7 Afs 80/2010 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 230/2009- 36 - text 10 pokračování 9Ca 230/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: SDP Logistics s.r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/11, IČ: 46351817, zast. Ing. Radkem Lančíkem, daňovým poradcem se sídlem Brno, Divadelní 4, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, se sídlem Praha 2, Žitná 12, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.5.2009, č.j.: 1956/09-1500-204769 t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí Finančního úřadu v Rakovníku o zřízení zástavního práva ze dne 24.11.2008 č.j. 100441/08/069940/2309 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že Finančním úřadem v Rakovníku bylo vydáno rozhodnutí o zřízení zástavního práva k zajištění daňové pohledávky v celkové výši 7.143.566,71 Kč, proti kterému žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání namítl, že hodnota zastavených nemovitostí neodpovídá výši zajišťovaných daňových pohledávek. Dále namítl, že mu nebyla doručena rozhodnutí specifikující daňové pohledávky zajišťované zástavním právem. Podle žalovaného ze spisového materiálu vyplývá, že daňovou pohledávku v celkové výši 7.143.566,71 Kč zajišťovanou zástavním právem tvoří jednotlivé položky specifikované v rozhodnutí správce daně druhem daně, číslem jednacím, datem vydání rozhodnutí, jímž byla daň stanovena a výší daňového nedoplatku. Za nedůvodnou označil žalovaný odvolací námitku vztahující se k doručování rozhodnutí specifikujících daňové pohledávky zajišťované zástavním právem. V této souvislosti uvedl, že na žalobcem oznámenou doručovací adresu „SDP Logistics s.r.o., Marcela Juhová, Jesenice 186, Jesenice u Rakovníka“ byla žalobci doručena rozhodnutí uvedená v rozhodnutí správního orgánu I. stupně pod položkami č. 001 až 003 dne 7.1.2005, pol. č. 004 až 010 dne 9.9.2005, pol. č. 011 až 013 dne 20.12.2005, pol. č. 014 až 017 dne 24.5.2006, pol. č. 018 až 023 dne 26.10.2006, pol. č. 024 dne 8.12.2006, pol. č. 025 až 033 dne 27.3.2007, pol. č. 034 dne 20.4.2007, pol. č. 035 až 040 dne 29.5.2007, pol. č. 041 až 043 dne 19.6.2007, pol. č. 044 a 045 dne 9.7.2007, pol. č. 046 až 048 dne 13.9.2007, pol. č. 049 a 050 dne 17.10.2007, pol. č. 051 až 053 dne 7.2.2008, pol. č. 055 dne 5.5.2008, pol. č. 056 až 068 dne 26.5.2008. Rozhodnutí uvedená pod položkami č. 054 byla dne 5.5.2008 doručena na tutéž výše uvedenou doručovací adresu a v souvislosti s plnou mocí ze dne 18.6.2008 byla doručena téhož dne zplnomocněnému zástupci Ing. Radkovi Lančíkovi. Pol. č. 069 a 070 byla doručena oběma uvedeným adresátům shodně dne 26.5.2008, pol. č.074 byla též doručena oběma adresátům shodně dne 30.6.2008. Pol. č. 071 až 073 byly doručeny zmocněnému zástupci dne 28.12.2008 a na oznámenou doručovací adresu společnosti dne 30.6.2008. Položky č. 075 až 077 obsahují daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty vyplývající z daňového přiznání za červen, červenec a září 2008, které žalobce podal u Finančního úřadu v Rakovníku. Položkou č. 078 je záloha na daň z příjmů právnických osob na rok 2008 splatná dne 15.9.2008. Námitka, že zástupci žalobce nebyla doručena všechna rozhodnutí týkající se jednotlivých položek obsažených ve vymezení zástavního práva, není dle žalovaného důvodná, když plné moci zástupce se až do doručení plné moci ze dne 18.6.2008 netýkaly DPH. Z výše uvedeného je dle žalovaného zřejmé, že zajišťovaná daňová pohledávka nepochybně vznikla. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebyla uhrazena, a proto podmínka vzniku zástavního práva, tedy existence daňové pohledávky, byla splněna. Žalovaný následně v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že zástavní právo jako zajišťovací prostředek slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn, s tím, že v takovém případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Předmětem zástavy musí být přitom majetková hodnota splňující takové podmínky, aby byla naplněna uhrazovací funkce zástavního práva. Je tedy třeba, aby byl předmět zástavy ocenitelný v penězích. Tento požadavek je odůvodněn tím, že nebude-li zajištěná pohledávka splněna, má správce daně právo na její uspokojení z výtěžku prodeje zástavy. Je zřejmé, že v této fázi daňového řízení se o zpeněžování předmětných nemovitostí nejedná, a lze tak dovodit, že tímto rozhodnutím správce daně nijak nedochází k žádným změnám z hlediska práva hmotného. Zatížení předmětných nemovitostí zástavním právem žalobci nijak nebrání v jejich užívání. Dle žalovaného je logické, že hodnota zástavy v době jejího zřízení nemusí, resp. ani nemůže odpovídat hodnotě zástavy v době jejího případného zpeněžení. Hodnota zástavy může být ovlivněna různými změnami, ať už ku prospěchu zástavce a nebo též zhoršením zástavy, a tím i ohrožením jistoty zástavního věřitele. Právě proto, že důsledkem tohoto rozhodnutí (o zřízení zástavního práva ) je pouze zajištění úhrady daňové pohledávky, není nutno předmět zástavy oceňovat tak, aby hodnota zástavy odpovídala výši pohledávky. Žádné zákonné ustanovení tuto povinnost zástavnímu věřiteli ani neukládá (povinnost ocenění nemovitosti je vyžadována pouze v souvislosti s prováděným výkonem rozhodnutí prodejem nemovitostí). Zástavní právo je zajišťovacím institutem. Posiluje se jím dobytnost pohledávky pro případ, že tato nebude dlužníkem uhrazena dobrovolně. Zástavní právo je rozhodnutím dočasným, které stimuluje daňového dlužníka k uhrazení daňové pohledávky a pro případ budoucího exekučního řízení usnadňuje správci daně její provedení. Pro využití tohoto právního institutu ve smyslu zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) je podstatná existence daňové pohledávky a dodržení zákonného postupu při jejím zajištění. Finanční úřad v Rakovníku dle mínění žalovaného beze zbytku splnil zákonný postup ve smyslu § 72 ZSDP a zajištěním předmětné pohledávky využil svého oprávnění zřídit zástavní právo zajištěním nemovitostí ve vašem vlastnictví. Žalovaný dále konstatoval, že správce daně při vyžadování plnění povinností daňových subjektů v daňovém řízení volí nejen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují, ale i prostředky, jež přitom umožňují ještě dosáhnout cíle řízení, tj. vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy. Chrání zájmy státu a dbá přitom na zachování práv daňových subjektů. V této fázi daňového řízení vedoucího k vybrání daně zajistil Finanční úřad v Rakovníku právě předmětné nemovitosti. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že neporušil žádné žalobcovy právem chráněné zájmy. Ani další odvolací námitku žalobce týkající se ceny zastavených nemovitostí tak žalovaný neshledal důvodnou. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že nesouhlasí se zřízením zástavního práva, protože Finanční úřad v Rakovníku zřídil zástavní právo k nemovitostem, aniž jakkoliv zjistil, zda hodnota nemovitostí odpovídá daňovým pohledávkám ve výši 7.143.566.71 Kč. Namítl, že zástavní právo zřízené Finančním úřadem v Rakovníku musí být přiměřené daňovým pohledávkám ve výši 7.143.566.71 Kč, nikoliv nepřiměřené. Hodnotu nemovitostí uvedených v rozhodnutí správního orgánu I. stupně lze zjistit znaleckým posudkem na ocenění těchto nemovitostí, aby bylo najisto postaveno, zda hodnota nemovitostí nepřevyšuje částku 7.143.566,71 Kč, nicméně Finanční úřad v Rakovníku nic takového neudělal. Podle znaleckého posudku, jež se nachází v příloze odvolání, činí hodnota nemovitostí částku 17.500.000,- Kč. Zástavní právo je věcné právo k věci cizí, které zvyšuje jistotu Finančního úřadu v Rakovníku, že jeho pohledávka v celkové výši 7.143.566,71 Kč bude uspokojena. Zástavní právo plní funkci jednak zajišťovací tím, že zajišťuje daňovou pohledávku v době, kdy pohledávka není ještě splatná, jednak funkci uhrazovací, která vytváří Finančnímu úřadu v Rakovníku podpůrný zdroj uspokojení daňového nároku v případě, že evidovaná, stanovená a zástavním právem zajištěná daňová pohledávka není řádně a včas splněna tak, aby mohl daňovou pohledávku uspokojit z výtěžku prodeje věci, která je předmětem jím vymezeného zástavního práva. Je proto nutné, aby hodnota nemovitostí skutečně odpovídala daňové pohledávce ve výši 7.143.566.71 Kč a aby hodnota nemovitostí nebyla vyšší. Ze znaleckého posudku, jež se nachází v příloze odvolání ze dne 5.6.2009, je zřejmé, že hodnota nemovitostí činí 17.500.000,- Kč, takže hodnota nemovitostí neodpovídá daňové pohledávce ve výši 7.143.566,71 Kč. Touto pro věc významnou s