5 Aps 5/2010 — Nejvyšší správní soud

8 Ca 129/2009- 233 - text 8 pokračování 8Ca 129/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: P. Č., za účasti: Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, se sídlem České Budějovice, Na Sadech 26-27, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Praha 1, Maltézské nám. 471/1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury č. j. 3755/2009 ze dne 25. 3. 2009, T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou dne 5. 5. 2009 domáhal zrušení rozhodnutí ministra kultury č. j. 3755/2009 ze dne 25. 3. 2009, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti usnesení Ministerstva kultury č. j. 14721/2008 ze dne 2. 12. 2008, kterým byly odloženy podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu jeho návrhy ze dne 3. 11. 2008 a 17. 11. 2008 na zahájení sporného řízení mezi ním a Jihočeskou vědeckou knihovnou v Českých Budějovicích, (dále jen „Jihočeská vědecká knihovna“), s odůvodněním, že k vedení navrhovaného sporného řízení není věcně příslušný žádný správní orgán. Ministerstvo kultury usnesením ze dne 2. 12. 2008 odložilo návrhy pana P. Č. ze dne 3. 11. 2008 a dne 17. 11. 2008, v nichž se domáhal zahájení sporného řízení mezi ním a Jihočeskou vědeckou knihovnou. Podle návrhu ze dne 3. 11. 2008 předmětem tohoto řízení mělo být „vzetí si více práv než Jihočeské vědecké knihovně náleží“, které mělo spočívat v tom, že ředitel knihovny se oprávnil k ukončení registrace uživatele, když „pravidla a principy předpisů nepřipouští vyloučení z veřejné knihovny“. Podle návrhu ze dne 17. 11. 2008, podle obsahu opakovaný návrh na zahájení sporného řízení, v němž navrhovatel rovněž uplatnil námitky proti sdělení Ministerstva kultury č. j. 13293-II/2008 ze dne 31. 10. 2008, které však není správním rozhodnutí, nýbrž informací adresovanou žalobci. Podání těchto dvou návrhů tedy předcházelo sdělení Ministerstva kultury č. j. 13293-II/2008 ze dne 31. 10. 2008 k podání navrhovatele ze dne 6. 10. 2008, jímž se domáhal, aby ministerstvo zahájilo řízení o zrušení zápisu Jihočeské vědecké knihovny v evidenci knihoven (§ 8 zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), ve znění pozdějších předpisů), kterým ministerstvo návrh odmítlo s tím, že nejsou dány důvody pro zahájení takového řízení – Ministerstvo kultury tedy nezahájilo žádné řízení a nevydalo ve věci žádné rozhodnutí. Ministerstvo kultury v usnesení č. j. 14721/2008 ze dne 2. 12. 2008 vysvětlilo navrhovateli, že spory vzniklé z právního vztahu mezi provozovatelem knihovny a (potenciálním) uživatelem služeb touto knihovnou poskytovaných nemůže řešit žádný správní orgán, neboť platný právní řád nezakládá žádnému správnímu orgánu pravomoc rozhodovat ve sporném řízení správním o těchto sporech. Orgánem, který může tyto spory jedině rozhodovat, je tedy příslušný soud. Navrhovatel napadnul toto usnesení o odložení věci rozkladem, o němž rozhodnul ministr kultury dne 25. 3. 2009 tak, že jej zamítnul. Žalovaný správní orgán odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a současně na vyrozumění, resp. sdělení Ministerstva kultury č. j. 13293-II/2008 ze dne 31. 10. 2008, v němž se uvádí mj., že ustanovení § 8 knihovního zákona stanoví důvody, pro které jedině může Ministerstvo kultury zrušit zápis určité knihovny v evidenci knihoven. Prvním důvodem je skutečnost, že provozovatel knihovny oznámil, že ukončuje její provozování, druhým důvodem je to, že knihovna přestane splňovat zákonné znaky knihovny zakotvené v § 2 písm. a) knihovního zákona. Správní řízení je zahajováno výlučně z moci úřední, tedy ex offo – podle § 8 odst. 1 knihovního zákona, který užívá pojem „podnět“, nikoliv „žádost“ či „návrh“. Přesuny Sbírky zákonů nebo jakýchkoliv součástí knihovního fondu v rámci určité knihovny nejsou důvodem pro zrušení zápisu této knihovny v evidenci knihoven. Pokud jde o vyloučení navrhovatele z užívání služeb Jihočeské vědecké knihovny, podotknul žalovaný správní orgán, že bylo provedeno v souladu s knihovním řádem i s platným právním předpisem. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí s tím, že neodpovídá skutkovému ani právnímu stavu i předchozím aktům Ministerstva kultury v jeho věci. Žalobce navrhoval, aby bylo rozkladové komisi Ministerstva kultury znovu předloženo jeho podání ze dne 17.112008 doplněné dne 11. 12. 2008. Domáhal se toho, aby žalovanému soud přikázal provést ve věci místní šetření o místě a způsobu uložení Sbírek zákonů z let 1990 až 2007 v Jihočeské vědecké knihovně. Žalobce namítal nečinnost žalovaného, když ve věci nezahájil sporné řízení podle jeho návrhu. Namítal, překročení pravomoci žalovaného a zneužití ve prospěch Jihočeské vědecké knihovny, porušení ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Namítal podjatost správních orgánů. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 24. 2. 2012 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 25. 3. 2009. Soud ve věci nařídil jednání na den 19. 9. 2012, 10. 1. 2013, 28. 3. 2013, 9. 5. 2013 a posléze na den 19. 12. 2013, kdy se skutečně konalo, nicméně bez účastníků řízení, kteří ač řádně obesláni, se bez omluvy nedostavili. Žádost žalobce o ustanovení právního zástupce byla pravomocně zamítnuta usnesením Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 129/2009-203. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokud žalobce ve svém podání namítal podjatost správních orgánů, musel soud tuto námitku odmítnout jako nepatřičnou. Účastník řízení má v souladu s ustanovením § 14 odst. 2 správního řádu namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení. Žalobce měl tedy tuto svou námitku uplatnit v rámci probíhajícího správního řízení před příslušným správním orgánem. Ze správního spisu, sdělení Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, č. j. 196/3 ze dne 20. 10. 2008, soud zjistil: - Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv byly přemístěny na jiné místo pouze v rámci oddělení Bibliograficko-informační služby z důvodu efektivnějšího využití místnosti, na původní místo byly umístěny bibliografie, o které je trvale větší zájem. - Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv v jedné ze tří studoven tohoto oddělení ve volném výběru. - P. Č. není registrovaným čtenářem Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, roční registrační poplatek zaplatil naposledy 2. 11. 2006; v roce 2007 byl z důvodu opakovaného porušování knihovního řádu, obtěžování a napadání čtenářů a knihovníků, včetně fyzického napadení (opakovaně řešeno policií a správním odborem magistrátu, opakované stížnosti ostatních čtenářů), vyloučen z užívání služeb knihovny. Viz knihovní řád JVK. - P. Č. nejsou poskytovány absenční ani prezenční výpůjčky dle knihovního řádu. Přestože byl vyloučen, do knihovny dochází a knihy si ve studovnách sám vyhledává a používá a nadále porušuje svým agresívním chováním vůči knihovníkům i čtenářům ve studovnách knihovní řád. Ani se spolupráci s policií ČR a městskou policií se nepodařilo zabránit jeho vstupům do knihovny a opakovaný excesům. Současný stav je možno popsat jako nucenou toleranci, soudní jednání vzhledem k obstrukcím ze strany pana Č. zatím neproběhlo. Podle § 8 odst. 1 knihovního zákona Ministerstvo z vlastního nebo jiného podnětu rozhodnutím zruší zápis v evidenci knihoven, pokud knihovna přestane splňovat znaky knihovny podle § 2 písm. a). Podle § 2 písm. a) knihovního zákona v tomto zákoně se rozumí knihovnou zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem, a které je zapsáno v evidenci knihoven, Podle důvodové zprávy k ustanovení § 2 písm. a) knihovního zákona je klíčová definice veřejné knihovny. Jedním ze tří rysů, vymezujících veřejnou knihovnu jako instituci poskytující veřejné knihovnické a informační služby, je poskytování služeb v rozsahu vyplývajícím z § 4 odst. 1 písm. a) až d) knihovního zákona. Zprostředkování informací z vnějších informačních zdrojů, zejména informací produkovaných státní správou a samosprávou nebo veřejnými institucemi, je zdůrazněno jako jedna ze čtyř základních služeb v souladu se záměry státní informační politiky umožnit občanům univerzální dostupnost informací z oblasti veřej