1 Afs 85/2009 — Nejvyšší správní soud

8 Af 37/2010- 48 - text 11 pokračování 8Af 37/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové rozhodl v právní věci žalobkyně: L. S., zastoupena Ing. Jaroslavou Foltýnovou, daňovou poradkyní, se sídlem České Budějovice, Mánesova 13, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, JUDr. Alanem Korbelem, advokátem v Praze 1, Vodičkova 17, v řízení o žalobě proti zrušení rozhodnutím žalovaného ze dne 1.4.2010 č.j. 39/101 495/2009-392 a č.j. 39/101 497/2009-392, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se včas podanou žalobou dne 24.5.2010 domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 1.4.2010 - č.j. 39/101 495/2009-392, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích č.j. 4248/09-1100 ze dne 1.9.2009, kterým bylo nahrazeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích o odvolání č.j. 3837/08-1100 ze dne 30.6.2008 proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Českých Budějovicích č.j. 214942/07/077910/4639 ze dne 14.8.2007 na daň z příjmu fyzických osob za rok 2004; - č.j. 39/101 497/2009-392, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích č.j. 4249/09-1100 ze dne 1.9.2009, kterým bylo nahrazeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích o odvolání č.j. 3932/08-1100 ze dne 30.6.2008 proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Českých Budějovicích č.j. 215696/07/077910/4639 ze dne 15.8.2007 na daň z příjmu fyzických osob za rok 2005. Žalobkyně podnikala s manželem J. S. od roku 2002 ve sdružení bez právní subjektivity, přičemž předmětem činnosti sdružení bylo provozování prodejny FOTOSTAR, České Budějovice, Lidická 56, a prodejny PARFUMERIE, České Budějovice, Lidická 34. Podíl na příjmech a výdajích činil 50% dle § 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož příjmy dosažené poplatníky při společném podnikání nebo společné jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7) na základě smlouvy o sdružení a výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů se rozdělují mezi poplatníky rovným dílem, není-li ve smlouvě o sdružení stanoveno jinak. Pokud nejsou příjmy a výdaje rozděleny mezi účastníky sdružení rovným dílem, mohou účastníci sdružení uplatnit výdaje na ně připadající pouze v prokázané výši. Na základě výsledků daňové kontroly doměřil Finanční úřad v Českých Budějovicích dodatečným platebním výměrem ze dne 14.8.2007 žalobkyni daň z příjmů fyzických osob za rok 2004 ve výši 513.364 Kč a dodatečným platebním výměrem ze dne 15.8.2007 daň z příjmů fyzických osob za rok 2005 ve výši 132.148 Kč. Správce daně uvedl konkrétní pochybnosti, které mu vznikly v průběhu kontroly a k jejichž odstranění žalobkyni vyzval: výše obchodní marže, rozdílné údaje o výši dosažených příjmů z prodeje zboží v různých evidencích, převod zboží na provozovnu FOTO- VIDEO CENTRUM s. r. o. v roce 2005 na základě faktury č. 2 ze dne 17. 3. 2005, v níž proti inventurnímu seznamu ze dne 7. 1. 2005 chybělo značné množství zboží. Žalobkyně na výzvu nepředložila žádné důkazní prostředky, kterými by pochybnosti správce daně odstranil; v průběhu celého daňového řízení nebyl schopen předložit skladovou evidenci, pouze navrhl rekonstrukci skladových zásob. Žalobkyně tedy nepředložila žádné doklady vypovídající o průběžném hospodaření s majetkem a neprokázala, že všechno zboží, jehož nákup uplatnila jako daňový výdaj, prodala a příjem z tohoto prodeje vykázala jako zdanitelný příjem. Bez této součinnosti nebylo možné stanovit daňovou povinnost dokazováním. Žalovaný i správce daně (v úředním záznamu) uvedl, za použití jakých pomůcek byla daň stanovena. Správce daně rovněž zohlednil v souladu s § 46 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, výhody pro daňový subjekt - postup výpočtu průměrné obchodní marže (porovnání souhrnu nákupních a prodejních cen) je pro žalobce výhodnější než použití prostého aritmetického průměru; správce daně rovněž zohlednil nezdanitelnou část základu daně dle § 15 zákona o daních z příjmů. Tyto skutečnosti žalovaný zkoumal i v rozhodnutí o odvolání. Žalobkyně podnikala jednak na provozovně parfumerie (Lidická č. p. 34), jednak na provozovně foto (Lidická č. p. 56). Správce daně v průběhu daňové kontroly zpochybnil údaje z prodeje zboží v provozovně foto; údaje za provozovnu parfumerie nezpochybnil. Z úředního záznamu, na základě kterého byla stanovena daňová povinnost na základě pomůcek, je patrné, že správce daně přepočetl pouze výši tržeb dosažených z prodeje zboží na provozovně foto za použití průměrné obchodní marže zjištěné z žalobcem předloženého inventurního soupisu. Ostatní správcem daně nezpochybněné údaje převzal z účetnictví žalobce (tržby na provozovně parfumerie, tržby za fotopráce, ostatní tržby, výdaje za sdružení). Důkazní prostředky předložené žalobkyní v průběhu daňové kontroly jsou dle žalovaného uvedeny ve zprávě o daňové kontrole. Námitku, že správce daně nevzal v úvahu denní sestavy prodejů (souhrnný přehled pohybu zboží), vznesla ve svém odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň z příjmů fyzických osob za rok 2004 a 2005 žalobkyně, která současně tyto souhrny k odvolání přiložila. Žalovaný se s touto námitkou v příslušném rozhodnutí ze dne 1.9.2009, č.j. 4248/09-1100, vypořádal a současně podrobil předložené důkazní prostředky důkaznímu řízení se závěrem, že tento důkazní prostředek se nestal důkazem, kterým by mohla žalobkyně prokázat úplnost a správnost údajů uvedených v daňovém přiznání, neboť bez skladové nebo obdobné evidence neprokázala své tvrzení, že předložené souhrny opravdu zachycují pohyb veškerého zboží, a tedy že údaje v těchto souhrnech uvedené zahrnují veškeré dosažené příjmy z prodeje zboží. Přehledy navíc nejsou důvěryhodné, neboť údaje v nich uvedené nesouhlasí s údaji obsaženými v dalších předložených písemnostech. Citované rozhodnutí žalovaného obdržela zástupkyně žalobkyně. V roce 2005 byla činnost sdružení ukončena a provozování prodejny FOTOSTAR bylo převedeno na nově vzniklou společnost FOTO-VIDEO CENTRUM s.r.o. Ministerstvo financí vyhovělo žádosti žalobkyně o přezkoumání rozhodnutí podle § 55b zákona o správě daní a poplatků, a to rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích o odvolání č.j. 3837/08-1100 ze dne 30.6.2008 proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Českých Budějovicích č.j. 214942/07/077910/4639 ze dne 14.8.2007 na daň z příjmu fyzických osob za rok 2004, jakož i rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích o odvolání č.j. 3932/08-1100 ze dne 30.6.2008 proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Českých Budějovicích č.j. 215696/07/077910/4639 ze dne 15.8.2007 na daň z příjmu fyzických osob za rok 2005. V obou rozhodnutích Ministerstva financí ze dne 26.2.2009 o povolení přezkoumání obou daňových rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 30.6.2008 se shodně konstatuje, že správce daně postupoval v rozporu s právními předpisy, když deklaroval stanovení daně na základě dokazování a výpočet průměrné marže osvědčil jako důkaz. Odvolací orgán pak v odvolání nepostupoval dle § 50 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků, v němž je upraven postup odvolacího orgánu v odvolání proti tomuto rozhodnutí o dani stanovené podle pomůcek, nýbrž postupoval podle § 50 odst. 6 tohoto zákona. Ministerstvo financí odkázalo na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (č.j. 7 Afs 71/2008-78, 8 Afs 8/2006-157), že výpočet průměrné marže není důkazem, ale pomůckou. Dále potom shledalo i naplnění druhého předpokladu pro povolení přezkoumání, a to že okolnosti nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Finanční ředitelství v Českých Budějovicích poté provedlo přezkumné řízení obou svých rozhodnutí a novými rozhodnutí změnilo dodatečně vyměřenou daň za zdaňovací období roku 2004 z původních 513.364 Kč na 141.844 Kč, jakož i za zdaňovací období roku 2005 z původních 132.148 Kč na 45.795 Kč. Odvolání proti těmto rozhodnutím Ministerstvo financí zamítlo. Žalobkyně svým podáním se domáhala zrušení obou napadených rozhodnutí a namítala způsob stanovení daně podle pomůcek. Napadala porušení zásady dvojinstančnosti daňového řízení, když pracovnice správce daně, která prováděla daňovou kontrolu za roky 2004 a 2005, zapsala dne 5.8.2009 úřední záznamy č.j. 4216/09-1100 a č.j. 4217/09-1100, tedy „pomůcky“. Žalobkyně napadala nepřípustnost kombinace pomůcek a dokazování, metodickou chybu ve výpočtu v pomůckách, jakož i porušení povinnosti seznámit daňový subjekt s obsahem pomůcek, které žalovaný použil následně ke stanovení daňové povinnosti. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 19.11.2010 navrhl žalobu zamítnout. Setrval přitom na odůvo