3 Ads 30/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 1/2012- 47 - text 9 pokračování 8Ad 1/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Ing. V. G., proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezidium, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, v řízení o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č. j. PPR-10258-7/ČJ-2011-99KP ze dne 28. 7. 2011, T a k t o: I. Rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č. j. PPR-10258-7/ČJ-2011-99KP ze dne 28. 7. 2011 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se včas podanou žalobou dne 31. 10. 2011 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č. j. PPR-10258-7/ČJ-2011-99KP ze dne 28. 7. 2011, kterým bylo změněno rozhodnutí ředitele Policie České republiky, okresního ředitelství Břeclav ve věcech služebního poměru, č. OŘBV-589/2006 ze dne 23. 8. 2006, kterým byl bývalý kapitán Ing. V. G., propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky, takto: „Podle § 107 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2006, (dále jen služební zákon), propouštím ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky kapitán Ing. V. G., neboť byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 3 T 74/2004 ze dne 23. 3. 2005, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2005, pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona v souběhu s trestným činem vydírání dle § 235 trestního zákona, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců s podmíněným odkladem na dobu tři a půl roku. Podle § 108 odst. 2 služebního zákona skončí jeho služební poměr dne doručení rozhodnutí o propuštění.“ Rozhodnutí ředitele Policie České republiky, okresního ředitelství Břeclav ve věcech služebního poměru, č. OŘBV-589/2006 ze dne 23. 8. 2006, bylo vydáno na základě pravomocného služebního hodnocení ze dne 3. 7. 2006, zpracovaného nadřízeným žalobce, kterým byl žalobce vyhodnocen jako nezpůsobilý pro výkon zastávané funkce i jakékoliv funkce v Policii ČR z důvodu ztráty bezúhonnosti. Toto služební hodnocení bylo vydáno na základě rozsudků Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 12 T 563/2003 a sp. zn. 3 T 74/2004 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 501/2004 a sp. zn. 3 To 259/2005, kterými byl žalobce ke dni 24. 8. 2005 pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 22 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 3,5 roku. Ztrátu bezúhonnosti, která je nezbytná nejen pro přijetí policisty do služebního poměru, ale je i podmínkou jeho trvání, bylo lze konstatovat zejména na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 3 T 74/2004, jakož i s přihlédnutím k nedostatkům ve výkonu služby. Rovněž Okresní soud Brno-venkov v uvedeném rozsudku vyslovil, že „výkon funkce zejména u orgánu Policie bude obžalovanému nejméně po stanovenou zkušební dobu znemožněn právě samotnou ztrátou bezúhonnosti, která je vyžadována pro charakter pracovní funkce spojené s výkonem pravomoci státního orgánu“. Rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č. j. PPR-10258-7/ČJ-2011-99KP ze dne 28. 7. 2011 bylo žalobci doručeno fikcí dne 11. 8. 2011, v dalším doručování potom dne 29. 8. 2011. V žalobě podané dne 31. 10. 2011 se žalobce domáhal určení platnosti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č. j. PPR-10258-7/ČJ-2011-99KP ze dne 28. 7. 2011, jakož i určení povinnosti žalovaného správního orgánu vyplatit žalobci zadržovaný služební příjem ke dni 29. 8. 2011. Žalobce sice podal žalobu v poslední den zákonné lhůty dle dalšího doručování, nicméně byl vyzván k doplnění náležitostí žaloby dle § 71 odst. 1 soudního řádu správního. V podání ze dne 3. 1. 2012 žalobce podstatným změnil petit a domáhal se zrušení rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č. j. PPR-10258-7/ČJ-2011-99KP ze dne 28. 7. 2011, jakož i určení povinnosti žalovanému vyplatit žalobci zadržovaný služební příjem. Jako důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí nově uváděl jeho zmatečnost, nezákonnost a nepřezkoumatelnost. Tvrdil, že rozhodnutí ředitele Policie České republiky, okresního ředitelství Břeclav ve věcech služebního poměru, č. OŘBV-589/2006 ze dne 23. 8. 2006, bylo jako nezákonné zrušeno a doposud je nikdo neobnovil, resp. bylo nahrazeno rozhodnutím Krajského ředitelství Policie České republiky Brno, které bylo opakovaně jako nezákonné zrušeno. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 13. 3. 2012 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 13. 2. 2014, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ze správního spisu soud zjistil, že je zde založen rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 3 T 74/2004, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2005. Tímto rozsudkem byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdy účinném znění (dále jen „trestní zákon“, s účinností od 1. 1. 2010 nahrazen zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) a byl za tento a sbíhající se trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 trestního zákona a vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona (kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 12 T 563/2003) odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců. Výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3,5 roku. Z uvedeného rozsudku okresního soudu vyplývá, že trestný čin, pro který byl uznán vinným, žalobce spáchal tím, že dne 23. 8. 2000 kolem 20:30 hod., dne 25. 8. 2000 mezi 16:20 a 16:50 hod. a v přesně nezjištěný den měsíce září či do 16. 10. 2000 jako vyšetřovatel Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Břeclav, po skončení výslechu obviněnému přikázal, aby se vysvlékl do naha, a poté jej osahával na zádech, zadku, varlatech a přirození, jakož i požadoval po obviněném zajištění porno časopisů. Trestného činu vydírání se dopustil v dubnu 2002. Ze spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutími správního orgánu prvního stupně ze dne 12. 8. 2002 a ze dne 4. 11. 2002 byl žalobce zproštěn výkonu služby. Ze správního spisu soud dále zjistil, že rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 6. 1. 2004, č. OŘBV-1/2004, byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR na základě § 107 odst. 1 služebního zákona pro porušení povinnosti stanovené zvláštním omezením ve smyslu ustanovení § 152 odst. 2 písm. b) téhož zákona, z důvodu, že byl zapsán v živnostenském rejstříku fyzických osob jako osoba samostatně výdělečně činná. Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 3. 2004, č. SJMK-278/2004 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 6. 1. 2004 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Poté, co bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2004 zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2006, č. j. 29 Ca 105/2004 – 29, a to na základě závěru krajského soudu, že pouhá žádost o vydání živnostenského listu a jeho získání bez faktického provozování živnosti nemůže znamenat porušení § 152 odst. 2 písm. b) zákona o služebním poměru, neboť podle tohoto ustanovení musí mít policista souhlas služebního funkcionáře nikoliv k získání živnostenského oprávnění, ale k provozování živnosti či účasti na živnostenském podnikání, bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 6. 2006, č. 12-OSP/2006, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 6. 1. 2004 zrušeno, a nabytím právní moci tohoto rozhodnutí dne 3. 7. 2006 byl služební poměr žalobce obnoven. Ze správního spisu soud zjistil, že je zde založeno služební hodnocení příslušníka Policie České republiky ze dne 3. 7. 2006, podle jehož závěrů je žalobce nezpůsobilý pro výkon zastávané funkce a je nezpůsobilý vykonávat jakoukoliv funkci v Policii ČR. Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 8. 2006, č. 14 – OSP/2006, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti tomuto služebnímu hodnocení a služební hodnocení bylo potvrzeno. Poté, co služební hodnocení nabylo dne 18. 8. 2006 právní moci, bylo