— Nejvyšší správní soud

8 Af 51/2011- 57 - text 8 pokračování 8Af 51/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Mgr. Bc. J. M., proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, zastoupen JUDr. Alanem Korbelem, advokátem v Praze 1, Letenská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 21. 4. 2011, č. j. 10/38 750/2011-RK, t a k t o: I. Rozhodnutí ministra financí ze dne 21. 4. 2011, č. j. 10/38 750/2011-RK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.808 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podáním žaloby dne 23. 6. 2011 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí ministra financí ze dne 21. 4. 2011, č. j. 10/38 750/2011-RK, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 17. 3. 2011, č. j. 45/32085/2011/777 IK, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí žádosti žadatele o poskytnutí informací vztahujících se k pohledávkám bývalé České konsolidační agentury, (dále jen „ČKA“). Dne 8. 2. 2011 obdržel žalovaný žádost žadatele podle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, o „Seznam všech pohledávek spravovaných bývalou ČKA v rámci její činnosti, obsahující jména osob dlužníků, jejich jednoznačné identifikační číslo, ulici a město, PSČ, peněžité vyčíslení pohledávky a údaje, zda byla pohledávka splacena nebo převedena jinému subjektu, případně jméno osoby, které byla převedena, a částku, za jakou byla převedena, a to 1) k listopadu 2002 a 2) k datu podání této žádosti.“ Na výzvu žalovaného byla žádost dne 8. 3. 2011 upřesněna tak, že 1) Peněžitým vyčíslením pohledávek se rozumí účetní hodnota podle zákona o účetnictví, v případě postoupených pohledávek je požadováno uvedení, jak jmenovité hodnoty, tak pořizovací ceny; 2) Konkrétním datem v listopadu 2002 má být 5. 11. 2002, a pokud tato informace není k dispozici, pak k nejbližšímu datu, kdy tato informace existuje; 3) Je požadován seznam všech pohledávek ČKA od data jejího vzniku ke dvěma okamžikům vymezeným v žádosti a v bodu 2) s uvedením údaje, zda byla pohledávka splacena či převedena k těmto okamžikům (a dalšími údaji dle žádosti). Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 17. 3. 2011, č. j. 45/32085/2011/777 IK, odmítnulo žádost žadatele o poskytnutí informací vztahujících se k pohledávkám bývalé ČKA s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1, 2 zákona o svobodném přístupu k informacím s tím, že informace týkající se pohledávek bývalé ČKA nelze poskytnout, neboť jsou obchodním tajemstvím ve smyslu § 9 odst. 1 citovaného zákona a nejedná se o informace, na které by se vztahovalo usnesení § 9 odst. 2 téhož zákona. Žalobce napadnul prvostupňové rozhodnutí včas podaným rozkladem, který byl posléze zamítnut rozhodnutí ministra financí ze dne 21. 4. 2011, č. j. 10/38 750/2011-RK. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že povinnost dbát právo bývalých klientů bank na zachování tajemství o majetkových poměrech dlužníků se v souvislosti se zrušením konsolidační banky Praha, s.p.ú. a zřízením ČKA promítla do ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o ČKA), ve znění pozdějších předpisů. V době, kdy byla věřitelem uvedených pohledávek ČKA, se tak staly tyto informace a činnosti s nimi spojené obchodním tajemstvím ČKA. Dnem 31. 12. 2007 zanikla ČKA podle § 20 citovaného zákona a jejím právním nástupcem se stal stát, zastoupený Ministerstvem financí, na který přešla práva a závazky ČKA ke dni jejího zániku v rozsahu § 4 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tímto přechodem došlo podle citovaného ustanovení i k přechodu závazku poskytovat ochranu informacím, které vznikly a týkaly se činnosti ČKA. Požadované informace jsou obchodním tajemstvím ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) až h), § 10 odst. 2 ve spojení s § 20 zákona o ČKA a ustanovení § 17 obchodního zákoníku. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu nezákonnosti a současně namítal jeho zmatečnost. Poukazoval na to, že obchodní tajemství podle žalovaného nemá nositele, neboť jím nemůže být ani ČKA, která zanikla. Nesouhlasil s tím, že správcem obchodního tajemství má být nadále Ministerstvo financí, údajně podle přechodové klauzule zákona o ČKA. Jak je však patrno ze zákonného vymezení obchodního tajemství, majitel pohledávky ztratil status podnikatele a tedy již dále nemůže jít o obchodní tajemství, protože není dán podnikatel, který by trvale projevoval vůli tyto skutečnosti obchodní povahy chránit. V tomto ohledu by pak z poskytování byly vyloučeny pouze ty informace, které jsou utajeny podle zákona o ochraně utajovaných skutečností. Žalobce dále poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 106/2001, v němž se mj. konstatuje: V této souvislosti má Nejvyšší soud za to (shodně s názorem formulovaným např. v časopise Obchodní právo č. 3, ročník 1998, Kulhánek, M.: Je uveřejnění dlužníka nekalou soutěží? str. 2-5), že i kdyby informaci o výši splatných, leč dosud neuhrazených, závazků svých dlužníků zveřejnil soutěžitel v hospodářské soutěži, pak za předpokladu, že šlo o informaci pravdivou, a že její zveřejnění směřovalo k vymáhání dluhu (např. k zajištění plurality věřitelů pro účely podání návrhu na prohlášení konkursu) by o nekalou soutěž ve smyslu ustanovení § 50 obch. zák. nešlo. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 18. 7. 2012 navrhnul žalobu zamítnout s tím, že požadované informace jsou skutečnostmi obchodní povahy, protože vymezují pohledávku, která byla obchodována a podnikem, se kterým údaje souvisely, byla ČKA. Jedná se o konkrétní údaje, které nebyly a nejsou v obchodních kruzích běžně dostupné, byly známy pouze dlužníkovi a věřitelům, přičemž nakládání s obchodním tajemstvím bylo ČKA usměrněno v jejím vnitřním předpise. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že důvody pro zamítnutí poskytnutí požadovaných informací byly dány ustanovením § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný dále uvedl, že informacemi, jejichž sdělení se žalobce domáhá, sice disponuje, avšak nikoliv v jím požadované formě. Tyto informace jsou obsaženy v rozsáhlé spisové dokumentaci převzaté po bývalé ČKA a jejich zpracování by si vyžádalo neúměrné časové, personální a s tím souvisejí finanční náklady. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního se žádný z účastníků řízení nevyjádřil. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Městský soud v Praze musel především připomenout svůj rozsudek ze dne 5. října 2010, sp. zn. 8 Ca 308/2007, v němž konstatoval, že ČKA byla v době své činnosti nepochybně veřejnou institucí, neboť zcela splňovala všechna tato hlediska. Ze zákona o ČKA je zřejmé, že byla zřízena právě tímto zákonem, tedy státem (§ 1 odst. 1), byla zřízena za veřejným účelem, stanoveným jako hospodaření s majetkem státu, který se jí svěřuje tímto zákonem (§ 1 odst. 2), její orgány – představenstvo a dozorčí rada - byly zřizovány státem, tedy jmenovány vládou, resp. voleny poslaneckou sněmovnou (§ 4 odst. 1, resp. § 6 odst. 3) a konečně její činnost podléhala dohledu státu, jmenovitě ministerstva financí (§ 12 odst. 1). ČKA byla v době své existence do 31. 12. 2007 veřejnou institucí, a tedy bylo její povinností postupovat podle příslušných norem zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb. Ministerstvo financí je ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet republiky, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu České republiky, finanční trh, regulaci vydávání elektronických peněz a ochranu zájmů spotřebitelů na finančním trhu s výjimkou výkonu dohledu nad finančním trhem v rozsahu působnosti České národní banky, pro zavedení jednotné měny euro na území České republiky, pro platební styk, daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, pro tomboly, loterie a jiné podobné hry, hospodaření s majetkem státu, privatizaci majetku státu, příspěvek ke stavebnímu spoření a státní příspěvek na penzijní připojištění, ceny a pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a vnitr