7As 24/2007 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 78/2009- 35 - text 9 pokračování 9Ca 78/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: NAŠE BESKYDY, se sídlem Frenštát pod Radhoštěm, Martinská čtvrť 1137, IČ 266805599, zast. Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem Brno, Dvořákova 13, proti žalovanému: Český báňský úřad se sídlem Praha 1, Kozí 4, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21.9.2009, č.j. 3591/08, t a k t o : I. Rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 21.9.2009, č.j. 3591/08, se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6.800,-Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Luďka Šikoly, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Ostravě (dále též OBÚ či povinný subjekt ) ze dne 18.11.2008, č.j. 9728/2008-125.1-Ing.Tk/Pe, o částečném odmítnutí poskytnutí informací týkajících se likvidace dolu Dukla, a prvoinstanční správní rozhodnutí potvrzeno. Žalobce v žalobě namítal, že podal na OBÚ v Ostravě žádost o informace ze dne 18.8.2008 podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (dále jen zákon o informacích), kde požadoval následující informace: 1) předání kopie žádosti o povolení likvidace dolu Dukla. 2) předání kopie plánu likvidace dolu Dukla vypracovaného dle přílohy č. 6 vyhlášky č. 104/1988 Sb. 3) předání kopie rozhodnutí o OBÚ v Ostravě o povolení likvidace dolu Dukla. Dne 25.8.2008 vydal povinný subjekt přípis zn. 7426/2008-125.1/Ing.Tk/ha, kterým částečně žádosti vyhověl a pod podmínkou zaplacení nákladů za nutné úkony související s poskytnutím informací poskytl části požadovaných informací. Téhož dne vydal povinný subjekt rozhodnutí sp. zn. 7426/2008-125.1/Ink.Tk/ha, kterým odmítl poskytnou část požadované informace pod bodem 2) a z poskytnutých informací vypustil údaje dle ustanovení § 12 zákona o informacích. V části žádosti o informace týkající se hydrogeologického posouzení, případně dalších součástí projektu likvidace, nebylo uvedeným rozhodnutím rozhodnuto o jejich neposkytnutí ani nebyly žalobci poskytnuty. Proti tomto postupu povinného podal žalobce odvolání a stížnost podle § 16 a § 16a zákona o informacích. Rozhodnutím žalovaného ze dne 27.10.2008, č.j. 2665/08/I bylo rozhodnutí povinného subjektu napadené odvolání zrušeno a věc mu vrácena k novému projednání. Rozhodnutím z téhož dne pod č.j. 2665/08/II bylo povinnému subjektu přikázáno, aby byla do 15 dnů vyřízena žádost žalobce ve věci poskytnutí hydrogeologického posouzení. Rozhodnutím ze dne 18.11.2008, č.j. 9728/2008-125. 1/Ing.Tk/Pe (dále též prvoinstanční rozhodnutí) povinný subjekt rozhodl o nevyhovění žádosti o poskytnutí informací v části poskytnutí kopií plánu likvidace dolu Dukla vypracovaného dle přílohy č. 6 vyhlášky, včetně všech součástí plánu likvidace dolu Dukla. Proti tomuto postupu povinného podal žalobce odvolání dle § 16 zákona o informacích dne 11.12.2009. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, jímž odvolání zamítl. Žalobce má za to, že byl tímto rozhodnutím zkrácen na svých hmotných právech a napadl jej žalobou v plném rozsahu. Žalobce předně namítal nesprávnost aplikace ustanovení § 11 odst. 2 písm. a), c) zákona o informacích. K aplikaci ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) citovaného zákona uvedl, že pokud povinný subjekt došel k závěru, že žalobce nepožaduje pouze informace,týkající se činnosti povinného subjektu, ale i dokumentů předaných organizací, která není povinným subjektem pro poskytování informací dle zákona o informacích, pak podle žalobce není v jeho případě splněna podmínka, že zvláštní zákon organizaci neukládá povinnost poskytnout informace předané povinnému subjektu. Podle žalobce z ustanovení § 13 zákona č. 61/1988 Sb. a § 17 odst. 1 téhož zákona ( dále jen zákon o hornické činnosti ) vyplývá, že v případě povolování likvidací starých důlních děl je povinností organizace předložit žádost spolu s předepsanou dokumentací a doklady. Vhledem k tomu, že povinný subjekt likvidaci dolu Dukla pravomocně povolil, tak organizace byla povinna žádost s dokumentací a dalšími doklady předložit, jinak by k vydání rozhodnutí nedošlo, respektive řízení o žádosti by bylo podle § 17 odst. 5 zmíněného zákona zastaveno. Nebylo tedy na místě, aby povinný požadoval od organizace souhlas k poskytnutí informace a v případě jeho neudělení ve vztahu k bodu 2 žádosti o informace v této části žádosti nevyhověl. Podle žalobce předmětné dokumenty, jejichž poskytnutí bylo odepřeno, nespadají pod ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona o informacích a povinný postupoval v rozporu s tímto zákonem, když dokumenty žalobci neposkytl. K aplikaci ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) zákona o informacích žalobce uvedl, že ani povinný subjekt ani žalovaný nezdůvodnili odepření požadovaných informací ustanovením § 11 odst. 2 písm. c) tohoto zákona a konstatoval, že se tedy nebude již podrobně vyjadřovat. Pouze stručně uvedl, že požadované dokumenty nenaplňují definiční znaky autorského díla podle § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., neboť projekty likvidace jam větrných šachtic, výdušných jam atd. nelze považovat za literární či vědecké dílo. Tyto jsou veřejné listiny, neboť jsou zpracované autorizovanými osobami a opatřené razítkem dle § 13 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., přičemž podle ustanovení § 3 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb. se ochrana podle práva autorského nevztahuje na úřední dílo jímž je veřejná listina. Žalobce dále vznesl námitky proti aplikaci ustanovení § 9 odst. 1 zákona o informacích a tvrdil, že ačkoliv stejným dopisem organizace OKD vyjádřila nesouhlas s poskytnutím požadovaných informací a prohlásila tyto informace za obchodní tajemství, přesto povinný subjekt neodepřel poskytnutí informací podle § 9 odst. 1 zákona o informacích. Tento důvod uvedl až žalovaný v napadeném rozhodnutí, ačkoliv zde tento údajný důvod byl již ode dne 18.11.2008. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí citoval ustanovení § 17 obchodního zákoníku ( zák. č. 513/1991 Sb. ) vycházel ze sdělení OKD. Podle žalobce plán likvidace může maximálně naplňovat některé z předpokladů citovaných v § 17 obchodního zákoníku, v žádném případě však nenaplňuje všechny uvedené předpoklady. Žalovaný navíc ani naplnění těchto předpokladů u odepřených informací nijak nezkoumal a neprokázal. Napadené rozhodnutí žalovaného tak neobsahoval žádné důvody, pro které by bylo možno poskytnutí informací žalobci odepřít. K tomu žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ve věci sp. zn. 7As 24/2007 a uzavřel, že povinný subjekt a žalovaný rozhodli o odmítnutí části žádosti v rozporu se zákonem o informacích, čímž byl žalobce zkrácen na svém právu na svobodný přístup k informacím podle článku 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a zhledem k tomu, že podle žalobce nejsou dány žádné důvody pro odmítnutí jeho žádosti žádal, aby soud postupoval v souladu s § 16 odst. 4 citovaného zákona a rozhodnutí povinného a žalovaného správního orgánu zrušil a OBÚ v Ostravě nařídil poskytnout informace dle žalobního petitu. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. Vycházel z toho, že je v případě plánu likvidace na místě postupovat podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o informacích i přes povinnost žadatele předložit jej spolu se žádostí o povolení hornické činnosti mimo jiné i proto, že žadatel není povinným subjekt a vynaložil na zpracování tohoto plánu vlastní finanční prostředky. Tento plán obsahuje technická řešení, která jsou nehmotným vlastnictvím autora a žadatel je předkládá s vědomím, že dotyčné správní řízení je řízení s přesně vymezeným okruhem účastníků. Žalovaný uváděl, že judikatura NSS opakovaně klade důraz na vyvažování zájmů a dává tak povinným subjektům poměrně široký prostor pro správní uvážení. K aplikaci písm. c) tohoto zákonného ustanovení uvedl, že nebylo v rámci rozhodování orgánů státní báňské správy výslovně použito k rozhodnutí o neposkytnutí informace, bylo pouze uvedeno v nesouhlasném vyjádření OKD k otázce poskytnutí požadovaných informacích. Obdobně jako žalobce se proto ani žalovaný podrobněji nevyjadřoval k uvedenému ustanovení ani k rozboru žalobce, pouze konstatoval, že fakt, že nějaký dokument je veřejnou listinou, primárně neznamená to, že je tato každému přístupná, nýbrž to, že její obsah je garantován veřejnou mocí. K aplikaci § 9 odst. 1 zákona o informacích považoval za primární skutečnost, že věc je označena podnikatelem za obchodní tajemství. K tomu poukázal na rozhodnutí NSS ve věci sp. zn. 7A 118/2002. To, že oba orgány státní báňské správy uznaly, že dokumentace, která byla požadována žalobcem, je obchodním tajemstvím, je