dále žalobkyně namítala neúplné zjištění skutkového stavu s tím, že oba správní orgány ignorovaly že vede řádný život, nikdy nebyla znovu trestána a trest uložený v roce 2009 se týkal oboru finančnictví a nesouvisel s dětmi. 4. Dle žalobkyně porušily oba správní orgány zásadu individualizace tím, že postupovaly mechanicky a bez uvážení. 5. Žalobkyně upozornila, že v průběhu předmětného správního řízení podala více odvolání, přičemž žalovaný odvolací řízení záměrně prodlužoval, neboť například o posledním odvolání ze dne 9. 10. 2025 rozhodl až napadeným rozhodnutím dne 10. 12. 2025. Dále žalobkyně popsala průběh správního řízení, které bylo zahájeno na základě její žádosti o udělení oprávnění k poskytování služby péče o dítě v sousedské dětské skupině ze dne 2. 5. 2025. Zdůraznila, že správním orgánům byla v průběhu celého řízení nápomocna a že v květnu 2025 dala výpověď z pracovního poměru ve Spolkové republice Německo, jelikož předpokládala, že se bude věnovat práci v sousedské dětské skupině. Upozornila, že od září 2025 platí ze svých prostředků prostory pro činnost sousedské dětské skupiny, avšak činnost nemohla zahájit s ohledem na rozhodnutí správních orgánů. 6. V doplnění žaloby ze dne 12. 12. 2025 sdělila žalobkyně, že téhož dne obdržela od Okresního soudu v Ústí nad Labem telefonicky informaci, že její trest z roku 2009 je zahlazen. Dle žalobkyně správní orgány při rozhodování použily údaje o dávno zahlazeném trestu, a tedy využily informaci, která neměla být vůbec dostupná ani použitelná vůči její osobě, čímž porušily zásadu zákonnosti a zásadu ochrany osobních údajů dle § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). Správní orgány dle žalobkyně nemohly trest jakkoli zohledňovat ve správním řízení, jelikož při zahlazení trestu se hledí na člověka, jako by nebyl odsouzen. Žalobkyně připomněla, že dle zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, (dále jen „zákon o rejstříku trestů“) opis z rejstříku trestů obsahuje i zahlazené tresty, přičemž opis mohou použít pouze soudy, policejní orgány a další vyjmenované úřady, nikoli však žalovaný či úřad práce. Proto žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Konstatoval, že součástí řízení o žádosti o udělení oprávnění k poskytování služby péče o dítě v sousedské dětské skupině je posouzení bezúhonnosti a spolehlivosti žadatele, který má být poskytovatelem služby. Dle žalovaného je úřad práce pro tyto účely ze zákona zmocněn vyžádat si výpisy a opisy z Informačního systému rejstříku trestů a Informačního systému evidence přestupků (ISRT a ISEP). Žalovaný upozornil na § 5a odst. 3 písm. b) zákona o dětské skupině, ze kterého plyne, že za nespolehlivou se považuje i osoba, jejíž odsouzení bylo zahlazeno nebo se na ni hledí, jako by nebyla odsouzena. Replika žalobkyně 8. V replice ze dne 24. 2. 2026 žalobkyně k vyjádření žalovaného uvedla, že žalovaný konstatoval, že žalobkyně nesplňuje podmínku spolehlivosti, aniž by však uvedl, z jakého zákonného ustanovení tak dovozuje. Dle žalobkyně v rozhodnutích obou správních orgánů ani ve vyjádření k žalobě není nikde uvedeno, že by byla žalobkyně odsouzena, není ani specifikováno, jaká konkrétní skutečnost má údajnou nespolehlivost zakládat; je pouze obecně odkazováno na nesplnění podmínky spolehlivosti. Proto žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 9. Dle žalobkyně správní orgány nemohly dovozovat nesplnění podmínky spolehlivosti na základě odsouzení, které bylo zahlazeno. Takový postup byl v rozporu s principem právní jistoty a se smyslem zahlazení odsouzení. 10. V další části repliky žalobkyně popsala osobní a profesní dopady napadeného rozhodnutí, přičemž zdůraznila, že má již připraveny prostory pro sousedskou dětskou skupinu a je připravena zahájit činnost. V důsledku opakovaného zamítnutí její žádosti je však již více než rok vedena jako nezaměstnaná v evidenci úřadu práce. Posouzení věci soudem 11. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili. 12. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly soudem zjištěny. 13. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Jádrem sporu mezi účastníky je posouzení spolehlivosti žalobkyně coby žadatelky o udělení oprávnění k poskytování služby péče o dítě v sousedské dětské skupině. Spolehlivost žadatele je totiž dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o dětské skupině podmínkou pro udělení zmíněného oprávnění. 15. Podle § 5a odst. 1 zákona o dětské skupině „za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činnosti péče o dítě nebo činností s ní srovnatelných, anebo pro trestný čin proti rodině a dětem, jehož spáchání může mít vliv na způsobilost k výkonu péče o dítě, nebo na niž se hledí, jako by nebyla odsouzena“. 16. Podle § 5a odst. 3 písm. b) zákona o dětské skupině „za spolehlivou se pro účely tohoto zákona nepovažuje fyzická osoba, která byla odsouzena pro trestný čin podle odstavce 1, i když odsouzení bylo zahlazeno nebo se na ni hledí, jako by nebyla odsouzena z jiného důvodu“. 17. Podle § 5a odst. 5 zákona o dětské skupině „za účelem prokázání spolehlivosti si Úřad práce vyžádá podle zákona o rejstříku trestů a evidenci přestupků opis z rejstříku trestů a opis z evidence přestupků spravované Ministerstvem spravedlnosti“. 18. Institut sousedské dětské skupiny byl zaveden do zákona o dětské skupině novelizujícím zákonem č. 84/2025 Sb. s účinností od 1. 5. 2025. Poskytovatel služby péče o dítě v sousedské dětské skupině je v souladu s § 2 odst. 4 zákona o dětské skupině zároveň pečující osobou. Proto na takového poskytovatele klade zákon přísnější požadavky. Musí dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o dětské skupině splňovat nejen podmínku bezúhonnosti, nýbrž i podmínku spolehlivosti. 19. V důvodové zprávě k zákonu č. 84/2025 Sb., kterou zmiňoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí, se k podmínce spolehlivosti uvádí: „Kromě bezúhonnosti dle §