1 As 28/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 6/2014- 45 - text Číslo jednací: 5A 6/2014 - 45 U s n e s e n í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Advanced World Transport a.s., IČO: 476 75 977, se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Hornopolní 3314/38, zast. Mgr. Janem Najmanem, LL.M, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábř. L. Svobody 1222/12, za účasti: Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, Dlážděná 1003/7, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministerstva dopravy ze dne 14.11.2013, č.j. 85/2013-130-SPR/5 se žádostí o přiznání odkladného účinku, t a k t o : I. Žaloba s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 4.000,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Jana Najmana, LL.M, advokáta. IV. Právní zástupce žalobce se vyzývá, aby ve lhůtě do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení sdělil soudu číslo svého bankovního účtu, popřípadě svůj požadavek na poukázání předmětné částky poštovní složenkou. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkumu rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto usnesení, kterým žalovaný změnil rozhodnutí Drážního úřadu (dále též „DÚ“) ze dne 28. března 2013, č.j. DUCR-12392/13/Kj. Žalobce uvedl, že Správa železniční dopravní cesty, státní organizace (dále též „SŽDC“), vydala pod č.j. 51945/2012/OZŘP prohlášení o dráze celostátní a regionální, platné pro přípravu jízdního řádu 2014 a pro jízdní řád 2014 (dále též ,,Prohlášení“). Žalobce svým podáním z 20.12.2012 požádal DÚ o přezkum Prohlášení podle § 34g odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění (dále jen ,,ZoD“). Na základě tohoto podání jakož i podání jiných subjektů vydal DÚ prvoinstanční rozhodnutí. K otázce přípustnosti žaloby žalobce uvedl, že prohlášení o dráze je aktem veřejné moci a poukázal na judikaturu ÚS. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen ,,NSS“) sp. zn. 4 As 47/2003, které vymezuje rozlišení soukromého a veřejného práva. Obsah prohlášení o dráze je v rukou SŽDC, nikoliv v rukou dopravců. Dopravci jsou tedy pouze adresáty prohlášení o dráze. Na povaze Prohlášení coby výkonu pokračování 2 5A 6/2014 státní moci nic nemění dle názoru žalobce ani skutečnost, že jej nevydává přímo státní orgán, ale SŽDC. SŽDC je právnická osoba, zřízená zákonem č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, v platném znění. Právní řád České republiky výslovně počítá s tím, že veřejná moc bude vykonávána právnickými osobami. To vyplývá např. z § 1 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen ,,SpŘ“). Takovou právnickou osobou je (kromě SŽDC) např. Státní zemědělský intervenční fond, zřízený zákonem o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů nebo Podpůrný a garanční rolnický fond, a.s. Jak dovodil NSS ve svém rozhodnutí sp. zn. 1 As 22/2011 na rozhodování Podpůrného a garančního rolnického fondu, a.s. se vztahuje citovaný z § 1 odst. 1 SpŘ, tj. taková právnická osoba vykonává veřejnou moc. Obdobně je tudíž nutno nahlížet na SŽDC. Napadené rozhodnutí jako takové je dle žalobce založeno na nesprávném právním posouzení povahy prohlášení o dráze, neboť žalovaný jej považuje za akt soukromého práva. Takové posouzení ale považuje žalobce ze shora naznačených důvodu za nesprávné. MD přitom poměřovalo Prohlášení z hlediska požadavků, které zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,OZ“), klade na právní jednání. Takové posuzování ovšem není na místě, protože prohlášení o dráze je aktem veřejného práva. Ostatně i samo napadené rozhodnutí konstatuje veřejný zájem vyplývající z Prohlášení (viz např. poslední věta prvního odstavce na straně šestnáct nebo první odstavec na straně devatenáct, kde se mluví o „veřejném zájmu na efektivním využití kapacity dopravní cesty“). Zúčastněná osoba - správa železniční dopravní cesty - ve svém vyjádření k příslušnosti soudu uvedla, že je přesvědčena, že rozhodnutí v řízení, které bylo žalobcem iniciováno, je mimo pravomoc soudů ve správním soudnictví; žalobou napadené rozhodnutí není, jak tvrdí žalobce, rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy, nýbrž jde nutně o rozhodnutí o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva. Žalobce dle SŽDC zcela účelově pomíjí charakter a povahu dráhy co by monopolu; žalobce pomíjí též v obecné rovině základní principy vlastnického práva. Železniční dopravní cesta, o jejíž kapacitu se jedná, není, jak předpokládá žalobce, v kondominiu žalobce a ostatních subjektů, je ve výhradním vlastnictví státu a v právu hospodaření SŽDC. SŽDC je přesvědčena, že žalobce nemůže, není-li vlastníkem, ovlivňovat způsob, kterým vlastník s majetkem nakládá. Takovým ovlivňováním by nepochybně případně byly snahy žalobce podílet se na tvorbě prohlášení o dráze. Ve své podstatě žalobce předkládá, s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, že jakýkoli právní vztah, kdy jeden z jeho účastníků nemůže ovlivnit jeho náležitosti a může je pouze akceptovat či nikoli, je vztahem povahy veřejně mocenské, neb postrádá rovnost stran; dle SŽDC je však třeba mít za to, že též nákup pečiva je právě takovým právním vztahem, kdy jeden z účastníků může pouze akceptovat či nikoli. SŽDC souhlasí, že rozhodnutí drážních správních úřadů jsou nepochybně veřejnoprávní ingerencí. Dle SŽDC však nelze při posouzení povahy řešené věci vycházet čistě a jen z faktu, že správní orgán, který věc před iniciaci soudního přezkumu řeší, postupuje dle právních předpisů veřejného práva. Dle SŽDC není pro posouzení věcné příslušnosti soudu při přezkumu správních rozhodnutí rozhodující povaha právního přepisu upravujícího proces rozhodnutí správního orgánu; rozhodující je povaha vztahů, práv a povinností, které správní orgán v rámci správního řízení řeší a do kterých zasahuje svým rozhodnutím. Rozhodná je povaha prohlášení o dráze, které je následným rozhodnutím drážního správního orgánu měněno a do kterého je tímto rozhodnutím zasahováno. Změna prohlášení o dráze dle SŽDC nepochybně znamená zásah do práv SŽDC - nelze uzavřít, že rozhodnutí drážních správních orgánů nekonstituuje žádná práva či povinnosti. Prohlášení o dráze je institutem výhradně povahy soukromoprávní. Právní poměry SŽDC se dle ustanovení § 19 odstavec 5 zákona číslo 77/2002 Sb., řídí pokračování 3 5A 6/2014 přiměřeně ustanoveními zákona číslo 77/1994 Sb., zákona o státním podniku. SŽDC není zákonem svěřena pravomoc autoritativního rozhodování o právech a povinnostech ostatních subjektů, taxativní výčet činností této státní organizace předkládá Díl 2., ustanovení § 21 – 23 zákona číslo 77/2002 Sb., nutno dodat a zdůraznit, že zde není odkaz na výkon veřejné správy či veřejné moci a ani žádná ze zde uvedených činností není výkonem veřejné správy či veřejné moci. SŽDC v žádné ze svých činností nevystupuje v rámci právních vztahů co by subjekt nadřízený. SŽDC v žádném ze svých vztahů autoritativně o právech jiných nerozhoduje a nečiní tak ani v případě zpracování a vydání prohlášení o dráze dle ustanovení § 34c zákona č. 266/1994 Sb., zákona o dráhách. Výkon státní správy a státního dozoru, tedy státní moci, je svěřen Drážnímu úřadu a Ministerstvu dopravy a nikoli SŽDC, která je samostatným subjektem. Dle SŽDC nelze prohlášení o dráze považovat za „rozhodnutí“, či jiný správní akt dle zákona číslo 500/2004 Sb., správní řád. Zákon o drahách, takovou možnost nepředpokládá a nepřipouští; uvedené je patrné též z faktu, že zákon též sám ukládá povinnost zveřejnění prohlášení o dráze celostátní a regionální pouze prostřednictvím Přepravního a tarifního věstníku. Vzhledem k tomu, že SŽDC není oprávněna k výkonu působnosti a činností v oblasti veřejné správy, ze zákona není k takovému postupu nadána, nečiní tak a činit ani nemůže a naopak vystupuje pouze, toliko jako subjekt práva. SŽDC sice hospodaří s veřejným majetkem, není však nadána k výkonu pravomoci autoritativního rozhodování o právech a povinnostech. Fakt, že SŽDC plní úlohu vlastníka dráhy a provozovatele dráhy na věci nic nemění. Na území České republiky působí též další subjekty, které plní shodné úkoly a povinnosti založené zákonem č. 266/1994 Sb., zákona o dráhách, ve vztahu k drahám odlišných vlastníků a v jejich případě též nelze uvažovat o jejich podřízenosti zákonu číslo 500/2004 Sb,, správnímu rádu, či o faktu, že by jimi zpracovávaná prohlášení o dráze byla institutem veřejnoprávní povahy. S ohledem na shora uvedené okolnosti je SŽDC přesvědčena, že ač je zpraco