1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

3 A 127/2013- 50 - text 12 pokračování 3A 127/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci navrhovatele: M. Z., bytem N. S. 720/33, P. 5, zastoupeného JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem v Praze 4, Za Zelenou liškou 967, proti odpůrci: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, za účasti osob na řízení zúčastněných: 1) J. M., bytem C. 43, Č., 2) H. K., bytem J.1688/5, T., 3) K. R., bytem B. 331/1, P. 1, zastoupené JUDr. Miladou Luisoniovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Kolínská 15, 4) Ing V. J., bytem U p. 968/5, P. 1, 5) MUDr. M. B., bytem Č. 592/15, P. 6, 6) J. K., bytem R. tř. 1817/2, Č. B. 6, 7) Ing. arch. P. B., bytem V. 2069/18, P. 2, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 28, 8) P. K., bytem J. 1688/5, T.r, 9) Mgr. M. B., bytem Č. 592/15, P. 6, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – úpravy územního plánu hlavního města Prahy ze dne 24.11.2010, č. U 0909/2010 a o prohlášení „modifikací“ úpravy č. 0909/2010 ze dne 24.1.2012 a ze dne 19.7.2012 za nicotné, t a k t o : I. Žaloba v části, v níž se navrhovatel domáhá, aby soud prohlásil „modifikace“ úpravy č. 0909/2010 ze dne 24.1.2012 a ze dne 19.7.2012 nicotnými, se v y l u č u j e k samostatnému projednání a rozhodnutí. II. Úprava směrné části územního plánu hlavního města Prahy ze dne 24.11.2010, č. U 0909/2010 se z r u š u j e dnem právní moci tohoto rozsudku. III. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 11.800,- Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Petra Kužvarta, advokáta. IV. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se předmětnou žalobou domáhá, aby soud přezkoumal opatření obecné povahy, a to úpravu územního plánu hlavního města Prahy ze dne 24.11.2010 č. 0909/2010. Navrhovanou úpravou došlo ke zvýšení koeficientu využití území z kódu C na kód D a to na pozemcích 614/1, 614/2, 614/4, 615-619 a 2049/3 v k.ú. Košíře. Navrhovatel nejprve uvedl, že úprava územního plánu hl. m. Prahy č. U 0909/2010 byla provedena bez účasti navrhovatele i ostatních přímo dotčených sousedů, spoluvlastníků sousedních rodinných domů a vil a nebyla jim nikdy ani doručena. Přitom reálně anulovala dosavadní roli územního plánu v dané lokalitě. Stalo se tak přesně na míru developerova – žadatelova záměru. Jedná se o konkrétně rozvržený soubor bytových domů s 1 PP a 4 – 5 NP, s počtem celkem 193 parkovacích stání převážně v podzemních podlažích viladomů a bytových domů. Cílem je jednoznačná maximalizace intenzity využití členitého stavebního pozemku pro maximalizaci zisku ze soukromé komerční investice, bez jakéhokoliv respektu k veřejným zájmům. Dle navrhovatele jde o rozhodnutí, které bude stavební úřad brát za závazný podklad z hlediska souladu žadatelova záměru s územním plánem. Z materiálního hlediska se jedná o opatření obecné povahy, neboť mění územní plán a svým charakterem je závazný, neboť přímo opravňuje zájemce o budoucí výstavbu k tomu, aby ve smyslu úpravy požadoval umístění odpovídajících staveb. Navrhovateli i dalším osobám vzniká povinnost takto situovanou výstavbu na sousedních pozemcích strpět. Není relevantní, že výstavba nemusí být zahájena, neboť již jen eventualita povinného strpění zahuštění zástavby a intenzivní dopravní obsluhy povede k omezení uživatelnosti a k poklesu tržní ceny nemovitého majetku sousedů. Navrhovatel upozornil, že matoucím je text upozorňující, že úprava potvrzuje soulad záměrů s územním plánem a neposuzuje záměr z jiných profesních a správních hledisek. Dle navrhovatele úprava územního plánu nemá charakter potvrzení, ale principiální změny územního plánu ohledně intenzity zástavby, kódu míry využití území, tedy samotné podstaty územního plánu a jím stanovené závazné regulace. Navrhovatel zdůraznil, že zásadní nezákonnost spočívá jednak v procesu projednávání a schvalování úpravy, jednak ve formě, kterou byla „úprava“ vydána. Dle pravidel obsažených v platném znění územního plánu je stanoven „postup při podání podnětu a provedení úprav územního plánu“, dle nichž je příslušný stavební úřad povinen postoupit podání podnětu odpůrci a ten má zajistit projednání s dotčenými orgány a s městskou částí. Výběr dotčených orgánů je libovolný a neveřejný, zpravidla bývá účasten orgán státní památkové péče, nikoliv však např. hygienik či silniční správní úřad, což dle navrhovatele je nedostatečné a nesprávné. V daném případě po neformálním projednání byla úprava potvrzena odpůrcem na výkresech, které byly přílohou žádosti a tento doklad byl vydán toliko žadateli, příslušné městské části a příslušnému stavebnímu úřadu, čímž bylo projednání skončeno. Zcela absentovala zakotvená povinnost projednat návrh s veřejností a s dotčenými vlastníky nemovitostí. Odpůrce tak postupoval v rozporu se zákonem, neboť vyloučil z projednání účastníky řízení. Pokud jde o formu, kterou byla úprava územního plánu vydána, šlo de facto o potvrzení na grafické situaci. Není tak splněna nezbytná podmínka, aby úprava mající materiální povahu opatření obecné povahy s přímým dopadem do práv třetích osob byla formou tohoto opatření (§ 55 odst. 2 stavebního zákona a § 171 a násl. správního řádu) vydána a aby výsledek byl předepsaným způsobem zveřejněn. Popsaný postup znamená nekontrolovatelnou libovůli jednajících orgánů, zejména odpůrce a nedostatek právní jistoty dotčených sousedů i veřejnosti, a zanedbání ochrany veřejných zájmů při projednávání návrhu úpravy územního plánu, když žádný z orgánů reálně nehájil veřejné zájmy. Navrhovatel dále poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2009, č.j. 1 Ao 1/2009 (publikované pod č . 1910/2009 Sb.), v němž se Nejvyšší správní soud zabýval aktivní legitimací k návrhu dle §101a a násl. s.ř.s. Navrhovatel rovněž zdůraznil, že otázky důsledků staveb na jejich okolí, včetně prodejnosti nemovitostí, jsou již dány a vyřešeny pro územní a následné stavební řízení v územně plánovací dokumentaci, jak vyplývá z právního názoru Nejvyššího správního soudu uvedeného v rozsudku č.j. 7 As 13/2010-145; v územním řízení pro jejich řešení již není prostor. Obyvatelé té které obce, si proto musí střežit svá práva včas, tj. již v procesu pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace, snažit se tak zasadit o takovou formu zástavby, kterou považují pro sebe za přijatelnou. V daném případě však bylo toto právo navrhovateli postupem odpůrce zcela znemožněno. V další části žaloby se navrhovatel domáhá, aby soud prohlásil nicotnými „modifikace“ úpravy č.j. 0909/2010 ze dne 24.1.2012 a ze dne 19.7.2012, kdy prvou modifikací došlo k přeskupení velikosti a počtu obytných staveb, ubylo viladomů a bytových domů v rámci využití pozemku s ještě větší intenzitou a to umístěním 15 rodinných domů nahuštěných do okrajových částí stavebního pozemku, převážně formou řadové zástavby a druhou modifikací došlo k přeskupení kapacity tak, že rodinných domků je nyní 14, změnila se rovněž orientace jednotlivých staveb na pozemku a v některých případech jejich půdorys. Žalobce blíže uvedl, že odsouhlasování „modifikací“ úprav má ve své podstatě charakter změny opatření obecné povahy. Neformální „podnět na modifikaci“ s přílohami byl vždy zaslán developerem na „Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy“, kde neformálním dopisem bylo konstatováno, že sice jde o modifikaci co do počtu staveb a jejich hmotového uspořádání, současně však bylo potvrzeno, že nové řešení odpovídá platné úpravě a bylo tedy odsouhlaseno a to pouhým dopisem odborného pracoviště podřízeného odpůrci. Dle navrhovatele jde o paakty, absolutně neplatné. Závěrem navrhovatel uvedl, že praxí „úprav“ a jejich následnou modifikací dochází k naprostému selhání územního plánování, kdy místo toho, aby stavebníci, včetně developerů z územního plánu zjistili, které plochy vyhovují jejich záměru v území, postupují opačně, tedy si nejprve vyhlédnou lokalitu a pak navrhnou „úpravu“ územního plánu v dané ploše přesně na míru svého záměru. V písemném vyjádření ze dne 12.12.2013 navrhl odpůrce zamítnutí žaloby a k procesu přijetí úpravy č. U 0909/2010 uvedl, že majitelé pozemků parc. č. 614/1, 614/2, 614/4, 615 – 619 a 2049/3 v k.ú. Košíře požádali dne 22.6.2010 Úřad městské části Praha 5 přípisem o úpravu územního plánu hl. m. Prahy, která spočívá ve zvýšení míry využití uvedeného území z hodnoty C na hodnotu D. Stavební úřad postoupil žádost odboru územního plánu hl. m. Prahy (dále jen „OUP“) přípisem ze dne 22.6.2010, přičemž ve vyjádření byl obsažen souhlas s navrhovanou úpravou městskou částí Praha 5. K záměru na úpravu směrné části územního plánu se souhlasně vyjádřil 1) dne 11.11.2010 Útvar rozvoje hl. m. Prahy, 2) dne 9.11.2010 odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu